Krajinná a aplikovaná ekologie: Definice a základní principy

Aplikovaná ekologie se zabývá minimalizací vlivu člověka na živou i neživou přírodu, geosféry a biosféry a investicemi do způsobů ochrany a jejich efektivity.

Pro hlubší pochopení aplikované ekologie je nezbytné mít základní znalosti z obecné ekologie, včetně definic a základních pojmů.

Základy ekologie krajiny

Krajina je tvořena přírodními podmínkami a využíváním krajiny člověkem. V krajinné ekologii se zkoumá:

• Krajinná struktura
• Složky krajinné struktury (plošky, koridory, matrice)
• Charakteristiky související s těmito kategoriemi
• Typy krajinného uspořádání
• Využití půdy (land use)

Dále se zkoumá chování krajiny, toky a ekologické vztahy, sítě vztahů, krajinná struktura jako ekologický faktor (spojitost x izolovanost, diverzita x fragmentace), dynamika dějů v krajině, změna a vývoj.

Moderní ekologické teorie jsou promítnuty do souvislostí krajinné ekologie (teorie ostrovní biogeografie, teorie metapopulací, teorie zdrojů a propadů).

Čtěte také: Aplikovaná a krajinná ekologie: Informace o oboru

Aplikace krajinné ekologie

Krajinné hodnocení slouží jako prostředník mezi vědeckou kategorií (krajinnou ekologií) a plánováním a řízením krajiny (územní plánování). Existuje antropocentrický a biocentrický přístup ke krajinnému hodnocení.

Mezi aplikační metody a přístupy patří LANDEP, ÚSES, použití modelů, mapy a metody GIS. Aplikace krajinné ekologie zahrnuje i ekologické poradenství a aplikaci ekologie v architektuře a urbanismu.

Vývoj a změny v krajině

Z historických map, dobových fotografií a leteckých snímků je patrné, že venkovskou krajinu dříve charakterizovala drobnozrnná mozaika plošek polí, luk, pastvin, doplněná menšími ostrovy lesů a vesnickými sídly v okolí komunikací a vodních toků. Tento stav krajiny trval až do nástupu socialistické kolektivizace počátkem 50. let 20. století.

Pro moderní agrární technologie mnohé ekologicky zajímavé biotopy jako rybníčky, živé ploty, kamenice, remízky a selské (zatravněné) sady ztratily svůj hospodářský význam, mnohdy byly překážkou a byly opuštěny, nebo zcela odstraněny. Venkovská krajina ČR tak byla unifikována.

Zjednodušování krajinné mozaiky nemělo všude stejně intenzivní charakter. Ve vrchovinných a podhorských oblastech byly postiženy především plošiny, široce rozevřená údolí a říční nivy. Svažité pozemky si alespoň místy zachovaly tradiční vzhled drobnozrnné struktury využívaných a nevyužívaných ploch (drobné vodoteče, kamenice, doprovodné porosty, druhově bohaté louky).

Čtěte také: Krajinná a aplikovaná ekologie - ČZU

Rozptýlená zeleň

Rozptýlená zeleň (RZ) byla v krajině likvidována jako překážka pohybu těžké mechanizace anebo redukována a poškozována, případně zatlačována na extrémní stanoviště.

Na základě podrobných průzkumů bylo konstatováno, že nejmenší podíl RZ, který je účinně schopen plnit své polyfunkční poslání, musí být vyšší než 1,5 % zemědělského půdního fondu. V členitějším terénu podhorských a vrchovinných oblastí, zvláště tam, kde hrozí či probíhá vodní eroze, by měl být podíl RZ podstatně vyšší - cca 6 % zemědělského půdního fondu.

Návrat hodnotné RZ do krajiny je nutným předpokladem pro zastavení procesu destabilizace agrární krajiny, ochuzování přirozené biodiverzity na straně jedné a obnovy rozmanitosti krajiny a života v ní na straně druhé.

Pozemkové úpravy a jejich vliv na krajinu

Pozemkovými úpravami se prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, pozemky se scelují nebo dělí a zabezpečuje se přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny.

Dle SKLENIČKY (2003, s. 220-221) jsou pozemkové úpravy jedním z nejúčinnějších prostředků postupného zvyšování rozmanitosti struktury krajiny, čímž mimo jiné přispívají i k zvyšování její ekologické stability.

Čtěte také: Archeologie a krajina

Mezi krajinotvorná opatření, která lze v rámci PÚ navrhovat jsou změny kultur, revitalizace vodních toků, zakládání prvků rozptýlené zeleně, výstavba polních cest, vodních nádrží apod.

Správné rozmístění kultur v územním reliéfu je v zásadě určováno stanovištními poměry a požadavkem, aby půda nebyla poškozována zejména erozní činností vody a větru.

Zemědělský půdní fond

Zemědělský půdní fond (ZPF) je dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí.

Organizace cestní sítě

Polní cesty jsou účelové pozemní komunikace. Dle SKLENIČKY (2003, s. 221) jsou především opatřením k zajištění přístupu k vlastnickým pozemkům. Návrh cestní sítě musí respektovat kritéria dopravní, ekologická, půdoochranná, vodohospodářská, estetická a ekonomická.

Doporučená literatura

• BÍNOVÁ, L., CULEK, M. GLOS, J., KOCIÁN, J., LACINA, D., NOVOTNÝ, M., ZIMOVÁ, E. Metodika vymezování územního systému ekologické stability: Metodický podklad pro zpracování plánů územního systému ekologické stability v rámci PO4 OPŽP 2014-2020.
• FORMAN, R. A GODRON, M. Krajinná ekologie. Academia, Praha, 1993.
• LIPSKÝ, Z. Krajinná ekologie pro studenty. Praha, 1999.
• LÖW, J., MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Lesnická práce. Kostelec n. Č. L., 2003.
• SÁDLO, J., POKORNÝ, P., HÁJEK, P., DRESSLEROVÁ, D., CÍLEK, V. Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí. Malá Skála. Praha, 2008.
• SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. nakl. Naděžda Skleničková, 2002.

tags: #krajinna #a #aplikovana #ekologie #definice

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní vznik azbestu
• Ekologická újma a silnice
• PET atlas
• Co znamená Konstantní Symbol 379 v odpadovém hospodářství?
• Sjezdové lyžování a životní prostředí v Krkonoších