Krátkodenní a dlouhodenní hmyz v ekologii živočichů

Ekologie je věda, kterou zavedl Ernest Haeckel v roce 1866 a jako samostatný obor se rozvíjí od počátku 20. století. Pojem lokalita označuje geograficky přesně vymezené místo, kde se biotop nachází. Areál se týká rozšíření určitého druhu nebo jeho populace, například areál husy velké.

Biosféra zahrnuje veškerý život na Zemi. Populace je soubor jedinců určitého druhu v určitém čase na určitém místě. Ekologická nika představuje celkový vzájemný vztah mezi organismem a prostředím. Život je způsob existence vysoce organizované hmoty, který se vyznačuje základními chemickými a biologickými vlastnostmi. Všechny živé systémy (kromě virů) mají buněčnou strukturu.

Ekologická valence

Pro život organismu je nutné, aby všechny životní podmínky platily současně. Limitujícím faktorem je ten, který je v minimu (Liebingův zákon). Ekologická valence je rozmezí podmínek, v nichž je organismus schopen existovat. Druhy se dělí na:

• Stenoekní - druhy s úzkou ekologickou valencí.
• Euryekní - druhy se širokou ekologickou valencí.

Areál druhu může být souvislý nebo nesouvislý, přičemž nesouvislý areál je tvořen více samostatnými částmi oddělenými hiáty. Endemit je druh, který je na určitém území původní. Relikt je zbytek druhu, který na určitém území přežil.

Abiotické faktory prostředí

Mezi abiotické faktory prostředí patří:

Čtěte také: Příroda a červený hmyz

1. Sluneční záření
   • Pozitivní - způsobuje tvorbu vitamínu D.
   • Různý rozsah spektra vnímaného daným druhem organismu (čl.).
   • Fotoperioda (= změny v délce světelné části dne) - příčina biorytmů (= periodicita biologických dějů).
   • Rozvoj fytohormonů => kvetení (r.).
2. Teplota
   • Zdroje: infračervené záření, příjem z okolí, vznik při exotermických reakcích.
   • Zvýšená teplota - snížení obsahu vody, ztráta vegetace.
   • Snížená teplota - při poklesu tělesné teploty - stav strnulosti - nebezpečné (u čl.).
   • Ovlivňuje zbarvení (v teple tmavší), velikost těla (v teple menší), tělesnou teplotu.
   • Mezi teplokrevnými a studenokrevnými živočichy existují přechody.
3. Vzduch
   1. Tlak - klesá se stoupající nadmořskou výškou.
   2. Hustota - klesá se stoupající nadmořskou výškou.
   3. Produkují ho hlavně tropické pralesy (x kácení) a mořské řasy (x znečišťování).
   4. Produkce: dýchání organismů, sopečná činnost.
4. Voda
   1. Sukulenty - zdužnatělé rostliny.
5. Půda
   1. Teplota - v hloubce se nemění, v povrchových vrstvách kolísá.
   2. Slanost - ve větším množství omezuje příjem vody, živin (přímořské oblasti).

Růst populace

Fyziologická množivost = biotický potenciál populace - maximální možný růst. Exponenciální růst (= typ tvaru J) - chybí omezující faktory => maximální množivost. Faktory ovlivňující rozmístění populace:

1. Náhodné - málo obvyklé (např.).
2. Shloučené - časté, u rostlin s nepohlavním rozmnožováním - více jedinců na 1 místě, tvoří skupinky (např.).

Společenstvo

Společenstvo = soubor jedinců různých druhů na určitém místě. Suchozemská společenstva bývají nejčastěji vymezena druhem vegetace (lesní - dubohabrový les, bučina,…). Potravní síť je tvořena dvěma a více potravními řetězci. Druhotně pestré, složité potravní sítě zvyšují stabilitu ekosystému. Biomasa = množství organické hmoty vyprodukované na určité ploše za čas.

Produktivita ekosystému je:

• a) Vysoká - tropické deštné lesy, mokřady.
• b) Střední - listnaté lesy mírného pásma, zemědělská půda.
• c) Nízká - pouště a polopouště, tundra, mořské hlubiny.

Biomy

Podle klimatických podmínek se vyvinuly následující biomy: Tundra - opak tropického deštného lesa, pomalá tvorba humusu.

Ochrana přírody

Mezinárodní úmluvy a projekty:

Čtěte také: Nížinné lesy a ohrožený hmyz

• Washingtonská úmluva (o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy) - 1992.
• NATURA 2000 - evropský projekt (2000=21. století).
• Ramsarská úmluva 1971 - Írán, úmluva o mokřadech mezinárodního významu.
• Agenda 21 = 21. století, nejvýznamnější dokument v oblasti životního prostředí.

Zákon o životním prostředí - č. 17/1992 Sb. Ochrana je odstupňována do 3 zón - v 1. zóně nejpřísnější. Chráněná krajinná oblast (CHKO) - menší množství chráněných druhů než v NP, ochrana obvykle odstupňována do 3 zón. Přírodní rezervace (PR) - obdobné NPR, ale význam je spíše lokální. Přírodní park (PP) - spoluutvářena i člověkem. Zákon ještě uznává tzv. Památné stromy - stromy velkého stáří, s kulturně historickým významem.

Globální problémy

Globální klimatické změny - porušení rovnováhy mezi lidskou společností a přírodou může vést k tomu, že ekologický zásah lokálního charakteru může mít globální dopady. Snižování biodiverzity - biologická rozmanitost je negativně ovlivňována lidskou činností - odlesňováním, zavlékáním nepůvodních rostlin a živočichů na nová území, nepřiměřeným lovem živočichů. Znečištění ovzduší - pevné, plynné nebo kapalné látky dostávající se do ovzduší nazýváme emise. Jejich reakcí s dalšími emisemi nebo složkami vzduchu a následným dopadem na zemský povrch vznikají imise. Skleníkové plyny nahromaděné v atmosféře odrážejí část tepla vyzařovaného zemským povrchem zpět k zemi.

Čtěte také: Přežití v divočině: hmyz

tags: #krátkodenní #a #dlouhodenní #hmyz #ekologie #živočichů

Oblíbené příspěvky:

• Dopady přemnožení antilop
• Plán pro havárie v ČR
• Definice environmentálního původu zboží
• Čištění odpadů železa
• Průvodce přežitím venku