Kritika obnovitelných zdrojů v Německu

01.04.2026

Nová německá vláda představila výrazně ořezaný rozpočet na podporu vodíkových projektů a dekarbonizace průmyslu, což podle tamního svazu energetického a vodohospodářského průmyslu (BDEW) ohrožuje budoucnost německého průmyslu. Plány podle BDEW mimo jiné nezohledňují naléhavě nutné investice do udržitelného a odolného energetického systému. Informoval o tom zahraniční server Clean Energy Wire.

Německá vláda přijala návrh rozpočtu, v rámci kterého navrhuje například masivní navýšení výdajů na obranu, podporu zaměřenou na snižování cen energií a více peněz pro klimatický a transformační fond.

Škrty v rozpočtu a reakce BDEW

Šéfka svazu BDEW Kerstin Andreaeová v reakci na zveřejněný návrh rozpočtu upozornila na skutečnost, že například střednědobý rozpočet na financování národní vodíkové strategie byl snížen o třetinu. "Návrh rozpočtu vysílá úplně špatný signál, zejména pokud jde o podporu rozvoje využití vodíku," uvedla Andreaeová. Ještě větší škrty jsou podle BDEW navrženy u financování opatření explicitně zaměřených na dekarbonizaci průmyslu ve střednědobém horizontu. Zde došlo ke snížení z 24,5 miliardy eur na méně než dvě miliardy eur.

"Vláda dělá stejnou chybu jako Evropská komise - požadavky na transformaci nejsou v souladu s realitou rámcových podmínek," dodala šéfka BDEW. Podle BDEW ohrožují navržené drastické škrty německý průmysl a obecně konkurenceschopnost Německa jakožto lokality pro průmyslovou výrobu.

Rušení a odklady projektů

Kritika ze strany BDEW přišla několik dní poté, co Arcelor Mittal zrušil své dekarbonizační plány pro dvě německé ocelárny v Brémách a Eisenhüttenstadtu, a to i přesto, že měl na projekty schválenou podporu od německé vlády i spolkových zemí v celkové výši 1,3 miliardy eur. Projekty podle vyjádření společnosti ekonomicky nefungovaly ani se schválenou podporou.

Čtěte také: Vývoj solární energie

Prozatím na neurčito odložila své vodíkové plány na východě Německa také německá energetická společnost LEAG, která patří do skupiny EP Group miliardáře Daniela Křetínského. Společnost přehodnocení postupu zdůvodnila tím, že politické a ekonomické podmínky se nevyvinuly tak, jak se očekávalo. Poznamenala, že předchozí vláda sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze nakonec nezavedla příslušný zákon, který by sloužil jako klíčová regulační podmínka.

„Přechod Německa na novou energetiku není v pořádku. Bezpečnost dodávek elektřiny je ohrožena, elektřina je drahá a spolková vláda není schopna komplexně posoudit dopady přechodu na novou energetiku na krajinu, přírodu a životní prostředí. Rizika pro energetickou transformaci, a tím i německou prosperitu, jsou velká a od posledního auditu se v roce 2021 zhoršila.“ To napsal do své zprávy nejvyšší kontrolní úřad Německa, Spolkový účetní dvůr (Bundesrechnungshof, BRH), který má ze zákona povinnost energetickou politiku své vlády pravidelně hodnotit.

Podle závěrů zveřejněných 7. března, které zhodnotila přední německá média (FAZ, Focus, Welt, Bild) jako „zničující kritiku“, musí vláda kancléře Olafa Scholze a jmenovitě ministerstva hospodářství a ochrany klimatu (BMWK) v čele s vicekancléřem Robertem Habeckem a také ministerstva životního prostředí (BMUV) „…okamžitě reagovat, jinak hrozí, že energetická transformace selže. To by mělo vážné důsledky pro Německo jako místo pro podnikání, společenské přijetí transformace a dosažení cílů v oblasti ochrany klimatu.“ Obě odpovědná ministerstva vedou koaliční Zelení.

Auditní osmapadesátistránková zpráva připomněla, že vláda v Berlíně stanovila cíle pro rozšíření obnovitelných zdrojů energie na 80 % brutto spotřeby elektřiny v roce 2030. Předpokládá, že hrubá spotřeba elektřiny vzroste o 33 % na 750 terawatthodin (TWh) (v roce 2021 činila 565 TWh), zejména v důsledku rostoucí elektrifikace v odvětví dopravy a vytápění.

Dodávky elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) však vyžadují také paralelní systém s bezpečným a regulovatelným výkonem. Audit doprovodil toto hodnocení jasným grafem: dodávky ze solárních systémů mají 0% jistotu, z větrných 6% a z konvenčních zdrojů energie (uhlí, plyn) 89% jistotu. Přitom výstavba těchto intermitentních zdrojů energie zaostává za plánem. Loni se podařilo ministerstvu hospodářství vypsat aukce na nové pevninské větrné elektrárny jen v objemu 6,38 GW, takže nesplněný výkon 6,46 GW se musí začlenit do letošního navýšení aukcí 16,46 GW, což dohnat v letošním roce není podle kontrolorů realistické. Podle BRH jsou v Německu zatím pouze záložní elektrárny o výkonu 1,1 GW, ačkoli zákon o energetice stanoví 2,6 gigawattů.

Čtěte také: Udržitelná Budoucnost

Vysoké ceny elektřiny a chybějící sítě

„Vysoké ceny elektřiny představují významné riziko pro Německo jako místo pro podnikání. Cenová dostupnost dodávek elektřiny je již dnes zpochybňována,“ píše BRH. Ceny elektřiny v posledních letech v Německu podle zprávy nepřetržitě rostou a patří k nejvyšším v Evropské unii: například v první polovině roku 2023 platily soukromé domácnosti 41,25 eurocentů za kWh, tedy o 42,7 % více, než je průměr EU, zatímco komerční a průmysloví zákazníci platili ještě o 5 % více.

Současně lze předpokládat další zvyšování nákladů v energetickém systému. Jestliže v letech 2007 až 2023 činily veškeré náklady na sítě 107,4 miliardy eur, do roku 2045 vzniknou masivní investiční náklady na rozšíření distribučních a přenosových elektrických sítí ve výši 463,7 miliard eur (11,8 bilionu Kč) a k tomu další náklady na jejich systémové řízení (včetně redispečinku) kolem 6,5 miliardy eur (166 mld. Kč) ročně. Na německé pevnině se mají postavit do roku 2045 nové sítě v délce 19 363 km, na moři 14 890 km. Přitom za posledních sedm let podle auditu dosáhl deficit v budování sítí pro propojení nových solárních a větrných zdrojů 6000 km.

Tyto prostředky pro transformaci sítí ve prospěch OZE ale zatím nejsou v ceně elektřiny plně zohledněny, protože je platí stát z daňových výnosů. Cena elektřiny je tak dlouhodobě nejasná, nepredikovatelná a nejsou v ní obsažena prahová rizika pro včasnou reakci. V rozporu s tvrzením Habeckova ministerstva hospodářství tedy nízké náklady na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů v žádném případě nezaručují dodávky levné elektřiny. Systémy skladování elektřiny nemohou kompenzovat delší výkyvy výroby a zatížení, např. během tzv. období temna.

Vzhledem k dokončenému ukončení výroby jaderné energie a plánovanému brzkému ukončení výroby energie z uhlí je proto pro zajištění bezpečnosti dodávek zapotřebí přidat nové bezpečné kapacity elektráren. Ministerstvo hospodářství zároveň vychází z toho, že pouze výrazné rozšíření obnovitelných zdrojů energie může zaručit nákladově efektivní dodávky elektřiny. To však je podle auditu německých nejvyšších kontrolorů nedostatečné, neboť se opomíjí nesmírně nákladná výstavba sítí a také stále potřebná paralelní výkonná kapacita z uhlí a nově plánovaných plynových elektráren.

Auditoři si vzali na paškál také Spolkovou agenturu pro sítě (BNA), protože její zpráva o zdrojové příležitosti na roky 2025 až 2031 vychází při sledování bezpečnosti dodávek nereálně z nepravděpodobného „nejlepšího případu“. Němečtí kontroloři BNA vyzývají, aby pro komplexní posouzení úrovně bezpečnosti dodávek vypočítala řadu scénářů, včetně pro nejhorší případ.

Čtěte také: VŠCHT a obnovitelné zdroje

„Bezpečnost dodávek elektřiny je v Německu dle auditu značně ohrožena. Kromě zpoždění v rozšiřování sítě hrozí, že do konce tohoto desetiletí vznikne značná mezera v kapacitě obnovitelných a nízkoemisních regulovatelných elektráren.“ Aby se předešlo nedostatkům v dodávkách, musely by se nadále provozovat uhelné elektrárny. Předpokládané brzké ukončení těžby uhlí do roku 2030 se proto jeví jako sporné. To zdůrazňují i nedávná rozhodnutí BNA, která zakázala odstavení uhelných elektráren před dubnem 2031. BRH shrnul, že na konci současného desetiletí hrozí značný nedostatek zajištěné a kontrolovatelné kapacity elektráren, která by mohla dosáhnout až 23,8 GW.

Falešný obraz nákladů na transformaci

Habeckovo ministerstvo hospodářství dle auditorů nezohledňuje všechny významné dodatečné náklady na přechod k energetice. To vytváří falešný obraz skutečných nákladů na transformaci mimo odbornou veřejnost. Vzhledem k velmi vysokým cenám německá vláda opakovaně dotuje náklady na energetický systém. Například od července 2022 už v ceně elektřiny není příplatek na podporu obnovitelných zdrojů (EEG-Umlage), platí ho přímo vláda v objemu asi 0,06 eura za kWh (1,50 Kč). Na rok 2023 rovněž poskytla 12,8 miliardy eur ze zvláštního fondu pro zmírnění následků energetické krize, aby stabilizovala síťové poplatky na úrovni roku 2022. Ovšem se zásahem Spolkového ústavního soudu ve prospěch dluhové brzdy nemůže vláda v Berlíně realizovat své další dotační plány.

„Cíl zajistit pro širokou veřejnost dodávky elektřiny za rozumnou cenu není zajištěn. To má za následek značná rizika pro Německo jako místo pro podnikání a pro přijetí přechodu na novou energetiku mezi obyvatelstvem.“ Zdá se, že německá vláda toto hodnocení sdílí: Koneckonců, kdyby považovala současné ceny elektřiny za přijatelné, nebylo by třeba dotací na stabilizaci síťových poplatků nebo dočasného snížení daně z elektřiny pro zpracovatelský průmysl. Navzdory těmto rizikům německá vláda stále neupřesnila, co si představuje pod pojmem cenově dostupné dodávky energie. Stále chybí cílové a prahové hodnoty pro to, aby spolková vláda mohla v případě potřeby přijmout cílená protiopatření.

Podle kontrolorů rozložení systémových nákladů na větší spotřebu elektřiny může mít v zásadě správný vliv na snížení nákladů. To by však vyžadovalo, aby spotřeba elektřiny rostla rychleji a výrazněji než systémové náklady. To se však podle názoru neděje, přičemž zpráva upozornila na analýzu Německého institutu pro hospodářský výzkum (DIW), kde rozšíření zeleného vodíku, elektromobility a tepelných čerpadel výrazně zaostává za cíli pro rok 2030. Kromě toho by současné vysoké ceny elektřiny mohly způsobit, že zejména energeticky náročné podniky budou z Německa odcházet, čímž se v budoucnu sníží spotřeba elektřiny v průmyslovém sektoru.

Spolková vláda podle auditorů upřednostňuje rychlost energetické transformace před negativními dopady obnovitelné energie na životní prostředí. Patří k nim například využívání vzácné půdy a zdrojů, ale také poškozování biologické rozmanitosti. Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že je ohrožen cíl zásobovat veřejnost elektrickou energií způsobem šetrným k životnímu prostředí v souladu se zákonem. Spolková vláda dosud nezavedla cílový a monitorovací systém environmentální slučitelnosti, který je pro toto posouzení nezbytný. Proto podle zprávy nejvyšších německých kontrolorů vláda nemůže zaručit, že elektrizační soustava využívá energii co nejudržitelněji, šetří zdroje a minimalizuje dopad na chráněné složky životního prostředí. Není schopna včas rozpoznat nežádoucí účinky na jednotlivé chráněné statky a přijmout příslušná protiopatření.

Jak Spolkový účetní dvůr v závěru zdůraznil, zpráva ukazuje, že opatření přijatá německou vládou k realizaci energetické transformace jsou nedostatečná, a proto skrývají vážná rizika pro každý z cílů energetické politiky. Dochází ke zpoždění v rozšiřování obnovitelných zdrojů energie. Nezbytná zajištění kontrolovatelnými kapacitami elektráren a elektrických sítí jsou toho součástí, stejně jako vysoké ceny elektřiny a nedostatky ve znalostech o dopadech transformace na životní prostředí. Současně od pozastavení procesu monitorování německá vláda postrádá nástroj, který by zaznamenával vzájemné působení cílů energetické politiky.

„Svým přístupem se spolková vláda vystavuje riziku, že potenciální konflikty mezi cíli energetické politiky zůstanou nevyřešeny a že energetická transformace selže. Spolková vláda by měla využít zjištění auditu k odstranění zjištěných nedostatků. Vždyť úspěch energetické transformace má zásadní význam pro Německo jako místo pro podnikání, společenské přijetí transformace a dosažení cílů v oblasti ochrany klimatu.“

Reakce ministerstev a kritika Friedricha Merze

Odpovědní ministři zprávu odmítli i s tím, že „dohánějí deficity minulých vlád“. Svět obletěla kritika německé energetické politiky, se kterou přišel kancléř Friedrich Merz. Přiznal, že transformace německé energetiky je už tak nejdražší na světě, ale stejně nemá dostatečné kapacity pro chvíle, kdy nefouká a nesvítí. Za obrovskou chybu Merz označil uzavření jaderných elektráren. Hlavně ty poslední odstavené Německu chybí a řešit situaci stojí ohromné prostředky, zvláště když chce země postupně ukončit výrobu elektřiny z uhlí.

Merz chce přesto „prozkoumat“ možnosti obnovení provozu zavřených reaktorů. Světová jaderná asociace odhaduje náklady na takový krok na miliardy eur. Navíc vzhledem k plánům na další obří investice do obnovitelných zdrojů se Německu nyní hodí spíše flexibilnější elektrárny pro vyrovnávání rozmarů počasí. Při tom příznivém nebude země vědět, co s elektřinou dělat.

Podle ministryně hospodářství Katheriny Reicheové si Německo nemůže dlouhodobě dovolit dotovat občanům i firmám vysoké ceny elektřiny. Peníze proto mají směřovat jen tam, kde to dává ekonomický smysl. Z jistého úhlu pohledu lze německou energetickou transformaci zvanou Energiewende hodnotit jako totální úspěch, ale s důrazem na navyšování zeleného výkonu však tehdejší i pozdější vlády v Berlíně ztratily ze zřetele další nevyhnutelná opatření, která si růst na počasí závislé energetiky a vypnutí jaderných reaktorů vyžádají. Jejich letité přehlížení nyní vede k tomu, že pro stát i spotřebitele je stále těžší Energiewende ufinancovat.

Český jaderný zmocněnec Jaroslav Míl dokonce uvádí, že bez Polska a Česka by Německo mělo zásadní problém zajistit provoz své energetiky postavené na myšlence Energiewende - velké energetické změny. A spoléhat na to, že další německé plány tentokrát vyjdou, by bylo ošidné. Češi by se měli spíše připravit na to, že velká sousední země bude dál čelit problémům. Na základě dřívějších zkušeností Jaroslav Míl nevěří, že by Němci v budoucnu dokázali budovat vlastní přenosové sítě takovým tempem, jak dnes slibují.

Německá vláda to vůbec nemá jednoduché. Když pod tlakem ekologických aktivistů a veřejného mínění ještě silněji podpořila rozvoj obnovitelných zdrojů, nedokázala prosadit mnohé navazující kroky - často paradoxně opět kvůli tlaku aktivistů. Protesty proti budování přenosových sítí vedly k rozhodnutí, že se přemístí pod zem - což ovšem výstavbu prodražuje a protahuje. Projevy nesouhlasu se do jisté míry týkají i stavby větrných elektráren. A aktivisté nedávno obsadili také rozestavěný plynovod Eugal.

Ve vztahu ke svým sousedům přitom Němci zpočátku zvolili dost přezíravý postoj. Po obnoveném rozhodnutí urychleně odejít od jádra čelili výtkám, že o svých plánech v energetice ani dostatečně neinformují - ačkoliv mají dalekosáhlé následky pro celou Evropu. V tomto ohledu se nicméně situace v posledních letech hodně zlepšila. Když Němci přišli s novými plány na postupný odchod od uhelné energetiky, rozhodli se své sousedy podrobně informovat. Také spolupráce mezi provozovateli přenosových soustav je dnes na mnohem lepší úrovni než před několika lety, což je jeden z faktorů (vedle speciálních transformátorů na hranicích), který vede ke snižování rizika blackoutu.

Je přitom jasné, že to budou především Němci, kteří určí další směr evropské energetiky. Z toho je třeba realisticky vycházet i v Česku. Znamená to ale, že musíme všechno nutně dělat podle Němců? A že bychom už rovnou měli zrušit třeba plány na stavbu dalších jaderných elektráren, když atomová vize energetiky v Německu zrovna „nefrčí“? Z českého pohledu je za prvé nutné důkladně analyzovat německou situaci a její současné paradoxy. Pokud se Němci rozhodují racionálně, výsledkem bývají skvělé inovace - inovativní německý průmysl se stále drží v absolutní světové špičce. Napojení na Německo je pro nás velkou výhodou, jak v dalším rozhovoru tohoto čísla upozorňuje člen vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace Jaroslav Machan. Pokud ale v Berlíně převáží ideologické a aktivistické přístupy, výsledky bývají mnohem méně obdivuhodné. Za druhé je nutné vycházet z toho, že máme s Němci řadu společných zájmů. To platí i v energetice.

Obě země se shodují v potřebě rozvíjet obnovitelné zdroje, je třeba ale myslet na odlišné podmínky. Němci i Češi také chystají postupný ústup od uhelné energetiky, možná bychom mohli také stanovit jasnější plán, díky němuž bychom upřesnili státní energetickou koncepci. Za třetí nemá smysl skrývat, že se naše plány od těch německých také v lecčem dost liší. Na prvním místě se to samozřejmě týká jaderné energetiky. Byli bychom rádi, kdyby Němci respektovali naše preference. Můžeme to očekávat? Hodně záleží na vývoji v samotném Německu. Pokud tamní odchod od jádra a uhlí narazí na další velké překážky, Němci mohou mít dost problémů sami se sebou. Někteří možná dokonce potichu připustí, že jaderné elektrárny ve Francii nebo Česku zůstanou i do budoucna stabilizujícím prvkem evropské energetiky.

Loni stoupl v Německu podíl elektřiny vyrobené z uhlí, protože málo foukalo. Vicekancléř a ministr pro klima a hospodářství Robert Habeck, jenž je předsedou Zelených společně s ministryní zahraničí Annalenou Baerbockovou, nicméně vyhlásil ofenzivu v budování obnovitelných zdrojů. Do roku 2030 mají tvořit dokonce osmdesát procent vyrobené elektřiny.

Simon Müller, ředitel think-tanku Agora Energiewende podporujícího obnovitelné zdroje, zdůraznil, že německé vládní sliby ohledně snižování emisí stále více pokulhávají za realitou, v loňském roce například nebyly připojeny k síti žádné nové offshore větrné turbíny.

Pokud by Německo Energiewende odmítlo, nepovypínalo si své veškeré jaderné bloky, a naopak v uplynulých zhruba dvaceti letech stavělo nové, mělo by dnes o 73 procent nižší emise oxidu uhličitého - a za poloviční cenu. Za Energiewende - spočívající v odmítnutí jádra a v dotačním prosazování zelených zdrojů a ve využívání nutných fosilních záloh - dalo Německo v letech 2002 až 2022 nominálně zhruba 700 miliard eur (17,4 bilionu Kč). Energetické fiasko Německa tak našeho západního souseda stálo už zhruba jeden celý roční hrubý domácí produkt České republiky.

Názory odborníků

Německo se dlouhodobě snaží o přechod na obnovitelné zdroje, ale zároveň čelí rostoucím cenám energií a kritice své energetické politiky. Podle hlavního ekonoma Skupiny ČEZ Pavla Řežábka se podpora obnovitelných zdrojů bude postupně snižovat. „Podpora tam byla, stejně jako u nás, nastavena na dvacet let. V současnosti už ty nejdražší vypadávají ze hry, a německý příspěvek na obnovitelné zdroje se tak bude postupně snižovat.“

Řežábek také říká, že cesta k obnovitelným zdrojům má svůj smysl, ale řadu problémů podle něj přineslo spíš tempo a způsob realizace. „Kdyby Německo dokončilo všechny své plány na obnovitelné zdroje dřív, dnes by ceny elektřiny byly úplně jinde,“ dodává.

Kvůli rozkolísanému výkonu obnovitelných zdrojů se Německo zejména v zimě částečně spoléhá na dovoz elektřiny, což vyvolává obavy o jeho energetickou bezpečnost. Podle Řežábka ale nejde o kritickou závislost. „Němci mají dostatek kapacit na pokrytí své spotřeby, ale často se mu vyplatí dovézt elektřinu, zkrátka proto, že je to pro ně ekonomicky výhodné,“ vysvětluje.

Podpora Energiewende (energetické transformace) byla v minulosti velmi vysoká, ale v poslední době sílí odpor k některým jejím aspektům. Nadcházející německé volby tak mohou do energetické politiky přinést změny. Sám Řežábek ale zásadní obrat nečeká. „CDU už přiznává, že jaderné elektrárny jsou nenávratně ztracené. Na stole zůstává možnost malých modulárních reaktorů, ale ta je zatím daleko,“ dodává.

Řežábek očekává, že v následujících letech velkoobchodní ceny elektřiny klesnou, zejména díky levnějšímu plynu. Regulované ceny pro domácnosti a firmy však budou ovlivněny náklady na modernizaci infrastruktury. „V Česku máme investice do sítí ještě před sebou, zatímco Německo je už z velké části realizovalo. Je otázka, jak rychle se to projeví na konečných cenách,“ dodává Řežábek.