Obnova Ekosystému Krušných Hor: Cesta k Uzdravení Krajiny

Krušné hory, pohoří tvořící přirozenou hranici mezi Českem a Saskem, představují unikátní přírodní celek s bohatou historií a složitou ekologickou situací. Hraniční pás Krušnohoří představuje jednu z největších „slepých skvrn“ ochrany přírody a krajiny v České republice. Impozantní, avšak doposud těžce zkoušené pohoří dlouhodobě doplácí na neexistenci zvláštní velkoplošné ochrany - tedy na deficit péče i pozornosti. Příslibem řešení je potenciální vyhlášení chráněné krajinné oblasti (CHKO) aktuálně projednávané mezi Ministerstvem životního prostředí a dotčenými kraji. Může to být závěrečný moment letitého boje o ekologickou hodnotu Krušných hor.

Těžené Krušné hory

Krušné hory jsou kerným pohořím, jehož několikasetmetrové jihovýchodní svahy vytvářejí skutečnou přírodní hradbu mezi Čechami a Saskem. Tyto svahy vznikají ve třetihorách, kdy dochází k radikálnímu zdvihu kry Krušných hor oproti sníženému podkrušnohorskému prolomu (tedy dnešní oblasti severočeských pánví), s návazným již výrazně pozvolnějším klesáním v severním směru. Geologický proces tak formuje velmi rozdílné předpoklady pro budoucí přírodní i společenský vývoj na jednotlivých stranách horstva. Zatímco svahy klesající do Čech jsou prudké a de facto neobyvatelné, na svazích skloněných do Německa se jedná o pozvolnější klesání s relativně hustým osídlením. V Čechách tudíž dochází k výrazné ekonomické izolaci horských sídel vůči větším podkrušnohorským městům, zatímco v Německu podobný jev takřka nespatřujeme. Pro přírodní společenstva je rozdíl snad ještě markantnější. Zatímco na české straně zaznamenáváme opakovanou radikální proměnu ve flóře i fauně příslušné k jednotlivým ostře vymezeným výškovým stupňům, na straně německé dochází spíše k pozvolnému prolínání. Složitější socioekonomická situace je pomyslnou daní české strany hor za výraznější přírodní a krajinnou hodnotu.

Koncem středověku a počátkem novověku nastává doslova „stříbrný věk“, kdy se zejména v Jáchymově a okolí ve velkém etabluje dobývání především stříbra a cínu. Ačkoli v následujících staletích těžba opět oslabí, osídlení hlubokých horských údolí již přetrvá. Hornický kraj se pozvolna transformuje v kraj řemesel. Extrémní bohatnutí pozvolna přechází v obstojnou a dlouhodobě udržitelnou prosperitu. Popsaný stav vytrvá až do přelomu 19. a 20. století, kdy se Jáchymov svým významem opět vrací na mapu světa. Jsou to právě místní ložiska smolince, která zavdávají materii pro světově významné objevy v oblasti radioaktivity. Zhmotňuje se předzvěst vědeckotechnického boomu, ale nakonec též vůbec nejpochmurnější etapy v dějinách Krušných hor. Druhá polovina 20. století je v tomto kraji na začátku rámována uranovými pracovními tábory sovětského typu a na konci ekosystémem kompletně zničeným kyselými dešti.

Po etapě, kdy jsou hory exploatovány coby zdroj podstatné části klíčových prvků periodické soustavy a kdy podhůří trhá světové rekordy v těžbě a spalování hnědého uhlí, se na počátku 21. století vyskytujeme v situaci, kdy vlastně nevíme, jak s tímto regionem naložit dál. Uhelný kraj pod horami čeká ekologická a snad i ekonomická a sociální transformace. I hory se opět zelenají. Má však toto milosrdné zelenání jasný záměr, koncept a plán, anebo se jedná pouze o přirozenou reakci přírody, zatímco viník - člověk - zatím nejistě přešlapuje?

Krajina jako průsečík přírody a člověka

Ekologie je do velké míry vědou právě o vzájemném působení mezi člověkem a jeho životním prostředím. A je to právě prostor Krušných hor, kde by ekologie jako věda měla být povinna vymezit hranice antropogenního využívání území, z nichž paralelně vyplynou hranice bezzásahovosti. S uvedeným souvisí i etický rozměr celé věci. Ačkoli je místní tlak na ekosystémy oproti podhůří z důvodu řidšího zalidnění obecně menší - a tedy prostor pro samovolnou obnovu větší - odpovědnost viníka bychom i přesto neměli v žádném případě relativizovat. Jestliže je antropogenní vliv ústřední příčinou nastalého stavu, musí tento element přijmout klíčový díl iniciativy též za definici a realizaci vhodných předpokladů nápravy škod. Příroda samozřejmě nepotřebuje proaktivního člověka, aby učil rostliny růst a živočichy se množit. Avšak potřebuje jej krajina, průsečík vzájemného působení přírody a člověka - aby formuloval hranice tohoto prolínání. Hranice vědomé a smysluplné, nikoli nahodilé a fluidní. Za předpokladu respektu k ekologickým principům a vědeckým poznatkům nemusí nutně docházet k sebevyloučení člověka z ekosystému. Jde především o to poučit se a konat rozumněji než v minulosti. Jde o sebereflexi, nikoli o sebepotlačení. Jde o nalezení vhodné míry autoregulace.

Čtěte také: Krušné hory: Ideální destinace pro školu v přírodě

Konkrétní Akty Autoregulace

Konkrétní akty autoregulace, vhodné pro ochranu přírody a krajiny Krušných hor, by měly být následující:

• Náprava historických chyb
• Zabraňování dalším chybám
• Vedení systematické diskuse o využívání území a jeho ochraně
• Dohled nad využíváním území a systém kompenzace tohoto využívání
• Definování obecně přijatelné cílové podoby území

Náprava Historických Chyb

Jednoznačně nejzávažnější historickou chybou člověka ve vztahu ke Krušným horám bylo způsobení téměř kompletní devastace lesních ekosystémů prostřednictvím kyselých dešťů v průběhu 20. století. Celé severní Čechy územně spadají do jádra tzv. Černého trojúhelníku, tedy rozsáhlého území okolo trojmezí někdejších ČSSR, NDR a PLR - s hustou sítí uhelných elektráren a příbuzných průmyslových komplexů. Tyto industriální kapacity s minimálními ekologickými opatřeními (ale zato s maximálními objemy spáleného uhlí) zde zejména v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let zformovaly jednu z nejvíce znečištěných oblastí tehdejší Evropy, především pak v ohledu kvality ovzduší.

Teprve po roce 1990 dochází k postupné ekologizaci uhelných elektráren, jež spočívá především v úpravě technologického procesu spalování - a to tak, aby nastala výrazná změna chemického složení vypouštěných emisí (jak v obsahu konkrétních látek, tak i po stránce jejich koncentrací). Na krušnohorských stanovištích dochází v téže době k důslednějšímu uplatňování přírodě blízkých postupů. Rizikem však zůstává stále přetrvávající averze vůči pohledu na les coby primárně ekosystém a teprve sekundárně zdroj ekonomického zisku. Vzhledem k míře poškození by přitom absolutní prioritou měla být právě regenerace - která ovšem potrvá přinejmenším další vyšší desítky let. Krušnohorské lesy současnosti zůstávají pod závojem mladé vitální vegetace stále ještě velmi křehkým pacientem, jehož celkové uzdravení je zatím v nedohlednu. Nejefektivnější autoregulací, jejímž prostřednictvím lze tyto ekosystémy významně podpořit, se tak stává dočasná rezignace na zisky z lesního hospodářství zejména ve smyslu těžby, zpracování a prodeje dřeva. Uvedené se týká nejen obnovovaných porostů, ale i těch původních, které éru kyselých dešťů přežily.

Smutnou realitou současnosti je, že na ostrou kritiku chyb minulých můžeme plynule navázat neméně ostrou kritikou chyb aktuálních. Ačkoli snad nejzákladnějším vstupním předpokladem celkového zlepšení stavu území je neprohlubování devastace jeho hodnot, v Krušných horách jako by stále panovala obecně zvýšená tolerance k necitlivým zásahům. Vzorovým příkladem bezdůvodného ničení přírodní hodnoty krajiny je kauza kácení horských bučin, která se jen za poslední dekádu nárazově opakovala hned několikrát. Týká se především acidofilních bukových lesů, které se snad pouze souhrou šťastných náhod dochovaly zejména v prostoru nad Dolem ČSA a jsou mimořádně hodnotným lesním komplexem. Společně s areálem zámku Jezeří se tyto několikasetleté porosty staly tichými přeživšími symboly někdejšího krajinného rázu, přičemž - ač smrtelně ohroženy - jen těsně unikly celkové likvidaci. Zaznamenané pokusy o náhradu vykácených buků rychleji rostoucími jehličnatými dřevinami jsou pak již jen cynickým zdůrazněním nejen ekonomické, ale i odborné zvůle. Čím jsou popsané tendence umožněny? Medvědí službu veřejnému zájmu zde projevuje mix neprůhledné vlastnické struktury, omezených pravomocí dohledových orgánů a především obecné lhostejnosti. Krušným horám však nejvíce prospějeme pravým opakem - zejména nulovou tolerancí dalšího ničení.

Vedení Systematické Diskuse o Využívání Území a Jeho Ochraně

Politika územního rozvoje České republiky v platném znění klasifikuje Krušné hory jako specifickou oblast, tedy jako jedno z území oproti zbytku státu dlouhodobě rozvojově znevýhodněné. Toto zařazení je vhodným začátkem úvah o koncepčním plánování místního rozvoje a důležitým předpokladem aktivního řešení lokálních problémů. Mezi klíčové úkoly územního plánování bude v místních souvislostech patřit zřejmě nejen uspořádání sídelních celků a ekonomických aktivit, ale možná především sestavení koncepce ochrany přírody a krajiny a nastavení regulativů. Krušné hory zůstávají jediným tuzemským pohořím bez ucelené ochrany, přitom však se zcela evidentním potenciálem zvláštní velkoplošné ochrany - alespoň CHKO.

Čtěte také: Krušné hory: ochrana přírody

Využíváním území se v tomto textu rozumí jednak rozvoj sídel a infrastruktury, zejména však provozování ekonomických aktivit. Kontroverzním tématem současnosti je obnovování a rozšiřování těžebních kapacit. A zdaleka přitom nejde jen o notoricky známé lithium. Pestré hornické aktivity ke Krušným horám historicky obecně patří, a potenciální problém tak rozhodně netkví v jejich podstatě jako takové. Dokladem dějinného významu těžby je koneckonců i stále ještě relativně nedávné vyhlášení Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří coby památky UNESCO. Velice ovšem záleží na konkrétním provedení - tedy na ekologických, ekonomických a sociálních externalitách. Těžba surovin by v Krušných horách měla být dále akceptovatelná pouze tehdy, pokud bude schopna svým výnosem převyšovat své negativní dopady, a to s přímým kompenzačním efektem na životní prostředí a komunitu v dotčených lokalitách. Popsaný přístup znamená výraznou inovaci v podpoře udržitelného rozvoje. Praxe doposud spíše ojedinělá, v severních Čechách pak prakticky neznámá.

Obnova Rašelinišť v Krušných Horách

Před více jak 9 000 lety vznikla na hřebeni střední části Krušných hor rozsáhlá rašeliniště, která byla po staletí silně poškozována těžbou rašeliny, odvodňováním a dnes jsou ohroženým biotopem. Oblast byla po obou stranách hranice vyhlášena jako část evropsky významné chráněné lokality Natura 2000. Projekt revitalizace vrchovišť mezi Horou Sv. Šebestiána a obcí Satzung se zasadil mezi lety 2012 a 2014 o přeshraniční zachování těchto ohrožených přírodních stanovišť. Díky opětovnému zamokření a zadržování vody by měl být zastaven nežádoucí proces degradace a rašeliništím by měl být umožněn nový růst. Společnými silami se podařilo odvodňovací kanály přeshraničně za pomocí více než 1000 přehrážek zasypat a tím i tato rašeliniště znovu zavodnit. Využíval se při tom hlavně místní materiál, především rašelina a dřevo. Rašeliniště jsou typem mokřadu, kde se hromadí organický materiál a postupně se přeměňuje na rašelinu.

Natura 2000 je soustava chráněných oblastí v Evropské unii, která má za cíl ochranu biologické rozmanitosti. Cena Natury 2000 je udělována za úspěchy v ochraně evropského přírodního dědictví v soustavě území Natura 2000.

Vliv Zvěře na Lesní Ekosystém

V Krušných horách přetrvává nevyvážený stav uvnitř lesního ekosystému ve prospěch jeho živočišné složky - zvěře. Zejména u jelena lesního je stále zřetelný jeho negativní vliv na les. Z tohoto důvodu zadalo Ministerstvo zemědělství ČR (dále jen MZe) zpracování příslušné studie Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse n. Labem (dále jen ÚHÚL).

ÚHÚL zpracoval studii „Vliv zvěře na lesní ekosystém Krušných hor“ ve dvou částech:

Čtěte také: Krušnohorské ekologické stezky

• Provedl analýzu šetřených parametrů obnovy lesa a současného vlivu zvěře na lesní ekosystémy s využitím údajů Národní inventarizace lesů (NIL) pro oblast PLO Krušné hory, bez území bývalého lesního hospodářského celku (dále jen LHC) Františkovy Lázně, na výměře cca 110 230 ha pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL).
• Zhodnotil současnou úroveň managementu jelení zvěře a analyzoval příčiny vzniku nevyváženého stavu mezi lesními ekosystémy.

Celkem byla obnova zaznamenána na 70 % šetřených podploch. Na volné ploše převažuje s více než 60 % umělá obnova, naopak pod clonou mateřského porostu je přirozená obnovena naprosto rozhodující (přes 90 %). Celkově bylo zjištěno přes 9,8 tis. jedinců na 1 ha obnovy. Počet jedinců je větší v obnově pod clonou (přes 20 000 ks/ha). U obnovy na volné ploše to bylo „pouze“ 7 900 ks/ha. Na obnově se podílí přes 20 druhů dřevin. Žádným překvapením není vysoké uplatnění smrku ztepilého (6,5 tis./ha - 65 %), který výrazně dominuje. S pěti a více procenty jsou ještě zastoupeny ostatní listnaté dřeviny (z více než 90 % tvoří tuto skupinu JŘ), BK, JV a BŘ. V celkové obnově jsou zastoupeny jehličnaté dřeviny 68 % a listnaté dřeviny 32 %.

Rozsah škod způsobených zvěří

Ve sledovaném zájmovém území bylo zjištěno poškození obnovy zvěří okusem na 32 % jedinců obnovy (opakovaný i jednorázový okus terminálního vrcholu). SM jako nejvíce zastoupená dřevina v obnově vykazuje v zájmové oblasti poškození 32 % jedinců, zatímco průměrné poškození v ČR je 21 % poškozených jedinců. Poškození BK dosahuje 27 % jedinců, průměr za ČR je 20 % poškozených jedinců. Nejvíce jsou okusem poškozeny ostatní listnaté dřeviny, které v zájmové oblasti z více než 95 % tvoří JŘ, kde bylo poškození zjištěno na 65 % jedincích obnovy, zatímco průměr v ČR je 41 %. Z dalších významněji zastoupených dřevin v obnově je poškozeno 19 % jedinců u smrkových exot (SMex), kde jde zejména o okus letorostů v době počátku růstu, velmi dobrou regenerační schopností jsou tato poškození rychle nahrazována a jedinci udržují další přímý růst. U BŘ bylo zjištěno poškození obnovy ve sledovaném území u 9 % jedinců.

Celkově je vytloukáním poškozeno 8,2 % jedinců v této kategorii. Nejvyšší procento poškození je u ostatních listnatých dřevin (33,1 % jedinců) a MD (19,7 % jedinců), zatímco například u SM se poškození vytloukáním pohybuje okolo 1 % jedinců.

Je zjišťován již v nejnižší kategorii „obnova ve výškové třídě od 1,3 m do výčetní tloušťky 6,9 cm“ v celkovém rozsahu cca 5 % šetřených jedinců, nejvyšší u ostatních listnatých dřevin (18,9 % jedinců) a MD (11,8 % jedinců), zatímco například u SM je poškození nižší než průměr (3,6 % jedinců).

Významnější faktory ovlivňující negativně obnovu: Okus zvěří je nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím negativně obnovu na cca 45 % plochy. Následuje konkurence trav, bylin a keřů s více než 30 %, nepříznivé místní klima spolu s tlakem sněhu a mrazem se podílí cca 10 %, zamokření 5 %.

Ekonomické vyhodnocení vlivu zvěře na lesní ekosystém: Předpokládaná škoda ze snížení přírůstu na „využitelné obnově“, odvozená z podkladů NIL, by jako součet ročních škod v dané oblasti Krušných hor činila k termínu provedení NIL (2004) více než 106 milionů Kč. Předpokládaná škoda ze snížení kvality lesního porostu, odvozená z podkladů NIL v dané oblasti Krušných hor, činila k termínu provedení NIL (2004) více než 165 milionů Kč. Náklady u CHS 73 na zajištěnou kulturu umělou obnovou a ochranu proti loupání jsou v případě nutnosti většího rozsahu prací v oblastech s vysokým tlakem zvěře vyšší o cca 92 000 Kč/ha oproti standardu.

Obnova Lesa za Pomoci Vědy

Po ekologické katastrofě způsobené kyselými dešti začali vědci hledat způsoby, jak zachránit původní smrk ztepilý, který kdysi v Krušných horách běžně rostl. Zaměřili se na vegetativní množení a zakládání semenných sadů a klonových archivů, aby mohli tento druh efektivně množit a zachovat jeho genetickou rozmanitost. Dlouhodobé studie prokázaly, že je možné využít odolnější klony smrku, které zvládají extrémní horské podmínky. Zároveň se zkoumalo, zda sazenice z vegetativního množení rostou stejně dobře jako ty z klasického semenáčkového množení. Výsledky jsou nadějné - oba typy sazenic mají podobnou vitalitu a schopnost zakořenění.

Už v 80. a 90. letech minulého století vědci prohledali Krušné hory, aby našli geneticky cenné stromy. Vysazovali se klony smrku, borovice, dubu zimního a jilmu drsného, které byly nejodolnější vůči nepříznivým podmínkám. V letech 2009-2011 pak odborníci sledovali rozdíly mezi různými typy výsadeb a zjistili, že vegetativně množené smrky jsou plnohodnotnou alternativou k běžným sazenicím. Další klíčový výzkum proběhl mezi lety 2020-2024. Tentokrát se zaměřil na využití DNA analýz k ověření totožnosti klonů a na moderní metody zlepšení růstu. Nově se například vyvinula metoda tzv. rejuvenilizace, která pomáhá zachovat genetickou životaschopnost vysazovaných smrkových klonů.

Zachování původního smrku přináší nejen ekologické, ale i ekonomické výhody. Odolnější stromy znamenají stabilnější lesy, které nejsou tak snadno napadány škodlivými organismy a nevyžadují tak častou obnovu. V dlouhodobém horizontu to povede k nižším nákladům na lesní hospodaření. Prostřednictvím pečlivě vybraných odrůd dřevin se navíc zvyšuje biodiverzita a odolnost celého ekosystému. To pomůže nejen k lepší regeneraci lesů, ale také ke zmírnění dopadů klimatických změn.

Adaptivní Hospodaření a Obnova Lesů

Obnova Krušných hor vyžaduje adaptivní hospodaření zaměřené na druhovou pestrost, vertikální strukturu a dlouhodobou odolnost. Přirozená obnova, kde to podmínky dovolí, snižuje náklady a zvyšuje stabilitu porostu. Umělá obnova má své místo tam, kde je to nutné, ale musí být přesně zacílená a ekonomicky obhajitelná.

K zásadnímu obratu přispělo odsíření zdrojů imisí a zlepšení půdní chemie. Jenže na scénu vstoupila změna klimatu se suchem, větrnými epizodami, námrazou i kůrovcem. Ukazuje se proto, že žádné jednorázové řešení neexistuje. Krušnohorské lesy potřebují dlouhodobou adaptivní péči, která reaguje na vývoj podmínek i rizik. Studie přináší důležité zjištění: přirozená obnova se ve vyšších polohách (6.-7. LVS) jeví jako velmi účinná. Má nižší počáteční náklady, obvykle menší tlak zvěře a mladé stromky rostou rychleji díky příznivému mikroklimatu. Umělá obnova naopak vyžaduje náročnější ochranu i plánování a je finančně dražší - přesto má své místo tam, kde přírodní zmlazení nestačí.

Aby se porosty proměnily v pestré a stabilní lesy, je potřeba kombinovat několik postupů. Odborníci doporučují maximálně využívat přirozené zmlazení a doplňovat jej podsadbami cílových dřevin, dbát na genetickou kvalitu sazenic a pečlivě pracovat s výškou a hustotou porostů. Důležitá je i mozaikovitá struktura, vhodná šířka obnovních prvků a rozumná míra zásahů, která respektuje místní mikroklima i větrné poměry.

Kam dál?

Jaká je další perspektiva Krušných hor? Těžce zkoušené území by v první řadě mělo přestat být „slepou skvrnou“ tuzemské ochrany přírody a krajiny. Obnova ekologických kvalit tohoto horstva musí pokračovat - pokud možno nerušeně. Přírodní a krajinný rozměr zůstává prioritním hlediskem. A ačkoli i využití území člověkem má svou nezpochybnitelnou tradici, při veškerých budoucích zásazích bychom měli být pokorní a uvážliví.

tags: #krusne #hory #ekosystem #obnova

Oblíbené příspěvky:

• Důležitost školy v přírodě
• Přečtěte si více o božské podstatě přírody
• Srážky a příroda Karlovarska
• Výroba kompostéru
• Instalace 3D tapet