Božská podstata přírody

Žijeme ve světě, kde se neustále setkáváme s krásou a silou přírody. Písmo nám říká, že stvoření je jedním ze způsobů, jak se nám odhaluje Boží podstata. Pokud jde o sílu a krásu, pak mohu přijmout přírodu jako výraz a odhalení Boha.

Svět přírody vnímám jako neobyčejně nádherný. Líbí se mi nespoutanost života a jeho výdrž. Příroda ale tvoří i následující obrazy: zbytky zničeného lesa, tornádo nebo hurikán, spálené svahy kopců po lesním požáru, zbytky sněhu taktak zakrývající mrtvá těla krav; červi, hlísti, pijavice a cvrčci; zemětřesení, záplavy, sucho, mor, pohromy a extrémy nepřátelské vůči naší křehké tělesné schránce. Příroda je nádherná, ale je také lhostejná vůči lidským bytostem. Příroda sama je neosobní: když mě nějaké zvíře sežere nebo když já sním nějaké zvíře, přírodě je to jedno. Příroda se spokojí s tím, že vyprodukuje miliony potomků, aby jich přežilo jen několik tuctů.

Někteří lidé žijící v bohaté společnosti, z velké části izolované od přírodních sil a zajišťující pohodlí, věří, že Bůh je sama příroda, a jsou spokojení s představou, že tak by to mělo být. Pro mě tohle nefunguje. Moje víra je založena na přesvědčení, že Bůh je Osoba, která lidstvo miluje a která odpovídá na modlitby. Písmo mi říká, že Bůh si nepřeje, aby něco zahynulo.

Jak rozumět přírodním katastrofám?

Jak máme rozumět přírodním katastrofám, jako jsou povodně u nás? Proč nás takové věci potkávají? Je to trest Boží? Je to Boží dopuštění? Je to zlo nebo Boží vůle? Jak a za co se máme modlit? Nebo to máme jen odevzdaně přijímat? Co od nás Bůh očekává?

Přírodní katastrofy jsou následkem hříšného chování člověka, který svou neposlušností Boha narušil vztah nejen k Bohu, ale i k sobě, k druhým i k přírodě. Zničil, co se zničit dalo. Bůh se ale lidstva ujal, a to tak, že poslal Ježíše, který vstoupil do našeho lidského údělu, do našeho hříchem narušeného světa, a ukázal nám cestu k záchraně skrze obrácení se k Bohu. Kdo upřímně hledá Boha, toho Bůh nejen neopustí, ale je s ním ve všem, co prožívá, a nabízí mu svou ochranu a pomoc. Bůh nepotřebuje člověka trestat, ten se trestá sám tím, co dělá, a následky svého chování.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

V Bibli se na mnoha stránkách píše o Božím trestu, ale to „nelze vnímat jako nějaký druh pomsty, kterou Bůh hříšníka postihuje zvenčí, nýbrž jako důsledky vyplývající ze samé podstaty hříchu“ (KKC 1472). Přírodní katastrofy nás upozorňují na křehkost našeho života, která je způsobena především naší hříšností a následky hříchů, ukazuje na ohraničenost našich lidských možností a na nutnost návratu k Bohu, který jediný může proměnit i ty nejtěžší skutečnosti našeho života v konečné vítězství dobra. V takových chvílích je jistě velmi důležité se modlit za ochranu pro sebe i pro druhé a také hledat, jakým způsobem můžeme pomoci těm, kteří naši pomoc potřebují. Solidarita a konkrétní pomoc se pak stávají tím nejčitelnějším svědectvím o dobrotě Boha, který nás nikdy neopustí a vždy je připravený nám pomoci.

Vztah k přírodě a Boží podstata

Náš vztah k přírodě a Boží podstata jsou hlubokým tajemstvím. /…/ Jak bychom se vlastně měli k přírodě chovat? Nemáme nad ní vládu, ale jsme v ní tak či onak vpleteni. To platí pro všechny živé tvory. My si ale myslíme, že máme s Bohem a přírodou zvláštní vztah. Představujeme si, že jsme dobyvateli, ale nejsme jimi, alespoň ne v tomto padlém světě. Náhlý poryv větru, vlna chladu či vedra nebo tektonické pohyby nám snad- no a rychle ukážou, jak slabí ve skutečnosti jsme.

To je paradox celé naší existence: jsme silní, ale také slabí. Máme fyzickou, ale také duchovní podstatu. Jsme utvořeni k obrazu Božímu, ale jsme i křehcí - jsme vy- dáni na milost a nemilost planetě, na které žijeme. Jsme součástí řádu přírody, ale tím, že jsme tvorové, kterým bylo dáno jedinečné vědomí, jsme z něj přesto vyděleni. Nevím, co nám příroda odhaluje nebo co nám má naznačit o Bohu kromě toho, že Pána stvoření nelze omezit na naše barvotiskové obrázky, rozparcelovaný obraz země nebo církev.

Zoufale se snažíme omezit přírodu na fotografie, které si můžeme nastavit jako spořič obrazovky, a Boha na plyšového medvídka. Nespoutanost přírody ani Boha nám to však nedovolí. A já jsem za to vděčná. Nechci zkroceného Boha, a jakkoli mě tento padlý svět smrti a konkurence děsí, mám důvěru, že svět i mé porozumění světu bude vyléčeno. A že „vlk bude přebývat s beránkem, levhart si lehne vedle kozlátka ... a všechno bude dobré.

Kéž jako křesťané dokážeme hledět na přírodu s vírou v Boha, kterému patří celá země. Ať jsme schopni dívat se na přírodu očima milujícího Krista. Do jeho lásky jsme zahrnuti my, každý z nás, ale i celé stvoření.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?

tags: #božská #podstata #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Co Vám Billa Plyšáci Skládka Nabízí?
• Odvod odpadu z WC
• Příklady korelačních studií v ekologii
• Efektivní Třídění Odpadu
• Emise nákladních aut – ČR