Dopad Klimatické Změny na Kůrovcovou Kalamitu v Českých Lesích

Někteří z nás nazývají současné výkyvy počasí klimatickou změnou a jiní zase jen dočasným obdobím, které se periodicky opakuje a není nutné se tím nechat příliš znepokojovat. Klimatická změna je dnes všeobecně přijímanou realitou. Jedním z jejích důsledků je i bezprecedentní kůrovcová kalamita, která v posledních letech tvrdě zasáhla české lesy a jejíž konec se zdá být v nedohlednu.

Posledních 8 let spadá mezi 10 nejteplejších v historii měření ČHMÚ. Postupné zvyšování průměrné teploty v našich zeměpisných šířkách a nedostatečná, případně nerovnoměrná distribuce srážek v průběhu roku negativně ovlivňuje celkovou vodní bilanci v krajině. Snižuje se počet deštivých dnů, přibývá extrémních bouřek a přívalových dešťů.

Celoročně se však vlivem vyšší celkové teploty zvyšuje reálný výpar a dostupné vláhy v lesních ekosystémech výrazně ubývá. Důsledkem je zvyšování sucha a tím zvyšování stresových faktorů pro lesní dřeviny. Smrk trpí stresem z nedostatku vláhy pod 600 mm ročního úhrnu. Mělký kořenový systém pronikající jen několik decimetrů do půdy není schopen využívat stále klesající hladinu dostupné vody a tím se snižuje jeho obranyschopnost proti škodlivým organismům, především pak proti podkornímu hmyzu, tedy kůrovcům.

Příčiny a Důsledky Kůrovcové Kalamity

Negativní dopad srážkově podprůměrných let 2015 a 2016 způsobil rozsáhlé chřadnutí smrkových porostů, které se lavinovitě šíří do našich končin od východu. Primárně suchem oslabené dřeviny nejsou schopny vytvářet obranné látky a sekundárně tak podléhají podkornímu hmyzu nebo třeba houbovým onemocněním. Navíc dlouhotrvající extrémní teploty urychlují vývoj běžných druhů kůrovců a umožňují navýšení počtu generací či šíření u nás doposud nepříliš rozšířených druhů.

Současné extrémní projevy počasí, vlny veder, nebývalá sucha a změny srážkového režimu poodhalují, respektive potvrzují, že prapříčinou současného rozpadu dominujících smrkových lesů je dávno přežité lesnické hospodaření založené na pěstování stejnověkých monokultur, a to i na místech pro smrk krajně nevhodných, a obhospodařovaní těchto monokultur holosečným způsobem, jenž představuje výrazný zásah do lesního ekosystému.

Čtěte také: Boj s kůrovcem: Jak chránit přírodu?

Kůrovcová kalamita začala před 20 lety na severní Moravě, postupuje republikou k západu, gradovala v suchých a teplých letech 2014-2018 a přestože už zeslábla, dosud neskončila. Zavinila ji změna klimatu, vysoké teploty a vyschnutí hlubších vrstev půdy, které smrk ani borovice nejsou schopny tolerovat.

Historicky byl pro nás smrk ztepilý hlavní hospodářskou dřevinou, ale z dnešního pohledu je tento stav již neudržitelný. Smrk si své přirozené místo zachová snad jen v nejvyšších nadmořských výškách. Škody na jehličnatých porostech v nižších polohách jsou tak rozsáhlé, že je nutné jednorázově odlesňovat stovky hektarů víceméně monokulturních porostů.

Pokud by se jednalo o mnohokráte absolvovanou gradaci kůrovců v souvislosti s jeho přemnožením na stromech vyvrácených větrem, tak by konvenční lesnické postupy velkoplošný rozpad dokázaly po relativně krátké době zastavit. V praxi by se k tomu používaly plastové feromonové lapače, stromové lapáky, insekticidní postřiky, sítě pro zakrývání napadeného dříví.

V letech 2016 až 2020 vzniklo v jehličnatých porostech v důsledku kůrovcové kalamity necelých 150 000 ha holin. Stav lesů v Česku není dobrý, a i když změny klimatu nejsou jedinou příčinou této situace, jde o významný faktor, který bude dál nabývat na důležitosti. Právě kombinace těchto příčin výrazně snížila zdravotní kondici našich lesů, a tedy i jejich schopnost se kůrovci bránit. Ve letech 2016-2020 bylo v ČR vytěženo přes 146 000 ha mrtvých jehličnanů, což odpovídá ploše obdélníku o rozměrech cca 56 x 26 km. Takto intenzivní těžba nemá pouze velký dopad na lesní ekosystém, ale i další vážné důsledky.

Vzhledem k probíhajícím klimatickým a dalším změnám je už zřejmé, že máme-li tu do budoucna lesy mít a mít z nich dlouhodobě i nějaký zisk, musíme hospodařit jinak než dosud, což ovšem zdaleka není pouze otázka know-how (co dělat jinak), ale také jak řešit finanční, legislativní a další překážky, na které lesníci při hospodaření a obnově lesa narážejí.

Čtěte také: České lesy v ohrožení: Klimatická změna a kůrovec

Možnosti a Přístupy k Obnově Lesů

V současné době nám tak proto zbývá snad jen snaha o to co nejvíce zpomalit odlesňování, abychom získali více času na tvorbu druhově, prostorově a věkově rozrůzněných porostů. Jen bohatá směs jehličnatých a listnatých dřevin různého stáří však může být zárukou vyšší stability a odolnosti vůči přírodním vlivům, které přijdou v budoucnu.

Především je potřeba vědět, které druhy jsou u nás perspektivní a které ne: s tím, jak se v ČR otepluje, se například výrazně posunula oblast, kde je vhodné pěstovat smrk - zatímco ještě v 60. letech to bylo kolem 650 m n. m. (např. na Vysočině), dnes je to již cca 900 m n. m. a tento trend bude s nárůstem průměrné roční teploty pokračovat dál (od roku 1961 stoupla v ČR už o 2 °C). Jinak řečeno: ať uděláme cokoli, smrkové lesy z našeho území v budoucnu z velké části zmizí.

Jejich místo nahradí ve vyšších polohách směsi jedle s bukem (a dalšími dřevinami), v nižších polohách směsi dubů s dalšími listnatými dřevinami. Mnoho stromů ovšem nelze jen tak vysázet na holinu: zatímco smrk většinou dokáže růst i na plném slunci, buky nebo jedle pro růst semenáčků potřebují zastínění vyšších stromů. Pro obnovu lesa na pasekách je proto vhodné použít tzv. pionýrské dřeviny (bříza, jeřáb, vrba, topol…). Ty zde snadno vyrostou, a i když jejich dřevo není z hospodářského hlediska zvlášť cenné, vytvářejí mikroklima, do nějž lze později úspěšně vysázet hodnotné cílové dřeviny (jedle, buky nebo i smrky).

Proto vlastníci lesů, lesníci i vědci hledají nové přístupy k obnově lesů, které by měly být druhově pestré a lépe odolávat tlakům probíhající klimatické změny. Při obnově rozsáhlých kalamitních holin se lesníci musí rozhodnout, zda volit tradiční jednofázový postup umělé obnovy s poměrně vysokým rizikem problémů s jejich dalším vývojem stability, anebo použít i netradiční postupy obnovy (umělé, přirozené, kombinované).

Alternativou může být dvoufázová obnova, kdy se v první fázi vytvoří porost s využitím dřevin s pionýrskou strategií růstu. Ve druhé fázi obnovy jsou pak tyto porosty doplňovány dřevinami cílovými (s klimaxovou strategii růstu). Jedním z poněkud podceňovaných opatření je snížení proudění větru na rozsáhlých kalamitních holinách, pro něž je vhodné částečné ponechávání stojících sterilních souší, zejména pokud se jedná o zbytky mladších porostů (větší hustota souší).

Čtěte také: Kůrovec a lesní porosty

Nicméně extrémní klimatické podmínky na velkoplošných kalamitních holinách, ať už sucho, přemokření, vysoké teploty či přímé oslunění vedou k oslabení sazenic, a tím i jejich větší náchylnosti k napadení patogeny i škůdci.

Zároveň však bude nutné tyto dotace nastavit tak, aby jednoznačně motivovaly k šetrnějšímu přístupu a podpořily druhovou a věkovou pestrost v lesích. Získat podporu by mělo být jednodušší než dnes, současně ale podmíněné splněním minima „zásad dobré praxe“.

Různé druhy stromů se značně liší v citlivosti na stresové faktory. Zjednodušeně řečeno: čím více druhů v lese je, tím větší je i šance, že se v případě neobvyklé sezóny (např. sucha) najdou ty, které ji zvládnou lépe, a nebude tak ohrožen celý les, nanejvýš jeho část. Také na stromy různého věku a vzrůstu mají stresory odlišný dopad: např. ve smrku se kůrovec šíří tím snáze, čím více na určité ploše těchto stromů je a čím jsou starší.

Dnes je na našem území běžným těžebním zásahem tzv. holoseč, kdy se jednorázově smýtí všechny stromy na určité ploše.

Biodiverzita a Přínosy Kalamity

Přestože kůrovcová kalamita v České republice způsobila značné škody a vytěžené smrkové lesy mohou působit zdevastovaným dojmem, výzkum českých vědců přinesl překvapivě dobrou zprávu. Příroda se zotavila, výrazně vzrostla biodiverzita a kůrovcem napadené hospodářské lesy, včetně holin a nově osázených či samovolně se vyvíjejících pasek, doslova kypí životem.

Na výzkumných plochách rostlo v průměru přes 80 druhů vyšších rostlin, z nichž celkem 17 druhů figuruje v červeném seznamu. Mezi příklady brouků, jimž kůrovcová kalamita umožnila návrat, je i potemník Corticeus fraxini, který z Čech nebyl vůbec znám a na Moravě byl velmi vzácný. Po roce 2015 se rozšířil po celé republice, dnes je běžný a prakticky všudypřítomný.

Odumřelé stromy poskytly nový životní prostor pro mnoho druhů hmyzu. Mrtvé dřevo má přitom pro les řadu přínosů. „V lesích s mrtvým dřevem se dostávají zpět do půdy živiny, zvyšuje se úživnost půd pro další generace stromů a v půdním humusu se váže uhlík, hlavní složka dřevní biomasy.

Autoři studie proto přicházejí s doporučeními, jak alespoň něco z pozitiv kalamity uchovat i v následných lesních kulturách. „Podstatné je nezalesňovat vše znovu smrkem a tolerovat samovolně vzniklé drobné světliny a mokřady. Musíme si být vědomi toho, že les není jen plantáž na stavební dříví, ale i součást našeho životního prostředí.“

Zároveň je vidět, jak důležitá je pestrost přírody - smíšené lesy, přírodní postupy - ponechávat dřevo na zemi, nechat les vyrůstat spíše samovolně. Důležitá je ale i činnost člověka, aby vše reguloval a upravoval, v lese zvěř spíše omezovat, okraje lesa nechat vypásat, aby byly i louky a biodiverzita.

Nejdůležitější je (umělá) činnost člověka ke zvýšení zavodnění, podobně jako bobři dříve zadržovali vodu v potocích, tak by měl i lesník a zemědělec uměle zadržovat vodu, tam, kde je to přijatelné - např. padlými stromy přehražovat potůčky, rozšiřovat močály, pomoci (i bagrem) vzniku jezírek, poldrů.

Budoucí Vývoj a Doporučení

Kůrovcová kalamita, která poslední roky ničila české lesy, je u konce. Důvod k optimismu ale není. Šlo jen o první vlnu, problém může být za pár let zpět. A je obrovské riziko, že bude ještě horší, říká profesor Tomáš Hlásny z České zemědělské univerzity.

Měli bychom ubrat ve snahách zachránit to, co tam je, protože to už nepůjde. Ovlivňuje to několik faktorů. Jedna věc je to, že se snažíme aktivně vysazovat listnaté dřeviny a nahrazovat jimi smrk. To je samozřejmě správné. A třetí faktor, který vypadá naprosto kriticky, jsou vysoké stavy zvěře, které máme. Ty během obnovy listnaté dřeviny likvidují a ponechávají tam smrk, který je pro ně méně zajímavý, protože má nižší nutriční hodnoty. To se dá řešit oplocením, které vidíme všude v lesích, nebo masivnější regulací zvěře. Nakonec nás tedy právě vysoké stavy zvěře posadí na velmi nepříznivou trajektorii. Skončíme s obrovským zastoupením smrku v obnově.

Česko má výhodu - 50 procent lesů je státních. Spíše než na sankční způsob bych tedy vsázel na vzdělávání a motivační mechanismy v případě soukromníků. Důležitá oblast je vzdělávání. Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Využít situace, která ukázala, že model smrkového hospodářství v prostředí změny klimatu nefunguje.

Proto všeobecné doporučení je diverzifikovat, diverzifikovat, diverzifikovat. To znamená vytvořit pestré lesy. Nevíme co, kdy a s jakou intenzitou přijde. Většina škůdců a patogenů ale napadá jen určitou dřevinu nebo určité věkové stadium. Nic nepřeválcuje celý les.

Kalamita je na jedné straně společenská katastrofa, na druhé straně příležitost. Dnes stojí lesní hospodářství naopak před obrovským problémem, se kterým se naposled potýkalo v 80. letech 20. století při imisní kalamitě - a to je zalesňování mnohahektarových holin.

V posledních letech výrazně narůstá rozloha obnovených lesů a zároveň se zvyšuje podíl listnatých dřevin, který na umělé obnově nyní převyšuje 50 % a do budoucna by se měl, zejména v nižších polohách, i nadále zvyšovat.

Obnova a ochrana lesních porostů na kalamitních holinách vyžaduje vysokou míru investic. Na úspěchu ochranných opatření závisí budoucnost lesních porostů a často i ekonomika celého majetku.

S ohledem na vysoké stavy spárkaté zvěře je problematická zejména ochrana proti zvěři. Náklady na ochranu proti zvěři běžně tvoří i 30-40 % všech nákladů na pěstební činnost. V souvislosti s tím je nutné upravit i péči o zvěř.

Kvalitní myslivecký a lesnický management (les se zvěří je jeden ekosystém) se nemůže omezit pouze na lov zvěře, ale je nutné provádět i aktivní kroky ze strany vlastníka. Obnova kalamitních holin poskytuje prostor i pro tvorbu zvěřních políček, liniových výsadeb plodonosných dřevin, okusových porostů a pastevních ploch.

„Tento rok, když budeme mít štěstí, tak díky chladnějšímu počasí budou jen dvě generace kůrovce a to ve vyšších polohách. V minulých letech jsme vždy měli tři,“ vysvětluje ve Studiu Leonardo prorektor pro strategii České zemědělské univerzity Marek Turčáni.

Počet generací je ústředním faktorem v boji proti kůrovci, protože v každé další generaci je desetkrát víc brouků než v předchozí. Nejefektivnějším způsobem, jak bojovat proti kůrovci, je kůrovec sám, protože když lesní porosty sežere, tak nemá další potravu a populace zaniknou. Kůrovcová kalamita nyní vrcholí na Vysočině, ale začíná se objevovat už na jihu Čech. „I tam jsou velké plochy napadených porostů a zaznamenáváme významný nástup v západních Čechách.“

„Dnes jsme v situaci, kdy se kůrovcovou kalamitu nemůže podařit zvládnout, protože jeho populace je obrovská... Máme ještě šanci tam, kde nedošlo k rychlému rozjezdu, proces zpomalovat, ale i tak nás kalamita dostihne.“

Proto teď záleží, jak budou zakládány nové lesy. „Odhaduje se, že až 30 % lesní plochy bude moci být pokryto smrkem bez toho, aby docházelo k takovým kalamitám... Teď se rozhoduje o tom, jak budou české lesy vypadat. Největší problém je, že jsme významně změnili druhové zastoupení stromů. Kdysi tu bylo smrku 7 %, teď ho máme 50 % a i tam, kde nikdy nerostl. Takže v hospodářských lesích, kde se smrk převážně využívá, je kalamita obrovská... Kdybychom tu stále měli těch 7 % smrků, nikdy by tento problém tak výrazně nenastal. „Nedokážeme odhadnout, jak se bude vyvíjet klima na našem území. V každém případě bychom se měli snažit o to, aby naše lesy byly pestré, byly tam dřeviny, které jsou schopny tolerovat delší období sucha.“

Řešením by mohlo být vědecky a podle stanovených pravidel přinášet některé druhy dřevin z jižní Evropy. „O těch si teď myslíme, že tady nemají co dělat, ale možná v budoucnu můžou být základem odolnějších lesů.“

„Nemusí se ani měnit dřeviny,“ dodává vědec. „Možná sem jen přineseme smrk ze Slovinska, který je lépe adaptovaný na sucho nebo jedli ze střední Itálie. Zatím ale tyto názory narážejí na konzervativismus.“

Turčáni doporučuje opustit jakékoliv lesní monokultury. „Měli bychom se snažit, aby lesy byly pestré, protože když máte na hektaru půdy deset druhů stromů a nastane pro jeden druh problém a vyhyne, máte devět dalších.“

„V současnosti máme dostatek poznatků, abychom mohli modelovat změnu areálu a to, jak se budou posouvat fyziologická optima jednotlivých stromů.

Tabulka: Změny v Lesním Hospodářství ČR

tags: #kurovec #dopad #klimatické #změny

Oblíbené příspěvky:

• Cash issuance by the Czech National Bank
• Kdo platí za odvoz odpadu?
• Podmínky pro školu v přírodě
• Rozměry košů do kuchyňských skříněk
• Třídění odpadu v Moravském Berouně