Kvalitní recyklace materiálů a procesy

Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně-naučných článků tištěných i elektronických periodik. Z technického a ekonomického problému se tak postupně stává politikum, na kterém si brousí svůj ostrovtip jak žurnalisté, tak i mnozí politici a političtí aspiranti z řad nejrůznějších občanských a jiných sdružení. Charakteristickou nectností většiny publikací na toto téma je vedle pomíjení skutečného stavu věcí i libovolné nakládání s terminologií, které mate čtenáře.

Zcela obecně platí, že ekologický i ekonomický smysl recyklace jakéhokoliv odpadu tkví ve využití jeho materiálového a energetického obsahu. Nejefektivnější je tedy recyklace materiálů vyrobených energeticky náročným procesem z obtížně dostupných surovin. Nutnou podmínkou je dostatečně vysoký rozdíl mezi energetickým vkladem do primární výroby a do recyklace. V tomto ohledu jednoznačně vede hliník následovaný ostatními kovy.

V případě polymerních materiálů jsou předpoklady k úspěšné recyklaci podstatně horší. Energetický vklad do výroby polymerů není výrazně vyšší než energetická náročnost jejich recyklace, a proto musí být případ od případu pečlivě váženo, jakým postupem odpadní plasty zhodnotit, aby výsledek ekonomické a ekologické bilance procesu skončil pozitivně. Naštěstí se všechny polymerní materiály vyznačují vysokým energetickým obsahem daným jejich chemickým složením, a tak vždy zbývá jako poslední možnost jejich zhodnocení energetické.

Přes uvedené nepříznivé okolnosti byla do průmyslové praxe úspěšně zavedena řada recyklačních postupů a polymerní materiály jsou recyklovány již desítky let. Málo známá je skutečnost, že průkopníkem recyklace polymerních odpadů byl Henry Ford. Všechny důležité a prakticky užívané názvy jednotlivých druhů plastových odpadů a způsobů jejich zhodnocení jsou jednoznačně definované normou ČSN 64 0003 (Plasty. Zhodnocení plastového odpadu. Názvosloví).

Druhy materiálů vhodných k recyklaci

Jak můžete vidět, existuje mnoho druhů materiálů, které lze recyklovat. Nejlépe recyklovatelné materiály jsou sklo, hliník, PET plast, kovové materiály a papír.

Čtěte také: Nerezový odpadkový koš – zkušenosti

Sklo

Sklo je jeden z nejlepších materiálů, které lze recyklovat. Vzhledem k tomu, že je dobře skladovatelné, může být recyklováno několikrát, aniž by došlo ke ztrátě kvality nebo kvality. Kromě toho sklo není toxické a je relativně snadno dostupné.

Hliník

Dalším nejlépe recyklovatelným materiálem je hliník. S hliníkem je skvělé to, že neobsahuje žádné toxické složky a čistí se snadno.

Plast

Plast je také velmi populární pro recyklaci. Je to jeden z nejdostupnějších materiálů, které lze recyklovat.

Kovové materiály

Věděli jste, že i elektronické součástky a některé kovové materiály lze recyklovat? Kovové materiály, jako je bronz, olovo, měď, stříbro, nikl a hliník, jsou velmi dobře recyklovatelné.

Papír

Konečně, papír je dalším materiálem, který se dobře recykluje. Papír se opakujícím způsobem zpracovává a opět se sníží objem odpadu na skládkách.

Čtěte také: Kvalitní čistič odpadu: Recenze

Proces recyklace

Recyklace je proces, který zahrnuje několik kroků, od sběru odpadu a jeho třídění až po zpracování a vytváření nových produktů. Obvykle zahrnuje tyto kroky:

1. Sběr odpadu doma u jednotlivců nebo na veřejných sběrných místech.
2. Třídění odpadu podle druhu materiálu.
3. Čištění (některých materiálů).
4. Doprava k zpracování do určeného zařízení.
5. Zpracování podle druhu odpadu/materiálu.
6. Výroba nových produktů.
7. Zavedení na trh, což uzavře cyklus recyklace.

Pro recyklaci je však důležitým předpokladem správné třídění odpadu, díky kterému je možné efektivně různé materiály zpracovat.

Recyklace plastů v České republice

Prakticky jediným spolehlivým zdrojem informací o objemu produkce plastového odpadu jsou výkazy autorizované společnosti EKO-KOM, a. s. Podle výročního shrnutí EKO-KOM bylo na trh v ČR v roce 2018 uvedeno 1 187 087 tun obalů pro jedno použití, z čehož bylo 22 % obalů plastových, tj. 261 159 tun. Ze stejného zdroje vyplývá, že z tohoto množství bylo 67 %, tj. Hlavní překážkou ekonomicky schůdné recyklace uživatelského plastového odpadu je skutečnost, že je to směs plastů, nadto znečištěná. Proto svoz komunálního sběru nejdříve směřuje do třídicích závodů, kde jsou z této směsi jako první vytříděny snadno recyklovatelné složky.

Zpracování PET lahví

Pro recyklaci PET lahví existuje řada postupů. Jednou cestou jsou postupy materiálové recyklace opět na materiál pro výrobu nápojových lahví označované jako B2B (bottle-to-bottle). Všechny postupy B2B jsou založeny na důkladném vyčištění suroviny (PET-flakes) a jejím následném zpracování v tavenině tak, aby nedocházelo ke štěpení řetězců PET. Velké objemy PET lahví jsou zpracovávány na vlákna. Plně postačující formou suroviny pro tento způsob recyklace je vytříděná a dobře vypraná drť odpadního PET. Tímto postupem je možné získat střiž v kvalitě vyhovující i pro textilní zpracování na oděvy. Největší množství odpadního PET se však zpracovává na technické textilie, zvláště pak na ty netkané, a na vláknité výplně nacházející poměrně široké uplatnění jako čalounický materiál. Tyto výrobky se ve velké míře uplatňují ve vnitřní výbavě automobilů.

Zpracování polyetylenových fólií

Polyetylenové fólie jsou tříděny podle barvy (bezbarvé a barevné) a přepracovány opět na materiál pro výrobu fólií (primární recyklace). Postup sestává z mletí fólií na nožových mlýnech, praní, sušení a zpracování extruzí na granulát. Extrudery musí být vybaveny filtrací taveniny, kde se zachytí zbytky nežádoucích příměsí.

Čtěte také: Kompost: Zahrádkářské zlato

Zpracování směsi plastů

Zpracování zbývající směsi plastů po vytřídění PET lahví a PE fólií je obtížnější. Recyklace polymerních směsí prostým míšením jejich taveniny nevede k požadovaným užitným vlastnostem výsledného materiálu. Hlavní výhodou výrobků z recyklátů je jejich chemická a biologická odolnost, která je nesrovnatelně vyšší než odolnost klasických materiálů. Tím také odpadají jakékoliv nároky na povrchovou ochranu výrobků proti účinkům vody, povětrnosti a půdním mikroorganismům, což eliminuje náklady na údržbu v aplikaci.

Druhy recyklace plastů

Plasty je možné recyklovat buď mechanicky, nebo chemicky. Čím se tyto dva rozdílné přístupy materiálového zpracování plastů liší?

Mechanická (materiálová) recyklace plastů

Pro tento typ recyklace plastů jsou typické mechanické procesy, díky nimž získáváme plastový recyklát. Jedná se o procesy mletí či drcení plastů, čištění, separace, sušení či regranulace. Nevýhodou recyklátů, které vzniknou z procesu mechanické recyklace, je to, že je nelze opět využít při aplikacích do produktů, které jsou ve styku s potravinami. Je třeba vzít v úvahu, že plasty recyklované mechanickou cestou můžeme zpracovat jen po omezený počet cyklů, protože se kvalita materiálu s každým dalším recyklačním procesem snižuje. V současnosti se většina vytříděných plastů zpracovává mechanickou recyklací.

Chemická recyklace plastů

Tento druh recyklace plastů je dnes stále spíše ve fázi testování. Na rozdíl od mechanické recyklace mají výstupy z chemické recyklace totožnou kvalitu jako primární suroviny a jsou od sebe nerozlišitelné. Překážkami chemické recyklace aktuálně jsou značné investiční náklady a nízká výtěžnost produktů. Takto získané druhotné suroviny bývají dražší než primární. V budoucnu lze očekávat, že bude chemická recyklace doplňkem mechanické recyklace.

Fáze recyklace

Obecně můžeme rozlišovat několik fází a druhů recyklace. Tvorbě recyklátu nezbytně předchází sběr a třídění odpadu. Pro samotnou výrobu recyklátů se v praxi využívají dva druhy recyklačního procesu, a to recyklace mechanická a recyklace chemická.

Význam recyklace

Cílem recyklace je omezit množství odpadu, snížit potřebu těžby primárních surovin a minimalizovat negativní dopad na životní prostředí. Recyklace tak hraje klíčovou roli v boji proti ekologickým problémům spojeným s odpadem a přispívá k udržitelnějšímu životnímu stylu.

Recyklace přináší široké spektrum úspor, a to nejen z ekologického, ale i z ekonomického hlediska:

• Omezení těžby surovin
• Energetická úspora
• Snížení odpadu na skládkách
• Snížení emisí skleníkových plynů
• Ochrana lesů
• Podpora průmyslové efektivity

Statistiky recyklace v EU

V Evropě dosahovala podle dostupných údajů v roce 2019 celková instalovaná recyklační kapacita pro plasty více než 8,5 milionu tun. Z toho největší část připadala na polyethylentereftalát (PET) a nízkohustotní polyethylen (LDPE), následoval vysokohustotní polyethylen (HDPE) a polypropylen (PP).

Největší recyklační kapacity v Evropě mají k dispozici Německo, Itálie a Španělsko. V EU využívají v omezené míře chemickou recyklaci jediné dvě země, a to Německo a Itálie.

V České republice bylo v roce 2021 okolo 120 třídicích linek, které dotřiďovaly komunální plastové odpady.

Recyklace odpadu: její přínosy a nevýhody

Recyklace odpadu je proces, kterým se z vytříděných materiálů opět získávají druhotné suroviny pro další použití. Na této stránce se dozvíte, jak recyklace funguje, jaké jsou její limity a výzvy a jaký má význam pro životní prostředí i ekonomiku. Recyklace je technologický proces, jehož prostřednictvím se z jednodruhového použitého materiálu získává materiál (ideálně) stejné kvality. Většina současných recyklačních procesů je mechanická, kdy se původní materiál čistí, drtí na různé frakce a drť se dále využívá ve výrobě. Tak se recykluje nejčastěji plast, sklo, nápojové kartony, dřevo, stavební odpady nebo pneumatiky. Kovy se recyklují většinou roztavením. Papír se recykluje rozvlákněním. Existují i složitější způsoby recyklace, což se týká například baterií. Složitější je pak recyklace elektroodpadu, solárních panelů, autoskel, autovraků nebo chladicích zařízení, která kombinuje mechanické procesy s chemickými. Textil se recykluje v naprosto minimální míře (využívá se principu re-use, tedy dalšího používání).

Primární suroviny vznikají přírodními procesy. Lze říci, že recyklace snižuje nutnost těžby nebo výroby nových surovin. Globální výsledky recyklace za rok 2023 ukazují na klesající celkovou míru cirkularity ekonomiky, která dosáhla pouhých 7,2 %. To znamená, že drtivá většina materiálů (více než 90 %) pochází z primárních zdrojů a ne z recyklace. Aby recyklace fungovala, nestačí ji pouze zahrnout do plánů a strategií udržitelnosti. Oblast podnikání v této oblasti je nezbytné podporovat a zefektivnit- tím se nemyslí dotace, ale motivační pobídky. Podpora recyklace v rámci tzv.

Recyklace je v podstatě průmyslový technologický proces, kterým se snažíme z odpadního materiálu A vytvořit opět materiál A, protože kvalita recyklátu je pro ekonomickou rentabilitu zásadní. Materiály však nelze recyklovat do nekonečna (ani sklo), protože ztrácejí své vlastnosti, které jsou pro další využití nezbytné. Recyklace je proces, který je (stejně jako každý jiný průmysl) náročná na energie, vodu a produkuje emise i odpady. Na recyklaci je navázána i infrastruktura dopravy. Na recyklaci tedy nelze v žádném případě poukazovat jako na ekologické řešení. Udržitelnost recyklace je v současnosti sporná. V principu pouze produkuje materiál pro další průmyslovou výrobu. Za jediný prokazatelný přínos recyklace lze považovat úsporu primárních zdrojů. Především kovů, vzácných zemin (strategických a kritických surovin).

Ekomodulace je legislativní přístup, který umožňuje promítnout do poplatků za jednotlivé výrobky uváděné na trh jejich dopad na životní prostředí. V principu mohou být výrobci penalizováni za používání materiálů, které mají negativní vliv na životní prostředí. A naopak. Otázkou je, do jaké míry je takový přístup zajímavý pro velkoproducenty. Podle kolektivního systému Eko-Kom obyvatelé ČR vytřídili během posledních 15 let neuvěřitelných 8,3 milionů tun obalového odpadu. Co do objemu se jedná o množství údajně zhruba dosahující velikosti hory Říp. Otázkou je, kolik obalového odpadu obyvatelé ČR nevytřídili a k jaké hoře nebo pohoří by šlo takové množství odpadu přirovnat. A to nehovoříme o té větší části odpadu, kterou produkují firmy. Mnohem zásadnější než to, kolik se vytřídilo je to, kolik se skutečně zrecyklovalo. A toho je žalostně málo. Zhruba 34 %. Samo MŽP přiznává, že „zpracovatelský průmysl bezpochyby chybí.“ To je důkazem bezkoncepčnosti, s jakou se k této problematice v minulosti přistupovalo.

Surovinová zranitelnost technologických odvětví přinutila EU, aby přikročila v legislativní oblasti k zajištění dostatku kritických a strategických surovin. Evropa je závislá na jejich dovozu. Například boritan je dovážen z 98 % z Turecka. 85 % niobu z Brazílie a 93 % hořčíku z Číny. Mimochodem, Čína v současnosti produkuje 86 % světových zásob vzácných zemin! EU se tak snaží vyvíjet tlak na jednotlivé země, aby těmto surovinám věnovaly pozornost. Snažily se diverzifikovat své zdroje a především, aby zvýšily svou zpracovatelskou kapacitu - tedy i recyklaci elektronického a elektrického odpadu a nezaměřovaly se při recyklaci jen na relativně snadno získatelné suroviny (papír, sklo, plast). Cílem je, aby do roku 2030 byla EU schopna vyrobit minimálně 40 % své roční spotřeby strategických surovin.

Je s podivem, že Evropa cenné druhotné suroviny vyváží, namísto toho, aby se je snažila využít. Toto uvažování je až zarážející. Jen za rok 2019 se z Evropy vyvezlo přes 25 000 000 tun druhotných surovin! Jednalo se o papír, plast, ocel, měď, hliník, nikl, drahé kovy. Podle Eurostatu se jednalo o nárůst přes 60 % oproti roku 2004. A kam své recyklovatelné suroviny moudří Evropané vyvážení?

V roce 2024 v ČR vzrostl objem tříděného obalového odpadu na 1,012 milionu tun, což je 77 % celkově vytříděného množství, přičemž průměrně každý obyvatel vytřídil 88,2 kg odpadu (z toho 69,3 kg v obecních systémech).

V dalším díle Encyklopedie plastů se zaměříme na recyklaci plastů. Je to možnost, jak efektivně využít plastový odpad a vrátit jej do oběhu v nové podobě. Plasty je možné recyklovat buď mechanicky, nebo chemicky. Pro tento typ recyklace plastů jsou typické mechanické procesy, díky nimž získáváme plastový recyklát.Jedná se o procesy mletí či drcení plastů, čištění, separace, sušení či regranulace. Nevýhodou recyklátů, které vzniknou z procesu mechanické recyklace, je to, že je nelze opět využít při aplikacích do produktů, které jsou ve styku s potravinami (tzv. Výjimku tvoří PET láhve, které můžeme opět využít v rámci tzv. recyklace bottle to bottle. Je třeba vzít v úvahu, že plasty recyklované mechanickou cestou můžeme zpracovat jen po omezený počet cyklů, protože se kvalita materiálu s každým dalším recyklačním procesem snižuje.

Nemalé limity pro mechanickou recyklaci plastů představují i aktuální trendy v obalovém průmyslu, kdy dochází například ke kombinaci různých druhů plastů, k nevhodnému kombinování materiálů, přidávání různých aditiv atd. Tento druh recyklace plastů je dnes stále spíše ve fázi testování. Můžeme si to uvést na příkladu polyethylentereftalátu (PET). Ten lze ve vhodném prostředí rozložit na kyselinu tereftalovou a ethylenglykol. Překážkami chemické recyklace aktuálně jsou značné investiční náklady a nízká výtěžnost produktů. Takto získané druhotné suroviny bývají dražší než primární.

V budoucnu lze očekávat, že bude chemická recyklace doplňkem mechanické recyklace. Výměty z třídicích linek jako součást tuhých alternativních paliv (TAP) Odpady, které nelze vrátit zpět do oběhu se zpracovávají na tuhé alternativní paliva. Má tuhou konzistenci, je nadrceno na požadovanou velikost a je určeno k energetickému využití při výrobě cementu a zužitkování v zařízeních pro spoluspalování jako náhrada fosilních paliv. Při výrobě TAP může být využíván právě i výmět plastového odpadu z třídicích linek, tedy odpad, který nelze zpracovat mechanickou recyklací a vrátit jej zpět do oběhu v podobě nového produktu. Využití formou TAP je efektivnější řešení, než kdyby byl odpad uložen na skládku. Zpracování plastů recyklací bychom měli brát spíše jako možnost, kterou můžeme snižovat množství odpadů, než jako úsporu primárních zdrojů (ropy a zemního plynu).

Graf znázorňuje recyklační kapacitu plastů v EU v roce 2019. Největší recyklační kapacity v Evropě mají k dispozici Německo, Itálie a Španělsko. Rozdělení recyklačních kapacit podle druhu jednotlivých plastů v zemích EU v roce 2019.

Jednak zbytečně plýtváme primárními surovinami, jednak ani skládkování není zadarmo.

tags: #kvalitní #recyklace #materiálů #procesy

Oblíbené příspěvky:

• Metodika environmentální výchovy
• Odpadkové koše Bemeta: Recenze
• Komplexní pohled na emise
• Odp L Sedlo 11 Prachatice
• Papírový odpad