Orchideje většinou považujeme za cizokrajné rostliny, které se v našich podmínkách mohou pěstovat pouze jako pokojové květiny a mají velký okruh obdivovatelů. Naproti tomu o naše domácí druhy orchidejí se zajímá jen málokdo. Samozřejmě, zdejší volně rostoucí orchideje nejsou nijak velkolepé. Vedle těch exotických možná vypadají jako chudé příbuzné, ale své kouzlo dozajista mají. Teď jen aby se ono kouzlo rychle ze světa nevytratilo.
Menšímu zájmu lidí se těší domácí druhy orchidejí, zemní orchideje z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Všechny druhy našich orchidejí bez výjimky žijí v symbióze s podhoubím různých druhů hub, tedy v orchideové mykorhize. Jedná se o oboustranně výhodné soužití, ze kterého profitují obě strany. Jeden podporuje růst toho druhého a nijak si vzájemně neškodí.
V ČR se zatím ještě stále můžeme setkat s asi 24 rody vstavačovitých, které sdružují celkem asi 60 druhů zemních orchidejí. Počty jedinců zemních orchidejí však stále klesají. Bohužel se vždy najdou neukáznění „pěstitelé“, kteří se snaží o přesazení těchto krásek do vlastní zahrady. Neuvědomují si, jak lehce přetnou citlivé pouto mezi orchidejí a její spřízněnou houbou. Jedna bez druhé nemohou žít a drtivá většina orchidejí po přesazení stejně uhyne.
Z odborného hlediska slovo orchidej označuje jednu čeleď rostlin, česky vstavačovité, latinsky Orchidaceae. České slovo orchidej je tedy odvozené z latinského jména čeledi. V současné době je známo přes 28 tisíc různých druhů orchidejí, což znamená, že tato čeleď je nejpočetnější čeledí všech rostlin.
Botanici odhadují, že jich existuje na 30 000 druhů. Ve více než 600 rodech čeledi je sdruženo okolo 20 000 druhů. Jestliže na Zemi je 170 000 druhů kvetoucích rostlin, pak každý devátý druh je orchidej.Orchideje jsou nesmírně variabilní. Květy některých druhů měří jen kolem jednoho milimetru, u jiných zástupců mohou mít i víc jak půl metru. Najdeme u nich snad všechny barvy duhy a nespočet komplikovaných tvarů.
Čtěte také: Inspirace pro květinové pozadí
Naše země leží na území Evropy, která je, co se týká výskytu této čeledi, na okraji. Ve světě se vyskytuje přibližně 20 000 druhů orchidejí. To číslo samozřejmě není konečné, protože je pravděpodobné, že se najdou ještě další druhy, třeba v tropických pralesích. Také je pravda, že je tu spousta kříženců a umělých hybridů, které asi většina z nás zná jako pokojové či okrasné květiny. Přítomnost orchidejovité rostliny v přírodě je známkou stupně zachovalosti stanoviště. Orchideje, jsou náročné na kvalitu prostředí, mají svérázný způsob rozmnožování a to vše je předurčuje k tomu, že jsou zákonem většinou chráněné.
V České republice je známo téměř 60 druhů, plus jejich poddruhy nebo variety, popřípadě kříženci. Podle dosavadních znalostí je v české květeně zastoupeno na 60 druhů vstavačovitých. V naší přírodě divoce roste přes šest desítek druhů orchidejí.
Centrem rozšíření evropských druhů orchidejí je oblast kolem Středozemního moře. Ta je ve srovnání s naší přírodou podstatně teplejší a s tím souvisí skutečnost, že v České republice je největší množství druhů k nalezení v nejteplejších částech, to znamená na jižní Moravě, popřípadě v Polabí.
V květnu kvetou i všechny naše vstavače, které nalezneme naopak většinou na sušších místech. Jsou to rostliny pastvin či lesostepí, mají rády polostín, takže často se s nimi lze setkat třeba ve starých sadech nebo na okraji lesů. Vstavače mají pozoruhodné tvary květů, některé připomínají postavičky, jiné vojenskou přilbu (vstavač vojenský). Vstavač nachový má dokonce snad na každé kytce kvítky jiných tvarů a vzoru.
Rozhodující je, v jakém prostředí ty rostliny žijí. Narozdíl od tropických orchidejí, které rostou v teplém a velmi vlhkém prostředí, jsou ty naše přeci jen odkázány na střídání ročních obdobích; na prostředí, kde je méně srážek a především nižší vzdušná vlhkost. Společného mají tedy pochopitelně nejvíc proto, že vznikly ze stejného základu, čili je tu ten biologický vývoj. A společné mají v podstatě i takové základní znaky, jako je stavba květu, charakter jednotlivých částí rostlinného těla i to, že jsou to rostliny trvalé. To znamená, že vytváří na období, kdy jsou méně příznivé podmínky, u nás tedy na zimu, zásobní orgány - především hlízy nebo oddenky. Z těch potom v našich evropských podmínkách na jaře, a některé už v zimě, vyhánějí listy a posléze v jarním nebo letním období kvetou. Jsou to rostliny podobné květem, ale často odlišné jak svou velikostí, tak i některými detaily stavby květu od orchidejí tropických.
Čtěte také: Krása žlutých květů
Pravda je, že některé příjemně voní, tak jako orchideje tropické, jiné jsou zase nenápadné a mají třeba velmi drobné kvítky, což si nahrazují tím, že vytváří složitá květenství, kde je těch kvítků hodně a tak upoutají opylovače z různých skupin hmyzu svým vzhledem, barvou a někdy i tou vůní. Na živiny jsou poměrně nenáročné - to mají společné jak ty druhy tropické, tak i ty naše. Dokonce je možné ty evropské druhy řadit mezi oligotrofní, to znamená, že vyžadují minimální množství dusíkatých látek.
U evropských druhů orchidejí je to velmi rozmanité. Obývají jak přirozená stanoviště, tak často i stanoviště člověkem silně pozměněná. Často to souvisí s jejich poměrně slabými konkurenčními schopnostmi. Objevují se často tam, kde ještě jiné druhy rostlin nežijí, třeba na plochách, které byly postiženy nějakou povrchovou těžbou surovin, nebo i změnou toho stanoviště jako celku.
Orchideje jsou chráněné zákony a mezinárodními úmluvami. S planými druhy se nesmí obchodovat (CITES) a v České republice je většina druhů orchidejí chráněna dle zákona o ochraně přírody. Většina jejich lokalit v Českém ráji byla vyhlášena jako zvláště chráněná území - přírodní rezervace, přírodní památky. Pro každé chráněné území je zpracován plán péče, ve kterém jsou stanoveny podmínky údržby lokalit. Luční druhy vyžadují pravidelné kosení nebo spásání, louky se nesmí odvodňovat, hnojit, vápnit a orat. Lesní druhy jsou vázány na určitý typ lesního porostu a proto při obnově lesa, musí být tento typ zachován. Nesmí se vysazovat nepůvodní druhy, odvodňovat, používat pesticidy, vápnit a nesmí být přemnožená lesní zvěř. Orchidejím Českého ráje je věnována maximální péče. Populace i lokality jsou každoročně monitorovány.
Všechny orchideje vyskytující se na našem území patří k zemním orchidejím, které žijí ve zvláštním druhu symbiózy s podhoubím některých druhů hub. Toto soužití se nazývá orchideová mykorhiza. Pokud dojde k porušení rovnováhy a oboustranně výhodná symbióza se naruší, může dojít k parazitizmu houby na rostlině nebo k zániku obou partnerů.
Nehledě na to, že většina našich orchidejí je přísně chráněná, nikdy se nepokoušejte o jejich přesazení z volné přírody na zahradu.
Čtěte také: Květiny v interiéru
Pro orchideje je typické, že kvete jen menší část rostlin, většina je nekvetoucích, zejména v louce snadno přehlédnutelných a tedy náchylných ke zničení podupáním. Při fotografování si, prosíme, ke kytkám nelehejte.
Český svaz ochránců přírody zároveň vyhlašuje dvě soutěže pro milovníky přírody s tvůrčími sklony. Máte-li nadání výtvarné, můžete se pustit do kreslení orchidejí. Vládnete-li lépe slovem, popište své nejzajímavější setkání s orchidejemi. Obě soutěže se týkají pouze druhů volně rostoucích v Evropě (tedy žádné tropy, žádné skleníky botanických zahrad…) a uzávěrku mají v polovině srpna. Bližší informace k nim taktéž naleznete na www.csop.cz.
Český svaz ochránců přírody je zapojený do mezinárodního projektu LIFEorchids, jehož cílem je právě ochrana orchidejí a jejich lokalit.
Asi 20-80 cm vysoká bylina, která se u nás objevuje jen velmi vzácně na jižní Moravě. Je zajímavé, že se na lokalitách výskytu neobjevuje každoročně. Dokáže totiž kvést i pod zemí. Roste na vápenitých půdách, ve světlých lesích.
Zajímavost mezi bylinami, hlístník, je voskově žlutý až hnědavý, bez chlorofylu. I květy této 20-40 cm vysoké rostliny jsou voskově žluté až hnědavé. Není schopný fotosyntézy a je zcela závislý na mykorhize. Díky této symbióze se přes houbu propojí s kořeny listnatých stromů, ze kterých pak čerpá živiny. Roste v listnatých bukových nebo dubovo-habrových lesích na vápenitých půdách. Hlístník hnízdák patří mezi naše běžnější orchideje díky tomu, že se umí dobře přizpůsobit změnám.
Vápnomilný rudohlávek patří k našim nejkrásnějším orchidejím. Občas se objevuje na slunných loukách. Trvalka variabilního vzrůstu vysoká 15-60 cm, se skvrnitými listy a nachovými květy s výraznou kresbou. Vyskytuje se na vlhkých i suchých loukách, na pastvinách a v listnatých i smíšených lesích. Najdete ji nejčastěji v horských oblastech.
Trvalka s červeně zbarvenými květy vysoká 20-40 cm, s široce vejčitými listy, často z rubu načervenalými. Vyskytuje se ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, ale i na skalách a podél cest.
Málo početné populace tořiče čmelákovitého se vyskytují pouze na jižní Moravě. Tořič ke svému přežití potřebuje pravidelné kosení nebo spásání luk. Roste v ovocných sadech, na pastvinách a v křovinách na okrajích luk.
Vstavač nachový patří k nejvyšším tuzemských orchidejím a může dosáhnout majestátní výšky až 90 cm, nejčastěji však okolo 35 cm. Má přízemní obvejčité listy a během května až června vykvétá špinavě nachovou barvou s tmavě fialovými skvrnkami.
Švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis) je poměrně nenápadná rostlina, kterou mezi ostatní vegetací snadno přehlédnete. Když se ale budete na místech jejího výskytu pozorně rozhlížet, najdete úzký květní stvol vysoký 5 až 30 cm, na němž jsou jednostranně uspořádány malé bílé kvítky. Celý stvol je podélně stočený (odtud jméno krutiklas), takže vytváří dojem šroubovice. Se švihlíkem se u nás můžete setkat na sušších prosluněných stráních s řídkým lučním porostem. Vyžaduje totiž dostatek světla a v konkurenci ostatní, rychleji rostoucí vegetace, nedokáže obstát. Pasoucí se zvířata neustále narušují terén kopyty a spásají okolní traviny. Švihlíku to nevadí, jeho růžice listů jsou přitisknuté k zemi a zvěř je nedokáže spást.
Prstnatec májový rozkvétá na vlhkých podmáčených lukách koncem května. Najdeme ho i v potočních nivách, na prameništích nebo na rašeliništích. Vyhovují mu stanoviště bohatá na živiny a je schopný přežívat i na loukách, které se po určité období pravidelně nesekaly. Často roste v přítomnosti suchopýrů, které právě v době květu těchto prstnatců vytváří bílé chomáčky chmýří.
Pětiprstka žežulník bývala v Česku jedním z hojnějších druhů orchidejí. Za poslední desítky let na řadě stanovišť vymizela a je stále vzácnější i v Krkonoších. Najdeme ji na loukách sušších i vlhčích, na pastvinách s křovinami stejně jako na slatiništích. Může se vyskytnout i v řidších listnatých lesích nebo na jejich okrajích. Roste většinou jednotlivě nebo v malých skupinkách, a i díky drobnějším květům více uniká pozornosti než hojnější prstnatce. Květenství bývá dlouhé a válcovité. Květy jsou nápadně širší než delší. Barvu mají od růžové po fialovou, vzácně se mohou vyskytovat i bíle zbarvené varianty. Nápadná je dlouhá ostruha plná nektaru.
tags: #kvety #podobné #orchideji #rostoucí #v #přírodě