Larvy v kompostu: Jak je rozeznat a co s nimi dělat

Fungující kompost je trumfem zahrady. Při práci na zahradě občas v půdě narazíme na bílé zavalité larvy. Nejčastěji je objevíme při přehazování kompostu nebo při rytí záhonů. Co si budeme povídat, larvy dokážou pěstitele pěkně překvapit.

Nejspíš se vám hlavou začnou honit různé otázky: co je to za larvy? A škodí? Nakonec se pravděpodobně doberete k tomu, že jste narazili na larvy chroustů případně zlatohlávků. Zatímco larva zlatohlávka nám vůbec neškodí, larvy chroustů umí na zahradě udělat pěknou neplechu.

Co jsou ponravy?

Bílé larvy, které jste našli v půdě nebo v kompostu, se odborně jmenují ponravy. Jsou to larvy brouků z čeledi vrubounovití (Scarabaeidae), kam patří třeba chrousti, zlatohlávci, nosorožíci, ale taky známí egyptští posvátní skarabeové. Mají 3 páry nohou, které bývají poměrně krátké, a navíc rostou jen na hrudi.

Je to proto, že larvy těchto druhů brouků se nepotřebují pohybovat po povrchu, ale musí umět vyhrabat chodbičku v půdě, kde žijí. Když je vytáhnete ven, svinou se do tvaru písmene C. Po chvilce se však začnou opět pohybovat a pokusí se zahrabat zpátky pod zem. Bílé článkované tělo larev je pokryto krátkými štětinkami.

Jejich hlava je hnědá nebo rezavá a je tzv. sklerotizovaná. To znamená, že je vyztužená sklerotinem, tvrdou látkou, která zajistí, aby se hlava nepoškodila se při pohybu pod povrchem půdy. Larvy chroustů i zlatohlávků dorůstají délky okolo 5 cm a jak rostou postupně třikrát svléknou svou kůži. Vývoj larev trvá minimálně 1 rok.

Čtěte také: Velký technický průkaz a emise

Ponravy jsou zpočátku malé, takže jsou poměrně nenápadné. To, zda jde o larvy chroustů nebo zlatohlávků je možné poznat až při velikosti larev okolo 2-3 cm. S trochou cviku je od sebe rozezná i laik.

Zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata)

Dospělého brouka zlatohlávka si jen velmi těžko spletete s jiným druhem brouka. Zlatohlávek zlatý je velký okolo 3,5 cm a má nádherně zelené zbarvení s kovovými zlatými odlesky. Často je můžeme pozorovat na květech stromů a keřů, kde si pochutnává na pylu. Při letu lehce bzučí.

V letních měsících naklade samička vajíčka někam do půdy, třeba do kompostu, kde se larvy vylíhnou a přezimují. Jsou poměrně zavalité, mají hodně krátké nohy i tykadla. Když je vyhrabete, vždycky se stočí do písmene C s hlavou a zadečkem těsně u sebe. Jsou neškodné, živí se hlavně rozkládajícím se rostlinným materiálem, takže kompost je pro ně přesně to pravé místo.

Pokud objevíte larvu zlatohlávka, nemusíte se bát žádných škod. Stačí počkat, až se na jaře zakuklí a následně jako dospělí brouci vaši zahradu opustí.

Larvy chroustů (Melolontha)

Přítomnost dospělých chroustů na zahradě zjistíte nejčastěji večer, protože v tu dobu aktivně létají a při letu hodně hlasitě bzučí. Chroust je brouk velký asi 3 cm, s tmavě hnědými krovkami a výraznými tykadly. Živí se rostlinami. Dospělí brouci rádi okusují listy a larvy zase kořeny rostlin, které tím dokáží zcela zahubit.

Čtěte také: Profil ekologického zemědělce

Larvy chroustů nejsou tak zavalité, jako larvy zlatohlávků, mají mnohem delší končetiny i tykadla a lehce placatější hlavu. K jejich rozeznání vám pomůže následující poučka: končetiny larev chrousta jsou tak dlouhé, že by skoro mohly obejmout svůj zadeček. Zadeček larev chroustů je narozdíl od zadečku larev zlatohlávků o něco špičatější.

Jakmile tyto larvy najdete, snažte se jich zbavit, stejně tak jako dospělých jedinců. Dřív se ponravy sbíraly ručně a házely slepicím, ale to už dnes často nemůžeme použít. Zároveň je dobré se na zahradě vyhnout zbytečné chemii.

Lalokonosec rýhovaný (Otiorhynchus sulcatus)

Lalokonosci jsou do černa či do šediva zbarvení brouci, kteří se živí listy (případně květy) rostlin. Velcí jsou přibližně 1 až 1,5 cm. V České republice je asi nejfrekventovanější lalokonosec rýhovaný, ale objevuje se zde i lalokonosec libečkový či černý.

Skutečným problémem jsou spíše jejich bílé až nahnědlé larvy, které ožírají kořeny a kořenové krčky rostlin a ničí měkké hlízy. Vhodným řešením je jednoduše škodlivé larvy chroustů a lalokonosců vybrat před používáním kompostu k hnojení. V případě larev pouze lalokonosců také můžete použít parazitické hlístice Heterorhabiditis, které larvy zahubí.

Lalokonoscům vyhovují vlhčí zastíněné polohy, kde se mohou nerušeně množit. Většinou si je doneseme s novou hrnkovou rostlinou, v rašelinovém či kůrovém substrátu, s lesní hrabankou nebo kompostem. Lalokonosci jsou nelétaví brouci (mají srostlé krovky) z čeledi nosatcovitých Curculionidae.

Čtěte také: Environmentální dopady odpadu

Způsobují poškození více než stovce rostlinných druhů charakteristickým okusem listů (výkrojky na okrajích), případně i květů, malé rostliny a řízkovance může poškození zničit. U nás se nejčastěji vedle lalokonosce rýhovaného (Otiorhynchus sulcatus) setkáváme i s dalšími druhy: s lalokonoscem libečkovým (Otiorhynchus ligustici), lalokonoscem černým (Otiorhynchus coecus) či lalokonoscem vejčitým (Otiorrhynchus ovatus).

Brouci jsou dlouzí asi 1 cm, mají různě rýhované, skvrnité, šedočerné tělo a na hlavě lomená tykadla. V průměru se dožívají tří let. Žijí nočním životem, přes den se skrývají ve štěrbinách v půdě, pod listy a v různých úkrytech.

Ochrana rostlin proti lalokonoscům

Konkrétně se využívají parazitická hlístice Heterorhabditis, a to jako přípravky Nematop a Terranem. Jsou povolené na okrasné rostliny, jahodníky a pěstební substráty proti larvám lalokonosců rodu Otiorhhynchus. Ven na půdu se dávají od dubna do října, když její teplota neklesá pod 12 °C alespoň několik hodin denně.

Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis)

Nosorožík kapucínek se vyvíjí v tlejících, často již téměř rozpadlých pařezech listnatých stromů, dále ve starých mnohaletých kompostech, v zahnívajících hromadách pilin, ba i v v tučné kompostové zemině ve sklenících kam všude kladou samice tohoto druhu vajíčka. Larvy, typické ohromné ponravy, se zde vyvíjejí několik let, dospělé ponravy, velmi podobné ponravám chroustů, dosahují velikosti až 120 mm.

Dospělci vyletují koncem jara a poletují do konce léta, ale setkáme se s nimi poměrně zřídka, protože se jedná o živočichy poletující za soumraku a v noci, někdy však jsou přilákáni i světlem. Dosahují velikosti 24 - 45 mm. Z přírody rok od roku stále více mizí, neboť samice stále hůře a hůře nalézají vhodné podmínky pro nakladení larev.

Často se stává, že kompost i s ponravami je rozmetán po polích a ponravy se tak snadno stávají kořistí nejrůznějších hmyzožravců. Velké množství ponrav zahyne též při vyvážení zeminy ze skleníků.

Roháč obecný (Lucanus cervus)

Roháč obecný má larvu podobnou ponravám chroustů, v dospělosti dosahující velikosti 90 - 120 mm. Vyvíjí se v trouchnivějících kmenech, pařezech, silných větvích a kořenech listnatých stromů, nejčastěji dubů. Již z toho vyplývá, proč v přírodě je stále méně těchto klenotů mezi brouky. Navíc vývoj larev trvá 3 - 5 let.

Dospělci se vykuklují ještě na podzim, ale v komůrkách, ve kterých se jako ponravy zakuklili, zůstávají do jara. Během dne nalezneme dospělce na kmenech a větvích stromů, kde lízají vytékající kvasící mízu. V odpoledních a večerních hodinách poletují na okrajích listnatých a smíšených lesů, zalétávají i na blízké zahrady a usedají na mladé větvičky, kde ohryzávají listy a pupeny.

Oba uvedené chráněné druhy byly ještě před 40 lety poměrně hojné, obzvláště v lokalitách s vhodnými podmínkami k vývoji, nyní již jsou poměrně řídcí.

Další brouci v zahradě

Ačkoli brouci či jejich larvy většinou nejsou v zahradě příliš oblíbení, jsou důležitou součástí přírody. Mnozí brouci jsou přitom krásní a můžeme je obdivovat. Mezi nejpůsobivější patří bezpochyby ti největší a nejbarevnější, kteří čas od času zavítají i do hospodářsky využívané zahrady. Drtivá většina z nich nemá zájem požírat naše plodiny, přišli se jen „najíst“ drahocenného nektaru a pylu rostlin či sladké mízy stromů. V dnešní době plošného vymírání hmyzu se mnozí z nich stávají stále větší raritou.

• Tesaříci (Cerambycidae): Ačkoli některé druhy považují lesníci za škůdce, mezi více než dvěma sty padesáti druhy žijícími u nás je mnoho nádherně zbarvených a vzácných. Mají podlouhlé tělo a často velmi dlouhá tykadla. Úplně největší druh tesaříka v naší fauně je tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), který dosahuje impozantních 5 cm. Žije v teplých lesích nižších pohoří a jeho larvy se vyvíjejí převážně v práchnivém dřevu dubů. Jedním z nejkrásnějších je bezpochyby tesařík alpský (Rosalia alpina). Tento téměř 4 cm velký druh se vyvíjí v mrtvém dřevu buků. Je zákonem chráněný. Tesaříci nejsou pro člověka nebezpeční, ale při manipulaci je lepší vyhnout se jejich kusadlům.
• Vodomil černý (Hydrophilus piceus): Je jeden z největších vodních brouků na světě. Žije ve stojatých vodách, případně zátokách větších řek. Může dosáhnout 5 cm. Dospělci se často snaží dostat na nová místa, a tak se nejednou stane, že kvůli těžkopádnému letu přistanou i v zahradě. V takovém případě je lepší je zanést blíž k vodě. Mohou však překvapit i v přírodních zahradních jezírkách, kde se živí převážně vodními rostlinami. Jejich larvy se vyvíjejí ve vodě a požírají vodní šneky.
• Krasci (Buprestidae): Název si vysloužili díky svému často lesklému a barevnému vzhledu. Ačkoli mnohé druhy způsobují lesníkům vrásky na čele, mnoho z nich nás na kvetoucím stromě rozhodně upoutá. Největším druhem je krasec měďák (Chalcophora mariana) s téměř 4 cm. O něco menší a barevnější jsou zástupci rodu Anthaxia. Larvy krasců se vyvíjejí v živých, ale i mrtvých stromech, nejčastěji pod kůrou.
• Hovniválové (Geotrupidae): Pokud se v okolí zahrady pasou zvířata nebo bydlíte u lesa, můžete se setkat s různými druhy hovniválů, nejčastěji se zástupcem rodu Geotrupes. Jakmile zacítí výkaly býložravých zvířat, snaží se k nim co nejrychleji dostat. Z výkalů si vytvářejí kuličky, které zahrabávají pod zem a kladou na ně vajíčka.

Vliv klimatických změn

Klimatické změny se odrážejí ve všech aspektech našeho života. Každý z nás zahrádkářů vnímá dlouho trvající období sucha a jejich výsledný vliv na úrodu. Zatímco užitkovou i okrasnou zahradu stačí vhodně zalévat, mnozí živočichové jsou během sucha odkázaní na olizování ranní rosy. Pokud však podmínky na tvorbu rosy nejsou dostatečné, trpí dehydratací podobně jako my lidé a hynou na vyčerpání. V zahradě, případně v blízkém okolí, jim však dokážeme pomoci.

Nejdůležitější je, aby přechod do vodního prostředí byl plynulý, jinak se často stává, že živočichové (ptáci, včely, brouci a jiní) přepadnou přes okraj do vody a utopí se. Ze začátku může být aktivita v napajedle nízká, ale čím déle ho budeme udržovat, tím víc živočichů si ho zapamatuje a vrátí se uhasit žízeň. Živočichové neznají hranice našeho pozemku, proto pokud se jeden člověk rozhodne s přírodou bojovat nevhodnými, k přírodě nepřátelskými způsoby, důsledky se odrazí i všude kolem. U velkých brouků to platí několikanásobně. Larvy velké části z nich se vyvíjejí v mrtvém dřevu starých stromů.

Každé mávnutí křídel, které pohání jejich těžké tělo do povětří, stojí mnoho sil. Je pozitivní, že stále více lidí aktivně pozitivně zasahuje do přírodního prostředí ve svém okolí. Často stačí málo - pokud vidíme souseda, který nevědomky vykonává činnost, která může živočichům ublížit, možná ho stačí jen slušně usměrnit.

Tabulka: Rozlišení larev v kompostu

tags: #larva #rohace #velkeho #kompost

Oblíbené příspěvky:

• Ke stažení: dokumenty o přírodě
• Udržitelné papírové tašky
• Využití obnovitelných zdrojů v ČR
• Legislativa skládkování zeminy
• Dopady Klimatického Zákona EU