Výroba látek z textilního odpadu: Cesta k udržitelnější módě

Textilní průmysl patří mezi největší znečišťovatele životního prostředí. Odhaduje se, že módní průmysl zodpovídá za 10 % celosvětových emisí uhlíku, což je více než mezinárodní letecká a námořní doprava dohromady.

Podle Water Footprint Network je k výrobě jednoho párů džínů potřeba 8 000 litrů vody a k výrobě jednoho bavlněného trička zhruba 2 500 - 2700 litrů. Až jedna pětina znečištěné vody na světě pochází z textilního průmyslu. Produkce tzv. rychlé módy je založena zejména na využívání neobnovitelných zdrojů.

Rychlá móda a neustále se měnící trendy vedou k enormnímu množství textilního odpadu, který každoročně zaplavuje skládky po celém světě. Tento odpad nejenže zabírá místo, ale také uvolňuje škodlivé látky do životního prostředí.

Spotřebitelé se oprávněně více zajímají o detaily výroby, materiálů a práce v textilním průmyslu. Tlaky na udržitelnost rostou.

Tzv. Slow móda se zabývá dopady výroby na životní prostředí i zaměstnance a usiluje o cirkularitu. Cílem je například snižování spotřeby vody a energie, zamezení používání chemických látek nebezpečných pro zdraví či zlepšení pracovních podmínek při výrobě. Dbá se na kvalitu materiálů i ušití, aby produkty vydržely co nejdéle.

Čtěte také: Srovnání udržitelných materiálů

Možnosti opětovného využití textilu

Kvalitněji vyrobený textil vydrží déle. Chcete-li obměnit šatník, není třeba nakupovat nové výrobky. Stávající oděvy lze přešít nebo z nich vyrobit další výrobky. Nevyužívané ošacení lze prodat či darovat. Funguje řada lokálních bazarů, charitativních organizací, swapů, second handů nebo webových aplikací, kde lze oděvy nabídnout nebo vyměnit za jiné.

• Půjčovny oděvů
• Kontejnery na textil

Další možností je odkládat nepotřebné oblečení do kontejnerů na textil. Věci jsou následně tříděny a prostřednictvím provozovatelů je využitelná část z nich poslána znovu do oběhu. Zbytek se rozdělí na materiály vhodné a nevhodné k recyklaci.

Je nutné zamezit vyhazování textilu do směsného odpadu. Takovýto odpad končí na skládkách, v lepším případě je energeticky zpracován.

Od 1. ledna 2025 budou mít obce zákonnou povinnost zajistit oddělené soustřeďování textilu.

Masivní změna chování spotřebitelů směrem k poptávce po tzv. slow módě by vyvinula tlak na kvalitní produkci s mnohem menší kvantitou. Pro likvidaci textilního odpadu by byla vhodná účinnější technologie recyklace, která by zajistila větší návratnost materiálu do oběhu.

Čtěte také: Chemické látky v odpadu

Textilní odpad jako materiál pro stavebnictví

Od roku 2025 čekají obce nové povinnosti v rámci zajištění separovaného sběru a recyklace textilního odpadu. Z něj mohou vznikat např. desky Textile Board (TXB). Desky se vyrábí z rozdrceného textilního odpadu a stavební firmy by je mohly využívat například pro stavbu domů. Dle testování jsou výhodou výborné tepelně i zvukově izolační vlastnosti.

„Nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne. Pokud ale věc už dosloužila a nemůžeme ji dále využít, musíme ji umět efektivně zrecyklovat. To se u textilu zatím nedaří. Ročně podle expertních rozborů Ministerstva životního prostředí vyhodíme okolo 170 tisíc tun textilu a textil tvoří obecně tři až čtyři procenta odpadu v černých popelnicích. Proto je v zákoně obsažen od 1. ledna povinný sběr textilu, kdy obce budou povinně zřizovat místo, na které budou moct občané nepotřebný textil a obuv odložit. Tím bude možné textil efektivněji recyklovat - na speciální dotřiďovací lince se podle kvality textil roztřídí tak, že část se opětovně použije jako oblečení, část se recykluje na čistící hadry, na výplně do průmyslu apod.

Na náměstí Republiky byla navezena hromada hadrů. Upozorňuje na problematiku textilního odpadu ve městech.

Nové technologie v recyklaci textilu

Věda a technologie se stávají klíčovými hráči v boji proti klimatickým změnám a odpadu. Tento trend potvrzuje nedávný objev z Technické univerzity v Liberci, kde vědci vyvinuli prototyp přístroje, který slibuje revoluci v recyklaci textilu. Tento inovativní přístroj umožňuje přeměnu nechtěného textilu, který by jinak skončil na skládkách, na cenný materiál, jenž najde využití ve stavebnictví, výrobě nábytku či dokonce jako kryt motoru.

Přístroj využívá pokročilou technologii, která rozkládá textilní materiály na jednotlivé komponenty. Tyto komponenty jsou následně přepracovány do nových forem, které mohou sloužit různým účelům. Například mohou být využity ve stavebnictví jako izolační materiál nebo jako ekologická alternativa ke konvenčním stavebním materiálům. Další aplikací je výroba nábytku, kde mohou být použity k výrobě lehkých, ale odolných panelů a konstrukcí.

Čtěte také: Chemické složení přírodní vody

Přestože je technologie velmi slibná, její implementace do praxe čelí několika výzvám. Jednou z nich je nutnost přizpůsobit stávající výrobní procesy a infrastrukturu tak, aby byla tato technologie široce využitelná.

Pokud se tato technologie dostane do širšího užívání, mohla by výrazně přispět ke snížení textilního odpadu a podpořit rozvoj cirkulární ekonomiky. To by bylo významným krokem vpřed na cestě k udržitelnější budoucnosti.

Dimatex: Česká firma s tradicí v recyklaci textilu

Hlavním pilířem firmy Dimatex je sběr a recyklace textilu, výroba čisticích hadrů a zároveň výroba venkovního mobiliáře z profilů textilního kompozitu.

Třídění textilu, pro který nemáte jiné využití, by mělo být samozřejmostí. Může posloužit jiným, nebo se recyklací proměnit v nové produkty.

Garantují, že je u nich textilní odpad z 95 % recyklován. V České republice se používá na výrobu čisticích tkanin, geotextilií, čisticích plachetek a střešních lepenek. Zpracovávají textil pro použití v automobilovém, strojírenském a stavebním průmyslu v ČR. Kvalitní kusy oblečení věnují charitě a na obecně prospěšnou činnost. Další část textilu je předána k následné recyklaci.

Textilní kompozit Retextil®

Tento materiál je z 95 % složen z odpadové části textilu a LDPE. Jelikož se jedná o bezúdržbový materiál, vyrábějí z něho převážně městský mobiliář - lavičky, stoly, květináče. Ideálním využitím recyklátu je výroba krytu na kontejnerová stání.

Výrobky z textilního kompozitu ocení každý, kdo požaduje záruku dlouhé životnosti a odolnosti, stejně jako minimalizaci budoucích nákladů.

Naším největším odběratelem jsou města či obce. Investují tak do budoucnosti - materiál netrouchniví, není třeba se o něj starat. Jeho nákupem tak eliminují budoucí náklady.

Výzvy a příležitosti v cirkulární ekonomice textilu

Přechod na cirkulární model, který staví na udržitelných materiálech, prodlužování životnosti výrobků a minimalizování odpadu, je naléhavý a nevyhnutelný. Největší překážkou je zakořeněný model.

Jako další problém vidím nedostatečnou infrastrukturu a technologie pro efektivní recyklaci textilií. Protože chybějí kapacity na zpracování použitých textilií, většina textilu končí na skládkách nebo ve spalovnách.

Říkáte, že cirkularita začíná již ve fázi navrhování oděvů. Klíčovým principem je modularita - produkt musí být snadné rozebrat na komponenty. Usnadňuje to potom opravy a recyklaci. S tím se pojí minimalizace materiálové různorodosti. Pokud se produkt vyrobí z co nejméně různých druhů vláken, výrazně to zjednodušuje recyklační proces. Dalším zásadním principem je design pro rozložitelnost, který umožňuje používání netoxických a biologicky rozložitelných materiálů.

Myslím si, že v cirkularitě spočívá unikátní příležitost, kterou si značky často neuvědomují. Mohou se stát lídry v cirkularitě nejen tím, že sníží svůj odpad, ale i tím, že opravdu posunou hranice toho, co je možné a co bude nutností v příštích letech a desetiletích. Spolupráce a inovace je potřeba napříč sektory.

Dalším krokem k minimalizaci odpadu může být obchodní model „oděv jako služba“. Zákazník si oděv pronajme, místo aby ho koupil.

Spotřebitelé by svojí volbou mohli podporovat cirkularitu - třeba nakupováním z druhé ruky, nákupem oblečení z kvalitních materiálů, opravováním oblečení nebo jeho půjčováním. Vzděláváním, dostupnými pobídkami a strukturální podporou od jiných aktérů. Velká zodpovědnost leží i na veřejném sektoru.

Textilní průmysl patří k největším znečišťovatelům životního prostředí a těžko lze očekávat, že vzhledem k jeho energetické náročnosti a náročnosti na spotřebu vody bude mít někdy nulovou karbonovou stopu. Dopady textilního průmyslu na životní prostředí může výrazně snížit recyklace textilního odpadu, která stojí v popředí zájmu vědců i textilních firem.

I přesto, že se textil třídí, stále ho velké množství končí na skládkách nebo ve spalovnách. To potvrzuje Pavel Hendrichovský, předseda sociálního družstva Diakonie Broumov, které poskytuje pomoc lidem v sociální nouzi a zabývá se sběrem textilu.

S požadavkem na efektivnější využití textilního odpadu přišli za libereckými odborníky právě zástupci družstva Diakonie Broumov, kteří navíc na řešení recyklace vícesložkového textilu v rámci společného projektu zhruba rok spolupracovali. Ke spolupráci přizvali také odborníky z liberecké firmy Modeland, jež se zaměřuje na výrobu a potahování dílů z uhlíkových vláken.

Podle vedoucího katedry hodnocení textilií FT TUL Romana Knížka je ovšem unikátnost nové technologie v tom, že se na rozdíl od standardní recyklace nemusí nic odstraňovat. „Celý oděv rozemeleme na malé částečky, vše zahřejeme na určitou teplotu a přidáme epoxidovou pryskyřici. Ta má funkci pojiva a rozředí sypkou směs na viskózní. Jedná se o dvousložkovou kapalinu, která ve směsi začne polymerovat a vytvářet tvrdý, chemicky odolný a tvarově stálý materiál, z něhož se ve vakuu vylisuje do formy pevná deska. Ve spolupráci s firmou Modeland jsme začali zkušebně lisovat desky letos na jaře a nyní lisujeme první prototypy, které lze použít v celku, nebo je možné z nich vyřezávat další produkty. Také můžeme místo lisování nalít viskózní směs do forem, a vyrobit tak komplikovanější tvary,“ říká Roman Knížek s tím, že nová technologie je již chráněna užitným vzorem.

Recyklát z textilního odpadu najde uplatnění v řadě případů tam, kde se používají plasty. To ostatně už potvrzují dosavadní zkušenosti Diakonie Broumov, kde z vytříděného textilu, ze kterého jsou ručně odstraňovány netextilní prvky, lisují desky s podobnými vlastnostmi, jako má sádrokarton. V současné době na katedře hodnocení textilií FT TUL prověřují fyzikální vlastnosti desek a testují jejich další možné aplikace.

„Vše nasvědčuje tomu, že je bude možné využít jako stavební materiál, jako designovou stěnu, případně jako materiál pro výrobu nábytku nebo třeba oděvních figurín a různých interiérových doplňků. Také jsme z tohoto materiálu zkoušeli udělat kryt spalovacího motoru a zdá se, že vyhovuje i pro tuto aplikaci ve všech parametrech. To by mohlo automobilkám vyhovovat, protože toto řešení přinese další recyklovaný materiál, což se nyní v tomto segmentu řeší jako velké téma v celé EU,“ dodává Roman Knížek a poukazuje na velkou různorodost recyklátu. Jeho vlastnosti totiž určuje vstupní textil i pojivo. Kromě pryskyřice nyní testují jako pojivo i různé typy polyuretanů.

Přednost nové technologie je v tom, že se nemusí textilní odpad třídit, a zpracuje se tedy vše bez ohledu na vlastnosti vstupního materiálu. Nezáleží na tom, jestli jde o přírodní vlákna, nebo syntetiku.

Jako první ukázkový produkt byla představena šatní ramínka vyřezaná z desky recyklátu. Tím, že jsou vyrobena ze starých oděvů, zároveň ukazují na nutnost recyklace textilu. Výrobu první série ramínek podpořily čtyři firmy: OutdoorKWAK, Deva FM, Direct Alpine a CityZen, které ramínka používají jako dárek pro své partnery, případně je prodávají koncovým zákazníkům. Smyslem je přiblížit produkt veřejnosti.

„Pokud chceme být v textilní výrobě maximálně udržitelní, musíme takovéto produkty z textilního recyklátu hledat. Jako producenti máme přímo povinnost s odpady zodpovědně nakládat, a pokud z nich bude ramínko nebo něco jiného užitečného, tak toto řešení jedině vítám. Není prostě správné, aby tak obrovský objem textilu končil ve spalovnách nebo na skládkách,“ říká René Němeček, jeden z majitelů a zakladatelů oděvní firmy CityZen.

Řešení z liberecké univerzity ukazuje jednu z cest, jak velký objem recyklované textilní suroviny znovu vrátit do života a dát mu nový smysl, a zefektivňuje využití textilního recyklátu jako suroviny pro další použití. „Ramínko nám určitě vydrží déle než oděv, který na něj pověsíme. Kruh se uzavírá a ramínko je tak zároveň symbolem slow fashion, který klade důraz na udržitelnost v textilní výrobě,“ dodává Roman Knížek.

Výroba ramínek zatím probíhá ručně. I to je důvod, proč byla prodejní cena jednoho kusu stanovena na 450 Kč.

Textilní recyklát se dá použít v řadě odvětví. Ukazuje se, že má vyhovující pevnost a standardní životnost. Ve velkém se uplatní celé desky například ve stavebnictví - to ověřuje i družstvo Diakonie, které připravuje ve vlastním projektu výrobu desek z tříděného recyklátu. Protože nový materiál odolává dešti a sněhu, lze ho použít i na venkovní části domů. Litím do forem lze také vyrobit různorodé tvary třeba pro interiéry automobilů, výplně dveří či díly automobilových sedaček. Podle použitého pojiva může být materiál tepluvzdorný i žáruvzdorný.

Tomáš Nový je přesvědčen, že nový recyklát má velký potenciál.

Pavel Hendrichovský si navíc myslí, že je nová technologie použitelná na zpracování obrovského množství textilního odpadu, který se hromadí na pouštích v zemích třetího světa.

Podle Romana Knížka je na čase hledat a najít vhodné průmyslové partnery, kteří by měli zájem do nové technologie investovat a začít z tohoto recyklátu něco užitečného vyrábět. „My jako univerzita nejsme na výrobu uzpůsobeni a ani to není naše poslání.

Vědecký tým pod jeho vedením patentoval technologii, jak z odpadní ovčí vlny vyrobit pomocí speciálního alkalického roztoku kapalné hnojivo, použitelné i v hydroponii.

A právě tyto zásadní problémy při nové technologii odpadají. Proto je podle děkana Fakulty textilní TUL docenta Vladimíra Bajzíka potřeba v jejím vývoji a zdokonalování pokračovat a překonat tak argumenty, že se recyklace textilií ekonomicky nevyplácí.

Shrnutí

Zpracování textilního odpadu představuje významnou výzvu i příležitost pro udržitelný rozvoj. Nové technologie a inovativní přístupy, jako je recyklace vícesložkových materiálů a využití textilního odpadu ve stavebnictví, otevírají cestu k efektivnějšímu využití zdrojů a snížení negativního dopadu textilního průmyslu na životní prostředí.

Tabulka: Srovnání vlastností recyklovaného textilu a tradičních materiálů (příklad)

tags: #látka #z #textilního #odpadu #výroba

Oblíbené příspěvky:

• Řešení pro odpadky v kuchyni
• Oživte interiér tapetami
• Moravec o světelném znečištění
• Polák a jeho pohled na přírodu
• Svoz separovaného odpadu v Chřibské