Původní ekosystém Orlických hor a jeho charakteristika

08.03.2026

Orlické hory jsou horskou oblastí, která se táhne od Olešnice na severozápadě po Heřmanovice na jihovýchodě a která je proťata hlubokými údolími Divoké a Tiché Orlice. Orlické hory patří mezi nejmalebnější pohoří v Česku.

Území je součástí Orlických hor a nachází se na hranicích s Polskem, 18 km SV od Rychnova nad Kněžnou. Oblast je tvořena převážně přeměněnými horninami orlicko-sněžnického krystalinika. Patří k západosudetské soustavě - lugiku. Uplatňují se svory a pararuly stroňské série a ortoruly. Při zlomových liniích se uchovaly zbytky svrchnokřídových uloženin - cenomanské pískovce a jílovce až slínovce spodního turonu. Území tvoří okrsek Orlickozáhorská brázda jako součást podcelku Deštěnská hornatina a celku Orlické hory. Je to tektonicky podmíněná brázda, která má členitý pahorkatinný reliéf se strukturně tektonicky podmíněnými tvary. Široce rozevřené údolí sklánějící se k severu.

Nadmořská výška činí u kostela 451 m, u Frymlova kříže (Michlova) na Chmelišti 622 m. Nejvyšší bod celé obce je v lese p. Františka Mňuka, rolníka v Dobrém č. 43 (nyní J. Valovčin - pozn. red.). Místo ono je nad Strakovcem a není zaměřeno. Bude asi přes 700 m. Hlavní hornina naší obce je zelená břidlice doberská, pojmenovaná tak od německého geologa Petraschka z říšského geologického ústavu ve Vídni, který poměry geologické v Dobrém před první světovou válkou zkoumal. V Chmelišti je permský útvar. Písek červené barvy se tam místy kope na stavbu a na silnice. V lesích doberských je prahorní břidlice. V obecním lese v Chmelišti je zasypaný lom. Tam lámala se hornina žule podobná, zvaná mineta. Kameník z ní dělal pomníky. Z kamene toho je Frymlův (nyní Michlův - pozn. red.) kříž v Chmelišti a dva pomníky na místním hřbitově.

Název pohoří je odvozen od řeky Orlice, která tudy po česko-polské hranici protéká. Nejvyššími vrcholy podle nadmořské výšky jsou Velká Deštná (1115 m n.m.), Koruna (1101 m n.m.) a Malá Deštná (1090 m n.m.). Přes nejvyšší vrchol Orlických hor vede hlavní hřebenová túra.

V blízkosti Velké Deštné se nachází kiosek, kde si v sezóně můžete koupit občerstvení (kiosek slouží také jako stanoviště horské služby, kde je možné v nouzi přespat). Další turistickou zajímavostí v Orlických horách je vojenské opevnění vybudované na obranu proti nebezpečí ze strany fašistického Německa (k nejnavštěvovanějším patří Hanička, Bouda a Dobrošov). Podhůří Orlických hor naopak je známé jako enkláva hradů a zámků, tolik památek na jednom místě snad nikde jinde nenajdete. V zimě naopak jsou místní skiareály Deštné a Říčky v Orlických horách vyhledávaným místem lyžařů. Nejen tyto areály, ale další desítky menších areálů nabízí své služby pro milovníky lyžování.

Čtěte také: Využití rýže

Charakteristika přírodních biotopů

Orlické hory se vyznačují poměrně velkou rozmanitostí přírodních biotopů. Dokud zdejší přírodu neovlivňoval člověk, byly hlavním lesním biotopem Orlických hor bučiny. Zdejší acidofilní bučiny podhorského a horského charakteru se vyznačují druhově chudým bylinným patrem, v němž převládají borůvka a trávy metlička křivolaká a třtina chloupkatá. Vzácnější a druhově bohatší jsou květnaté bučiny. V jejich bylinném patře se vyskytuje např. mařinka vonná, pitulník horský, samorostlík klasnatý, vraní oko čtyřlisté nebo kyčelnice cibulkonosná.

Prudké kamenité či balvanité svahy pokrývají suťové lesy. Ve stromovém patře převládá javor klen a místy roste i jilm drsný. V bylinném patře se objevuje bažanka vytrvalá, udatna lesní nebo měsíčnice vytrvalá a oměje. Suťové lesy se hojně vyskytují na strmých svazích v údolích vodních toků Bělá, Zdobnice a Říčka.

Smrčiny se v minulosti vyskytovaly jen na nejvyšších vrcholech Orlických hor. Vlivem změny lesnického hospodaření došlo k nahrazení původních bučin kulturními smrkovými lesy, které se podobají přirozeným horským smrčinám. Na silně podmáčených místech byly časté rašelinné a podmáčené smrčiny, jejichž bylinné patro se velmi podobá acidofilním bučinám. Podél vodních toků se nacházejí horské olšiny s olší šedou a údolní jasanovo-olšové luhy. Horské potůčky provází devětsilové lemy horských potoků. Častá jsou též lesní prameniště.

Přirozené bezlesí se v Orlických horách omezuje pouze na vrchovištní rašeliniště, kde se dochovaly četné druhy z poslední doby ledové jako např. klikva bahenní, kyhanka sivolistá nebo ostřice chudokvětá.

Člověk se v minulosti podílel na vzniku mnoha dalších biotopů, a tím zvýšil pestrost Orlických hor. Na místech, která kdysi pokrýval les, vznikla po vytěžení stromů různá společenstva luk a pastvin. V nejvyšších polohách a na suchých a chudých místech se vyvinuly horské a podhorské smilkové trávníky s dominantní smilkou tuhou, metličkou křivolakou, bikou ladní, pupavou bezlodyžnou, jestřábníkem chlupáčkem a rozrazilem lékařským. Ze vzácných druhů zde roste např.

Čtěte také: Nároky na stanoviště u višní

Na silně podmáčených místech vznikla nevápnitá mechová slatiniště a přechodová rašeliniště, která jsou nápadná různými druhy ostřic, suchopýrem úzkolistým a bohatým mechovým patrem s množstvím rašeliníků. Ze vzácných druhů zde roste např. rosnatka okrouhlolistá, vachta trojlistá, tolije bahenní, všivec lesní a tučnice obecná pravá. Na středně vlhkých stanovištích vznikly mezofilní ovsíkové louky a ve vyšších polohách horské trojštětové louky. V trojštětových loukách se často objevuje silenka dvoudomá, řeřišničník Hallerův a jetel kaštanový. V ovsíkových loukách se dají objevit i vemeníky zelenavé a dvoulisté. Na vlhkých místech jsou časté druhově bohaté vlhké pcháčové louky a vlhká tužebníková lada. V nich můžeme najít pcháč bahenní, potoční a zelinný, děhel lesní, tužebník obecný, skřípinu lesní, prstnatec májový i upolín nejvyšší. Na častěji pasených plochách se vyvinuly poháňkové pastviny.

Ochrana přírody

Právně zajišťuje tuto ochranu zákon č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ten nám ukládá, jak postupovat při ochraně všech složek přírody. Zákon doplňuje vyhláška MŽP č.

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo mohl by vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhu nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Všechny osoby jsou povinny při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Tyto druhy určuje vyhláška MŽP č. 395/92 Sb. a dělí je do tří skupin podle stupně ohrožení (kriticky ohrožené, silně ohrožené, ohrožené). Zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních i nadzemních částech a všech vývojových stádiích. Je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit v přirozeném vývoji. To neplatí, pokud rostou přirozeně uvnitř jiných kultur a jsou-li ničeny, poškozovány nebo rušeny v přirozeném vývoji v souvislosti s běžným obhospodařováním těchto kultur; jsou pěstovány v kulturách získaných povoleným způsobem a pokud pocházejí z dovozu a nejsou předmětem ochrany podle mezinárodních úmluv.

Z kriticky ohrožených druhů neroste v současné době v katastrech obcí v působnosti Obecního úřadu v Dobrém žádný druh. Z druhů silně ohrožených zde roste velmi vzácně rosnatka okrouhlolistá a všivec mokřadní.

Čtěte také: Středoevropská příroda: popis

Zvláště chráněné houby mají stejné podmínky ochrany jako rostliny. Z kriticky ohrožených druhů hub bychom se mohli setkat s hřibem Flechtnerovým, holubinkou blaťáckou, hvězdovkou Pouzarovou, lošáčkem statným, plstnatcem různotvarým a slizečkou chlupatou. Ze silně ohrožených druhů pak s klouzkem žlutavým, kukmákem dřevním, mozkovkou rosolovitou, ouškem citronovým a voskovkou cihlovou.

Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněná jsou i jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Je zakázáno škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla.

Ochrana se nevztahuje na ohrožené druhy tehdy, kdy je zásah do přirozeného vývoje těchto živočichů prokazatelně nezbytný v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí nebo jiného majetku a nebo z důvodů hygienických. V těchto případech je ke způsobu a době zásahu nutné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody.

Z kriticky ohrožených druhů se u nás můžeme setkat s čolkem velkým, zmijí obecnou, strnadem lučním i zahradním. Silně ohrožené druhy zde zastupuje čolek horský a obecný, mlok skvrnitý, skokan zelený, ještěrka obecná a živorodá, slepýš křehký, čáp černý, kavka obecná, krahujec obecný, křepelka polní, sýček obecný, dudek chocholatý, chřástal polní, krutihlav obecný, ledňáček říční, sova pálená, včelojed lesní, netopýři a vzácně i některé další druhy. Z ohrožených druhů se zde můžeme setkat s batolci rodu Apatura, čmeláky rodu Bombus, majkou rodu Meloe, mravenci rodu Formica, nosorožíkem kapucínkem, otakárkem fenyklovým a střevlíky Carabus irregularis, C. scheidleri a C. ulrichi, svižníky rodu Cicindela (mimo C.

Dřeviny jsou chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější, jako je vyhlášení za památný strom nebo uvedení druhu v seznamu chráněných rostlin. Ke kácení je nutné povolení orgánu ochrany přírody, v našem případě obecního úřadu v Dobrém. Povolení není třeba, je-li zdravotním stavem dřeviny zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení je povinen toto oznámit obecnímu úřadu do 15 dnů od provedení kácení. Povolení není třeba také ke kácení dřevin, které rostou na pozemcích ve vlastnictví fyzických osob, jestliže tyto pozemky užívají a jde-li o stromy, které mají ve výši 130 cm nad zemí obvod kmene menší než 80 cm nebo souvislé keřové porosty do celkové plochy 40 m2. Provádí-li kácení právnická osoba nebo fyzický osoba při podnikatelské činnosti, je nutné povolení i na dřeviny s obvodem kmene menším než 80 cm a porosty o ploše menší než 40 m2. Žádost o povolení kácení dřeviny podává vlastník pozemku, případně nájemce se souhlasem vlastníka.

Obecní úřad muže ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin. Současně může uložit i následnou péči po dobu nejvýše pěti let. Tuto náhradní výsadbu uloží na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví žadatele.

Chráněná krajinná oblast Orlické hory

Do severovýchodní části území v působnosti Obecního úřadu v Dobrém zasahuje chráněná krajinná oblast Orlické hory. Území oblasti se dělí do 4 zón s různým režimem ochrany. 1 zóna je nejpřísnější. Významné krajinné prvky jsou ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny utvářející její typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.

Na katastrálním území Dobré se nachází několik zaregistrovaných významných krajinných prvků:

Šintákův les: Je to dubohabřina na opuce s charakteristickou květenou, jako konvalinka vonná, kyčelnice cibulkonosná, hrachor jarní, kokořík mnohokvětý a jiné.
Bažiny: Rašelinné louky s výskytem chráněných a vzácných rostlin, jako např. ostřice Davallova, prstnatec májový, rosnatka okrouhlolistá, pětiprstka žežulník, bledule jarní, kozlík dvoudomý, tolije bahenní, úpolín nejvyšší a další. Rozkládá se na ploše 3,2533 ha asi 1,8 km severovýchodně obce Rovné.
U Prázovky: Rašelinné louky se vzácnou květenou, kterou zastupuje ostřice Davallova, škarda čertkusolistá, prstnatec májový, bledule jarní, bradáček vejčitý, úpolín nejvyšší, lilie zlatohlavá, kozlík dvoudomý a další.
Živina: Jedná se o výslunnou stráň a skalní výchozy vlevo silnice z Dobrého do Hlinného. Vyskytují se zde teplomilné rostliny jako např. zběhovec ženevský, kručinka barvířská, vítod chocholatý, mochna stříbrná, silenka nící, jetel horský, sleziník německý a další zajímavé druhy.

K CHKO Orlické hory patří neodmyslitelně jako rozsáhlé porosty bledule jarní, kterou má chráněná krajinná oblast ve znaku. Dalšími přírodními klenoty jsou zdejší horské louky, rašeliniště a podhorské smilkové trávníky. Nejlépe Chránněnou krajinou oblast Orlické hory poznáte, když se vydáte po dálkové turistické trase nazvené Jiráskova cesta.

Objevte CHKO Orlické hory - turistické trasy, cyklistiku, lyžařská centra, přírodní klenoty a památky. Cestujte vlakem, autobusem i MHD.