Rozdíly Mezi Ledkem a Kompostem: Průvodce Výživou Rostlin

V souvislosti s výživou rostlin jste asi narazili na mnoho různých přívlastků - organické, minerální, zcela přírodní či bio. Tyto výrazy se používají celkem libovolně a občas v tom může být zmatek. Určitě se vám bude hodit tohle srozumitelné vysvětlení. Pojďme se tedy podívat na definice jednotlivých typů látek, hnojiv a jejich vlastností:

Organické Látky

Organické jsou látky živočišného a rostlinného původu. Tedy něco, co bylo (nebo stále je) živé. Organická substance je přitom i ropa, které má samozřejmě do kvalitního hnojiva hodně daleko. Organické látky typicky obsahují ve svých molekulách uhlík a vodík. Ani organický ještě nemusí být nezbytně přírodní.

Přívlastkem organický označujeme při pěstování hnojiva přírodního původu - guano, hnůj, kompost nebo i tekutá přírodní hnojiva.

A hned tu máme i zdroj určitého zmatku, protože pojem "Organic" je v angličtině výrazem pro to, čemu v Evropě říkáme "Bio" - tedy certifikované produkty ekologického zemědělství. Organické hnojivo přitom ale nemusí být certifikované "Bio" hnojivo. Třeba v případě hnojiv BIOCANNA to ale platí, což je světlá výjimka.

Aby toho nebylo málo, organické sloučeniny mohou být produkovány člověkem chemickou cestou, např. močovina nebo organické kyseliny.

Čtěte také: Ekologické zemědělství a Ladek

Minerální Látky

Minerální látky jsou obvykle přírodního původu, ale většinou nejde o látky organické. Minerály samozřejmě mohou vznikat z odumřelých rostliny a živočichů. Například vápence, což jsou pradávné sedimenty mořských korálů nebo mušlí. V podobě hornin a nerostů už je ale za organické látky nepovažujeme.

Co se týká pěstování rostlin, minerální hnojiva patří mezi nejběžnější. Jde třeba o fosfáty, které se přidávají do zemědělské půdy. Mezi minerální hnojiva patří i většina tekutých směsí pro pěstování v rašelinových substrátech (CANNA TERRA), kokosu nebo hydroponii. Tato vysoce specializovaná hnojiva mají oproti těm organickým jednu zásadní výhodů - kořeny rostlin je mohou okamžitě přijímat bez účasti mikroorganismů a chemických procesů v substrátu.

Přírodní Hnojiva

Pro nás znamená přírodní především to, co nebylo vyrobeno člověkem, ale má to původ v přírodě. Sem patří většina organických látek, ale i minerálních. Pojem přírodní není nijak přesně specifikován a může být proto zavádějící. Přírodní hnojivo může být kompost, ale klidně i ledek, který se dříve hojně těžil. Dnes je většina ledku syntetizována uměle, takže už nelze považovat za přírodní.

Syntetická Hnojiva

Jinými slovy jde o umělý produkt, tedy vyrobený člověkem, který není přírodní. Přitom ale může jít o identickou sloučeninu, která se nachází v přírodě. Jak už jsme uvedli výše, člověk vyrábí organické kyseliny a další látky identické s těmi přírodními, např. vitamíny. Vedou se ale nekonečné debaty, zda mají takové látky zcela stejné účinky, jako jejich přírodní ekvivalenty.

Bio Hnojiva a Certifikace

Mohli byste si myslet, že když použijete slepičince nebo kravský hnůj jako hnojivo, je to opravdu to nejlepší, co rostlinám můžete dát. Proč se tedy vyrábí tekutá organická hnojiva, jako je BIOCANNA? Má to několik dobrých důvodů. Nejdříve se asi shodneme, že hnůj je velmi nepraktické hnojivo při indoor pěstování. Ale i pro rostliny ve volné půdě má BIOCANNA (i podobná tekutá hnojiva) smysl.

Čtěte také: Ekologické hnojení: ledek amonný

Podstatný faktor je složení. U kvalitního tekutého organického hnojiva máte jistotu, že rostlinám dáváte vše potřebné v optimálním poměru. Toho s hnojem ani guanem dosáhnout nelze, protože jejich složení je proměnlivé a dostupnost živin silně ovlivňují i podmínky v půdě. Rostliny v kvalitním vzdušném substrátu jako je BIOCANNA Terra Plus hnojené tekutým organickým hnojivem podle doporučených tabulek porostou rychleji, než rostliny v běžné zemině s hnojem.

Další z podstatných aspektů je čistota živočišného hnoje. Pokud nepochází z Bio chovu, mohou v něm být zbytky všemožných látek, od antibiotik přes hormony až po pesticidy. Samozřejmě takový domácí hnůj od poctivého farmáře lze s klidnou duší pro rostliny na záhonech či ve skleníků použít.

U certifikovaných Bio hnojiv máte jistotu, že všechny výchozí suroviny jsou také "Bio" a lze je použít i pro kontrolované ekologické zemědělství. Naštěstí už dlouho existují zákony a organizace, které certifikují součásti a procesy organických systémů a programů. To zaručuje, že spotřebitel dostane, co očekává. Organizace jako OMRI (Organic Materials Review Institute) a Evropská kontrolní unie analyzují produkty, vstupní suroviny a postupy. Na základě toho pak udělují certifikaci.

Vliv organických hnojiv na půdu

Pravidelným hnojením digestátem, kejdou a kompostem mohou být dosahovány podobné nebo i vyšší výnosy než hnojením výhradně minerálním dusíkatým hnojivem. Tato organická hnojiva mohou částečně nahradit nedostatkový chlévský hnůj. V roce 2010 založil ÚKZÚZ dlouhodobý pokus za účelem porovnaní účinnosti kejdy, dvou typů digestátů, kompostu a běžně používaného minerálního hnojiva (ledek amonný s vápencem).

V šestiletém osevním postupu je zařazena silážní kukuřice, jarní ječmen, ozimá řepka, brambory a ozimá pšenice (2x). V pokusu je pět hnojených variant a pro porovnání zcela nehnojená kontrola. Stanovení dávky hnojiv je odvozeno podle nároku pěstované plodiny na dusík.

Čtěte také: Rozdíly mezi dřezovým odpadem, sifonem a trubkou

Digestát má vyšší hodnotu pH (7 - 8) a nižší obsah uhlíku. Z digestátu a kejdy je oproti kompostu dusík rychleji uvolnitelný. Naproti tomu kompost je hnojivem s pomalu uvolnitelným dusíkem.

Průměrný výnos kukuřice na siláž v 9. pokusném roce dosáhl po aplikaci digestátů, kejdy i kompostu 4 - 5 % zvýšení proti variantě hnojené LAV (výnosy 42,8 - 43,1 t/ha respektive 41,1 t/ha).

Výsledky dosažené ve velmi suchém a teplotně nadprůměrném roce 2019 ukazují poprvé za dobu vedení pokusu (pozn. Organické hnojení průkazně zvýšilo celkovou mikrobiální biomasu a její aktivní frakce. Po hnojení kompostem a kejdou se prokázal nejvýznamnější nárůst obsahu uhlíku v porovnání s nehnojenou kontrolou o 84 %, respektive 47 %.

Vliv minerálního hnojiva LAV na sledované mikrobiální parametry naopak nebyl nalezen, případně byl negativní. Přínos kompostu se projevil i z pohledu mírného nárůstu oxidovatelného uhlíku, dále citelným zvýšením obsahu přístupných živin (fosfor, draslík) a mikroelementů v půdě.

Na základě hodnocení obsahů dusičnanového dusíku (N-NO3-), respektive Nmin v půdě po sklizni kukuřice je vyplývá, že LAV byl oproti organickým hnojivům významnějším zdrojem reziduálního dusíku v půdě, což je značné riziko zejména lehkých a propustnějších půdách.

Roční potřeba organických látek na půdách ČR je udávána jako 3,5-4,5 t/ha, z toho se 50-60 % uhradí posklizňovými zbytky, zbytek by se měl doplňovat statkovými a organickými hnojivy či zeleným hnojením.

Typy hnojiv

Staré zahradnické pravidlo sice zní: lépe nehnojit než přehnojit, ale některé rostliny a květiny se přece jen bez dostatečného množství živin neobejdou. Tekuté, na listy, start, květ, plod… Označení, která najdete na obalech hnojiv, je spousta.

Hnojiva se dělí na minerální a organická a také podle způsobu zpracování na sypká a kapalná. Ta druhá se ještě člení podle toho, jestli je rostliny přijímají přes půdu kořeny anebo listy, i když tato aplikace se využívá spíš výjimečně. Samozřejmě se dělí i podle toho, zda jimi chcete vylepšit růst trávníku, balkonovek, konifer nebo zeleniny.

Dodávají rostlinám základní prvky i některé mikroprvky, tedy hlavně dusík, fosfor a draslík v různých poměrech. Dále pak hořčík, mangan, železo, vápník, síru, případně další látky.

Sypká minerální hnojiva

Používají se pro základní hnojení půdy - ideální jsou pro větší pozemky - nejčastěji na podzim, neboť živiny uvolňují pomalu. K výhodám patří snadné dávkování, nízká cena nebo to, že je lze poměrně dlouho skladovat, pokud dáte pozor, aby nezvlhla. Musejí se ovšem používat do půd bohatých na organické hmoty, na kterou se živiny navážou. Kvalitu substrátu, tedy třeba jeho schopnost zadržovat vodu nebo zlepšovat strukturu, nezlepšují. Jen a pouze dodávají živiny. Také dejte pozor na správné dávkování - snadno jimi záhony přehnojíte a pak se zde nebude dařit rostlinám, navíc dojde k zasolení prostředí a majitelé studní by si měli dát pozor i na znečištění spodních vod.

Sypká organická hnojiva

Organická hnojiva na rozdíl od těch minerálních dodávají půdě i humus a zlepšují její kvalitu. Patří mezi ně kompost a hnůj, který ale budete v přírodním stavu v malé městské zahradě nebo třeba na terase v truhlících používat těžko. V posledních desetiletích se však v obchodech objevují sypká organická hnojiva, která se připravují sušením, fermentováním a granulováním, čímž se odstraní jejich výrazný pach a také zmenší objem. Tato úprava nijak nemění jejich vlastnosti, kdy zlepšují kvalitu půdy, zvyšují její schopnost zadržovat vodu a provzdušňovat ji. Tím vším připravují výborné podmínky pro růst kořenů, tedy i celých rostlin.

Dlouhodobě působící hnojiva

Jde o skupinu minerálních hnojiv, která však nemají sypkou formu. Jde o kapsle, tyčinky či granuláty, v nichž jsou živiny navázány na speciální látky a díky nim se uvolňují postupně a pomalu během celé sezony, tedy zhruba čtyři měsíce. Používají se především pro okrasné rostliny pěstované v nádobách a truhlících a také pokojovky. Hodí se i pro trávníky. V sezoně si díky nim můžete odpustit doporučené čtrnáctidenní hnojení. Opět se řadí mezi ta minerální, tedy pouze dodávají rostlinám živiny ve formě snadno rozpustných sloučenin, a nezlepšují kvalitu půdy.

Kapalná hnojiva

Buď se prodávají sypká a doma si je sami rozpouštíte, nebo jako koncentrovaný roztok, který se dále ředí. Dávkování je jednoduché, jen opět pozor na přehnojení. Používají se pro výživu už vzrostlých rostlin, ideální jsou pro květiny a zeleninu v nádobách, hodí se pro samozavlažovací truhlíky, na balkony i do skleníků. Lze je využít také pro kapkovou závlahu, dají se použít i pro jednotlivé rostliny.

Hnojiva na list

Používají se především u pokojových rostlin, zejména epifytů a orchidejí. V zahradě je oceníte, třeba když potřebujete mimořádně a rychle pomoci nemocným a po krupobití oslabeným květinám či keřům. Přes listy nejsou schopné přijmout celou dávku živin na několik měsíců, ale rychle přijmou důležité prvky pro povzbuzení. Používají se i ve speciálních situacích, kdy nevhodné pH půdy blokuje příjem některých prvků přes kořeny. To je zejména známý nedostatek vápníku, který se projevuje hořkou pihovitostí dužniny jablek.

Speciální hnojiva

Pro orchideje, azalky, sukulenty či konifery… V regálech najdete i speciální hnojiva určená pro jednotlivé druhy květin. Vyplatí se jen v případě, kdy máte opravdu hodně rostlin s těmito požadavky. To platí i u užitkových rostlin s výjimkou hnojiva na jahody. To totiž má nulový obsah chloru, který tomuto ovoci vadí.

Kompostování

Kompostování je proces, jehož výsledkem je kompost = organické hnojivo. Toto hnojivo vytváří člověk z biologického odpadu díky vlivu mikroorganismů a čerstvého vzduchu. Kompost je ideální na "bio" pěstování rostlin, zeleniny a ovoce. Kromě toho, že si díky vlastní zahrádce a kompostu dopřejete zdravější alternativy vitamínů v podobě zeleniny, ovoce a bylinek, pomůžete i životnímu prostředí.

Jak kompostovat

Správné kompostování vyžaduje dodržování určitých zásad a postupů.

1. Dostatečné množství materiáluMnožství materiálu na výrobu kompostu závisí na tom, co jdete kompostovat.
   • Uhlíkaté materiály - těžší rozložitelné materiály, kusy by neměly být větší než palec: dřevo - piliny a hobliny, stonky starších rostlin, tvrdší části zeleniny, sláma, suchá lodyha kukuřice, papír.
   • Dusíkaté materiály - měkké šťavnaté materiály, nemusíte zmenšovat: hnůj, trus, posečená tráva, biologický odpad z kuchyně, zbytky ze zahrady.
   Materiály upravte rašením, sekáním, lámáním, stříháním. Čím menší budou jednotlivé části, tím rychleji vytvoříte hnojivo.
2. Vyvážené kompostováníPři založení kompostu je nejdůležitější správný poměr uhlíkatých a dusíkatých materiálů. Měkké, tedy dusíkaté materiály se mísí s uhlíkatými v poměru 1:1. Důležitější než vrstvení je právě správné namíchání poměru materiálů.
3. Dostatek vzduchuKompostování vyžaduje dostatek kyslíku. Čím menší kusy materiálů jste použili, tím méně prostoru na udržování vzduchu kompost má. Nezapomeňte tedy na správnou strukturu směsi z menších a větších částí. Každý kompostér musí mít dostatek větracích otvorů. Proudění vzduchu pomůžete i pravidelným překopáváním, a to zejména pokud: kompost zapáchá, výrazně poklesne teplota kompostu, teplota prudce naroste nad 70° C. Čím více vzduchu bude v kompostéru tím méně budete muset překopávat. Mimo jiné mechanické překopávání urychluje i rozklad materiálu.
4. Správná vlhkostPokud v kompostéru není dostatečně vlhko, celkový proces se zpomaluje. Naopak při nadměrné vlhkosti začne materiál hnít a někdy může i zkysnout. Množství vody je třeba stále kontrolovat a: doplňovat vlhkost politím nebo snižovat vlhkost savým materiálem. Jaká by měla být ideální vlhkost v kompostéru? Vezměte hrst materiálu do ruky a stiskněte. Mezi prsty byste měli mít 3 až 4 kapky tekutiny.

Vermikompostování

Na výrobu domácího kompostu můžete použít žížaly, které z kuchyňského odpadu vytvářejí hnojivo. Tím vytvoříte tzv. vermikompostér. Kromě toho, že domácí kompost podporuje klíčení a růst rostlin, dokáže zredukovat odpad až o 30 %. Navíc jej můžete mít i v bytě!

Co potřebujete na výrobu vermikompostu

• Vhodnou nádobu
• Pár stovek žížal
• Čas na krmení
• Prostor na odebírání kompostu

Výhodou vermikompostu je, že nezapáchá, a ani o něm nebudete vědět.

Jaký je rozdíl mezi kompostem a vermikompostem?

Kompost je minerální hnojivo, které vzniká za účasti mikroorganismů. Při vermikompostovaní tuto činnost vykonávají žížaly. Takové kompostéry jsou vhodné i do bytů. Kromě toho žížaly provzdušňují půdu, čímž vám usnadňují zavlažování kompostu.

Žížaly na domácí vermikompost

Na vermikompostování se využívají speciální žravé a rychle se množící žížaly hnojůvky a žížaly kalifornské. Jejich počet závisí na množství odpadu, který doma produkujete. Na 250 g odpadu potřebujete 500 g žížal. Za dobrých podmínek se vám žížaly množí. Nezapomeňte ani na přiměřenou teplotu, která je v tomto případě 12 - 25 ° C.

Vyrobte si domácí vermikompostér

Vermikompostování je nenáročné na prostor.

• Pokud máte zahradu po tepelné fázi, pusťte žížaly na kompostoviště.
• Do menších prostorů, bytů a balkonů zvolte nádobu na vermikompost, kterou si můžete sami vyrobit z tmavé, světlo nepropustné plastové bedýnky s poklopem.

Velikost zvolte podle množství odpadu = 20 cm2 na kilo odpadu. Ve stěnách bedničky musí být díry na proudění vzduchu a na dnes zase otvory, přes které odteče přebytečná voda. Nezapomeňte na hlubokou mísu pod vermikompostér.

Nejprve vytvořte drenážní vrstvu z textilie, na kterou dáte kamínky. Dále patří na dno kompostéru tenká vrstva podestýlky: půdy, kompostu, rašeliny, listí, slámy, trávy, hoblin, pilinkousky navlhčeného kartonu z vajec. Aby se žížalám snadněji pohybovalo, materiál navlhčete.

Čím žížaly krmit

Žížaly krmte jen zdravým odpadem bez hniloby, plísně a semen. Potrava musí být biologická: zbytky a slupky z ovoce a zeleniny, čajové lístky, skořápky z vajec, zbytky obilovin a těstovin, zvadlé květiny, obaly z recyklovaného papíru.

Co do vermikompostéru nepatří

Nerozložitelný materiál - sklo, plast, kov, výkaly, slupky z citrusů a cibule, zbytky živočišných výrobků: maso, ryby, kosti, mléko a mléčné výrobky.

Kam umístit vermikompostér

Umístěte jej mimo přímé slunce. Nesmí se přehřívat ani vysušovat nebo být na mrazu. Ideálním místem je sklep, garáž, chodba nebo balkon.

Jak hnojivo odebírat

Kompost poznáte podle černé barvy a vůně, která se podobá lesní půdě. Týden před tím, než odeberete kompost, žížaly nekrmte, aby zalezly níže. Vrstvu naberte krabičky a doplňte podestýlkou.

Problémy s vermikompostováním

• Plíseň na bioodpadu - Plesnivé části stačí odstranit a kompost pořádně prohrábnout.
• Nepříjemný zápach - Vysoká vlhkost nebo hodně bioodpadu. Do kompostéru přimíchejte suchý materiál, v druhém krmte menšími dávkami.
• Žížaly hynou - Kvůli špatné teplotě, vlhkosti, pH, malému prostoru, nevhodné stravě.
• Žížaly lezou na povrch - Žížaly nemají rády světlo. Sviťte na ně, dokud nezalezou.
• Vinné mušky - Zkontrolujte, zda je kompostér opravdu dobře uzavřen.

Problémy při klasickém kompostování

• Málo kompostu
  • Kompost se netvoří
  • Suchý materiál - přidejte dusíkatou část kompostu
  • Malý přístup vzduchu - přidejte uhlíkovou část kompostu
• Kompost smrdí
  • Málo uhlíkatého materiálu
  • Pravidelné provzdušnění
• Škůdci - krysy
  • Pravidelná péče
  • Malé otvory - max.

Hnojení česneku

Česnek je nenáročná plodina, ale pro dosažení bohaté úrody a velkých, chutných palic je vhodné mu dopřát hnojivo. Hnojení česneku se liší v závislosti na fázi růstu. Před výsadbou je důležité půdu obohatit o organické materiály, během vegetace pak česnek ocení hnojiva s vyšším obsahem draslíku. Česnek potřebuje pro svůj růst dostatek živin. Kompost: Bohatý na živiny a snadno dostupný.

• Zelené hnojení: Pěstování rostlin, které se následně zapraví do půdy.
• Dusíkatá hnojiva: Dusík podporuje růst listů a stonků.
• Fosforečná hnojiva: Fosfor je důležitý pro vývoj kořenů a květů.
• Draselná hnojiva: Draslík zvyšuje odolnost rostlin vůči nemocem a zlepšuje kvalitu plodů.
• Uleželý hnůj: Hnůj je bohatý na dusík, fosfor a draslík, které jsou pro česnek důležité.
• Kompost: Kompost je další skvělý zdroj živin pro česnek.
• Zelené hnojení: Zelené hnojení je pěstování plodin, které se po dosažení určité výšky zapracují do půdy. Zelené hnojení obohacuje půdu o organické materiály a dusík.
• Síran draselný: Síran draselný je hnojivo s vysokým obsahem draslíku a síry, která je pro česnek také důležitá.
• Dřevěný popel: Dřevěný popel je organické hnojivo, které obsahuje draslík, fosfor a vápník.
• Kopřivová jícha: Kopřivová jícha je hnojivo bohaté na dusík, draslík a železo.

Hnojení podle plodin

U 99% pěstovaných rostlin je základem výživná půda. Do půdy dodáváme živiny již na podzim. Zarýváme do hloubky min. 25 cm chlévský hnůj, nebo uleželý kompost.

• Hnojem nepřihnojujte např. Košťáloviny - jsou velmi náročné na dostatek draslíku. Dodáváme ho na záhony nejlépe před výsadbou ve formě síranu draselného.
• Plodové zeleniny - chcete-li úspěšně pěstovat lilky a tykvovité rostliny, vysévejte je na záhony, kde bylo předtím zelené hnojení. Které je úspěšně zapraveno do půdy. Lilky přihnojujte 20g ledku amonného s vápencem na 1m2.
• Do půdy pro okurky zapravte větší množství chlévského hnoje a nebo kompostu. Předpěstované sazenice okurek přesazujte i s vyvinutým kořenovým balem - nejlépe do navýšených hromádek prosátého kompostu.
• Cibuloviny - potřebují dobře připravenou a nezaplevelovanou půdu. Nejlépe hlinitopísčitou, výživnou s obsahem vápníku. Cibuli nezalévejte vodou z vodovodu. Je citlivá na chlór.
• Před výsadbou cibule přihnojte záhon síranem draselným v množství 25g na m2.
• Česnek nesnáší přihnojování chlévským hnojem. Stroužky česneku před výsadbou namáčíme do Sulky. Sulkusi připravíme v poměru 1/4 l Sulky na 5 l vody. Stroužky máčíme po dobu 6-12 hod.
• Kořenová zelenina - potřebuje hluboké, humózní půdy s dostatkem vápníku. Špatně snáší hnojení čerstvým chlévským hnojem, to má za následek pukání a rozvětvení kořenů. Kyselé půdy je třeba na podzim povápnit. Ihned po jednocení můžeme mrkev přihnojit ledkem amonným s vápencem asi 15g na m2. Petržel a pastiňák mají obdobné nároky jako mrkev. Hnojení čerstvým hnojem jim způsobuje rzivé skvrny. Ćerný kořen nesnáší kyselé půdy.
• Celer naopak vydatně hnojíme chlévským hnojem, kompostem i průmyslovými hnojivy. Celeru nevadí přítomnost chlóru v půdě. Do konce července přihnojujeme pravidelně každých 14 dní ledkem amonným s vápencem v množsví 30g/m2 a hnojivem NPK v množství 100g/m2.
• Ředkvičky vyžadují dostatek vláhy, aby bulvičky nebyly vytáhlé. Ředkev nepřihnojujte čerstvým hnojem.
• Křen nevysazujte do zakořeněných půd. Vhodná je dobře přihnojená půda ve složení 5kg chlévského hnoje, 40g superfosfátu a 40g síranu amonného na m2. Během vegetace křenu půdu prokypřujeme a odplevelujeme.
• Listová zelenina - ke svému vývinu potřebuje dostatek světla, tepla a půdu s velkou zásobou živin. Zejména dusíku. Hlávkový salát nesnáší kyselé půdy. Záhony hnojíme před výsadbou kompostem. Kromě kompostu přihnojujeme síranem amonným v množství 30g a superfosfátem v množství 60g/m2. Během vegetace je vhodné přihnojovat ledkem amonným s vápencem 15g a vícesložkovým hnojivem NPK 60g/m2. Při dobrém hnojení je možné salát pěstovat na tom samém místě několik let po sobě. Špenát a Lebedu přihnojujeme ledkem amonným s vápencem v mn.
• Luskoviny - nejsou náročná na hnojiva. Můžeme k nim přidávat hnojiva obsahující vápník. Samy jsou tzv. zeleným hnojením. Přihnojujeme kompostem. Budete-li pěstovat čočku, pak přihnojujte Cereritem v mn. 50g/m2.
• Rebarboru hodně přihnojujte chlévským hnojem v doporučené dávce 8kg/m2. Přidejte k tomu i superfosfát 60g a síran amonný 40g a draselnou sůl 25g/m2. Pokud nechcete zakupovat tolik různých druhů hnojiv, pak použijte vícesložkové hnojivo NPK v mn, 80g/m2. Během vegetace můžete rebarboru přihnojovat ledkem amonným s vápeníkem v mn.

Hnojiva skladujte vždy na suchém a tmavém místě. Chraňte před dosahem dětí! Dodržujte návod na zadní straně obalu!

Organická vs. Chemická hnojiva

Hnojení je nezbytnou součástí udržení zdravé a úrodné půdy. Při výběru správného typu hnojiva je nutné zvážit, zda použít organická, chemická, nebo jejich kombinaci.

• Organická hnojiva: Pocházejí z přírodních zdrojů, jako jsou rostliny, živočišný odpad nebo mikroorganismy.
• Chemická hnojiva: Jsou synteticky vyráběná a zaměřují se na konkrétní živiny, jako dusík, fosfor nebo draslík.
• Chlévský hnůj: Obsahuje dusík, fosfor a draslík a podporuje mikrobiální aktivitu v půdě.
• Cílené působení: Dusíkatá hnojiva (např.

tags: #ledek #nebo #kompost #rozdíly

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální aktivismus v Česku
• Kvalitní kompost pro zahradu v Příbrami
• Přehled evropské legislativy pro ekologické produkty
• Ekologická ochrana révy vinné
• Analýza básně o motýlovi