Lední medvěd: Ohrožený druh a fakta o jeho životě v Arktidě

Lední medvědi (Ursus maritimus) jsou fascinující tvorové, kteří obývají zaledněné oblasti Arktidy. Jsou dokonale přizpůsobeni životu v extrémních podmínkách, ale čelí stále většímu tlaku v důsledku klimatických změn a lidské činnosti.

Ohrožení ledních medvědů

Dvě třetiny světové populace ledních medvědů mohou vymřít do roku 2050. Přesto tato šelma stále není na seznamu ohrožených druhů. Americká vláda odložila konečné rozhodnutí, zda zařadit ledního medvěda na seznam ohrožených druhů.

Vědci odhadují, že na světě žije nyní na 25 tisíc ledních medvědů, kromě Spojených států především v Kanadě, Rusku, Grónsku a Norsku.

Autoři studie se rovněž vymezili proti klasifikaci ledního medvěda na Červeném seznamu IUCN, kde je v současnosti veden jako „zranitelný“. Podle vědců je ale blíže realitě klasifikace „ohrožený“ či dokonce „kritický ohrožený“.

„Klasifikace IUCN je postavena na hrozbách typu pytláctví či lidský zásah do životního prostředí daného druhu. Proti nim lze bojovat.

Čtěte také: Fakta o ochraně Arktidy

Aljaška je domovem přibližně pěti tisíc ledních medvědů. Zároveň se tu nacházejí bohatá naleziště ropy, která jsou zdrojem asi osmi procent veškeré ropy, spotřebovávané ve Spojených státech.

Problémy s táním ledu

Populace ledních medvědů se v posledních letech povážlivě tenčí. Na vině jsou klimatické změny způsobující tání ledových ploch, které jsou pro tyto šelmy životně důležité. Tající led totiž dramaticky zkracuje čas, kdy mohou medvědi lovit tuleně.

V některých oblastech Arktidy přitom již nyní dochází k dramatickému úbytku medvědů. Vědci předpokládají, že během následujících osmdesáti let zanikne dvanáct ze třinácti zkoumaných subpopulací ledních medvěda. Osud zbývajících šesti je vzhledem k nedostatku dat zatím neznámý.

Příliš optimismu nebudí ani budoucnost. Hlavně pokud se potvrdí scénář, který v průběhu 21. století předpokládá zvýšení průměrné teploty Země v porovnání s průměrnou teplotou doby před průmyslové revoluce o 3,3 stupně Celsia.

„V roce 2100 se ve většině oblastí nebudou rodit nová medvíďata. Výjimkou by mohly být pouze Ostrovy královny Alžběty, které se nachází v nejsevernější části Kanadského artického soustroví,“ uvedl pro server ScienceAlert hlavní autor studie Steven Amstrup.

Čtěte také: Život ledních medvědů v přírodě

„Samy o sobě nejsou stoupající teploty hrozbou, problémem je neschopnost vrcholných predátorů adaptovat se na rychle se měnící prostředí. Pokud by i přes stoupající teplotu nevymizel led pokrývající vodní hladinu, lední medvědi by zřejmě byli v pořádku.

Kanibalismus u ledních medvědů

Ruští vědci zaznamenávají v posledních letech stále více případů kanibalismu mezi ledními medvědy. Zda to souvisí pouze s klimatickými změnami, není podle Severcovova ústavu ekologie a evoluce jasné.

„V některých ročních obdobích se nedostává potravy. K pojídání se navzájem u medvědů vždy docházelo, nynější nárůst je ale podle ruského experta důvod k obavám.

Někteří odborníci to vysvětlují i tím, že jak se rozšiřuje lidská populace do teritorií obývaných medvědy, uniká kanibalismus hůře lidské pozornosti.

„Dříve nebylo v Arktidě tolik lidí, aby mohli tolik případů kanibalismu zaznamenat. Nyní taková upozornění nechodí jen od vědců,“ dodal Mordvincev, který zmínil hlášení od těžařů či vojáků. Konkrétní čísla ale nezmínil.

Čtěte také: Lední medvěd: život a výskyt

Adaptace na život v Arktidě

Běžně lední medvědi loví na zamrzlých mořích ploutvonožce, jako jsou tuleni. Protože ale Severní ledový oceán nyní dostatečně nezamrzá, vydávají se medvědi hledat potravu na pevninu.

Zoologové už řadu řešili záhadu, jak dokážou lední medvědi přežít v tak nehostinném životním prostředí. Podle poslední studie se ukazuje, že jedním z nejdůležitějších faktorů, takovým esem v rukávu, jsou medvědí páchnoucí tlapy.

Medvědí tlapy nepáchnou proto, že by si je tito nádherní predátoři nečistili, ale kvůli přežití. Vydávají totiž intenzivní zápach, který pomáhá medvědům orientovat se v arktickém prostředí.

Arktida rozhodně není přívětivé místo. Kromě desítek dalších nástrah v ní představuje zásadní riziko i ztráta orientace - jak vám dosvědčí každý zkušený polárník. Současně je arktické prostředí velmi chudé na zdroje potravin. A takový půltunový lední medvěd potřebuje bílkovin v chladném prostředí opravdu hodně. To ho nutí, aby víc než jakýkoliv jiný druh medvěda, migroval. Neustále je v pohybu, pořád na cestě za kořistí.

A právě v této situaci se hodí smrduté tlapy. Popsali to biologové v novém čísle prestižního Journal of Zoology, kteří tento fenomén odhalili jako první letos v lednu. Zkoumali zápach 203 divoce žijících ledních medvědů; vzorky podstrkovali medvědům, kteří žijí v zoologických zahradách. Zjistili, že na něj reagují extrémně silně. Když se pak vědci podívali na žlázy na nohách medvědů, potvrdilo se, že jsou také schopné produkovat velké množství silně páchnoucí látky.

Pozorování medvědů v jejich přirozeném prostředí ukazuje, že medvědi si navíc tlapy namáčejí do vlastní moči, aby pachovou stopu ještě zesílili. Mohou se tak vracet bezpečně po vlastních stopách anebo najít samici - jinak totiž žijí osamoceně a většinu roku bez partnerky. Jiné druhy medvědů si značí území tak, že močí nebo se otírají pohlavními žlázami o stromy, lední medvědi tuto možnost nemají - už jen proto, že v jejich ekosystému žádné stromy nejsou… A tak se musí o všechno postarat jejich tlapy.

Tato studie současně vysvětluje, jak nebezpečné je pro lední medvědy globální oteplování.

Lední medvědi a mroži

Vedle člověka a klimatických změn jsou jedinými nepřáteli mrožů kosatky a lední medvědi. Oba predátoři se ovšem vyhýbají konfrontaci s dospělými jedinci a zaměřují se v prvé řadě na mláďata.

Lední medvědi mají různé taktiky lovu. Mroži jsou velmi společenská zvířata a často odpočívají v početných shlucích. Medvěd se snaží takovou pokojnou skupinu překvapit a vyplašit. V nastalé skrumáži může dojít ke zranění i smrti menších a slabších jedinců, které medvěd bez námahy zkonzumuje.

Druhá medvědí taktika spočívá v odříznutí osamoceného mrože od únikové cesty pod vodní hladinu. I zraněný mrož je ovšem pro ledního medvěda hrozivý protivník a případné boje bývají dlouhé a vyčerpávající. Dokonce byly zaznamenány případy, kdy se medvěd zraněnému mroži nakonec raději klidil z cesty.

Hnědí a lední medvědi

Hnědí medvědi (Ursus arctos) a lední medvědi (Ursus maritimus) jsou dva samostatné druhy, které se od sebe oddělily před 200 000 až 300 000 let. Jejich současná území výskytu se nepřekrývají, protože hnědí medvědi žijí v lesích, zatímco lední medvědi se drží zaledněných území Arktidy.

V některých oblastech Kanady a Sibiře ale hnědí medvědi pronikají vysoko na sever, kde se s medvědy ledními mohou setkávat. Ke křížení obou druhů občas dojde i v zoo. Takový případ se stal v německém Osnabrücku, kde v jednom výběhu chovali samici medvěda hnědého grizzlyho a samce ledního medvěda. Po 24 letech soužití samice v roce 2004 porodila dvojici mláďat, která byla záhy po narození převezena do jiných zoo, aby návyky rodičů nemohly ovlivnit jejich chování.

Po fyzické stránce jsou mláďata směskou rodičovských znaků. Jejich velikost se pohybuje mezi velikostí rodičů a mají přechodný typ lebky. Stavba ramen připomíná hnědé medvědy, zatímco dlouhý krk a ocas jsou typické pro medvědy lední. Chodidla připomínají chytrou horákyni - nejsou ani holá jako u hnědých medvědů, ale ani úplně chlupatá, jako u medvědů ledních.

Nejzajímavější je však podle zoologů srst obou mláďat. Chlupy medvědů ledních bývají na průřezu duté, zatímco u hnědých medvědů jsou plné a maximálně obsahují drobné dutinky. V jejich chování naproti tomu převládl vliv otcovských genů.

tags: #lední #medvěd #ohrožený #druh #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Aktuality z námořnické školy
• Problém nelegálních skládek
• Komplexní přehled měření emisí
• Nakládání s komunálním odpadem
• Zdroje čisté vody