Legislativa pro emise škodlivin v České republice

18.04.2026

Téma ochrany ovzduší je často diskutovanou otázkou, přičemž v mnoha situacích se může týkat i problémů každodenního života. Základním kamenem české právní úpravy ochrany ovzduší je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

Základní právní normou v ČR je zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění (dále „zákon o ochraně ovzduší“), který mimo jiné vymezuje zóny a aglomerace, na jejichž úrovni se hodnotí kvalita ovzduší. Oblast ochrany ovzduší, kterou upravuje zejména zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a která je v gesci Ministerstva životního prostředí, sleduje práva a povinnosti osob v souvislosti se znečišťováním ovzduší lidskou činností.

Průmyslová výroba patří vedle dopravy a zemědělství k nejvýznamnějším znečišťovatelům. Zákon stanovuje povinnosti znečišťovatelů, působnost správních úřadů a podmínky pro snižování množství škodlivin majících negativní vliv na životní prostředí.

Klíčové pojmy a limity

Klíčovými pojmy tohoto zákona jsou znečišťování (emise) a znečištění (imise). Těm je potřeba předcházet a snižovat jejich stávající úroveň. Preventivním prostředkem k dosažení těchto cílů jsou tzv. Programy zlepšování kvality ovzduší.

Stacionární zdroj znečištění - nepohyblivý zdroj.
Mobilní zdroj znečištění - pohyblivý zdroj, zejm. vozidla.
Imisní limity - definují přípustnou úroveň znečištění ovzduší určitými látkami ve venkovním prostředí ve vztahu k určitému území.
Emisní limity - definují přípustnou úroveň znečišťování, která musí být dodržena na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší.
Emisní stropy - definují maximální povolenou míru znečišťování stanovenou pro stacionární zdroj, skupinu stacionárních nebo mobilních zdrojů, provozovnu nebo vymezené území za určité období.
Přípustná tmavost kouře - ukazatel, který se zjišťuje na základě tzv. Ringelmannovy stupnice.

Povinnost dodržovat stanovené emisní limity a neobtěžovat nikoho kouřem mají provozovatelé všech spalovacích zdrojů znečištění ovzduší bez rozdílu (tedy nejen provozovatelé významných zdrojů znečištění, ale i vlastníci kotlů určených k vytápění rodinných domů).

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Zákon má svým působením zajistit, aby došlo k podstatnému omezení vnášení znečišťujících látek do ovzduší, a tím k postupnému zlepšování jeho kvality.

Za znečišťující látky jsou považovány nejen látky, které přímo ovlivňují stav ovzduší (tuhé, kapalné a plynné látky), ale i látky, které ovzduší a jeho kvalitu ovlivňují nepřímo, t. j. po chemické změně v ovzduší nebo po spolupůsobení s jinou látkou, a tím ohrožují resp. mohou ohrozit zdraví lidí a životní podmínky živých organismů vůbec, nebo poškozovat majetek. Seznam znečišťujících látek rozdělených podle závažnosti do tří tříd tvoří přílohu zákona.

Při stanovení členění se vyšlo z dosavadní praxe sledování zdrojů znečišťování. Pro účely zákona se vymezují pojmy provozovatel, projektant, investor, výrobce, dovozce, t. j. subjekty, které svým chováním mohou nejvíce ovlivnit úroveň znečišťování ovzduší. Zákon s jejich činností spojuje konkrétní povinnosti, jejichž splnění má vytvořit podmínky pro reálné ovlivňování dopadů do ovzduší (např.

Kriterium pro posouzení stupně znečišťování ovzduší jsou emisní, imisní a depoziční limity. Tyto limity určují přípustnou úroveň znečišťování ovzduší pro jednotlivé znečišťující látky. Vážným problémem z hlediska dopadů do ovzduší je dodržování technologické kázně. Stav ovzduší v ČSFR vyžaduje velmi náročný přístup k budování nových zařízení, která mohou být zdrojem znečišťování a k modernizaci stávajících.

Zákon proto výslovně stanoví, že při rekonstrukci a výstavbě zdrojů musí být volena nejvýhodnější řešení z hlediska ochrany ovzduší (BEST AVAILABLE TECHNOLOGY). Vzhledem k tomu, že největší zatížení ovzduší je způsobeno velkými a středními zdroji, stanoví zákon podrobně povinnosti provozovatelů těchto zdrojů.

Čtěte také: Česká legislativa a ovzduší

Obdobně je stanovena pro provozovatele mobilních zdrojů povinnost udržovat tyto zdroje v souladu s podmínkami stanovenými výrobci těchto zařízení. Zákon vyžaduje, aby si subjekty vyjmenované v § 4, resp. Smyslem tohoto ustanovení je včas usměrnit záměry výrobců, provozovatelů, dovozců, investorů i projektantů příp.

Světové zkušenosti ukazují, že ne vždy se však problémy daří řešit "uvědomělým" chováním provozovatelů zdrojů. Zákon proto stanoví oprávnění orgánů ochrany ovzduší v případech, kdy provozovatelé zdrojů sami nejsou schopni nebo ochotni dostát požadavkům stanoveným právními předpisy. Působení zákona je orientováno v zájmu zlepšení kvality ovzduší. Toto úsilí je zcela v zájmu ochrany člověka. Zákonem stanovená povinnost má zajistit, aby nedocházelo k zamlčování některých (zejména nepříznivých) údajů o kvalitě ovzduší.

Zákon rozděluje emisní limity podle stáří zdrojů. Emisní limity pro nové zdroje budou vycházet z nejlepších dostupných prostředků a nebude možno je upravovat. Emisní limity pro stávající zdroje musí být (i když to z hlediska ochrany ovzduší není optimální) po určitou dobu stanoveny tak, že nebudou na úrovni limitů stanovených pro nové zdroje.

Zákon však výslovně stanoví, že bude orgány ochrany ovzduší stanovena lhůta, v níž musí zdroj dosáhnout emisních limitů stanovených pro nové zdroje. Imisní limity musí být stanoveny tak, aby nepřekračovaly hodnoty doporučené Světovou zdravotnickou organizací.

Výše poplatků za znečištění by měla být stanovena ve vazbě na množství a druh vypouštěných znečišťujících látek a způsob jejich vypouštění. Při stanovení výše poplatků se bude vycházet též ze zatřídění znečišťující látky.

Čtěte také: Ovzduší a zákony

Nová legislativa a její cíle

Evropský parlament schválil 23. listopadu 2016 nové limity pro vybrané emise a látky znečišťující ovzduší. Pro členské státy z toho vyplývají nové závazky ke snížení některých emisí ve 2 krocích - od roku 2020 a od roku 2030. První kontroly dodržování nových limitů se budou vyhodnocovat k roku 2025. Jednotlivé členské státy mají předepsány rozdílné závazky ke snížení emisí. Pro Českou republiku vycházejí závazky na střední hranici v porovnání k závazkům ostatních členů EU. Tyto emisní limity byly předjednány během nizozemského předsednictví v Radě EU.

Nová legislativa stanoví snížení národních emisí, které povedou ke snížení emisí oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOX), nemethanických těkavých organických látek (NMVOC), amoniaku (NH3) a jemných pevných částic (částice, které mají v průměru méně než 2,5 mikrometru). Cílem nové směrnice je především chránit lidské zdraví. Ta má přispět ke snižování nákladů na zdravotní péči souvisejících se znečištěním ovzduší v Unii prostřednictvím zvýšení kvality života občanů Unie a podpořit přechod na zelenou ekonomiku.

Členské státy budou muset závazky ke snížení emisí dodržovat od roku 2020 do roku 2029 a v dalším kroku od roku 2030. V zájmu zajištění prokazatelného pokroku při plnění závazků stanovených pro rok 2030 budou určeny orientační úrovně emisí v roce 2025, jejichž dosažení by bylo technicky proveditelné a nebylo by spojeno s neúměrnými náklady.

Každý členský stát by měl vypracovat a provádět svůj národní program omezování znečištění ovzduší s cílem splnit své závazky ke snížení emisí a účinně přispívat k dosažení cílů v oblasti kvality ovzduší. Za účelem snížení emisí by členské státy měly zvážit podporu přesunu investic směrem k čistým a účinným technologiím.

Pro Českou republiku byly stanoveny závazky k procentuálnímu snížení emisí oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOX) a nemethanových těkavých organických sloučenin (NMVOC) tak, že se za výchozí rok považuje rok 2005.

Novela zákona o ochraně ovzduší

Novelou zákona o ochraně ovzduší přináší zásadní změny v přístupu k regulaci znečištění. Jejím cílem je nejen zlepšit kvalitu ovzduší, ale také zvýšit efektivitu monitoringu a kontroly emisí. Klíčové novinky zahrnují digitalizaci procesů, přísnější kontrolu provozních parametrů a větší důraz na spolupráci s Evropskou unií.

Digitalizace je jedním z pilířů novely. Zavádí povinnost provozovatelů přenášet data o emisích v reálném čase prostřednictvím online systémů. Tyto informace budou dostupné nejen kontrolním orgánům, ale také veřejnosti, což přinese vyšší transparentnost.

Novela klade důraz na zpřesnění měření provozních parametrů, jako jsou teplota, tlak či průtok spalin. Provozovatelé budou muset instalovat moderní technologie pro kontinuální měření, které umožní sledování změn v reálném čase.

Evropská unie stanovuje přísné emisní limity, které musí Česká republika implementovat do své legislativy. Novela zavádí harmonizaci s těmito standardy, především v oblasti průmyslových zdrojů.

Jedním z největších problémů znečištění zůstávají lokální topeniště. Novela přináší přísnější pravidla pro používání kotlů na pevná paliva a zvyšuje kontrolu jejich provozu.

Znečištění ovzduší často nezná hranic, a proto je nezbytná mezinárodní spolupráce. Novela zdůrazňuje důležitost dialogu s Polskem, které je významným zdrojem přeshraničního znečištění.

Změny čekají také na systém poplatků. Novela plánuje jejich zvýšení pro největší znečišťovatele, čímž chce motivovat průmysl k investicím do čistších technologií.

Provozní parametry a kontinuální měření emisí tvoří páteř monitorovacího systému. Zavedení povinných signalizačních zařízení umožní okamžitou reakci na odchylky od stanovených hodnot.

Digitalizace procesů se netýká pouze emisí, ale i komunikace mezi úřady a provozovateli. Novela si klade za cíl snížit prašnost při stavebních a demoličních pracích. Nová pravidla zavádějí povinné opatření, jako je kropení stavenišť nebo použití speciálních filtrů na stavební technice.

Novela zavádí povinnost veřejných konzultací při přípravě opatření na zlepšení ovzduší. Zapojení odborníků, nevládních organizací a místních komunit zajistí, že přijatá opatření budou realistická a účinná.

Emisní Normy Euro a Kontrola Vozidel

Nedílnou součástí pravidelné technické prohlídky vozidla je měření emisí. Tato kontrola má za úkol odhalit, zda vaše vozidlo neuvolňuje do ovzduší více škodlivin, než povolují zákonné normy.

Měření emisí je v České republice povinnou součástí technické kontroly vozidel již od 90. let. Jde o opatření, které má snížit znečištění ovzduší a přispět k ochraně lidského zdraví. Česká republika se u emisních limitů řídí regulačními standardy Evropské unie.

Tzv. emisní normy Euro určují, kolik škodlivin smí vozidlo vypouštět do ovzduší. Euro normy se zaměřují především na množství pevných částic (PM; u pevných částic se sleduje i jejich počet - PN).

Normy Euro se vztahují jen na nově homologovaná (schválená) a registrovaná vozidla. Starší vozy mohou jezdit podle pravidel, která byla platná v době, kdy byla uváděná na trh. Emisní limity jsou tímto způsobem snižovány postupně bez toho, aniž by majitelé starších vozidel byli nuceni k nákladným úpravám. Norma Euro 1 byla zavedena v roce 1992. V současné době se automobilky řídí normou Euro 6, která vstoupila v platnost v roce 2015.

Normy Euro se liší pro benzínová a naftová vozidla. Oba typy paliva se totiž na znečištění ovzduší podílí jiným způsobem. Benzínové motory tradičně produkují více oxidu uhelnatého a uhlovodíků.

Vývoj Emisních Limitů pro Osobní Vozidla

Následující tabulka ukazuje vývoj emisních limitů pro benzínové a naftové motory v g/km:

Norma	CO (Benzín)	HC (Benzín)	NOx (Benzín)	CO (Nafta)	HC+NOx (Nafta)	NOx (Nafta)	PM (Nafta)
Euro 1	2.72	0.97	-	2.72	0.97	-	0.14
Euro 2	2.20	-	-	1.00	0.70	-	0.08
Euro 3	2.30	0.20	0.15	0.64	0.56	0.50	0.05
Euro 4	1.00	0.10	0.08	0.50	0.30	0.25	0.025
Euro 5	1.00	0.10	0.06	0.50	0.23	0.18	0.005
Euro 6	1.00	0.10	0.06	0.50	0.17	0.08	0.005

Norma Euro 7 by měla být zavedena v roce 2027. Kromě uvedených emisí bude nově sledovat také limity pro emise z pneumatik či brzd. Předpis poprvé klade důraz i na výdrž baterií u elektromobilů.

Kontrola emisí v ČR probíhá na stanicích měření emisí (SME). Ty se obvykle nachází ve stejném areálu jako stanice technické kontroly (STK) - bez emisní kontroly totiž nemůžete absolvovat technickou. Jedná se však o dvě oddělené provozovny. Interval měření emisí je stejný jako u STK, tedy 4 roky po první registraci vozidla a poté každé 2 roky.

Hodnoty pro všechna vozidla jsou v databázi ministerstva, která je integrovaná do softwaru stanic měření emisí. Technik při kontrole zadá do systému VIN kód vybraného vozidla a uvidí limity, které má vůz splňovat s ohledem na typ motoru či rok výroby.

Na měření emisí nemusí majitelé veteránů zapsaných v registru historických a sportovních vozidel. Emise se pochopitelně netýkají ani elektromobilů, kde k žádnému spalování nedochází. Automobily s hybridním pohonem již prochází standardním měřením a musí splňovat stejné normy jako vozidla s klasickým spalovacím motorem.

Pokud emisní systémy vykazují poruchu nebo emise překračují stanovené hodnoty, tak kontrolou na SME neprojdete. Nemůžete tedy ani pokračovat na STK. Technik uvede nalezené závady do protokolu. Pokud chcete s vozidlem jezdit, musíte po odstranění závad absolvovat opakovanou kontrolu. Do té doby je vozidlo technicky nezpůsobilé.