Ohrožení lejska bělokrkého (Ficedula albicollis)

Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) je drobný pěvec, který se ve Slezsku a na severní Moravě vyskytuje poměrně hojně. V červeném seznamu ptáků České republiky je však hodnocen jako téměř ohrožený druh.

Lesnický park je velice zajímavou oblastí pro ornitology. Hnízdí zde přes 100 druhů ptáků, řada dalších druhů tudy protahuje, anebo přilétají jako zimní hosté. Křivoklátsko je lesnatá oblast s bohatou druhovou skladbou dřevin i s širokou věkovou strukturou včetně starých porostů, a tak zde dominují zejména druhy vázané na lesy.

Na území LPK zasahuje i „Ptačí oblast“, která zde byla vyhlášena v rámci soustavy NATURA 2000 v roce 2004 pro podporu evropsky významných druhů. Ornitologové mají možnost pohybovat se volně po území LPK. Na území aktivuje kromě několika individuálních ornitologů i organizovaná skupina soustředěná okolo MVDr. Milana Tichaie, která úzce spolupracuje s Lesní správou Křivoklát. Smluvně pečuje o ptačí budky a pomáhá tak v integrované ochraně lesa proti hmyzím škůdcům i drobným hlodavcům.

Lejsek bělokrký obývá zejména starší dubové, bukové i smíšené porosty, ale najdeme jej i v městských parcích, větších zahradách a na hrázích rybníků s doupnými stromy. Ze zimoviště se tento druh lejska vrací v průběhu dubna a hned po příletu vyhledává vhodnou hnízdní dutinu, v jejíž blízkosti zpívá a vábí samičku. Jeho zpěv není příliš libozvučný, zato jeho černý frak by mu mohl závidět i José Carreras.

V roce 2022 jsem se zaměřil na zjištění aktuálního stavu těchto pěvců v Ptačí oblasti (PO) Rožďalovické rybníky. Sčítání probíhalo na 5 transektech na vybraných lesních lokalitách v PO Rožďalovické rybníky. Monitoring probíhal bodovým transektem dle Metodiky monitoringu druhů přílohy I směrnice o ptácích - lejsek bělokrký (blíže viz Horal & Havlíček 2018). Celkem bylo stanoveno 85 bodů (na každém transektu 17 bodů).

Čtěte také: Klimatická změna a ptáci v ČR

V hnízdní sezóně 2022 bylo v PO zjištěno celkem 56 hnízdních okrsků. Alespoň jeden pozitivní záznam byl zjištěn na celkem 69 bodech (tj. 81%). Při první kontrole bylo sečteno celkem 80 zpívajících samců (plus 3 zpívající samci mimo bodové traknsekty), při druhé kontrole bylo sečteno celkem 107 zpívajících samců (plus 9 zpívajících samců mimo bodové transekty). Hnízdění bylo prokázáno na dvou lokalitách (Bučický mlýn, okolí ryb. Voborníček). Na většině bodů se zjištěným výskytem lejska bělokrkého se pohybovala početnost od 1 do 5 zpívajících samců. Lejsci bělokrcí byli převážně jednotlivě, avšak relativně rovnoměrně zjišťováni v listnatých lesích, nejvyšší hustota zpívajících samců byla zjištěna v dubových porostech (např. okolí ryb.

Současné rozšíření lejska bělokrkého v PO je nejvyšší jak do počtu teritorií, tak do počtu obsazených lokalit. Dle předchozího mapování v letech 2008 - 2010, které uvádí 50 - 70 párů pro Ptačí oblast Rožďalovické rybníky, se jedná o výrazný nárůst početnosti. Jeho početnost v PO odhaduji na min. 100 párů. Rovněž jeho počty v posledních 30 letech v České republice sice mírně narůstají, ale ohrožen nadále zůstává především rozsáhlou těžbou starých porostů a likvidací starých alejí. Úbytek vhodných hnízdních biotopů, což je primární zdroj ohrožení tohoto druhu, lze částečně kompenzovat vyvěšováním budek.

Lejsek bělokrký je blízce příbuzný dalším evropským lejskům, zejména lejskovi černohlavému (Ficedula hypoleuca), se kterým se v oblastech společného výskytu kříží. Je obecně považován za monotypický druh, bez rozeznávaných poddruhů. Jeho vědecké jméno albicollis (z latinského albus - bílý a collum - krk) přesně vystihuje jeho nejnápadnější znak.

Popis lejska bělokrkého

• Rozměry a hmotnost: Délka těla se pohybuje mezi 12-13,5 cm, rozpětí křídel 22-25 cm.
• Samec (svatební šat): Velmi kontrastně černobíle zbarvený. Svrchní strana těla (temeno, pláštík, hřbet, křídla, ocas) je leskle černá. Spodina těla je čistě bílá. Nejdůležitějším rozlišovacím znakem od lejska černohlavého je široký bílý límec (obojek), který zcela obepíná krk a odděluje černou hlavu od černého hřbetu. Na čele má velkou bílou skvrnu (větší než u l. černohlavého). Na křídlech je rozsáhlá bílá skvrna tvořená bílými velkými krovkami a bázemi letek. Vnější okraje ocasních per jsou rovněž bílé. Kostřec (oblast nad ocasem) je často světle šedý nebo bělavý (další rozdíl od l.
• Samice: Zbarvena mnohem nenápadněji. Svrchu je šedohnědá až olivově hnědá, zespodu špinavě bílá s nahnědlým nádechem na bocích a hrudi. Chybí jí černá barva, bílý límec i čelní skvrna. Bílá skvrna na křídle je menší a méně výrazná než u samce.
• Ostatní znaky: Zobák je krátký, široký u kořene a zašpičatělý, typický pro hmyzožravce lovící v letu, zbarvený černě. Nohy a prsty jsou tenké, černé.
• Pelichání: Dospělí ptáci kompletně pelichají po vyhnízdění, před odletem na zimoviště.

Zpěv samce je charakteristický, i když méně melodický a variabilní než u lejska černohlavého. Jedná se o poměrně hlasitou, rytmickou, ale mírně váhavou sérii krátkých, pískavých nebo skřípavých tónů, často přepisovanou jako „cit-cit-sit-sip-süiit“ nebo podobně. Jednotlivé fráze se opakují. Nejčastějším kontaktním a varovným hlasem je ostré, krátké „vit“ nebo „tek“, podobné jako u lejska černohlavého.

Habitatové nároky

Lejsek bělokrký je typickým obyvatelem světlých, vzrostlých listnatých lesů, zejména v teplejších nížinách a pahorkatinách. Smíšené lesy s převahou listnáčů. Vyhýbá se hustým jehličnatým lesům a bezlesé krajině. Klíčová je pro něj dostupnost hnízdních dutin (přirozených nebo budek) a dostatek otevřeného prostoru pod korunami stromů pro lov létajícího hmyzu.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Rozšíření

Hnízdní areál zahrnuje především střední a východní Evropu, od východní Francie, jižního Německa a Itálie na západě, přes Polsko, Českou republiku, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Balkánský poloostrov až po západní Rusko a Ukrajinu. Severní hranice areálu prochází jižním Pobaltím. V některých oblastech (např. střední Evropa, jižní Švédsko) se jeho areál překrývá s areálem lejska černohlavého, což vede ke smíšeným populacím a hybridizaci.

Migrace

Je striktním dálkovým migrantem. Celá populace tráví zimu v subsaharské Africe, a to převážně v oblasti jihovýchodní a jižní Afriky (od jižní Tanzanie a Konga po Zambii, Zimbabwe, Malawi, Mosambik a severovýchod Jihoafrické republiky). Patří k ptákům s pozdním jarním příletem - na hnízdiště v ČR přilétá až ve druhé polovině dubna nebo začátkem května. Odlet na zimoviště probíhá brzy, již od konce července, hlavně v srpnu. Migruje převážně v noci.

Potrava

Loví široké spektrum létajícího i nelétajícího hmyzu a jiných bezobratlých. Nejčastěji jsou to mouchy, komáři, motýli (dospělci i housenky), brouci, blanokřídlí (vosy, mravenci), pavouci. Velikost kořisti se pohybuje od drobných mušek po větší motýly.

Hnízdění

• Hnízdní sezóna: Začíná relativně pozdě, koncem dubna a v květnu, krátce po příletu ze zimovišť.
• Hnízdní dutina: Je obligatorním dutinovým hnízdičem. Využívá přirozené dutiny ve stromech (zejména po datlech a strakapoudech), štěrbiny ve zdech, ale velmi ochotně a často obsazuje i vyvěšené ptačí budky s vhodnou velikostí vletového otvoru (cca 3-4 cm). Dutina musí být dostatečně prostorná pro hnízdo a mláďata. O vhodné dutiny často svádí souboje s jinými ptáky.
• Snůška: Samička snáší obvykle 5-6 (rozpětí 4-7, vzácněji 8) vajec. Vejce jsou malá (cca 18×13 mm), oválná, hladká, světle modrá, bez kresby. Jsou snášena v denních intervalech, obvykle ráno.
• Inkubace: Začíná až po snesení posledního nebo předposledního vejce, takže líhnutí je relativně synchronní. Sedí výhradně samice. Inkubace trvá 13-15 dní. Samec během této doby hlídá teritorium a někdy přináší samici potravu, ale ta si často zalétá pro potravu i sama.
• Péče o mláďata: Vylíhlá mláďata jsou slepá, neopeřená a zcela závislá na rodičích. Prvních několik dní je samice intenzivně zahřívá. O krmení se starají oba rodiče, kteří nosí do hnízda velké množství hmyzu. Frekvence krmení je velmi vysoká, zejména při větším počtu mláďat. Rodiče také odstraňují z hnízda trus mláďat v podobě bílých váčků. Mláďata rostou rychle a hnízdo opouštějí ve věku 14-17 dní.

Hybridizace

V oblastech, kde se areály lejska bělokrkého a lejska černohlavého překrývají, dochází k hybridizaci. Kříženci často vykazují intermediární znaky v opeření - samci mohou mít neúplný bílý límec, menší bílou čelní skvrnu nebo tmavší kostřec než čistý lejsek bělokrký.

Ohrožení a ochrana

Globální status (IUCN): Lejsek bělokrký je celosvětově hodnocen jako málo dotčený (LC). Má rozsáhlý areál rozšíření a jeho celková populace je považována za velkou a stabilní. V České republice je běžným hnízdícím druhem ve vhodných biotopech. V Červeném seznamu ptáků ČR (2017) je zařazen do kategorie málo dotčený (LC). Jeho populace je v současnosti považována za stabilní.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

K ohrožení lesních druhů ptáků došlo v Evropě především kvůli úbytku jejich biotopů, tedy porostů se zastoupením starších stromů. Dnes se situace pomalu zlepšuje, opatření na podporu těchto druhů směřují k podpoře původních listnatých druhů dřevin, ponechání starších stromů v porostech a většímu využívání přírodě blízkých způsobů lesního hospodaření.

Klimatické změny: Mohou ovlivnit načasování příletu a hnízdění ve vztahu k dostupnosti potravy (fenologický nesoulad). Podmínky na zimovištích: Ztráta lesních a savanových biotopů v Africe v důsledku odlesňování a rozšiřování zemědělství. Používání pesticidů. Tyto faktory jsou však zatím méně prozkoumané.

Vyvěšování hnízdních budek: Je velmi efektivním opatřením, které lejsek bělokrký ochotně využívá a které může lokálně výrazně zvýšit jeho hnízdní hustotu.

Lejsek bělokrký je atraktivním a charismatickým obyvatelem našich listnatých lesů. Jeho výrazné černobílé zbarvení samců, typický zpěv a aktivní lov hmyzu z něj činí nápadný prvek jarní a letní avifauny. Jeho závislost na dutinách a dálková migrace do Afriky zdůrazňují propojenost ekosystémů na různých kontinentech. Díky své ochotě obsazovat hnízdní budky je také druhem, kterému může člověk relativně snadno pomoci.

Tabulka: Status a ochrana lejska bělokrkého

tags: #lejsek #bělokrký #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Dopad znečištění ovzduší na zdraví v Praze
• Odpad v panelákové koupelně
• O indiánském roku
• Ubytování pro školy v přírodě
• Rekordy české přírody