Letecký Pohled na Biodiverzitu v Německé Krajině

Úbytek biodiverzity je rizikem nejen pro přírodu, ale i pro lidskou společnost, která je její součástí. Vědci budou měřit úbytek biodiverzity, analyzovat příčiny a vyhodnocovat dopady na fungování ekosystémů, na ekonomiku i kvalitu života. Je to téma, kterému se vědci věnují intenzivně už 30 let, ale ve společnosti je podceňované.

Přitom existuje více paralelních krizí životního prostředí a je tu zjevná paralela s klimatickou změnou. Propojení přírodních věd s humanitními je podle něj velmi žádoucí, protože přírodovědci na biodiverzitu hledí velmi jednostranně. Je potřeba přidat i lidský pohled, je třeba řešit vliv na ekonomiku, na životní prostředí.

V Evropě je stabilita ekosystémů výrazně závislá na lidské činnosti a na hospodaření, ať jde o květnaté louky, mokřady či některé druhy lesů. Jsou příklady z historie i současnosti, kdy nastal kolaps ekosystémů a lidem nezbylo, než se stěhovat. Například Sicílie a Egypt byly kvetoucími obilnicemi starověkého Říma, ale když se prostředí změnilo a půdu postihla ve velkém eroze, nastal problém. Díky biodiverzitě má člověk obvykle k dispozici úrodnou půdu pro pěstování potravin a pitnou vodu.

Lesy v Evropě a České Republice

Lesy Evropy jsou důležité pro život na planetě. Lesy vytvářejí kyslík, čistí vzduch, poskytují útočiště různým živočichům, chrání půdu proti erozi, podílí se na koloběhu vody a regulují místní i celosvětové klima. Jeden dospělý strom ročně vstřebá až 22 kilogramů oxidu uhličitého a produkuje kyslík. Péče o stromy a těžba dřeva poskytují pracovní místa a lesy slouží i jako obnovitelný zdroj energie. Přibližně polovina výroby obnovitelné energie v Evropě pochází ze dřeva.

Plocha Evropské unie je pokryta 182 miliony hektarů lesních porostů, což je 46 % evropské plochy. Nejvíce se na tom podílí Švédsko, Finsko, Španělsko, Francie a Polsko, jejichž rozloha zahrnuje dvě třetiny všech evropských lesů. Stromové porosty se mezi jednotlivými zeměmi zásadně liší. Zatímco v severských zemích dosahuje lesnatost k 70 %, v Irsku se pohybuje okolo 11 %. V Česku stromy rostou na více než 2,7 milionu hektarů, což je zhruba 34,7 % našeho území. V „zelenosti“ tak zaostáváme za průměrem Evropy o dvanáct procentních bodů.

Čtěte také: Exotické letecké zájezdy

Ve světě je deforestace stále závažnějším problémem, ale v Evropě se lesní porost stále rozrůstá. Za dvacet let od roku 1990 se Evropa zazelenala o nových 11 milionů hektarů, za což můžeme vděčit nejen přirozené obnově, ale i cílenému zalesňování. Evropská unie mezi lety 2015 a 2020 na podporu evropských lesů vyčlenila přibližně 8,2 miliardy eur a do roku 2030 si dala za cíl vysadit 3 miliardy nových stromů.

Kácení Lesů a Jeho Důvody

Během období 2016 až 2018 vzrostla plocha vytěženého lesa oproti předchozímu období o 49 %. Důvodů pro tento nárůst může být hned několik od přírodních katastrof, útoků dřevokazných škůdců či požárů, přes větší poptávku po dřevu a dřevěných produktech. K největšímu nárůstu pokácených lesů došlo ve Slovinsku, kde změna dosáhla více než 255 %. Výrazný 120% rozdíl zaznamenala také Itálie, a o 85 % více vykáceného lesa najdeme i v Estonsku.

Data ze snímků satelitních družic jsou mnohem vyšší než ta, která vykazují jednotlivé země. Nárůsty plochy po vytěžených lesích komplikují vizi uhlíkové neutrality do roku 2050, podle které má Evropa vypouštět jen tolik emisí skleníkových plynů, kolik naopak zvládne absorbovat například právě prostřednictvím lesních porostů. Evropa tak musí podniknout nové kroky, kterými by se k ambicióznímu cíli opět přiblížila. S mizením lesů je ve světě spojeno až 15 % emisí skleníkových plynů a při pokračování tohoto trendu by do 25 let vymřelo až 28 tisíc druhů živočichů. Na lesy je navíc vázáno 1,6 miliard pracovních míst a při jejich vymizení by o svou práci přišla až pětina obyvatel Země.

Nejvíce dřeva a dřevních produktů vyváží za hranice své země Rusko, které se v roce 2019 na celosvětovém exportu podílelo z 13 %. Český export se na tom světovém s 18,2 miliony kubíků vyvezeného dřeva a dřevních produktů podílí ze 4,5 %, a v Evropě nás tak překonává pouze Německo. Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, lesnictví je pro Českou republiku poměrně významným odvětvím. Ačkoliv dřevařský průmysl tvoří pouze 0,63 % celkové přidané hodnoty HDP české ekonomiky, je to vyšší výsledek, než jakého dosahuje většina ostatních evropských států.

Hrozby pro Evropské Lesy

Kácení stromů však vždy neprobíhá plánovaně a za účelem zisku. Stromy poměrně často čelí různým kalamitám a přírodním katastrofám, a lesníci tak musí vykácet velké části lesů. Hrozby, kterým lesy čelí, je možné rozdělit na biotické (živočichové a nemoci) a abiotické (přírodní živly). Alespoň jednou z těchto hrozeb je postiženo přibližně 6 % světových lesů. Rozmanitost lesů a biodiverzitu ohrožují monokulturní lesy s jednotvárným druhovým složením. V Evropě až 58 procentům endemických druhů stromů hrozí vyhynutí a 15 % (66 druhů) je v kritickém ohrožení.

Čtěte také: Životní prostředí a emise z letecké dopravy

Jednou z nejzávažnějších abiotických hrozeb, které Evropu postihují, jsou silné vichřice. Nejničivější byla od devadesátých let vichřice jménem Lothar, která o Vánocích v roce 1999 zasáhla zejména západ Evropy a přinesla lesní zkázu o dřevním objemu 180 milionů metrů krychlových. Druhá nejničivější bouře s názvem Vivian přišla na začátku devadesátých let a pokácela stromy na o objemu 100 milionů m3. V Česku poničil orkán Kyrill v roce 2007 asi 55 milionů metrů krychlových.

Ve střední Evropě stále roste podíl poškozeného dřeva na celkové těžbě. Nejhorší situace nastala v roce 2019, kdy na 119 milionů m3 celkové těžby v Rakousku, Německu a Česku připadlo až 113 milionů kubíků zničeného dřeva. Mezi hlavními důvody obrovského nárůstu kalamitní těžby je lýkožrout smrkový, u nás známější pod lidovým názvem kůrovec. Tomu se u nás daří zejména kvůli jednotvárné skladbě našich lesů, ve které naprosto dominuje smrk ztepilý, který tvoří až 50 % veškerého lesního porostu. Kůrovcová kalamita rok od roku nabývá na síle, čemuž částečně napomáhá i pandemie koronaviru. Jeho útoky začalo Česko ve větší míře pociťovat v roce 2016, kdy z 2,3 milionu m3 kůrovcového dřeva poskočil jeho objem na dvojnásobek. Od té doby jeho objem stále rostl a v roce 2019 dosáhl až na 22,7 milionu kubíků.

Záchrana Českých Lesů

Jak se dá zabránit zbytečnému kácení našich lesů kvůli kůrovcové kalamitě? Mnohé asi překvapí, že přístup nezřízeného sázení nových stromů může často působit kontraproduktivně. Ideální podoba českého lesa se skládá z různých druhů stromů, ve kterých sice nadále převažují smrky, ale mnohem menším poměrem než v současnosti. Bohatá a různorodá skladba lesů zaručuje větší odolnost různým přírodním katastrofám, lesy jsou tak zdravější a s všemožnými riziky se dokáží ve velké míře vypořádat samy. Obecně by naše lesy podle odborníků potřebovaly více listnatých stromů (zejména buků), a menší zastoupení jehličnanů (především smrků). Ačkoliv se smrky nadále zalesňuje nejvíce, v roce 2019 se pestrost nově vysazených stromů zásadně zvýšila. Oproti roku 2018 jsme vysadili o 50 % víc buků, o téměř 60 % víc dubů nebo o 70 % víc javorů. Celkově u nás bylo v roce 2019 osázeno 28 672 hektarů půdy a společně s přirozenou obnovou se nové stromy objevily až 34 tisících hektarů země.

I neziskové organizace nebo soukromé firmy se snaží o výsadbu nových stromů. I ty však musí mít na paměti ideální složení lesů a brát v potaz snahu o udržení biodiverzity. David Hořák, docent ekologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy varuje, že stromy nejsou vítány všude v otevřené krajině. Mokřady, druhově pestré louky, pastviny, či travnaté porosty s roztroušenými keři jsou v současnosti vzácným typem prostředí, které hostí spoustu zajímavých a vzácných druhů organismů. Rozhodně ne všude je tedy výsadba stromů v české krajině pozitivním krokem pro podporu biodiverzity.

Na obnově stromového porostu se podílí například iniciativa Sázíme budoucnost vedená Nadací Partnerství. Ta si dala za cíl vysadit v Česku 10 milionů stromů a více než polovinu už má splněnou. Na sázení se lze podílet finančními dary, vlastní výsadbou, darováním stromu nebo i dobrovolnickými pracemi. Obnovu českých lesů si dal za cíl i největší český zaměstnavatel Škoda Auto. Skladba nové výsadby zahrnuje duby, lípy, olše, javory, jasany, topoly, jeřáby, borovice a modříny.

Čtěte také: Letecký průmysl a znečištění ovzduší

I obce, školy, veřejné instituce, zemědělci a dobrovolníci se starají o novou výsadbu stromů. Jedním z těchto dobrovolných projektů je i akce s názvem #TeamTrees, kterou uspořádali američtí youtubeři vystupující pod jmény MrBeast a Mark Rober. Do akce se mohl zapojit kdokoliv - každý poskytnutý dolar pomohl zasadit jeden strom. Původní cíl byl vysadit 20 milionů stromů, toto číslo se ale podařilo překonat o dva miliony.

Konec Jednotvárných Lánů

Výsadba remízků a větrolamů je důležitá nejen pro udržení biodiverzity, ale i pro zlepšení celkového rázu krajiny. Zemědělská půda v Evropě zabírá 171 milionů hektarů, což je přibližně 40 % celkové plochy EU. V Česku máme hned po Slovensku největší podíl polí s rozlohou nad 100 hektarů. Na takové souvislé ploše se drobní živočichové nemají kam schovat a širé lány navíc špatně zadržují vodu. Ekolog David Hořák z Univerzity Karlovy vysvětluje, že intenzivní zemědělství na velkých plochách obdělávané půdy, dominance ekonomicky výhodných plodin a absence přírodních prvků v polní krajině zásadním způsobem negativně ovlivňuje biodiverzitu. Ministerstvo zemědělství proto od letoška zavádí omezení rozlohy monokulturních polí na maximálně 30 hektarů. Zemědělské plochy tak budou mnohem častěji protínat travnaté pásy či remízky.

Evropská unie si uvědomuje nebezpečí rozlehlých polí a zařadila remízky, polní cesty a stromové aleje do své Zelené dohody pro Evropu. Na rozšiřování lesů, budování remízků na polích, udržování potoků a řek nebo výsadbu zeleně ve městech proto Zelená dohoda vyčleňuje nejméně 20 miliard eur ročně. Podle dat výzkumného ústavu STEM si 66 % Čechů a Češek myslí, že Zelená dohoda bude jasným přínosem pro ochranu české přírody a krajiny včetně zlepšení situace v boji proti suchu.

Mizení Alejí v České Krajině

Pokud budete na svých letních toulkách Českou republikou projíždět či procházet alejí, raději si ji vyfotografujte. Až se na stejné místo vrátíte příště, alej může být minulostí. Během posledních sedmi let totiž silničáři u okresních silnic vykáceli více než sto tisíc stromů. Vyplývá to ze statistik, které zpracovala Arnika na základě údajů silničních správ a krajů.

Sdružení Arnika zjistilo dotazníkovým šetřením u krajských silničních správ, že od podzimu 2003 do konce roku 2010 bylo podél silnic II. a III. třídy v České republice vykáceno celkem 106 670 stromů. Vysázeno bylo přitom pouze 63 196 stromů. Značná část stromů byla navíc vysázena jinde než v alejích - například v obecních parcích. Tato čísla jasně vypovídají o tom, že silniční stromořadí z české krajiny poměrně rychle mizí. Kácí se téměř dvakrát rychleji, než vysazuje.

Vznik nových oboustranných silničních alejí navíc komplikuje mnoho problémů, finančních i byrokratických. Tím, jak stromořadí mizí, mění se postupně typický krajinný ráz naší země, který aleje spoluutvářejí už od renesance. Nejvíce se kácí ve Středočeském a Jihočeském kraji. Středočeský kraj je přitom jedním ze tří krajů, kde bylo v náhradních výsadbách vysazeno více stromů, než kolik se pokácelo. Nejméně náhradních výsadeb provádí Karlovarský a Plzeňský kraj.

Ministerstvo dopravy přitom nedávno navrhlo změnu zákona, která by znovu zavedla výjimku pro silničáře a umožnila jim kácet v alejích bez povolení. Podle sdružení Arnika by se tak problém ještě zhoršil. Výjimka pro silničáře přitom byla zrušena přede dvěma lety.

Aleje jsou typickým prvkem české a středoevropské krajiny vůbec. Vznikaly již od konce středověku, rozkvět zažily za dob renesance a především baroka, roku 1828 pak byla dokonce vyhlášena povinnost sázet stromy u nových císařských silnic z důvodů hospodářských, estetických a orientačních. Dnes mají stromy u silnic celou řadu dalších funkcí: jen jediný strom dokáže zachytit až polovinu nebezpečných prachových částic z ovzduší a vzrostlý strom spotřebuje za život na 24 milionů m3 oxidu uhličitého, plynu zodpovědného za oteplování klimatu. Stromy podél silnic také usnadňují orientaci v krajině. Zejména v létě chrání cestovatele - řidiče, cyklisty i chodce - před slunečním žárem.

Stromy od silnic mizí především od konce 20. století, kdy se o stromořadí podél silnic stát ani obce prakticky nestaraly. Řada stromořadí byla vykácena kvůli rozšiřování silnic vyvolanému nárůstem automobilového provozu. Situace se zdramatizovala v roce 2006, když krajské správy silnic začaly ve všech krajích plošně kácet aleje. Vlivem mírné zimy uspořili silničáři prostředky a rozhodli se je utratit tímto způsobem. Během zimy padly po celé republice stovky zdravých stromů. Stejná situace se opakovala v zimě 2008. Pomohla až novela zákona přijatá na podzim roku 2009, která zrušila výjimku pro silničáře, díky níž mohli kácet stromy bez povolení. Letos na jaře se však objevil pokus alespoň částečně tuto pravomoc silničářům vrátit.

Inspirací pro obnovu alejí nám může být sousední Německo, kde došlo v polovině 20. století k masivní likvidaci alejí - ve Spolkové republice Německo bylo mezi lety 1949 a 1999 vykáceno na 50 tisíc kilometrů alejí. Dnes zde běží několik programů na ochranu stromů u silnic. V roce 2002 spustilo Federální ministerstvo životního prostředí kampaň na podporu občanských iniciativ a za ochranu alejí. Pojedete-li autem do Berlína, dívejte se u silnic po nových stromech - v Braniborsku totiž platí povinnost za každý vykácený strom v aleji vysadit nový. Ochranu historických alejí a výsadbu nových si předsevzala také nejlidnatější spolková země a současně průmyslové centrum Německa - Severní Porýní-Vestfálsko. Vznikla tu kampaň s cílem vysadit 100 nových alejí a od roku 2006 přibylo už sedm desítek stromořadí. Několik spolkových zemí také spojuje „Alejová cesta", na jejímž vzniku se podílel mj. i německý automobilový klub ADAC.

Při rozestupu stromů 20 metrů, tj. při 100 stromech na 1 km by počet 106 670 stromů vystačil na pomyslnou oboustrannou alej dlouhou 1026 km, což odpovídá vzdušné vzdálenosti z Prahy do Londýna. Počet vysazených stromů (63 196) odpovídá pouze aleji dlouhé 628 km, což je méně, než vzdušná vzdálenost z Prahy do Bruselu a takto dlouhá alej by skončila již u Štrasburku.

Silnice II. a III. tříd jsou ve správě krajů, síť dálnic a rychlostních silnic je ve správě Ředitelství silnic a dálnic. Vzhledem k vysokým rychlostem není možné obnovovat aleje podél všech rychlostních silnic a dálnic, zatímco u okresních silnic to možné je.

tags: #letecký #pohled #krajina #biodiverzita #Německo

Oblíbené příspěvky:

• Problémy s kvalitou vody v bazénech se slanou vodou
• Prodej kompostu Klatovy
• Ekologické dopady železniční dopravy
• Emise zážehových motorů a legislativa
• Bokashi Organko 2: Zhodnocení