Lov mamutů v paleolitu: Archeologická zkoumání a hypotézy

29.03.2026

Obrovské množství mamutích kostí z předmosteckého hliníku budila již v 19. století pochyby stran možnosti jejich lovu, zejména v Předmostí.

Historický pohled na lov mamutů

V roce 1888 navštívil dánský přírodovědec Japetus Steenstrup Předmostí. V roce 1888 přišel se skeptickým názorem dánský přírodovědec J. Steenstrupova autorita přesvědčila pouze jeho generačního druha J. Wankla. Vlna polemik se stařičkým Steenstrupem však záhy pominula a M. Kříž r. 1903 považuje za součást „literární historie“.

Názory současných amerických a západoevropských specialistů se různí. Podobně vyjádřil W. kriticky Fabian 1936. Své sehrály i dojmy z četných návštěv Předmostí a z obrovského množství mamutích pozůstatků na sídlišti a ve sbírce K. J. Mašky. Pohled do hliníku vyvolával dojem, že: „... es ist ein Lagerplatz von Mammuthsthiere, die hier von den Urmenschen angemacht. Um das Feuer herum lagerten die Uransiedler von Předmost. Knochenvorräten nach Bedarf genommen.“ (Kříž 1903, 215; cf. též Svoboda 1999, 173).

Alternativní teorie o původu mamutích kostí

Mamutů a jejich podivná skladba nebyla až donedávna nikomu nápadná, (K. Absolon, J. Skutil, J. Böhm, B. Klíma, K. A. Stehlík či R. Musil zajedno). V 80. letech americká badatelka O. Soffer (1985; 1993), přičemž vycházela z prací L. Binforda (1981) a N. K. Vereščagina (1977), přišla s názorem, že mamutí kosti na sídlištích vznikaly hlavně sběrem, o čemž svědčí mj. jejich fragmentace. Podle Soffer, mamuti stahovali např. k přirozeným mamutím hřbitovů, jakým je např. Berelech na Sibiři. Ve 20. století se někteří paleontologové (Brjusov, Gromov, Vereščagin) od 40. let začali klonit k názoru, že pravěcí lidé využívali i přirozeného místního výskytu mršin.

K uvedenému názoru se vzápětí připojili i badatelé ze západní Evropy a z Polska. Bylo jim líto, že na tak významných lokalitách, jako jsou Dolní Věstonice a Pavlov, by odtáhli jinam s velkými kostmi. Proto je mohli využívat jako palivo a surovinu. Současně zpochybňuje i mnohé situace z mladého paleolitu a paleolitickém mrchožroutství.

Čtěte také: Vývoj lidové strany

Domnívá např. S. Péan, že mamuti museli hynout přímo v prostoru sídliště. K. Lipecki - Wojtal (1996, 292; 1999, 95; Wojtal 2001, 370) připouštějí obě možnosti. Zamítá jako příliš dalekosáhlá K. akumulací, ale buď otázku přítomnosti velkých kostí neřeší (B. Klíma, R. Musil, F. Prošek), nebo se ji snaží vysvětlit vágními poukazy na možné praktické využití.

Nálezy a interpretace

Početných mandibul společně s jazylkami v Krakově-Spadzisté vysvětluje H. Wojtal (2000, 337) zálibou v konzumaci jazyka, přinášeného spolu s čelistmi, D. West (2001b, 59) shromažďování stavebního materiálu. O. Sofferová vidí původ mamutích kostí na sídlištích jako následek přirozeného úhynu mamutů a slonů. O. Sofferová (2001b) zamítá možnost úlovku mamutů bezprostředně na milovickém sídlišti.

Podle ní se mamuti utopili např. do hrncovitých děr („pot-holes“) ve spraši, způsobených jarním táním. Péan (2001b) datuje zánik mamutů (v sev. sektoru G) právě do přechodu jara a léta. Podle ní i kdyby, milovičtí lovci by z nich museli vytáhnout celá těla, příp. lebek a rozprostřít je na sídlištní ploše. Nic z toho ovšem nepovažuje za doložený.

Alternativu přirozeného hynutí mamutů u sídlišť tedy lze asi vyloučit. Nicméně, i to však vyústí i domyšlení názoru, že mamuti byli u sídlišť loveni.

Subsistenční a trofejní aspekty lovu

Lze tedy možná dát za pravdu O. Sofferové, že aspekty často převažují nad bezprostřední potřebou získání potravy. G. Haynes rozlišuje lov u paleoindiánů na subsistenční a trofejní. Podle něj mohla být běžně konzumována, i když se obecně tvrdí, že mamutí maso nechutná ani psům.

Čtěte také: Obnovitelné zdroje a Libor Šamánek

Námitky, že mamuty nestálo za to lovit, protože jsou příliš nebezpeční (např. hybnění byť zesláblého mamuta oštěpem), svědčí spíše o myšlení dnešních techniků než pravěkých lovců. Podle H. Mithena (1993, 176) populace možno ulovit pouze 0,75 mamuta na osobu ročně (aby se lov do pracně spletených sítí vyplatil).

Způsoby lovu a role prostředí

Velmi ovšem záleží na způsobu lovu, směru napadení a na přímosti zbraně. Zvíře kostěným či dřevěným kopím s kamenným hrotem se zdá příliš nebezpečný. Útok na plíce (Frisson - Todd 2001, 25) i nejodvážnějšího útočníka nelze u pravěkých lovců podceňovat. Podle archeologických nálezů ulovených kusů (Kozłowski - Montet-White 2001, 114) bylo mnoho.

K místům, jež mohla být tlustokožcům osudná, patří i strmé srázy. Podle O. Oliva (1998, 56) museli gravettienští lovci vyhledávat co nejširšího výhledu na říční údolí. B. Klíma předpokládal, že vrchy v místech dolnověstonických sídlišť (obr. 1) sloužily jako pozorovatelny. Zvláště Dolní Věstonice I straně dosti strmé. Vysvětlení: údolí, podle T. Czudka, sloužilo pro stáda roli jakéhosi refugia, zejména v době sněžných bouří.

Převládají mladší jedinci (Péan 2001a; 2001b). Zvířata se mohla zahnat do bažiny a tam postupně utlouci či nechat vykrvácet. Pro lov starších exemplářů by takový postup byl neúčinný. Mohli je také nechat vyhladovět (Frison 1987, 188; Haynes 1991, 298). Bylo by mylné se domnívat, že lovci mamuty představovali jinak než jako drobné gravetty, které zde převládají.

Využití mamutích kostí

Většinu dochovaných kostí (tj. do stěn obydlí a do zvláštních jam) je mohli využívat jako palivo a surovinu. Mandibuly, lopatky a pánve, protože tyto kosti obsahují málo morku, zůstala na místě téměř celá kostra. Zde se nacházelo ohniště a několik nástrojů (např. 2 plošně ret. a 2 škrabadla: Bachmayer et al. 1971; Kubiak 1990).

Čtěte také: Efektivní nakládání s odpady a údržba zeleně: případová studie Praha 8

Podobné poznatky učinil D. Fisher (2001) o chování paleoindiánů, kteří si značkovali kostry, aby mohly být rozpoznány jako místo úlovku (cf. Haynes 1991, 312). V Hradci Králové-Svobodných Dvorech r. 1969 byla nalezena kostra mamuta v jámě typu Pavlov (Vencl 1977). Hroty typu Clovis (Hannus 1990b, 98) pochází z dolnosaského Lehringen. Clovis mezi žebry mamuta v anatomické poloze (Lister - Bahn 1997, 127). Na lokalitách Aridos, Bilzingsleben, Bad Cannstatt, Gröbern atd. nalézáme doklady o podobných strategiích.

Ekonomické a kulturní aspekty lovu

Etnologické paralely ekonomického rázu jsou naopak přijímány bez rozpaků, zatímco snaha pochopit duchovního světa nezbylo, a o tom zbytku se před nějakým Yankeem těžko mluví. Archeologické nálezy ukazují, že i zdánlivě čistě materiální stránka života lovců a sběraček má svůj sociální a symbolický rozměr.

Tabulka: Věkové složení mamutů na různých lokalitách