Lidé Ohrožení Bezdomovectvím v ČR: Statistiky a Realita

Znalosti o fenoménu bezdomovectví jsou v České republice stále na nepříliš dobré úrovni. Většina dostupných pramenů je zaměřena na sociální a zdravotní oblast, a pokud se jedná o kriminologický pohled na problematiku, nejsou k dispozici téměř žádné informace.

Počet bezdomovců se po roce 1989 postupně zvyšoval. Příčin bylo několik: dekriminalizace trestného činu příživnictví, k jeho zvyšování přispívala a přispívá zahraniční migrace, propuštění či amnestovaní vězni či další lidé, často společensky nepřizpůsobení, kteří z různého důvodu ztratili byt.

Bezdomovce je možno považovat za nehomogenní sociální skupinu, která má určité výrazné charakteristiky i nějaké kulturní pozadí, někdy nazývané „kulturou bídy“, a reprodukující se pocit sociální bezmoci, kam přicházejí jedinci se svéráznými osobnostními a sociálními charakteristikami, kam se vracejí jedinci z vězení a kde se proto kriminální infekce šíří snadněji a rychleji než v běžném sociálním prostředí. Zároveň se bezdomovci snadněji stávají objektem různých násilných útoků.

Faktory vedoucí k bezdomovectví a s bezdomovectvím související jsou jedním z nejčastěji zkoumaných témat v příslušné odborné literatuře. Důvod je pochopitelný - jejich znalost je předpokladem adekvátní prevence tohoto jevu. Mnohé zahraniční výzkumy zachycují širokou škálu faktorů, které jsou rizikové pro vznik bezdomovectví. Nejčastěji zjišťovanou příčinou bezdomovectví však bývá ztráta zaměstnání. Člověk, který ztratí práci, často bez vlastního zavinění, začne pochybovat o svých schopnostech, ztrácí sebeúctu. Společně s nedostatkem financí a problémy se sehnáním nového místa se situace komplikuje a často vede k negativním změnám v jeho osobnosti a následně i v životním stylu. Jednou z příčin bezdomovectví může být i určitá hrdost - než se kohokoliv o něco doprošovat (rodičů, svých dětí nebo třeba sociálních pracovníků), je lépe jít na ulici.

Lidé se zkušeností s bezdomovectvím umírají v Česku v průměru o šestnáct let dříve než zbytek populace. Platforma pro sociální bydlení dnes spolu s dalšími organizacemi představila Analýzu úmrtí lidí se zkušeností s bezdomovectvím, která přináší nové informace o drastických dopadech bezdomovectví na zdraví a kvalitu života lidí bez domova. Mezi hlavní a zároveň nejvíce alarmující zjištění patří fakt, že lidé se zkušeností s bezdomovectvím umírají v průměru o šestnáct let mladší, než průměrný člověk v České republice. V Praze je tento rozdíl téměř dvacet let.

Čtěte také: Jak řešit nedostatek vody?

Analýza ukazuje také na zranitelnost lidí bez domova. Lidé se zkušeností s bezdomovectvím umírají podstatně častěji než celková česká populace v důsledku vnějších příčin. Vnější příčiny souvisejí především s poraněním, otravou a podchlazením či umrznutím. Soubor obsahuje celkem 213 případů úmrtí v důsledku podchlazení, což je jev přímo spojený se životem na ulici. Z analyzovaného souboru zemřelo 13,5 % lidí se zkušeností s bezdomovectvím přímo na ulici ve veřejném prostoru. Jde o celkem 845 osob, které v období let 2010-2022 zemřely přímo na ulici.

Smrt není jen biologický konec, ale též zrcadlo péče, solidarity a odpovědnosti. Analýzou úmrtí lidí se zkušeností s bezdomovectvím tak nezkoumáme jenom jejich individuální příběhy.

Armáda spásy dnes a denně pomáhá lidem bez domova, aby mohli žít důstojně. Abychom však mohli bezdomovectví skutečně ukončit, potřebujeme pomoc státu. Potřebujeme od státu a samospráv takové nástroje, které nám umožní systémově pomáhat co největšímu počtu lidí vyloučených z bydlení.

Mezi základní pilíře řešení bezdomovectví jednoznačně patří bezpečný systém finanční sociální pomoci, tedy dávky hmotné nouze, dostupná sociální práce schopná tyto lidi podporovat - ať už na úrovni obcí, nebo prostřednictvím jednotlivých poskytovatelů sociálních služeb - a také zajištění dostupného bydlení, které slouží jak k prevenci ztráty bydlení, tak k řešení samotné situace bezdomovectví.

Když lidi v bytové nouzi dostaneme do standardního bydlení a zároveň jim poskytneme potřebnou podporu, dokážou si bydlení udržet.

Čtěte také: Více o znečištění ovzduší

V Česku nyní žije okolo 1500 lidí mezi osmnácti a osmadvaceti lety, kteří nemají kde bydlet, systém na tyto ohrožené mladé dospělé dlouhodobě zapomíná a zapomíná na jejich potřeby. Většinou se jedná o děti, které opustily dětské domovy, nebo musely odejít z nefunkčních rodin. Naše organizace těmto mladým lidem bez domova pomáhá najít bezpečný domov a následně jim pomáhá, aby si ho udrželi. Naprostá většina mladých lidí se ale pomoci nedočká, protože kapacity jsou velice omezené a v současné době pomoc funguje převážně díky Evropským fondům.

Vidíme nárůst domácností, které si nemohou dovolit zaplatit bydlení a některé z nich pak končí v bytové nouzi, kdy například rodina skončí na nevyhovující ubytovně a děti jsou odebrány do ústavní péče. Podle analýzy Platformy pro sociální bydlení se za pouhých pět let zvýšila míra příjmové chudoby rodin žijících v nájmu o 13 % na 47 %. Bezdomovectví už se tak zdaleka netýká jen nejchudších lidí, ale stále častěji v něm končí i domácnosti z nižší střední třídy.

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí na konci loňského roku zveřejnil údaje z dubnového celorepublikového sčítání osob bez domova, do kterého se zapojilo na 400 obcí. Z výsledných dat vyplývá, že se v České republice nachází téměř 24 tisíc osob, které přespávají venku, v noclehárnách, azylových domech, domech na půl cesty nebo zařízeních určených pro ubytování osob bez domova.

Vyplývá to z čtyřměsíčního výzkumu neziskové organizace Místní místním z podzimu 2023. Studie se zaměřuje na riziko bezdomovectví u lidí z Ukrajiny v Praze a vychází z dotazníkového šetření i z rozhovorů s pracovníky organizací, které poskytují pomoc cizincům, lidem bez domova či obecně lidem v nouzi. A také z analýzy dostupných dat, jako je třeba výzkum PAQ Research, který upozorňuje na to, že zaměstnanost uprchlíků z Ukrajiny sice stále stoupá, ekonomicky aktivních jich je 72 procent a rostou i jejich příjmy, většina však stále pracuje pod svou kvalifikací a velmi často i v prekarizovaných podmínkách. Proto zůstává 57 procent příchozích pod hranicí chudoby, podíl extrémně ohrožených od loňského června do podzimu dokonce vzrostl.

Například terénní pracovníci z organizace In Iustitia uvádějí, že ještě před rokem lidi z Ukrajiny bez domova nezaznamenávali vůbec. Nyní je ale více než pětina lidí bez domova, se kterými pracují v terénu, ukrajinské národnosti. Terénní tým Ukrajina (Armáda spásy) si všímá 20-30procentního nárůstu podporovaných lidí z Ukrajiny.

Čtěte také: Knihy a životní prostředí

Kromě jazykové bariéry identifikuje organizace Místní místním jako zásadní problém také zaměstnávání uprchlíků a uprchlic na pracovních pozicích pod jejich kvalifikací spolu s dalšími problémy, které zvyšují riziko bezdomovectví u Ukrajinců a Ukrajinek. Těmi je například nízká informovanost o možnostech podpory.

V závěru zprávy navrhuje čtyři klíčové kroky pro zlepšení současné situace a pomoci lidem z Ukrajiny, které ohrožuje bezdomovectví. Mezi ně patří dlouhodobá dostupná a kvalitní integrace, efektivnější komunikace ohledně podpory, boj proti diskriminaci a prevence ohrožení bezdomovectvím.

Podle posledních dat se v akutní bytové nouzi nachází až 154 000 osob, včetně přibližně 61 000 dětí. Počet lidí přímo bez domova se pohybuje kolem 24 000 až 70 000.

Mezi nejvíce alarmující zjištění patří fakt, že lidé se zkušeností s bezdomovectvím umírají v průměru o 16 let dříve než ostatní obyvatelé České republiky. V Praze je tento rozdíl téměř 20 let!

Analýza ukazuje také na zranitelnost lidí bez domova. Lidé se zkušeností s bezdomovectvím umírají podstatně častěji než zbylá populace v důsledku vnějších příčin. Ty souvisejí především s poraněním, otravou (často nekvalitním alkoholem) a podchlazením či umrznutím. Soubor obsahuje celkem 213 případů úmrtí v důsledku podchlazení, což je jev přímo spojený se životem na ulici.

Přímo na ulici ve veřejném prostoru zemřelo 13,5 % lidí se zkušeností s bezdomovectvím. V období let 2010-2022 jde o celkem 845 osob. U lidí bez domova jsou častější nemoci jater a žaludku kvůli stravě a alkoholu, dýchacích cest kvůli zápalu plic a infekcím i psychiatrické příčiny.

Příčinám úmrtí se dá často předcházet. Podle zástupců Armády spásy či Charity ČR je řešením fungující systém dávek, sociální služby i dostupné bydlení.

Ředitel Armády spásy Jan František Krupa doplnil, že jejich organizace denně pomáhá lidem bez domova, aby mohli žít důstojně. To ale nestačí.

Sociální pracovnice a vedoucí projektu na podporu zabydlování mladých lidí v Praze z organizace Naděje Kateřina Sehnoutková připomněla, že v Česku nyní žije okolo 1500 lidí mezi 18 a 28 lety, kteří nemají kde bydlet. Většinou se jedná o děti, které opustily dětské domovy nebo musely odejít z nefunkčních rodin. »Systém na tyto ohrožené mladé dospělé dlouhodobě zapomíná a zapomíná na jejich potřeby,« uvedla s tím, že právě Naděje těmto lidem pomáhá najít bezpečný domov a následně jim pomáhá, aby si ho udrželi.

Podle analýzy Platformy pro sociální bydlení se za pouhých pět let zvýšila míra příjmové chudoby rodin žijících v nájmu o 13 % na 47 %. Bezdomovectví už se tak zdaleka netýká jen nejchudších lidí, ale stále častěji v něm končí i domácnosti z nižší střední třídy.

Pro potřebné chybějí i azylové domy, v Praze se na charitní azylové ubytování čeká i rok. V Česku platí od letoška zákon o podpoře v bydlení, který prosadila minulá vláda. Opatření měla fungovat od července. Nový kabinet schválil jeho odložení na září. Do té doby by se mohlo poskytovat jen poradenství. Podle ministerstva pro místní rozvoj je odklad nezbytný kvůli úsporám a nalezení shody na podobě podpory bydlení. Zástupci organizací to kritizují.

Ředitelka Platformy pro sociální bydlení Barbora Bírová upozorňuje, že bytovou nouzí je v Česku postiženo mnohem více osob, než by se mohlo na první pohled zdát.

Hovořila bych spíš o bytové nouzi. To je mnohem širší kategorie než bezdomovectví, jak si ho představují běžní občané. Jedná se o formu sociálního vyloučení, konkrétně vyloučení ze standardního bydlení. Bezdomovectví se týká nejen těch, kteří žijí na ulici, v provizorních přístřeších, ale také lidí na ubytovnách, v azylových domech nebo v nevyhovujícím či nejistém bydlení. Představit si můžeme třeba domácnosti žijící ve vlhkém suterénním prostoru, který není určen pro bydlení, v přelidněném bytě bez základního vybavení a bez dodržení hygienických standardů.

Momentálně se v Česku v bytové nouzi nebo v ohrožení bytovou nouzí nachází až 1 400 000 osob. Spadají sem i lidé, kteří vydávají víc než 40 procent svých příjmů na bydlení. Tato skupina v posledních letech bohužel výrazně narůstá.

Vysloveně akutní bytová nouze se týká 154 000 osob, z nichž 61 000 tvoří děti. Ty žijí především na ubytovnách.

Například v Nizozemsku mají legislativu o sociálním bydlení už více než 100 let. V Irsku dokážou sesbírat spoustu dat, která následně umějí použít, fungují tam systémové nástroje. Velmi dobrých výsledků dosahuje Finsko, které se řídí národní strategií ukončování bezdomovectví. Ta je do velké míry postavená na kvalitní prevenci. Díky vytváření mechanismů, aby ohrožení lidé do bezdomovectví nespadli, se pak nemusí řešit, jak je vrátit do standardního bydlení. A bezdomovectví se tam skutečně daří ukončovat, počty domácností v bezdomovectví poslední dvě dekády klesají.

Nyní vláda projednává zákon o podpoře v bydlení, který by to mohl napravit. To je klíčová věc, kterou Česko nutně potřebuje. Česká republika ten zákon velmi potřebuje a my se zasazujeme o to, aby byl co nejdříve přijat a aby prošel jednáním v Parlamentu bez úprav, které by jeho pozitivní dopad oslabily.

Naproti tomu velká změna nastala v tom, že jsme prokázali, že bezdomovectví je možné ukončovat i v Česku. První projekt Housing First odstartoval v roce 2016 v Brně, a od té doby tento přístup začalo uplatňovat stále více měst a obcí. Potvrdilo se, že dokážeme pracovat i s těmi nejkřehčími domácnostmi, které potřebují mnoho různé individuální podpory. Za 11 let máme stovky zabydlených domácností a další přibývají. Ukazuje se, že lidé z bezdomovectví mohou jít rovnou do standardního bytu. Když k tomu mají adekvátní podporu, jsou schopni si bydlení udržet.

Situace se změnila také v tom, že již máme relevantní data. Nějaké údaje sice stále chybějí, ale základní přehled máme, a daří se ho průběžně aktualizovat.

Velmi důležité pro nás je i to, že se Platforma stala relevantním odborným partnerem pro jednotlivé rezorty. Díky tomu dokážeme přinést zkušenosti z terénu na ministerstva a další instituce.

Velkým nedostatkem jsou neexistující komplexní data o bytové nouzi mladých dospělých do 26 let. Týká se to hlavně lidí, kteří prošli nějakou institucionální výchovou, třeba dětskými domovy. Víme, že mnoho bezdomovectvím postižených mladých lidí těmito ústavy prošlo, ale neznáme žádné podrobnější údaje.

Postrádáme také data o dynamice bezdomovectví. Můžeme se těšit z toho, kolik lidí se dostane do standardního bydlení, ale vůbec nemáme přehled, odkud se berou jiní, kteří je v ubytovnách, azylových domech nebo na ulici nahradili.

Další důležité téma, kterému se začínáme věnovat, je úmrtí lidí bez domova. Média se o něj zajímají zpravidla jenom v zimních měsících, ale ze zkušeností víme, že zdravotní problémy i úmrtí postihují bezdomovce celoročně. V současné době připravujeme vydání analýzy o úmrtí lidí bez domova a v souvislosti s tím i vybudování památníku lhostejnosti. Chceme vytvořit pietní místo a upozornit na to, že Česko se tímto tématem dostatečně nezaobírá.

Záměr je, aby i tyto domácnosti žily ve standardním bydlení s běžnou nájemní smlouvou, která odpovídá pravidlům občanského zákoníku. Aby si v daném bytě mohli vytvářet stabilitu, bezpečí a domov, a neustále nad nimi nevisela hrozba stěhování jinam. Aby v místě také fungovaly normální sousedské vztahy, ideálně aby sousedé vlastně ani nevěděli, jakou minulost mají nájemníci vedlejšího bytu za sebou. K tomu napomáhá sociální práce, u níž je dost těžké odhadnout, jak dlouho potrvá. To bývá velmi individuální. Zpočátku je podpora intenzivní, po několika měsících se situace normalizuje a kontakt se sociálním pracovníkem stačí už jenom jednou za čas.

Jsem přesvědčená o tom, že i v Česku je možné bezdomovectví ukončit. To neznamená, že by se nikdo nemohl dostat do nějaké krize, v jejímž důsledku skončí na ulici. Měli bychom však dosáhnout funkční nulu. Tedy stavu, kdy se stejný počet lidí, kteří se do takové situace dostanou, podaří vrátit zase zpět do normálního bydlení. Perioda bezdomovectví by neměla trvat déle než tři měsíce. Potřebujeme podpůrnou záchrannou síť, která umožní rychlý návrat z ulice do standardních podmínek, nebo ještě lépe, ohrožené lidí zachytí, aby nespadli na úplné dno. Zatím to tak z mnoha důvodů nefunguje, ale věřím, že i v Česku je to možné.

Je třeba rozlišovat mezi bezdomovectvím a alternativním způsobem života. Lidi bez domova vyhnaly na ulici nějaké okolnosti, a noclehárna nebo na ubytovna pro ně není řešení. Na ulici se cítí mnohdy bezpečněji, nebo to pro ně přináší ekonomické výhody. Odmítání nabídky pomoci je často způsobeno tím, že tu pomoc nabízíme špatně, že vlastně přesně nevíme, co by konkrétní člověk momentálně nejvíc potřeboval vyřešit. Proto je důležité systematicky pracovat s jednotlivými lidmi a snažit se poznat jejich potřeby, překážky, které musejí překonávat, a motivace, které je vedou k daném chování. Čím víc se tím tématem zabývám, tím víc jsem přesvědčená, že neexistuje nikdo, kdo by neměl žádnou motivaci dostat se z ulice do standardního bydlení. Jen ji musíme umět najít a správně nabídnout.

Ano, daří se to a funguje to i ve velkých městech, kde je na jeden volný byt vícero zájemců. Mít zajištěné nájemníky, za které se někdo zaručí, že budou pravidelně platit nájem a že bude řešit případné škody, je přece pro vlastníky výhodné. Mnozí majitelé bytů si to uvědomují a už máme i takové, kteří poskytli více bytů. Když se jim to vyplatí, řeknou to dál a okruh těch, kteří jsou ochotní spolupracovat, se postupně rozšiřuje.

Ukončování bezdomovectví samozřejmě nesmí nenarušovat vztahy ve společnosti. Běžnou součástí sociální práce je tedy i působení ve smyslu, aby domácnosti neobtěžovaly okolí nadměrným hlukem, aby udržovaly pořádek, aby klid v domě nerušily časté a nevhodné návštěvy a podobně. Naše zkušenosti ale zároveň ukazují, že ty domácnosti velmi často chtějí být dobrými sousedy. Samy se velmi snaží o to, aby si bydlení udržely. Součástí programů Housing First u domácností s nejvyšší mírou potřeby podpory je multidisciplinární podpora. Spolu se sociálními pracovníky může s rodinou pracovat třeba i psycholog nebo psychiatr či adiktolog.

Pandemie koronaviru zvýšila počet lidí bez domova. Na situaci upozorňuje organizace Nový Prostor. Přitom již podle posledního sčítání osob žilo v Česku téměř 24 tisíc bezdomovců. Nejčastější příčinou ztráty bydlení jsou problémy v partnerských vztazích i ztráta zaměstnání. Statistiky projektu Nový Prostor ukazují, že se za dobu Covidové pandemie situace osob s nízkými příjmy zhoršila.

Podle něj je v Česku 23 830 osob bez domova a z toho je 2600 dětí, statisíce lidí jsou bezdomovectvím ohrožení. Polovina osob bez domova žije venku, nebo občasně přespává na noclehárnách. Průměrný věk osoby bez domova je 47 let, nejvíce lidí bez domova je v Praze 3251 a v Moravskoslezském kraji 3541.

V posledních letech se v České republice vytvořili další podpůrné projekty pro osoby bez domova, podílí se na nich neziskové organizace, ale i komerční firmy. Jde například o Oběd pro dalšího který, organizuje síť restaurací Lokál, Nocleženka - poukázka, která jednomu člověku bez domova umožní strávit noc v teple. Jedná se o inovativní metodu, která v posledních letech zdomácňuje i v českém prostředí. „Podstatou metody je poskytnout lidem bez domova standardní bydlení bez předchozí léčby či tréninku a současně jim poskytnout potřebnou pomoc dle jejich individuálních potřeb.

tags: #lide #ohrozeni #bezdomovectvim #v #cr #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Měkké plasty a recyklace v ČR
• Aktuality Kostelec u H. M.
• Teplo a Krása Domova
• Všichni lidé jsou si rovni
• Význam opylovačů