Sucho ve službách přírody na Mendelově univerzitě

V posledních desetiletích, vlivem klimatické změny, výrazně narůstá výskyt extrémních jevů, ať už jde o jejich intenzitu, délku trvání nebo četnost opakování. Vzrůstá teplota a mění se rozložení srážek v průběhu roku, s čímž souvisí i vyšší riziko povodní a sucha. Na odstraňování škod těchto jevů padá obrovské množství finančních prostředků. Z dlouhodobého hlediska se však jako nejlepší jeví přístup preventivní a proaktivní.

Studijní programy a specializace

Školy ve vodohospodářství nabízejí specializace, které prohloubí znalosti managementu vodního režimu krajiny a hydrologických poměrů s důrazem na zemědělsky využívanou krajinu. Tato specializace se zabývá problematikou ochrany povrchových a podzemních vod, nakládáním s odpadními vodami, hospodařením se srážkovou vodou, revitalizacemi a úpravou vodních toků, problematikou povodní a sucha. Budete seznámeni s fungováním ČOV nebo úpravny vody.

Studenti studijního programu Rybářství a hydrobiologie jsou připravováni pro komplexní odbornou činnost v celé oblasti sladkovodního rybářství a péči o vodní prostředí. Naučíte se kvalifikovaně zajišťovat chov sladkovodních ryb a jejich potravinářské zpracování, ekologické obhospodařování rybářských revírů a tekoucích vod, dále ochranu vodního prostředí před nepříznivými antropogenními vlivy, včetně monitoringu a vyhodnocení působení takových vlivů.

Vliv hospodaření s krajinou na vodní režim

Způsob, jakým se hospodaří v krajině a nakládá s povrchovou vodou, má zásadní vliv na kvalitu a množství vody ve vodním toku a okolní krajině. Zásahy člověka ve většině případů snižují vsak a akumulaci podpovrchové vody, což má za následek zvýšení podílu a rychlosti povrchového odtoku. To znamená větší povodně a nižší průtoky v suchých obdobích.

Výrazně negativní vliv mělo v minulosti umělé narovnávání a zpevňování koryt vodních toků, rozorání mezí a starých polních cest. Další potíž přinášelo zcelování pozemků a budování meliorací, které přizpůsobovaly krajinu potřebám socialistického zemědělství. Škody ještě umocňovalo (a stále umocňuje) zhutňování zemědělských půd těžkotonážními stroji a aplikace průmyslových hnojiv a pesticidů. Tyto kroky začaly postupně ekologicky i esteticky destabilizovat krajinu.

Čtěte také: Sucho v České republice

Hektar černozemě zadrží průměrně 3500 m3 vody. Kolik vody však zadrží tyto půdy v budoucnosti, když každoročně ztratí vlivem vodní eroze přes 30 tun na každém hektaru?

Urbanizace a hospodaření s dešťovou vodou

S rostoucí urbanizací narůstá podíl zpevněných povrchů ve městech, což s sebou přináší změnu tepelného komfortu pro obyvatele i návštěvníky. Silnice, parkoviště, auta či zdi domů sálají teplo a ohřívají okolní vzduch o několik stupňů Celsia. Nejvíce nebezpečná je situace pro starší a dlouhodobě nemocné. Dochází ke vzniku efektu tzv. Dalším následkem rostoucích ploch nepropustných povrchů je omezení vsaku a s ním související snižování hladiny podzemních vod.

Problematický je zejména současný přístup, kdy dešťová voda je brána nikoliv jako zdroj, ale jako voda odpadní, kterou je potřeba z území co nejrychleji odvést. Většina měst má jednotný systém odvodnění, kdy je dešťová a splašková voda společně odváděna jednou sběrnou soustavou. V případě přívalového deště je potom, jako ochrana ČOV před přetížením (pomocí dešťového oddělovače), vedena dešťová i splašková voda do recipientu, nejčastěji do nejbližšího vodního toku. To s sebou přináší komplikace v podobě znečištění a hydrobiologického stresu.

Jako nejvhodnější způsob nakládání s dešťovou vodou se tak jeví decentralizovaný přírodě blízký způsob hospodaření, který může být plnohodnotnou náhradou konvenčního způsobu odvodnění.

Modrozelená infrastruktura

Při propojení systému zeleně a vody dochází k výrazným synergickým efektům. Voda je zelení pohlcována, čištěna a vypařována do ovzduší. Zeleň, která má přístup k dešťové vodě zase mnohem lépe prosperuje, odolává stresu a klimatickým výkyvům (především delším obdobím sucha). Není zcela závislá na zálivce, takže přináší značné ekonomické úspory (v rámci údržby a znovuzakládání odumřelých jedinců či porostů).

Čtěte také: Ochrana přírody před suchem

Zeleň přirozeně plní funkci „klimatizační jednotky“. Stromy poskytují stín, zároveň ale sluneční energii využívají k transpiraci vody do ovzduší, čímž dochází k výraznému ochlazení okolního vzduchu. U vitálního stromu, který má dostatek vody, počítáme s denním výparem zhruba 100 až 400 litrů. Jeden vzrostlý strom má výkon cca 20 až 30 kW, což odpovídá výkonu asi 10 klimatizačních jednotek. Klimatizace, na rozdíl od zeleně, ale spotřebovávají obrovské množství energie a okolní vzduch ještě oteplují.

Vodu lze nechat přečistit a vsakovat přes zatravněný průleh, dešťový záhon či propustnou zpevněnou vrstvu. V případě blízkosti budov (riziko vlhnutí staveb) či v místě silného znečištění (riziko kontaminaci podzemní vody) lze vytvořit i uzavřený systém, který zamezí vsaku. Stále však bude mít vliv na zlepšení mikroklimatu a ochranu proti přívalovým povodním a to ideálně v místě, kde srážky dopadají. Přibližuje se tak přirozenému hydrologickému režimu - odtokovým podmínkám, které v území panovaly před urbanizací a zvýšenými zásahy člověka.

Nejznámějším opatřeními MZI jsou např. zelené střechy, dešťové záhony, „svejly“, nejrůznější jezírka, mokřady či vodní kanálky. Střešní zahrady patří mezi další opatření modrozelené infrastruktury. Mají mnoho forem, od nízkoúdržbových rozchodníkových zahrad až po intenzivně udržované zahrady se stromy a trvalkami.

Čtěte také: Environmentální problémy: Sucho v Česku

tags: #sucho #ve #sluzbach #prirody #mendelu

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu Slatina
• Dluhopisy: objem, emise, kupony
• Recyklace skleněného odpadu
• Skládka Michalovice: Současný stav
• Myslivost v Roudnici nad Labem