Nízkoemisní zóny zažívají v posledních letech v Evropě nebývalý boom, v současnosti je má již více než 300 měst. Jaká je jejich pozice mezi opatřeními potřebnými pro zlepšení životního prostředí ve městech a plnění klimatických cílů?
Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) odhaduje, že v roce 2018 byla dlouhodobá expozice částicím o průměru 2,5 mikronu nebo menším (PM 2,5) v Evropě příčinou přibližně 417 000 předčasných úmrtí, z nichž přibližně 379 000 bylo zaznamenáno ve státech Evropské unie.
Odhaduje se, že dopady znečištěného ovzduší na zdraví evropské populace způsobují ekonomickou škodu mezi 427 a 790 miliardami Eur ročně, což je řádově pětinásobek rozpočtu České republiky.
9. května 2023 schválil Evropský parlament nový rámec EU pro městskou mobilitu, přinášející nová řešení pro zelenější, digitalizovanou a multimodální budoucnost dopravy ve městech. Evropský parlament ohledně znečištění ovzduší prachovými částicemi konstatuje, že se jedná o ohrožení veřejného zdraví, které vyžaduje bezodkladný zásah, obdobně jako v případě pandemie nemoci covid-19.
Rámec v oblasti regulace znečišťujících vozidel uznává přidanou hodnotu sdílení osvědčených postupů mezi městy a na evropské úrovni, současně ale upozorňuje, že městské oblasti musí zůstat přístupné všem a že by žádná skupina občanů neměla být penalizována tak, že by se jejich doprava stala neefektivní nebo samotná mobilita nemožnou.
Čtěte také: Výfukové emise a norma EURO 7
Rámec dále zdůrazňuje, že by regulace vjezdu vozidel do městských oblastí měly být doprovázeny posouzením dopadů, jakož i konzultacemi s veřejností a dalšími zúčastněnými stranami a regulační opatření je třeba zavádět tak, aby přínosům těchto zón z hlediska zlepšení kvality ovzduší a snížení dopravního přetížení pomohla vyvážit jejich nedostatky, pokud jde o diskriminaci, dodatečné náklady na městskou logistiku nebo potenciální dopad na místní cestovní ruch.
Zavedení přísnější nízkoemisní zóny v Londýně v roce 2019 (ULEZ, Euro 6/VI diesel, Euro 4 benzín) vedlo ke snížení objemu dopravy v jednotlivých oblastech mezi 3 a 9 %. Koncentrace škodlivin v ovzduší se snížily o 26 procent. Nízkoemisní zóna v belgickém Ghentu pomohla (společně se zavedením zón s omezenou průjezdností a dalšími opatřeními) snížit za dva roky stupeň automobilizace (počet vozidel na obyvatele) o deset procent.
V Miláně je v tzv. Zóně C (historické centrum) od roku 2013 spuštěna kombinace nízkoemisní zóny a zpoplatnění vjezdu. Aktuálně mají do centra volný vjezd elektrická a hybridní vozidla, vozidla méně znečišťující za vjezd platí, aktuálně 5 € za den, rezidenti mají slevu (2 €) a jistý počet vjezdů ročně zdarma.
Vjezd do zóny C je zcela omezen osobním vozidlům s benzinovým pohonem nesplňujícím Euro 3 a dieselům nesplňujícím Euro 6, pro dodávky je aktuální regulace mírnější. Současně se předpokládá postupné zpřísňování regulace do roku 2030. Velmi podobné omezení vjezdu platí i pro širší centrum města (zóna B), kam také platí zákaz vjezdu nákladním vozidlům delším než 12 metrů. Nákladní vozidla zajišťující nezbytnou obsluhu mohou získat dočasné povolení. Omezení platí pouze ve všední dny.
Paříž má aktuálně zavedenou nízkoemisní zónu uvnitř okružního bulváru, tedy prakticky v celém vnitřním městě. Zóna platí pro osobní vozidla a dodávky ve všední dny přes den (8-20 h), pro nákladní vozidla i o víkendu. Současný požadavek stanovuje Euro 4 pro diesely a Euro 2 pro benzínová vozidla. Požadavek má být ale zpřísněn: od ledna 2024 má být do vnitřní Paříže zakázán vjezd všem osobním dieselovým vozidlům a dodávkám, nákladní vozidla pak musí splnit Euro 6. Pro benzínová vozidla bude požadováno Euro 5. Současně má být zřízena zóna s omezením vjezdu ve vnitřním centru.
Čtěte také: Omezení emisí dopravních letadel
Od roku 2030 se pak předpokládá úplný zákaz vjezdu vozidel na fosilní paliva s výjimkou víkendů a nočních hodin. Kromě současné nízkoemisní zóny je ve vnitřním městě několik zón s omezením vjezdu (Paris Respire) a o „nedělích bez aut“ platí zákaz vjezdu do celé vnitřní Paříže.
Londýn v současnosti kombinuje nízkoemisní zóny a mýto ve třech zónách: V centru platí zpoplatnění vjezdu ve všední dny mezi 7 a 18 hodinou, aktuálně se platí 15 Ł, nebo roční předplatné za 10 Ł za den. Velký Londýn má nízkoemisní zónu pro nákladní vozidla s vjezdem možným za poměrně vysoký poplatek (100 Ł). Pro vnitřní Londýn platí Ultra Low Emission Zone (ULEZ), zpoplatňující vjezd vozidlům nesplňujícím Euro 4 (benzín) nebo Euro 6 (diesel) částkou 12,5 Ł. Od 29. 8. 2023 bude ULEZ rozšířena na celý Londýn. Regulace se vztahuje i na motocykly.
Podle analýzy nízkoemisních zón v EU zpracované společností Stadler Consultants se počet měst využívajících nízkoemisní zóny zvýšil mezi roky 2019 a 2022 ze 228 na 320. Současně se předpokládá, že do roku 2025 vzroste počet měst, které zavedou nízkoemisní zónu, až na 500. Dále se očekává, že přinejmenším u 27 stávajících zón dojde do roku 2025 ke zpřísnění, což se bude dotýkat i velkých měst jako je Londýn, Paříž, Brusel a Berlín.
Jedním z důvodů pro tak výrazné zvýšení počtu měst s nízkoemisními zónami jsou nové poznatky o dopadech znečištěného ovzduší na lidské zdraví, což vedlo i k aktualizaci doporučení WHO ohledně kvality ovzduší. Nařízení se týká přibližně 42 měst. Tam, kde jsou porušovány standardy kvality ovzduší, je nařízeno omezit vjezd vozidel nesplňujících normu Euro 4 a Euro 5A pro diesely nejpozději v roce 2025.
Ve Španělsku vstoupil v roce 2021 v platnost ley de cambio climático y transición energética, který nařizuje zřízení nízkoemisních zón ve městech nad 50 tisíc obyvatel, povinnost má dopadnout na vozidla s dieselovými motory nesplňujícími normu Euro 3, nabízí ale městům možnost zpřísnit časem požadavky až k normě Euro 6.
Čtěte také: Oxid uhelnatý v ČR
Polsko v zákoně o alternativních pohonech dává kompetence zřizovat nízkoemisní zóny městům jako je Varšava nebo Krakov, který se o zřízení nízkoemisní zóny neúspěšně pokoušel v roce 2019 a nová legislativa by mu to měla v nejbližší době umožnit.
Dle informací ze studie Clean Cities z roku 2022 uvažuje do roku 2030 o zřízení zóny s nulovými emisemi nejméně 35 evropských měst. Jakkoliv se většina z nich bude týkat nákladních vozidel, přinejmenším devět měst (Amsterdam, Helmond, Eindhoven, Bergen, vnitřní Londýn, Paříž, Oxford, Kodaň a Oslo) uvažuje o tom, že se bezemisní zóna bude vztahovat na veškerá vozidla.
Nizozemská vláda podepsala s největšími městy a dopravními společnostmi dohodu o zavedení bezemisní logistiky v nejméně 25 velkých městech do roku 2025. Jak již bylo zmíněno, Paříž předpokládá omezení vjezdu vozidel se spalovacími motory od roku 2030. Kodaň uvažuje o zřízení pilotních zón bezemisních vozidel s cílem uhlíkové neutrality do roku 2025, Amsterdam plánuje zřízení bezemisní zóny do roku 2030. Brusel předpokládá omezit vjezd dieselových a hybridních dodávek (kategorie M1 a N1) do roku 2030 a rozšířit toto omezení do roku 2035 i na osobní vozidla. Stockholm chce první fázi bezemisní zóny zavést v roce 2025.
Ne vždy je ovšem zřízení nízkoemisní zóny snadné či plně úspěšné. Zavedení nízkoemisní zóny v Barceloně proběhlo až s odkladem vlivem soudního rozhodnutí, které zřízení zóny původně zamítlo jako přemrštěné. Řada měst, která se ke zřízení nízkoemisní zóny zavázala, se zavedením otálí vlivem nedostatku politické vůle, příkladem může být i Praha, která měla zřízení nízkoemisní zóny v programech snižování emisí již od roku 2010.
Německé a italské nízkoemisní zóny trpí obtížemi s vynutitelností. Samosprávy se tak mnohde budou muset rozhodnout, zda je na místě zpřísnění regulace směřující k zónám s nulovými emisemi, náhrada jiným opatřením snižujícím dopravní zátěž (například cirkulačním systémem nebo zpoplatněním vjezdu) nebo v odůvodněných případech úplné zrušení nízkoemisní zóny.
Česká legislativa umožňuje zřizování nízkoemisních zón zákonem č. 201/2012 Sb. v podobě víceméně kopírující tehdejší systém německý. V roce 2016 byla úprava mírně novelizována. Doposud nicméně v ČR nebyla žádná nízkoemisní zóna zavedena.
Města, která zóny zvažovala, uvádějí jako důvody nedostatek politické shody, přísné podmínky, které pro jejich zřízení zákon o ovzduší stanovuje (včetně objízdných tras), nebo též příliš nízký očekávatelný efekt takového opatření na kvalitu ovzduší v místě.
Podstatnou podmínkou zřizování nízkoemisních zón v ČR je, že zónu lze na průjezdním úseku komunikace stanovit pouze za předpokladu existence obdobného dopravního spojení (objízdné trasy) vedoucího po komunikaci stejné nebo vyšší třídy. Nicméně tato podmínka nepředpokládá, že zřízení zóny může vést ke snížení objemu cílové dopravy uvolňující návazné komunikace (dopravní redukce), což by v aglomeracích, kde převažuje cílová doprava, dovolilo zřizovat nízkoemisní zóny i bez kapacitních objízdných tras.
Domácí legislativa také nenabízí jednoznačnou možnost zpoplatnit vjezd vozidel do vnitřních měst s ohledem na emise, což se ukazuje být nejefektivnějším nástrojem. Zákon o místních poplatcích nabízí možnost zpoplatnění vjezdu do vybraných míst a částí měst, ovšem pouze způsobem nevztahujícím se na rezidenty a v místě podnikající osoby, a do výše 200 Kč za započatý den.
Ve srovnání se zákony některých zemí EU, které zřizování nízkoemisních zón větším městům přímo nařizují, se naše legislativa zdá být nastavená sice ne zcela dostatečně, ale rozhodně ne tak, že by zcela znemožňovala zavedení nízkoemisních zón, dokonce i v kombinaci s alespoň nějakou formou zpoplatnění vjezdu. Absence implementací v ČR je tak poněkud zarážející a poukazuje spíš nedostatek politické vůle, respektive hodnotové nastavení upřednostňující neomezování automobilové dopravy před zdravím populace.
Praha je jedním z několika českých měst, která o zřízení nízkoemisních zón v minulosti uvažovaly. Hlavní město Zřízení nízkoemisní zóny ukládal městu Krajský program zlepšování kvality ovzduší emisí z let 2010 (opatření 4.3), 2016 (opatření 4.3) a žádá jej i program z roku 2020 (v rámci podpůrných opatření, více zde).
Povinnost zřídit nízkoemisní zónu (s regulací vozidel nesplňujících normu Euro 3 a 4) vyplývá také ze závazků města plnících podmínky EIA pro zprovoznění Městského okruhu. Současný vývoj v regulaci emisí vozidel ovšem naznačuje, že v době zprovoznění Městského okruhu (kolem roku 2030) již budou tyto požadavky zcela zastaralé a bylo by žádoucí je aktualizovat do podoby srovnatelné alespoň se současnými regulacemi platnými ve městech západní Evropy.
Nedílnou součástí pravidelné technické prohlídky vozidla je měření emisí. Tato kontrola má za úkol odhalit, zda vaše vozidlo neuvolňuje do ovzduší více škodlivin, než povolují zákonné normy. Jaké emisní limity musí vaše vozidlo splnit v roce 2025 a kolik za měření emisí zaplatíte?
Měření emisí je v České republice povinnou součástí technické kontroly vozidel již od 90. let. Jde o opatření, které má snížit znečištění ovzduší a přispět k ochraně lidského zdraví. Prospívá ale také vaší peněžence - udržované a efektivně fungující motory spotřebují méně paliva než zanesené a nehospodárné pohonné jednotky.
Česká republika se u emisních limitů řídí regulačními standardy Evropské unie. Tzv. emisní normy Euro určují, kolik škodlivin smí vozidlo vypouštět do ovzduší. Euro normy se zaměřují především na množství:
Euro normy se vztahují jen na nově homologovaná (schválená) a registrovaná vozidla. Starší vozy mohou jezdit podle pravidel, která byla platná v době, kdy byla uváděná na trh. Emisní limity jsou tímto způsobem snižovány postupně bez toho, aniž by majitelé starších vozidel byli nuceni k nákladným úpravám.
Norma Euro 1 byla zavedena v roce 1992. V současné době se automobilky řídí normou Euro 6, která vstoupila v platnost v roce 2015.
Normy Euro se liší pro benzínová a naftová vozidla. Oba typy paliva se totiž na znečištění ovzduší podílí jiným způsobem. Benzínové motory tradičně produkují více oxidu uhelnatého a uhlovodíků. U naftových motorů jsou hlavním problémem oxidy dusíku a pevné částice. Jak se limity emisí u obou paliv vyvíjely?
Norma Euro 7 by měla být zavedena v roce 2027. Kromě uvedených emisí bude nově sledovat také limity pro emise z pneumatik či brzd. Předpis poprvé klade důraz i na výdrž baterií u elektromobilů.
Emisní normu si snadno ověříte ve velkém technickém průkazu v kategorii Emise v kolonce V9. Pokud velký techničák již nemáte k dispozici, dohledáte si technické údaje o vozidle online na Portálu dopravy, Portálu občana nebo v aplikaci eTechničák. Případně můžete na webu dataovozidlech.cz zadat VIN kód auta a vyhledat položku Stupeň plnění emisní úrovně.
Emisní normu se vám vyplatí vědět třeba při cestě do zahraničí. Některé evropské země (například Německo, Francie, Rakousko) rozlišují tzv. nízkoemisní zóny, do kterých smí vjet pouze vozidla, která splňují určitou emisní normu (v současnosti obvykle Euro 3 či Euro 4). V praxi se jedná hlavně o velká města, kde je problém se znečištěním ovzduší největší. V ČR zatím podobné zóny nefungují, ale o jejich zavedení se již delší dobu debatuje - zejména v Praze.
Pokud dovážíte vozidlo ze zahraničí nebo provádíte první převod vozidla z původního majitele, měli byste emisní normu znát také kvůli případné ekologické dani. Ta se uplatňuje u aut, která nesplňují žádnou ekologickou normu (10 000 Kč) nebo jen třídy Euro 1 (5 000 Kč) či Euro 2 (3 000 Kč).
Kontrola emisí v ČR probíhá na stanicích měření emisí (SME). Ty se obvykle nachází ve stejném areálu jako stanice technické kontroly (STK) - bez emisní kontroly totiž nemůžete absolvovat technickou. Jedná se však o dvě oddělené provozovny. Interval měření emisí je stejný jako u STK, tedy 4 roky po první registraci vozidla a poté každé 2 roky.
Zatímco Euro normy jsou stanovené pro nové vozy, měření na SME probíhá u používaných vozidel, která mají najeto klidně desítky či stovky tisíc kilometrů. Během technické kontroly emise tedy již nemusí být v souladu s výrobními normami, ale s mírnějšími provozními limity. Ty dodává buď přímo výrobce nebo je stanoví Ministerstvo dopravy.
Hodnoty pro všechna vozidla jsou v databázi ministerstva, která je integrovaná do softwaru stanic měření emisí. Technik při kontrole zadá do systému VIN kód vybraného vozidla a uvidí limity, které má vůz splňovat s ohledem na typ motoru či rok výroby.
Před měřením dochází k vizuální kontrole, která by měla odhalit viditelné poškození výfukového systému nebo nadměrnou kouřivost motoru. V případě netěsnosti výfuku či jiných zjevných závad, které by ovlivnily kontrolu, není vozidlo k měření vůbec připuštěno. Poté následuje samotná kontrola spalin, při níž je k výfuku připojen analyzátor výfukových plynů (benzínové motory) nebo kouřoměr (dieselové motory). Nedílnou součástí procesu je i diagnostika řídicí jednotky přes OBD zásuvku, která ověřuje funkčnost příslušných elektronických systémů.
Cena za měření emisních limitů se odvíjí od konkrétní SME. Obvykle zaplatíte zhruba 800-1 200 Kč. Měření u naftových motorů občas bývá o cca 100 Kč dražší, ale najdete i stanice, které pracují s jednou cenou. Na nejvyšší ceny tradičně narazíte v Praze a dalších velkých městech, naopak v menších městech a na venkově vás technická kontrola i emise vyjdou levněji.
Na měření emisí nemusí majitelé veteránů zapsaných v registru historických a sportovních vozidel. Emise se pochopitelně netýkají ani elektromobilů, kde k žádnému spalování nedochází. Automobily s hybridním pohonem již prochází standardním měřením a musí splňovat stejné normy jako vozidla s klasickým spalovacím motorem.
Pokud emisní systémy vykazují poruchu nebo emise překračují stanovené hodnoty, tak kontrolou na SME neprojdete. Nemůžete tedy ani pokračovat na STK. Technik uvede nalezené závady do protokolu. Pokud chcete s vozidlem jezdit, musíte po odstranění závad absolvovat opakovanou kontrolu. Do té doby je vozidlo technicky nezpůsobilé.
Měřením emisí nejčastěji neprojdou vozidla s nefunkčním katalyzátorem, špatně seřízeným motorem nebo odstraněným filtrem pevných částic. V závislosti na modelu vozidla a rozsahu poruch vás tyto závady obvykle vyjdou na tisíce až desetitisíce Kč.
Nechcete při měření emisí řešit problémy? Udržujte své vozidlo v dobré kondici. Následující opatření vám pomohou držet emise pod kontrolou.
Budoucností automobilového průmyslu by se měla stát elektromobilita. Unijní exekutiva chce výrazně podpořit prodej elektromobilů, pro něž by měly členské země budovat více dobíjecích stanic.
Státy EU vedené českým předsednictvím se v říjnu 2022 shodly s europoslanci na pravidlech, která od roku 2035 prakticky znemožní prodej nových aut s klasickými spalovacími motory a členské státy EU v březnu 2023 normu definitivně schválily.
Plánujete kupovat, nebo prodávat vozidlo s vysokými emisemi, pak je možné, že se do ceny při převodu musí promítnout také tzv. ekologická daň. Co to znamená? Jakých vozidel se daň týká a jak je finančně náročná? A kdo daň platit nemusí?
Ekologická daň je zákonem stanovená platba, která vstoupila v platnost v roce 2009 novelou zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a vztahuje se na první převod čtyřkolového vozidla do 3,5 t (kategorie M1 a N1) s vysokými emisemi na dalšího majitele.
Emisní limity se řídí tzv. normami a čím nižší emisní normu auto splňuje, tím vyšší jsou jeho emise.
tags: #limity #pro #splneni #emise #u #dieselu