Středověk, období od 5. do 15. století, byl výrazně ovlivněn křesťanstvím, které určovalo víru, morálku a názory na umění.
V 9. století se ve všech zemích neobyčejně urychlil rozvoj středověkých literatur, což bylo zapříčiněno růstem významu Byzantské říše a křesťanskou misí Konstantina a Metoděje.
Docházelo ke stěhování národů a následně k vzniku nových feudálních státních celků, k jejichž upevnění přispívalo zejména křesťanství.
Centra středověké literatury byla v klášterech, chrámech, církevních školách a později univerzitách. Jádrem této literatury byla Bible.
Bible - z řeckého biblos - kniha. Starý zákon má 46 knih a Nový zákon 27 knih. Jednotlivé knihy nebyly napsány najednou, jejich sestavování trvalo staletí. Starý zákon byl napsán z velké části hebrejsky, část ještě aramejsky. Ve 2. st. p. n. l. byl přeložen do řečtiny. Nový zákon vznikl v řečtině a tvoří křesťanskou část bible.
Čtěte také: Charakteristické rysy romantismu
Obsahuje 4 evangelia (Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo), tj. vyprávění o Kristově životě, 2 epištoly, tj. listy apoštolů věřícím, a Apokalypsu, tj. zjevení sv. Jana - (pomyslný spis o konci světa). Ve 13. st. byla Bible rozdělena na hlavy, verše, věty.
Počátky psané literatury na našem území spadají do 9. stol. Roku 863 pozval velkomoravský kníže Rastislav na Velkou Moravu dva bratry ze Soluně - Konstantina (který později přijal mnišské jméno Cyril) a Metoděje, aby v Říši velkomoravské hlásali křesťanskou víru v řeči lidu srozumitelné a položili základy vzdělanosti.
Předpokládá se, že na Moravu přinesli již hotové překlady některých náboženských a bohoslužebných textů. Pro tyto potřeby upravili z řecké abecedy první slovanské písmo - hlaholici (později bylo vytvořené zjednodušené písmo - cyrilice, které se stalo základem azbuky).
Jazyk, do něhož překládali, dnes označujeme jako staroslověnština. Vznikaly texty prozaické a veršované.
Nejslavnějšími lit. památkami tohoto období jsou Proglas - předmluva k překladu evangelia, a legendy o obou bratří Život Konstantinův a Život Metodějův - ty jsou pojaty především jako životopisy obou bratří a obrana jejich díla i slovanského jazyka a kultury. Po Metodějově smrti (v 10. a 11. stol.) postupně nabývala převahy latinská liturgie a vítězily vlivy západní kultury.
Čtěte také: Vztah české literatury a ekologie
Přestože expanzivní latina od začátku vytlačovala staroslověnskou vzdělanost, udržela se staroslověnština v Čechách nejdéle: jejím posledním útočištěm byl klášter Sázavský, který proslul působením opata Prokopa.
Na české půdě vzniklo několik významných staroslověnských památek: byly to především legendy, zachycující životy českých světců např. Legenda o sv. Václavu. Do 10. stol. se datuje i nejstarší duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny! (ještě se stopami staroslověnštiny).
Ve 12. stol. získala latina na našem území vůdčí postavení. Nejstaršími lat. památkami jsou především legendy, které oslavovaly život a statečné činy knížete Václava a jeho babičky sv. Ludmily - Kristiánova legenda.
Pozoruhodná je i lat. legenda o sv. Prokopu zakladateli Sázavského kláštera.
Legendy jsou krokem dějepisné próze, která v latinsky psané tvorbě raného středověku zaujímá významné místo.
Čtěte také: Literární rešerše v oblasti environmentálních studií
Středověkou dějepisnou prózu představují především kroniky. Prvním kronikářem a zakladatelem českého dějepisectví byl Kosmas.
Po studiích v cizině se stal knězem a později vysokým církevním hodnostářem. Ve své latinsky psané Kronice české (Chronika Boemorum) vytvořil dílo zachycující osudy celého národa od nejstarších dob až po svou současnost.
I když je kronika napsána latinsky, autor myslí česky, užil i několika českých slov, cituje některá lidová přísloví. Kosmova kronika je jedním z nejvýznamnějších pramenů pro poznání nejstarších českých dějin, má také značnou uměleckou hodnotu. Našla si i řadu pokračovatelů.
Fantasy jako literární a umělecký žánr se od středověku významně vyvinul. Zatímco středověká literatura byla často inspirována mýty, legendami a náboženskými texty, fantasy po středověku přebírá tyto prvky, ale rozšiřuje je o nové koncepce a moderní přístupy. Renesance, která kladla důraz na humanismus a rozvoj vědy, změnila způsob, jakým byly fantastické prvky interpretovány. Romantismus v 19. století se stal důležitým obdobím pro rozvoj fantasy.
V současné době fantasy pokračuje v rozšiřování svých hranic a reaguje na aktuální společenské otázky. Zvyšuje se počet autorů z různých kultur a etnik, kteří přinášejí originální mytologie a tradice. Témata jako ochrana přírody a vztah člověka k přírodě se stávají častými motivy. Fantasy expanduje do virtuální reality, interaktivních knih a moderních seriálů, jako je Zaklínač nebo Hra o trůny.
tags: #literární #směr #středověk #příroda #charakteristika