Lokální Environmentální Rizika: Esej o Udržitelnosti a Zeleném Reportingu

07.03.2026

Dopad antropogenní klimatické změny je patrný prakticky ve všech oblastech, v oblasti hospodaření s vodou obzvlášť. Vždyť každoročně bojujeme se suchem, lokálními srážkami a přívalovými dešti. Proto byl připraven tento článek, který shrnuje vybrané části evropského nařízení o taxonomii EU a standardů pro reporting o udržitelnosti dle směrnice CSRD, které ve svých environmentálních otázkách řeší oblast vody, resp.

Evropská unie (EU) se snaží situaci sledovat a částečně řešit pomocí tzv. greendealu, jehož součástí je „zelený“ reporting, v rámci kterého musí již od roku 2018 přes šest tisíc podniků v EU vykazovat svůj „zelený“ přístup. Podle něj jsou poté podniky hodnoceny v rámci mezinárodních ratingů. Od prosince 2022 se však díky novým pravidlům nefinančního reportingu číslo takto povinně reportujících, a tedy i hodnocených, podniků v EU zvýšilo na více než 50 tisíc. A další tisíce, ne-li desetitisíce podniků do systému hodnocení zapadnou díky svým obchodním vztahům. Je proto nejvyšší čas se podívat, co se od těchto podniků skutečně očekává, aby nejen přežily, ale zajistily i svůj rozvoj.

Pro většinu podniků, vodohospodářské nevyjímaje, platí smutné pravidlo, že řeší jenom to, co je aktuálně pálí. Když přišla v roce 2002 jedna z největších povodní v ČR, nikdo na ni nebyl připraven. Tato událost nás však donutila začít přemýšlet a dlouhodobě plánovat a realizovat taková opatření, která jsme před tím nepovažovali za důležitá. Když přišla s válkou na Ukrajině energetická krize, začaly se ze šuplíků vytahovat, projektovat a realizovat různé energetické projekty. Tyto reakce ex post nás však stojí neuvěřitelné množství peněz a intenzivní práce v krátkém časovém období. Co musí proto přijít, abychom začali opět ze šuplíků vytahovat, projektovat a realizovat vodohospodářské projekty? Období nedostatků vody už tu máme. Dokonce máme už dlouhodobě se nedoplňující se zásoby podzemních vod a o kritických stavech v řekách ani nemluvě. Kolik z podniků ví, zda spadá do suchem ohrožené oblasti?

Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal, dále jen „EDG“) přinesla řadu změn dopadající na všechny průmyslové sektory. Zaměřuje se přitom především na sektory, které jsou energeticky náročné a jejichž dekarbonizace a modernizace má zásadní význam pro dosažení cíle udržitelného rozvoje. Hospodaření s vodami je velmi významným ukazatelem v rámci tzv. zeleného reportingu, který se řídí taxonomií Evropské unie, tj. nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. června 2020, o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088 (dále jen „taxonomie EU“) a směrnicí CSRD, tj. směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 ze dne 14. prosince 2022, kterou se mění nařízení (EU) č. 537/2014, směrnice 2004/109/ES, směrnice 2006/43/ES a směrnice 2013/34/EU, pokud jde o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (Corporate Sustainability Reporting Directive, dále jen „směrnice CSRD“).

V souvislosti s touto směrnicí je vhodné pro úplnost ještě zmínit další dvě často užívané zkratky: NFRD a SFDR. Zkratka NFRD (Non-Financial Reporting Directive) se vztahuje ke směrnici Evropského parlamentu a rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami. Druhá zkratka SFDR (Sustainability Financial Disclosures Regulation) patří již výše zmíněnému nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) 2019/2088 ze dne 27. listopadu 2019, o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb.

Čtěte také: Dopady na místní prostředí

Jak je zřejmé z úvodu, zelený reporting, resp. dva výše zmíněné základní dokumenty, které se k němu vztahují, jsou na jeden článek velice široké téma. Jak se stalo téměř pravidlem pro české podniky, primární reakcí je reakce odmítavá. Bylo by proto vhodné si hned na začátku vysvětlit, co se od podniků očekává a proč. Abychom správně pochopili význam zeleného reportingu, musíme se podívat na otázku udržitelnosti jako celku, a navíc i z jiného úhlu pohledu. Udržitelnost není nic nového a už vůbec nejde o byrokratický výdobytek EU. Nastavený systém vychází z dlouhodobých iniciativ a aktivit investorů a neslouží tak, jak si většina podniků myslí k dalšímu omezování práv podnikání nebo diskriminaci malých a středních podniků.

Z pohledu investorů není potřeba definovat, zda je podnik zelený, hnědý nebo modrý. Investoři, stejně jako my, když někam vkládáme své peníze, chtějí primárně vědět, zda je o jejich peníze dobře postaráno, resp. vědět, že znají všechna rizika a mohou se tak na ně připravit. A jaká rizika jsou v posledních letech celosvětově největší otázkou? Je to jednoznačně naše životní prostředí. To prostředí, ve kterém nejen žijeme, ale také ho vytváříme. Jak však všichni cítíme, životní prostředí se začalo měnit. Tam, kde nebyly povodně, nejsou nyní výjimkou. Tam, kde byly ideální podmínky pro pěstování určité plodiny, není možné dnes tuto plodinu pěstovat. Tam, kde se nevyskytovaly vichřice, se několikrát ročně objeví tornáda. Tyto situace přináší klimatická změna a jde o rizika, která podniky dosud neřešily, resp. řešit nemusely. Mohou mít proto na budoucnost podniku, tj. návratnost vložených investic velký dopad.

Investoři chtějí mít jistotu, že pokud vloží své peníze do nějakého projektu, že tento projekt jim neskončí dříve, než se jim investice vrátí. Z tohoto důvodu se investoři rozhodli postavit své hodnocení budoucích investic na otázkách, zda a jak je podnik připraven na rizika vyplývající ze změny našeho prostředí. Pokud bude podnik schopen identifikovat možná rizika, může se na ně připravit a tím pádem snížit rizikovost investic. Zelený reporting lze tedy v jednoduchosti označit za zprávu podniku o identifikaci rizik, dopadů a příležitostí, a reakcí podniku na to. A ruku na srdce, který ředitel či majitel podniku by nechtěl znát rizika nebo příležitosti, aby zajistil nejen výrobu pro zítřek, ale zejména jeho dlouhodobý, tj. pro představu, jak velkou roli v rámci zeleného reportingu hraje složka vody, se musíme podívat, jak jsou nastaveny podmínky hodnocení udržitelnosti.

Taxonomie EU je postavena na environmentálních složkách, resp. na tzv. šesti envi (tj. environmentálních) cílech, viz kapitola 4 níže. Již z jejich názvů musí být zřejmé, že bez vody nelze řešit ani jeden z nich. Směrnice CSRD je také postavena na řešení environmentálních otázek, v pěti environmentálních složkách, avšak celkové hodnocení udržitelnosti zahrnuje navíc téma sociální a téma řízení. Proto se také hodnocení dle směrnice CRSD označuje jako hodnocení ESG (Environment, Social, Governance, dále jen „ESG“). Voda je základním kamenem našeho bytí. Správně se tak právě voda stala jakousi červenou nití zeleného reportingu. Často na to zapomínáme, ale v naprosté většině případů je vodní zdroj, který využívá průmyslový podnik, stejný vodní zdroj, který nás zásobuje doma.

Přístup podniků k vodním zdrojům v ČR by měl být navíc oproti mnoha jiným zemím obezřetnější. ČR je střechou Evropy a nemůžeme tak využít potenciálu, které by pro doplňování podzemních či povrchových zdrojů mohly mít přitékající přeshraniční vody. I z tohoto důvodu lze předpokládat, že nedostatek vody a sucho bude po uhlíkové stopě v rámci zeleného reportingu druhou nejčastěji řešenou otázkou. Pokud bychom náš přístup nezměnili, se změnou klimatu se velice rychle můžeme dostat do stavu, kdy budou povrchové vody kvalitativně a kvantitativně méně využitelné a v případě podzemních zdrojů se můžeme dostat až do tzv. Definice, resp. její účel a cíl říká, že taxonomie EU vytváří systém hodnocení podniků za účelem zvýšení udržitelných investic a boje proti klamavé ekologické reklamě (tzv. greenwashingu). Pokud se podíváme na tuto větu očima investorů, skutečným cílem je opravdu zájem investorů o svoje peníze, a to v dlouhodobém horizontu. U těchto envi cílů se poté hodnotí splnění nebo nesplnění stanovených kritérií, které definují, zda je hospodářská činnost environmentálně udržitelná.

Čtěte také: České ekologické zákony

je vykonávána v souladu s minimálními zárukami, tj. v souladu s dodržováním lidských práv, např.

Protože nejčastějšími investory jsou bankovní instituce, a jelikož nejde o zcela jednoduché hodnocení, nabízí Česká bankovní asociace (ČBA) pomoc v podobě veřejně dostupného dotazníku . Dotazník je dostupný již od listopadu 2021 a po jeho vyplnění klient zjistí, jak na tom jeho projekt, resp. činnost je. Výhoda dotazníku tkví v tom, že je uznávaný všemi bankami v České republice (dále jen „ČR“) a není tak nutné vyplňovat u každé banky jiný dotazník. Nevýhodou naopak je, že do listopadu 2023 byla známa TSK pouze pro envi cíle 1 a 2, a dotazník tak zahrnuje právě jen tyto dva cíle. U ostatních envi cílů se proto banky stále dotazují individuálně. Aby však nedošlo k nesprávnému výkladu systému taxonomie EU, je nutné se zmínit, že taxonomie platí také pro samotné investory.

Výsledky hodnocení dle kritérií environmentální udržitelnosti neslouží pouze pro potřeby žádosti jednoho podniku o peníze u jedné banky, investora. Slouží také pro hodnocení činností samotného investora, a to na základě určení, jaké investice, do jaké činnosti investoval.

1. od 1.

Postup, obsah a šablona pro zveřejnění informací v rámci nefinančního reportingu se řídí nařízením komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2178 ze dne 6. července 2021 [12], v platném znění.

V neposlední řadě musíme také vysvětlit souvislost zvýšení udržitelnosti investic s greenwashingem (tzv. klamavým zeleným tvrzením), který je také součástí systému taxonomie EU. I zde je nutné hledět optikou investora. Pokud podnik ve svých podkladech a prohlášeních deklaruje, že je připraven na environmentální rizika, říká investorovi, že se o své peníze nemusí bát. Pokud však tato prohlášení nejsou pravdivá, byl investor tímto jednáním podveden a bylo tak uměle sníženo riziko udržitelnosti, resp. návratnosti investic. Součástí taxonomie a obecně zeleného reportingu se proto stal jednotný systém podávání hlášení, který je pro všechny podniky stejný, a tudíž i plně transparentní.

Uniformita a transparentnost reportovaných informací je navíc podpořena tím, že veškeré informace budou nejen veřejně dostupné, ale budou ukládány na jednom místě ve strojové čitelnosti. Cílem tohoto systému tak je, aby nejen investoři, ale i další přímo i nepřímo zainteresované strany jako jsou např. obchodní partneři, úřady, odborná i laická veřejnost, zaměstnanci, pojišťovny, vládní a nevládní organizace, odbory a zejména mezinárodní ratingové agentury mohly prohlášení podniků porovnávat, filtrovat a získávat informace a data v rychlé a přehledné formě.

Mimoto, systém reportingu je postaven na požadavku každoročního posouzení toho, zda a jak podnik plní na začátku stanovené cíle. Bude tak možné porovnávat nejen podniky mezi sebou, ale i jejich aktivitu, pokroky i překážky v plnění cílů napříč celým světem. Obrana proti greenwashingu je proto neoddělitelnou součástí udržitelnosti investic, resp. zeleného reportingu.5. Jak bylo uvedeno výše, bez vody nelze řešit ani jeden ze šesti stanovených envi cílů. Pro potvrzení pravdivosti tohoto tvrzení dále v tomto článku opomineme fakt, že voda je samostatný cíl (Udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů) a uvedeme zjednodušený příklad pro první dva envi cíle. Příklad je vypracován v jednotlivých, na sebe navazujících krocích, které by měly podniky v rámci své přípravy na reporting realizovat. Řešena není pouze podmínka, dle které musí být hospodářská environmentálně udržitelná činnost vykonávána v souladu s minimálními zárukami.

Čtěte také: Problémy životního prostředí v ČR

1. Pro začátek by si podnik měl stanovit, ke kterému envi cíli bude chtít přispět. Tím současně definuje i cíle, které nesmí poškodit. Pro účel příkladu je vybraným cílem, ke kterému bude chtít podnik přispět zmírňování změny klimatu. TSK jsou řazena dle kódu hospodářské činnosti, resp. kódu NACE (Nomenclature générale des Activités économiques dans les Communautés Européennes). Dle tohoto kódu si tedy podnik najde v TSK svoji činnost a zjistí, jaké podmínky či limity jsou zde uvedeny a k těmto bude srovnávat své výkony. Bude-li se například podnik zabývat výrobou oceli, jedním z limitů v oblasti vypouštění emisí skleníkových plynů je 0,209 t ekvivalentu CO2 na tunu uhlíkové oceli vyráběné v elektrických obloukových pecích (poznámka: odpovídá průměrné hodnotě 10 % nejúčinnějších zařízení v letech 2016 a 2017 (v tunách ekvivalentu CO2 na tunu) stanovené v příloze prováděcího nařízení komise (EU) 2021/447 [13]). Dalším příkladem může být podnik zabývající se odváděním a následně čištěním odpadních vod. Zde je jednou z podmínek, že čistá spotřeba energie čistírny odpadních vod musí být do 35 kWh na populační ekvivalent (PE) ročně při kapacitě čistírny do 10 tis. PE.
2. Při řešení odpovědi na otázku nepoškozování environmentálního cíle 2, je situace již o dost složitější. I zde se bude samozřejmě vycházet z dostupných TSK, avšak tyto neobsahují již jednoduché limity, se kterými lze srovnávat výkony podniku, ale je nutné provést vyhodnocení z pohledu celého podniku. Cílem je totiž identifikace možných rizik spojených s klimatem, kterými může být hospodářská činnost ohrožena a zavedení případných adaptačních opatření. Orientační, tedy ne úplný, seznam nejrozšířenějších rizik je uveden v tab. 1. Dle těchto rizik se má provést posouzení činností, které mohou být riziky ovlivněny, resp. kde může riziko ovlivnit výkon činnosti. Tam, kde bude posuzovaná činnost rizikem nebo riziky ohrožena se vyhodnotí významnost a navrhnou se adaptační opatření. Při posuzování možných klimatických rizik a zranitelností, které by měly vliv na hospodářské činnosti, se vychází z doby životnosti této činnosti - kratší nebo delší než 10 let. Protože možných příkladů z oblasti vody je mnoho, jako příklad byl vybrán vodní stres, resp. nedostatek vody a sucho. Taxonomie EU, resp. výše zmíněné nařízení EU 2021/2178, se v oblasti klimatické projekce a posouzení dopadů odkazuje např. na Hodnotící zprávy o změně klimatu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, dále jen „IPCC“) [14], nebo služby programu Copernicus spravované Evropskou komisí . Tyto odkazy je však nutné uvažovat pouze jako podkladové materiály, které by měly být součástí širšího hodnocení činností, dopadů, rizik a příležitostí podniku. Mezi takováto hodnocení lze zařadit například vodní stopu nebo vodní audit. I tato širší hodnocení mají však svá pravidla a podnik by měl zvážit, co od hodnocení očekává. Obecně lze říci, že neexistuje univerzálně použitelná komplexní analýza, která by byla poplatná všem typům podniků a řešila všechny jeho potřeby.
3. Vodní audit je analýza nakládání s vodami, která je zaměřena na interní procesy nakládání s vodami. Vodní audit, resp.

Tab. 1: Orientační seznam nejrozšířenějších rizik