Loutky v ekologické výchově: Metody a příklady

Obsahem tohoto příspěvku je praktická inspirace z dob začátků mé praxe v mateřské škole. Maňáskové divadlo, anebo přesněji řečeno improvizace s maňásky, patřilo k jedním z prostředků, jak dětem pro ně zajímavým způsobem a hravou formou předvádět postup při osvojování si návyků slušného chování a hygieny.

Cílem vzdělávání dětí předškolního věku byla výchova ke slušnosti a zdvořilosti. Výchova návyků sebeobsluhy a slušného chování patřila v mateřské škole, ve které jsem začínala, na první místo. Získávání správných návyků sebeobsluhy byl dlouhodobý proces, který vyžadoval především praktické procvičování, aby se postupně návyky během tří let pobytu v mateřské škole staly dětem samozřejmostí.

Bylo a je mnoho způsobů, jak děti seznamovat s tím, co by měly dělat a učit je, jak to mají dělat. Velmi málo dětí k nám přecházelo z jeslí, více bylo takových, které vychovávala babička anebo matka sama, otcové většinu času trávili v místním JZD, kde pracovali.

Přestože děti věděly, že loutka není živá, nechávaly se strhnout její výrazností, aktivně reagovaly na vzniklé situace. Maňásci mi pomáhaly k tomu, aby děti snadněji pochopily můj záměr. Příklad hrdinů z her pomáhal dětem řešit různé situace, učil děti samostatnému rozhodování.

Nejdůležitější pro práci s loutkou je chuť a odvaha hrát. Proč nevyužít obliby loutky, její schopnosti pomáhat smíchem a radostí odstraňovat problémy, získávat nové vědomosti (a také v té době plnit úkoly)?

Čtěte také: České supermarkety a bio

K výchově návyku učit děti opatrovat a nosit kapesník mi pomohla hříčka L. Válkové „O smutném kapesníčku“. Ve školce jsem často nacházela různé kapesníčky na různých místech, ke kterým se nikdo nehlásil. Byly to kapesníčky látkové, protože tenkrát se ještě v obchodech nedaly koupit papírové. Jeden z kapesníčků jsem použila jako pomůcku ke hře.

Časem jsem zjistila, že dětem jsou nejbližší zvířátka, zejména pejsek a kočička. U některých dětí byly problémy s mytím rukou. Zapomínaly si vyhrnout rukávy, stříkaly vodou a většinu špíny otřely do ručníku. Byl to úkol obtížný, protože většině dětí umývala doma ruce maminka nebo babička. Denně jsme jim s kolegyní připomínaly, jak mají postupovat, vždy se však našli jedinci, kteří nechtěli čekat, až jim pomůžeme vyhrnout rukávy, aby si je nenamočili.

Příklad scénky: Pejsek a kočička si umývají tlapičky

Úkol: Hygienické návyky, potřeby.

Scénka:

• Pejsek a kočička si před jídlem umývají tlapičky.
• Kočka pořádně, pejsek si tlapky jenom namočí a utíká pryč.
• Kočka přinese hadr a utírá vodu, kterou pejsek nastříkal.
• Zavolá zpátky pejska a domlouvá mu, ukáže nejšpinavější ručník patřící dítěti, kterého se to týká.
• Kočička pejskovi domlouvá, prosí děti o radu.

Často jsem si s dětmi povídala, jak se pejsek myl, připomínala jsem jim některé momenty, které děti často opomíjely.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Výchova ke slušnému chování pomocí loutek

Jeden z prvních úkolů slušného chování bylo naučit děti zdravit při příchodu do třídy a při odchodu domů. K vyřešení tohoto úkolu jsem opět volila maňáskovou scénku „Jak pejsek s kočičkou chtěli chodit do mateřské školy.“ Hrála jsem sama bez přítomnosti druhé učitelky ve třídě, proto jsem si scénku upravila. Děti jsem na hru předem připravila, požádala je o radu pro zvířátka.

Když jsem zvířátka ze školky vrátila domů, děti začaly na situaci různě reagovat. Abych předešla zmatkům, vyšla jsem se zvířátky před paraván a dohrála scénku přímo mezi dětmi.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

tags: #loutky #v #ekologické #výchově #metody #a

Oblíbené příspěvky:

• Správné třídění odpadu
• Co je Ekologická Nabídka Služeb?
• Rizika skládky Rakovice a azbestu
• Udržitelná budoucnost železnice
• Efektivní kompostování pro zahradu