Welfare v ekologickém zemědělství: Životní podmínky hospodářských zvířat

Pojem animal welfare, neboli životní pohoda zvířat, se u nás pomalu, ale jistě zabydluje. S produkty z takzvaných welfarových chovů je to složitější. Odborná i laická veřejnost si postupně zvyká na pojem animal welfare, do češtiny překládaný nejčastěji jako „životní pohoda zvířat“. Česká republika patří v oblasti právní ochrany zvířat obecně k nejvyspělejším zemím světa. Evropské právo dlouho definovalo hospodářská zvířata jako „zemědělské produkty“, na sklonku minulého tisíciletí je však konečně uznalo za citlivé tvory schopné cítit bolest a utrpení [1].

Vývoj veskrze pozitivní, dalo by se říci - jenže praxe za tím vším poněkud pokulhává. Většinová nabídka masa, mléka i vajec v obchodech stále pochází od zvířat, která jsou z praktického hlediska degradována na úroveň strojů.

Životní podmínky v konvenčních chovech

Prasata ve velkovýkrmnách jsou nejčastěji ustájena v železobetonových kotcích s roštovou podlahou bez podestýlky. Trpí bolestmi a následně často i onemocněními dolních končetin, kromě toho nemohou - kromě základních biologických funkcí - vykonávat žádnou přirozenou činnost, jako je například navazování sociálních kontaktů, budování místa k odpočinku, zkoumání okolí, rytí a vyhledávání potravy. Není to snad týrání?

Máme sice zákon na ochranu zvířat proti týrání, jenže slova jako „nevhodný“ či „nepřiměřený“ v textu zákona lze interpretovat velmi různě. V praxi to většinou dopadá tak, že co není výslovně zakázáno, je dovoleno [2].

Podobně je tomu například s dojnicemi, které musí podávat takové „metabolické výkony“, že jsou vlastně soustavně podvyživené. S přešlechtěnými brojlery, kteří své obrovské tělo na slabých nohách často nedovlečou k vodě ani k potravě. S nosnicemi, které mohou být až po pěti natěsnány do klece o ploše 550 čtverečních centimetrů - každá má tak pro sebe plochu odpovídající sešitu formátu A4 (zákaz tzv. bateriových klecí by měl v EU platit teprve od roku 2012).

Čtěte také: Odpad v České republice

Nelze se divit, že přibývá lidí, kteří se domnívají, že za daných podmínek nejsou hospodářská zvířata využívána, ale zneužívána [3], a jako konzumenti to nehodlají tolerovat - hledají proto alternativy. Kdo se však nestravuje čistě vegansky, nemá to vůbec jednoduché.

Welfare standardy v ČR

„V naší republice zatím není žádný pevně daný standard ani certifikát pro welfarové chovy,“ říká Romana Šonková z Ústřední komise pro ochranu zvířat [4]. „Například v Británii už se dobře prosadil certifikát Freedom Food, ve Francii obdobný Label Rouge, na našem trhu se s nimi ale nesetkáte. V poslední době zájem veřejnosti vyvolal požadavek, aby něco podobného vzniklo pro celou Evropskou unii, zatím je to však ve stadiu předběžných jednání.“

Z toho vyplývá, že proklamace o welfarovém chovu si prozatím na své produkty může dát prakticky každý - teoreticky i ten, kdo chová prasata na roštech (dodržuje přece zákon). Neznamená to sice, že každé takové označení je podvodem, ale notná dávka spotřebitelské nedůvěry je zcela na místě. Klamání spotřebitele je postižitelné na základě obchodního zákoníku (§ 46) a zákona na ochranu spotřebitele (§ 8), ale chybějící definice toho, co vlastně je či není welfare, značně komplikuje situaci a v případě stížnosti je tudíž výsledek velmi nejistý.

Orientaci spotřebitelů ztěžují nejen podvodníci, kteří se snaží na módní nálepce welfare vydělat, ale i lidé, kteří zatím úplně nepochopili, co je podstatou nového trendu, případně takoví, kteří to „myslí dobře, ale dělají špatně“.

„Největším problémem je podle mého názoru cosi, co bych nazvala profesní slepotou,“ říká Romana Šonková. „Například v chovech vysokoprodukčních dojnic jsou chovatelé » zvyklí « na to, že čtvrtina jejich zvířat po dvou až třech laktacích kulhá. Nemají tedy pocit, že je to problém, s nímž by měli něco dělat. K významnému zlepšení situace nebudou stačit jen předpisy, nové technologie a přesné stanovení parametrů, které se mají dodržovat: bude zapotřebí především změna myšlení a přístupu u všech, kdo přicházejí se zvířaty do styku.“

Čtěte také: Udržitelné zemědělství a chov zvířat

Ekologické zemědělství jako cesta ke zlepšení welfare

Pro spotřebitele, kterému záleží na pohodě tzv. hospodářských zvířat, je relativně nejjednodušší vybírat si produkty s certifikátem bio - pro ekozemědělce pochopitelně platí přísnější pravidla týkající se podmínek chovu zvířat a zacházení s nimi od narození až po porážku. Stoprocentní záruku, že zvířata prožila „pohodový“ život na farmě, sice neskýtají ani ekologické chovy, ale celkově vzato je to nejspolehlivější měřítko welfare, jaké u nás zatím existuje.

„Je pravda, že se pracovníci státního veterinárního dozoru již setkali s případy, kdy se pod pojmem tzv. ekologický chov skrýval nepořádek, dilentatismus i snaha vydělat za každou cenu s minimálními náklady,“ uvádí mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. „V poslední době je však situace přece jen podstatně lepší než před takovými čtyřmi pěti lety - tehdy i byly medializovány případy, kdy si chovatel představoval pod ekologickým chovem ponechání dobytka na »pastvě« bez dozoru, kdy krávy měly problémy s porody i proto, že krávy mléčného plemene byly inseminovány semenem býků masných plemen a plody byly příliš velké. Tato situace byla zřejmě umožněna dotačními tituly dostupnými prakticky každému - i tomu, kdo nemá dostatek zkušeností s chovem či podnikáním, nebo lidem, kteří jsou až moc »podnikaví«. Situace se však podstatně změnila a v nejbližších letech se zlepší ještě zavedením pravidel tzv. křížové shody - cross-compliance [5].“

Ze sortimentu živočišných bioproduktů je - alespoň ve větších městech - běžně dostupné kravské i kozí mléko a mléčné výrobky, z masa a masných výrobků je nejsnáze k dostání biohovězí a biouherák (v roce 2004 s ním ekofarma Sasov vyhrála soutěž Česká biopotravina roku). O něco hůře se shání biovepřové a biošunka; bio drůbeží maso je zatím k vidění jen výjimečně. Vejce jsou u nás zatím jediným produktem, na němž musí být povinně vyznačen typ chovu, ze kterého pochází (viz níže). Lze tedy koupit nejen certifikovaná biovejce, ale bez větších problémů například i vejce z podestýlkového chovu (výpadky v zásobování se však tu a tam vyskytnou i v supermarketech).

Nákup přímo od farmářů

Kdo se zajímá o welfarové produkty, neměl by se omezovat jen na obchody, ale zapátrat také po farmách v bližším okolí. Především pro menší zemědělce může být totiž problém dostat své výrobky do maloobchodní sítě (třeba kvůli výkyvům v nabídce) a některé zboží proto prodávají jen na lokálních tržištích nebo přímo ze dvora. Je to zcela legální způsob prodeje - farma ovšem musí mít registraci Krajské veterinární správy, která zde také provádí kontroly.

Mnohé farmy nesplňují všechny požadavky ekologického zemědělství, přesto však mohou mít zcela vyhovující podmínky z hlediska welfare zvířat; jsou i takové, kterým certifikát unikl o vlásek. Zejména pokud výrobky nemají certifikát bio, není vůbec od věci zeptat se, zda si smíme chovy prohlédnout. Celkový dojem je hodně důležitý a koneckonců - lepší vodítko zatím není k dispozici. Případná (ne)ochota, s jakou se naše žádost setká, k tomuto dojmu určitě patří.

Čtěte také: Krmení prasat v ekologickém zemědělství

Značení vajec

Vejce jsou u nás zatím jediným produktem, na němž musí být povinně vyznačen typ chovu, ze kterého pochází.

Značení se provádí razítkem na skořápce. Význam číselných kódů:

• 3 - klecový chov
• 2 - chov na podestýlce: slepice jsou zavřené v halách, ale mohou se volně pohybovat a mají hřady. Podlaha je z jedné třetiny pokryta podestýlkou ze slámy, písku nebo hoblin, slepice snášejí vejce do hnízd.
• 1 - výběhový chov: slepice žijí v halách stejně jako u podestýlkového chovu, ale musí mít volný přístup na přilehlý terén, částečně pokrytý vegetací.
• 0 - ekologický chov: slepice žijí stejně jako u výběhového chovu, musí mít prostor k hrabání, ke snášení vajec do hnízda, popelení se, možnost hřadování a celodenní přístup do výběhu. Krmiva musí být vyrobena v souladu s požadavky na ekologické zemědělství (bez použití umělých hnojiv, pesticidů, GMO atd.).

Legislativa EZ

Definice ekologického zemědělství (EZ) dle zákona o EZ č. Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky. Pro ekologické zemědělství jsou charakteristické šetrné zpracovatelské postupy při výrobě potravin s vyloučením použití chemicko-syntetických látek.

Dle předpisů ekologického zemědělství (NR (ES) č. 834/2007 čl. 11, čl. 14, čl. 15, NK (ES) č. 889/2008 kapitola 2) k dosažení do značné míry uzavřeného koloběhu látek mezi půdou, rostlinami a zvířaty, musí být chov zvířat v ekologickém zemědělském podniku vždy spojen s pozemky, které ekofarma obhospodařuje. Počet zvířat na jednotku plochy je omezen s cílem zabránění nadměrné zátěže půdy, spodní vody a povrchových toků, jak samotnými zvířaty, tak i statkovými hnojivy.

Při zahájení přechodu konvenčního podniku na EZ se mohou všechna zvířata, která podnik vlastní převést do ekologického zemědělství bez omezení. Při přechodu na ekochov (ECH) se musí veškerá půda pro pěstování krmiv obdělávat dle pravidel ekologického zemědělství. V systému ekologického zemědělství se v ČR mohou chovat pouze skot, koně, prasata, ovce, kozy, králíci, drůbež, ryby a středoevropské ekotypy včely medonosné. Ostatní druhy hospodářských zvířat je možno na ekofarmě chovat jako zájmové chovy, které však nejsou předmětem podnikání v ekologickém zemědělství. Osoby chovající zvířata v ekologickém zemědělství musí mít základní znalosti a schopnosti pečovat o potřeby, zdraví a životní podmínky zvířat. V rámci chovu musí být dodržovány zásady welfare zvířat. Ekologicky chovaná zvířata musí být vždy oddělena od zvířat konvenčních.

Celoroční chov zvířat bez ustájení je možný pouze ve vhodných klimatických oblastech, respektive bez jejich strádání. Počty zvířat v ekologickém zemědělství je nutno stanovit tak, aby nebylo překročeno množství 170 kg vneseného dusíku statkovými hnojivy na 1 ha zemědělsky využívané půdy ekofarmy a rok. Nejvyšší přípustné počty zvířat na ha zemědělské půdy ekofarmy jsou uvedeny v příloze č. IV. NK (ES) č. 889/2008.

Co se týká stájí, nejméně polovina minimální ustájovací plochy musí být pevná, bez roštů, se suchou podestýlkou. Počty zvířat ve stáji by měly být takové, aby jim zaručily pohodu a spokojenost. Minimální velikosti prostor ustájení a výběhů pro jednotlivé druhy, respektive kategorie zvířat jsou uvedeny v příloze č. III. NK (ES) č.

V ekochovech se přednostně doporučuje pro rozmnožování zvířat aplikovat přirozenou plemenitbu, umělá inseminace je však přípustná.

Výživa a krmení zvířat v ekologickém zemědělství je upravena předpisy EZ NR (ES) č. 834/2007 čl. 5, 7, 14, 16 a 18, NK (ES) č 889/2008 čl. 19, 20, 21, 22, 25 j, 25 m, 26 a 43. Obecně je však možno konstatovat, že výživa v rámci ekologického zemědělství je spíše zaměřena na dosažení vysoké kvality produkce, než na její maximalizaci.

V rámci ekologických chovů především platí, že základem výživy mláďat savců je mateřské mléko (minimální doba podávání mléka je od 40 dní do 3 měsíců, dle druhu zvířat) a že zvířata se musí krmit výhradně ekologickými krmivy nebo krmivy z přechodného období. Býložravcům má být co možná nejčastěji umožněn pobyt na pastvě, přičemž objemná píce musí u těchto druhů reprezentovat minimálně 60 % denní krmné dávky v přepočtu na hmotnost sušiny. V případě zvířat chovaných k produkci mléka může však tento podíl, ve fázi začátku laktace, klesnout na 50 %. Taktéž drůbež a prasata musí být přikrmována čerstvou, sušenou nebo silážovanou objemnou pící.

Dále je nutno doplnit, že jiné než ekologické krmné suroviny rostlinného, živočišného či minerálního původu a vedlejší produkty rybolovu se mohou ve výživě používat pouze v případě, že jsou uvedeny v příloze č. V. NK (ES) č. 889/2008. Ve výživě zvířat se také mohou používat doplňkové látky a činidla, která jsou uvedena v příloze VI. NK (ES) č. 889/2008.

Elementárním předpokladem pro zabezpečení kvalitní a dostatečné produkce v rámci každého ekologického chovu je zabezpečení optimálního zdravotního stavu zvířat, přičemž péče o zdraví zvířat je v těchto chovech založena především na preventivních opatřeních. Vlastní prevence je v ekologickém zemědělství založena na celé škále opatření (výběr vhodných plemen, kvalitní krmiva, vhodné a čisté ustájení, dodržování welfare zvířat atd.), preventivní používání tzv. alopatických léčiv je však zakázáno.

Pokud, i přes preventivní opatření, dojde k onemocnění či poranění zvířete, musí být každé zvíře adekvátně ošetřeno, při ošetření však mají přednost fytoterapeutické a homeopatické léky a preparáty a povolené doplňkové a minerální látky a stopové prvky (viz přílohy V. a VI. NK (ES) č. 889/2008). Nicméně v nezbytných případech je povolena i aplikace antibiotik nebo chemických alopatických léků, přičemž aplikace veterinárních léčiv (přípravek, účinná látka, způsob a trvání ošetřování, ochranná lhůta), musí konkrétní podnik zaznamenávat v evidenci a předkládat kontrolní organizaci. Ošetřená zvířata či skupiny zvířat musí být jednoznačně identifikována a označena.

Ochranná lhůta mezi prvním podáním chemického alopatického léku a získáním bioproduktu z ošetřovaného jedince se však zdvojnásobuje oproti ochranné lhůtě předepsané zákonem. Pokud však ochranná lhůta není jasně definována výrobcem léčiva, dodržovaná ochranná lhůta je minimálně 48 hodin. V případě, že zvíře či zvířata jsou ošetřeny chemickými alopatickými léky nebo antibiotiky více než třikrát v průběhu 12 měsíců nesmí se tato zvířata nebo jejich produkty, které jsou z nich získány, prodávat jako bioprodukty.

Kupírování s využitím pryžových kroužků či krvavou cestou, ořezávání zubů, krácení zobáků drůbeže, odrohování atd. se v ekologických chovech nesmí provádět, nicméně v případě závažných důvodů (zlepšení zdravotního stavu apod.) může MZe některé zásahy jednotlivým žadatelům předem povolit. Výjimky týkající se zacházení se zvířaty a také eventuálního vazného ustájení jsou uvedeny v „Metodickém pokynu MZe č. 2/10“, ze dne 1. dubna 2010 č.j.

Produkty z chovu zvířat je možné prodávat s označením BIO či EKO až po doběhnutí stanoveného přechodného období. Přechodné období obecně činí 24 měsíců. Nicméně například při aplikaci postupného zařazování jednotlivých chovů zvířat do ekologické výrobní jednotky může být přechodné období pro produkty, od nově zařazených druhů konvenčních zvířat, za určitých okolností podstatně zkráceno. Zkrácené přechodné období u různých druhů hospodářských zvířat a různých směrů užitkovosti, dle čl. 38, odst. 1 NK (ES), může činit od 12 měsíců, v případě skotu pro produkci masa až po 6.

Při výběru plemen nebo užitkových typů je především nutno respektovat jejich adaptabilitu, vitalitu a odolnost. Seznam doporučených plemen však doposud neexistuje, v rámci výběru by však měla být preferována taková plemena, která jsou již přizpůsobena daným podmínkám a zvířata konstitučně pevná, odolná, s dobrými mateřskými vlastnostmi a v optimální kondici. Pokud však není možno zabezpečit reprodukci v rámci uzavřeného obratu stáda, nová zvířata by v zásadě měla pocházet z jiných ECH. V ojedinělých případech je však možno některá zvířata (viz např.

Přeprava zvířat musí být co nejšetrnější a při jejím provádění musí být respektovány příslušné předpisy. Při nakládání, respektive vykládání zvířat se nesmí používat elektrické pomůcky k popohánění, před jízdou či v jejím průběhu je zakázána aplikace uklidňujících alopatických prostředků. Závěrem k této části je nutno dodat, že legislativa týkající se ECH zvířat je poměrně rozsáhlá.

PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců

PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců (dále jen Svaz PRO-BIO) je jediné celostátní sdružení ekozemědělců, zpracovatelů a prodejců biopotravin. Sdružuje také poradce, školy, spotřebitele a přátele ekologického zemědělství. Hlavním posláním Svazu PRO-BIO je prosazovat v ČR ekologické zemědělství jak v intenzivních, tak extenzivních produkčních oblastech. Důležitou součástí činnosti je propagace biopotravin, vždy s ohledem na zájmy ekologických zemědělců. Svaz PRO-BIO spolupracuje s Ministerstvem zemědělství ČR, Ministerstvem životního prostředí ČR a také s významnými zahraničními svazy i výzkumnými ústavy a je členem mezinárodní asociace IFOAM EU. Svaz PRO-BIO je občanské sdružení (nestátní nezisková organizace).

PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců v současné době sdružuje 606 ekologických zemědělců, 68 bioprodejen a 220 členů PRO-BIO Ligy, sekce pro spotřebitele.

Jedna ze základních podmínek v chovu hospodářských zvířat je zákaz živočišné produkce bez zemědělské půdy. Pro všechny druhy zvířat pak platí, že v zájmu jejich zdraví musí být prováděna preventivní opatření, např. chovatelské postupy, kvalitní krmivo, vhodné ustájení. Pokud se v zájmu zdraví zvířete rozhodne veterinární lékař použít chemicky syntetizovaná alopatická léčiva nebo antibiotika, platí, že ochranná lhůta od posledního podání takového léčiva a následné použití jeho bioproduktu k výrobě potravin je dvojnásobná oproti zákonné ochranné lhůtě.

Jsou upravena také pravidla pro to, jak má vypadat a jak má být velký životní prostor jednotlivých druhů zvířat, výběhy, v některých ohledech pak i kvalita, původ a složení krmiv. Tady platí všeobecně tendence k tomu, krmit krmivy z vlastní zemědělské produkce, případně usilovat o co nejvyšší míru lokálnosti. Taky je tu požadavek na velmi vysokou míru krmiv s původem v EZ a naprostý zákaz GMO krmiv nebo krmiv z GMO získaných.

Základní rozdíly v chovu skotu, drůbeže a prasat v EZ

Základní rozdíl v chovu masného skotu v EZ oproti konvenčním chovům spočívá v povinnosti zajistit přístup zvířatům na pastvu v období pastvy, kdykoliv to podmínky dovolí. Pokud toto nelze zabezpečit, musí mít zvířata zajištěna přístup na otevřená prostranství, která mohou být částečně zastřešena. Ustájení musí být volné, to znamená, že zvířata ve stáji nesmí být přivázána. Intenzita chovu musí zajišťovat pohodlí a welfare. Vazné ustájení je zakázáno (povoleno je na výjimku u malých farem do 50 ks skotu, ale i zde je povinnost minimálně 2x v týdnu umožnit zvířatům volný pohyb).

Krmiva z vlastní zemědělské produkce činí minimálně 60 %, pokud to není možné, musí být nakoupena od jiných ekologických podnikatelů. Nejméně 50% sušiny v denní krmné dávce musí pocházet z objemných krmiv. Krmné suroviny minerálního původu a doplňkové látky mohou být podávány jen ve formě, které jsou uvedeny v přílohách legislativních předpisů, nesmí být vyrobeny za pomocí chemických syntetických rozpouštědel.

Základní podmínkou v chovu drůbeže je, že jde o chov extenzivní a drůbež nesmí být chována v klecích. Stáje pro veškerou drůbež musí mít nejméně jednu třetinu podlahové plochy pevnou (bez roštů), která je pokryta podestýlkou. Ve stáji pro nosnice slouží dostatečně velká část podlahové plochy jako sběrné místo pro trus. Stáje jsou vybaveny hřady, jejichž počet a rozměry jsou uzpůsobeny velikosti skupiny a druhům. Drůbež musí mít přístup do výběhu alespoň po dobu jedné třetiny svého života. Výběhy mají být převážně pokryty vegetací, jsou vybaveny ochranným zařízením (např.

Minimální vnitřní plocha je stanovena u nosnic na 1 m2 maximálně 6 kusů, 18 cm délka hřadu na jednu nosnici, jedno hnízdo na 7 nosnic, v případě společného hnízda 120 cm2 na kus, venkovní výběh 4 m2 na nosnici. U drůbeže na výkrm max. počet zvířat je max. 10 kusů na 1 m2 vnitřní plochy nebo max.

Stáje jsou postaveny tak, aby všichni ptáci měli snadný přístup na otevřené prostranství. Cílem chovu drůbeže je předejít využívání intenzivních postupů, drůbež se chová až do dosažení minimálního věku nebo pochází z linií drůbeže s pomalým růstem. Vodní drůbež musí mít přístup k tekoucí vodě, rybníku, jezeru nebo tůni vždy, kdy to povětrnostní a hygienické podmínky dovolují.

V chovu prasat platí, že se prasnice chovají ve skupinách, kromě období konce březosti a období kojení. Prasata mají přístup na pastvu, kdykoliv to povětrnostní podmínky a stav půdy dovolí. Pokud toto nelze zabezpečit, musí mít zajištěn přístup na otevřená prostranství, která mohou být částečně zastřešena. Vazné ustájení nebo izolování zvířat je zakázáno, pokud se nejedná o jednotlivá zvířata a o omezenou dobu, např.

Intenzita chovu musí zajišťovat dobré životní podmínky zvířat - min. vnitřní plocha musí být 7,5 m2 na prasnici po porodu se selaty do stáří 40 dní, venkovní plocha výběhu pro volný pohyb zvířat, mimo pastvu min. 2,50 m2. Podlahy ustájovacích prostor nesmí být kluzké, minimálně polovina podlahy, kde se zvířata pohybují, musí být pevná (max. 50% může být roštová).

Krmiva z vlastní zemědělské produkce činí minimálně 20 %, pokud to není možné, musí být bio krmivo vyprodukováno v tomtéž regionu. Kupírování ocásku selatům není povoleno, kastrace selat je možná v případě, že ji provádí kvalifikovaný personál a za použití anestetik nebo analgetik.

tags: #welfare #v #ekologickem #zemedelstvi #životní #podmínky

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění Mexického zálivu
• Životní prostředí a plasty
• Změny v Zákoně o Odpadech
• Hranice BPEJ: Co to znamená?
• Zábavné kvízy o přírodě