Lišejníky jako bioindikátory znečištění ovzduší

06.03.2026

Lišejníky představují unikátní symbiotické společenství hub a fotobiontů, fotosyntetizujícími organismy, jako jsou řasy a sinice. Jedná se o jemnou spolupráci sinic či řas s houbami po milióny let, která dokáže osídlit na pohled velmi nehostinné končiny. Na neobydleném skalisku je lišejník zpravidla jedním z prvních kolonizátorů. Tato symbióza hraje klíčovou roli v ekosystémech po celém světě.

Nemusíte být profesionálními lichenology (lichenologie = věda o lišejnících), aby jste věděli, že lišejník je vlastně zvláštní druh symbiózy řasy či sinice (tedy tzv. fykobionta) a houby (mykobionta). V páté třídě jste to mohli slýchat pod souslovím "podvojný organismus". Jedná se sice o oboustranně výhodný vztah - řasa zajistí organické látky, houba vodu - ale dnes mezi odborníky převládá názor, že má houba mírně navrch. Proto se podobným vztahům říká lichenismus.

Tyto tvorečkové jsou všudypřítomní. Lišejníky byly objeveny pouhých 300 kilometrů od pólu i v centrální Sahaře. V nepříznivých podmínkách si vytvářejí velmi odolné stadium, které jim dovolí přežít. Pokusy ve vesmíru ukázaly, že lišejníky přežijí i pobyt v studeném a mrtvém vesmíru na oběžné dráze Země. Lišejníky tím znovu rozvířily diskusi o teorii panspermie, tedy myšlence, že Země byla živými tvory osídlena z jiných končin vesmíru.

Morfologie lišejníků

Lišejníky zpravidla vytvářejí těla (stélky) podle tří vzorů.

Ty nejméně nápadné jsou druhy korovité, jako například mapovník zeměpisný. Pevně srůstají s podkladem, často obrůstají skaliska i borku stromů. Takovým druhům říkáme mikrolišejníky.
Druhým typem jsou lupenité druhy: typická je v tomto ohledu terčovka bublinatá, protože její stélky sice pevně lnou k podkladu, ale "lupínky" na kraji stélky přichyceny nejsou.
Pro lidské oko bývají ještě estetičtější takzvané keříčkovité lišejníky - ve vhodných podmínkách mohou dorůst až jednoho metru, ale i české menší druhy "keříčků" zaujmou, zvláště proto, že jsou k nalezení již velmi vzácně.

Lišejníky jako bioindikátory

Pro lišejníky je typická schopnost tzv. bioindikace čistoty ovzduší. Některé lišejníky jsou značně citlivé na změny přírodního prostředí a lze je využívat jako bioindikátory čistoty vzduchu. Někdo by možná řekl "bohužel", protože kvůli znečištěnému ovzduší dnes mnoho lišejníků vymizelo. Například většina druhů provazovek, dlouhých keříčkovitých lišejníků ("Krakonošovy vousy"), dnes u nás roste pouze v několika málo lokalitách např. v okrajových pohořích. Situace zlepšuje, ale ještě před dvaceti lety jeden biolog našel po dlouhém hledání v Krkonoších několik slaboučkých jedinců provazovky.

Čtěte také: Rizika oxidu uhelnatého z kouře

Lišejníkům totiž škodí emise oxidu siřičitého. Tento plyn vzniká zvláště při spalování fosilních paliv, nejvíce se uvolňuje z uhelných elektráren. Po odsíření těchto provozů problém s oxidy síry trochu ztratil na významu, stále však hrají prim mezi látkami, které lišejníkům škodí. Oxid siřičitý narušuje u lišejníků vnitřní stabilitu buněk, znemožňuje fotosyntézu a má vliv na rozmnožování. Když je v ovzduší více než 125 mikrogramů oxidu siřičitého, nenajde lichenolog téměř nic. Mezi další látky, které mají vliv, patří sloučeniny těžkých kovů, fluoru, bromu a radioaktivní spad.

Ovšem existují i výjimky - mezi ně patří rody Physcia, Amandinea, ale také Xanthoria. Nazýváme je nitrofilní nebo synantropní lišejníky, protože se vyskytují velice často kolem silnic nebo na jiných dusíkem obohacených lokalitách.

Díky nižším hodnotám oxidu ve vzduchu se začalo už před několika lety znovu choulostivějším druhům lišejníků dařit. Proto se v Brdech častěji zase vyskytují epifytické, horské druhy jakými jsou provazovky či vousatce. Jak už název epifytické napovídá, najdeme je na kmenech či větvích stromů. Provazovky se tedy v Brdech znovu zabydlely, ale v minulosti musely růst v mnohem větší míře. Však se jim také místně říkalo Fabiánovy vousy. Naši předkové tyto lišejníky totiž používali jako imitaci vousů na figurkách Fabiána. Další citlivý druh na znečištění je terčovka pohárkatá.

Schválně si zkuste projít se světlým lesem nebo podél skal, a uvidíte, kolik lišejníků je možné najít. V Pardubicích jsem po půlhodinové procházce na kraji sídliště našel více než deset druhů. V jiných končinách lišejníků bývá daleko více, úchvatné jsou třeba husté porosty různých terčovek ve Vysokých Tatrách. Lišejníky se určují velmi obtížně a je nutná dlouhá zkušenost. Zkoumá se hlavně mikroskopické utváření stélek, používá se i metoda chromatografie (složitá fyzikálně chemická metoda).

V Brdech bylo kdysi objeveno 235 druhů lišejníků rostoucích na borce stromů, kamenech či na zemi. Podle odborníků bylo v České republice zaznamenáno asi 1700 druhů lišejníků.

Čtěte také: Zařízení a emise

Čtěte také: Environmentální faktory: Definice

tags: #lišejníky #jako #bioindikátory #znečištění #ovzduší