Analýza Ekologického Stavu Řeky Lučiny po Soutok s Ostravicí

Rámcová směrnice o vodách (2000/60/ES) [1] ukládá členským státům EU povinnost hodnotit hydromorfologický stav povrchových vod. Ten, společně s biologickými, chemickými a fyzikálně-chemickými složkami, tvoří součást monitoringu ekologického stavu vodních útvarů. Cílem hodnocení hydromorfologického stavu je určit míru antropogenního ovlivnění vodních útvarů v rámci těchto složek.

Hodnocení hydromorfologického stavu a jeho složek (hydrologický režim, kontinuita, morfologické podmínky) je součástí monitoringu ekologického stavu vodních útvarů. Hydromorfologie jako podpůrná složka biologického hodnocení má zásadní vliv na živé organismy ve vodních ekosystémech. Pojem „hydromorfologie“ zahrnuje informace o geomorfologických a hydrologických procesech probíhajících ve vodních tocích, včetně jejich podélné, laterální a vertikální kontinuity.

Hodnocení hydromorfologie se využívá v mnoha krocích procesu plánování podle Rámcové směrnice o vodách. Svou roli hraje při vymezení vodních útvarů, analýze významných vlivů, stanovení silně ovlivněných vodních útvarů, výběru umístění monitorovacích profilů a v neposlední řadě také při navrhování efektivních opatření pro dosažení dobrého stavu, resp. potenciálu vodního útvaru, který je hlavním cílem Rámcové směrnice o vodách.

Základním legislativním dokumentem, jenž upravuje hodnocení hydromorfologického stavu vodních útvarů na evropské úrovni, je zmíněná Rámcová směrnice o vodách. V české legislativě je tato problematika upravena zákonem č. 254/2001 Sb., tzv. vodním zákonem, a vyhláškou č. 98/2011 Sb., která stanovuje způsob a rozsah hodnocení stavu povrchových vod. Správnou a konzistentní implementaci Rámcové směrnice o vodách v souladu s cíli Evropské unie podporují metodické pokyny Společné implementační strategie (CIS - Common Implementation Strategy) a příslušné normy.

Hodnocení hydromorfologického stavu vodních útvarů je v současnosti v České republice (ČR) formálně prováděno metodikou Hydroekologického monitoringu (HEM) [4, 5], která byla oficiálně akceptována MŽP. Tato metodika byla ovšem využita pouze v omezené míře a data z hodnocení dosud nebyla oficiálně reportována v rámci pravidelných hlášení o stavu vodních útvarů. Uživatelé metodiky často poukazovali na její časovou náročnost, zejména při sběru terénních dat a následných výpočtech, stejně jako na vyšší míru subjektivity při hodnocení jednotlivých indikátorů. Ačkoli metodika splňuje základní požadavky české a evropské legislativy, od jejího vzniku došlo k významnému pokroku v oblasti hodnocení hydromorfologie vodních toků, což se projevilo i v aktualizacích příslušných norem. Tento vývoj ukázal potřebu revidovat stávající přístup tak, aby lépe reflektoval nové požadavky a aktuální poznatky.

Čtěte také: Ekologická katastrofa v Ostravě?

Metodika HYMOS

V reakci na tyto výzvy byla vyvinuta v rámci projektu TA ČR č. SS05010135 „Vývoj metodiky pro monitoring a hodnocení hydromorfologických charakteristik vodních toků“ nová metodika pro hodnocení hydromorfologického stavu vodních útvarů, označovaná akronymem HYMOS - Metodika hodnocení ekologického stavu útvarů povrchových vod tekoucích (kategorie řeka) pomocí hydromorfologických složek. Metodika byla vyvinuta primárně pro hodnocení vodních útvarů povrchových vod tekoucích, a to jak přirozených, tak silně ovlivněných. Není však určena pro hodnocení umělých vodních útvarů. S ohledem na potřebu flexibilního přístupu k hodnocení hydromorfologie byla současně koncipována tak, aby umožňovala hodnotit i vodní toky, které nejsou definovány jako vodní útvary.

Při vývoji metodiky byl kladen důraz na legislativní rámec a normy uvedené v úvodní kapitole. Významnou roli při jejím vytváření měly výsledky evropského projektu REFORM (REstoring rivers FOR effective catchment Management) [6] a metodika Morphological Quality Index (MQI) [7], jež byla vyvinuta v rámci uvedeného projektu. Na základě nových poznatků z projektu REFORM a metodiky MQI byla aktualizována norma EN 14614 (2020, původní verze schválená v roce 2005).

Metodika HYMOS zahrnuje dle současných požadavků a doporučení jak hodnocení tvarů, tak procesů, přičemž sleduje procesy nejen v hodnoceném úseku, ale také nad ním, např. ovlivnění transportu sedimentů mající vliv na zahlubování vodního toku níže po proudu. Na vodní toky metodika nahlíží jako na dynamicky se měnící systémy, které se vyvíjejí v čase, přičemž je možná změna z jednoho půdorysného tvaru na jiný. Z tohoto důvodu metodika nenastavuje referenční stav na základě archivních map, ačkoli archivní mapy slouží jako důležitý podklad pro identifikaci antropogenních úprav v minulosti.

Oproti dřívějším metodikám nejsou referenční podmínky stanoveny jako konkrétní charakteristiky jednotlivých hodnocených indikátorů pro jednotlivé typy vodních toků, např. ve formě přesných hodnot variability šířky koryta nebo počtu přirozených typů substrátu. Tento přístup totiž často vedl k nepřesnostem v hodnocení. pro indikátory vyjadřující působení antropogenních tlaků (např. pro indikátory vyjadřující „funkčnost“ vodního toku a jeho odezvu na antropogenní tlaky (např. dnový substrát, tvary dna koryta) jsou referenční podmínky definovány jako přítomnost tvarů a procesů, které jsou očekávány u vodního toku nacházejícího se v daných fyzicko-geografických podmínkách (např. Tento způsob nastavení referenčních podmínek klade vyšší odborné nároky na uživatele metodiky. Aby bylo hodnocení co nejvíce usnadněno, byla v rámci projektu HYMOS vytvořena hydromorfologická typologie vodních toků.

Ta vychází z kombinace následujících klíčových parametrů: sklon údolí, sevřenost toku v údolí (angl. confinement index, definovaný jako poměr šířky nivy k šířce koryta), potenciál přínosu hrubých sedimentů do koryta a velikost toku (řád vodního toku podle Strahlera). Na základě těchto parametrů byly vytvořeny hydromorfologické typy vodních toků, k nimž jsou připojeny popisy charakteristických morfologických parametrů koryta. Tyto popisy slouží jako vodítko pro hodnotitele při posuzování hodnocení hydromorfologie.

Čtěte také: Lucerna setá: ekologické pěstování

Vodní útvary vymezené na území ČR často vykazují vysokou míru nehomogenity. V rámci jednoho vodního útvaru se obvykle vyskytují různé hydromorfologické typy vodních toků, které se liší svou odezvou na působení antropogenních tlaků. Toto vymezení není plně v souladu s požadavky Rámcové směrnice o vodách (2000/60/ES) ani s doporučeními metodických pokynů CIS č. Vzhledem k požadavku na zachování stávajícího vymezení vodních útvarů bylo pro účely hodnocení hydromorfologického stavu nutné provést jejich rozdělení na homogennější úseky.

Hodnocení hydromorfologických charakteristik se provádí na úrovni těchto úseků, přičemž metodika umožňuje volbu ze dvou přístupů hodnocení:

• Hodnocení celé délky úseku: Tento přístup poskytuje nejpřesnější obraz o hydromorfologickém stavu, protože reflektuje všechny charakteristiky v rámci celého úseku.
• Hodnocení na kratším reprezentativním „podúseku“: Hodnocení se provádí na vybraném podúseku, jehož charakteristiky jsou následně extrapolovány na celý úsek. Tento přístup je časově méně náročný, avšak poskytuje méně detailní informace o hydromorfologickém stavu.

Indikátory používané k hodnocení hydromorfologického stavu a jeho dílčích složek (hydrologický režim, kontinuita a morfologické podmínky) vycházejí z požadavků stanovených normou ČSN EN 14614. Každý indikátor je definován z hlediska své funkce v hodnocení a rozsahu použití, tj. pro které typy vodních toků je aplikovatelný. Na rozdíl od dřívějších přístupů již není nutné pro účely hodnocení zaznamenávat u indikátorů detailní informace, jako je procentuální zastoupení typů dnového substrátu nebo tvarů dna koryta. Místo toho se přímo hodnotí míra odchylky od referenčního stavu v kategoriích, což významně snižuje časovou náročnost sběru dat v terénu. Indikátory se hodnotí ve třech až pěti kategoriích, což přispívá také ke snížení míry subjektivity.

Sběr terénních dat lze provádět přímo prostřednictvím formuláře v mobilní aplikaci (webová platforma přizpůsobená pro jakékoli mobilní zařízení), čímž se odstraňuje potřeba dodatečného přepisu údajů z papírových formulářů. V průběhu testování metodiky HYMOS byla porovnávána rychlost hodnocení ve srovnání s metodikou HEM.

Indikátory jsou hodnoceny v kategoriích, přičemž každé z nich je přiřazeno bodové skóre. Tento systém umožňuje kvantifikovat všechny složky hydromorfologie (hydrologický režim, kontinuita, morfologické podmínky) a celkový hydromorfologický stav úseku a následně vodního útvaru. Skórování vychází z metodiky MQI [7] a bylo na základě dat získaných během řešení tohoto projektu validováno a upraveno, aby odpovídalo podmínkám ČR.

Čtěte také: Lučina – lehkost a svěžest pro vaše jídla

Hodnocení hydromorfologického stavu se počítá jako součet bodů získaných hodnocením jednotlivých indikátorů, který je následně dělen maximálním možným bodovým skóre za dané indikátory. Každý indikátor ovlivňuje výsledné hodnocení odlišnou měrou. Indikátory, jež nejsou hodnoceny, se do výpočtu maximálního skóre nezapočítávají. Při výpočtu skóre se také zohledňuje spolehlivost hodnocení. Pokud je hodnocení indikátoru méně spolehlivé (např.

Vypočítané skóre pro hydromorfologii a její složky se pohybuje v rozmezí od 0 do 1, přičemž hodnota 1 odpovídá přirozeným podmínkám a 0 označuje silně degradované podmínky.

Testování Metodiky HYMOS

Metodika HYMOS byla aplikována na 15 vybraných vodních útvarech, jež jsou rovnoměrně zastoupeny ve všech hlavních povodích ČR - po třech vodních útvarech v každém povodí. Pro účely prokázání aplikovatelnosti metodiky byly vybrány vodní útvary, které pokrývají různé hydromorfologické typy vodních toků, tedy toky s rozdílnými sklony (vysoký/nízký), v sevřených i nesevřených údolích, malé i velké toky, s různou intenzitou přínosu hrubých sedimentů. Dalším kritériem pro výběr byl záměr zahrnout vodní útvary s různou intenzitou působení antropogenních tlaků.

Indikátory 1 až 8 a 18 (uvedené v tab. 1) byly hodnoceny na celé délce úseku na základě distančních dat. Indikátor 9, týkající se periodicity a rozsahu zaplavování nivy, byl hodnocen na celé délce, pokud byla k dispozici příslušná distanční data (vrstva záplavového území při Q5). Zbývající indikátory byly hodnoceny v rámci kratších podúseků. Celkem bylo vyhodnoceno 15 vodních útvarů, které byly rozděleny do 50 úseků. Pro každý z těchto úseků bylo vypočítáno jak skóre pro jednotlivé složky hodnocení hydromorfologie (hydrologický režim, kontinuita, morfologické podmínky), tak i celkový hydromorfologický stav. Každý úsek byl rovněž zařazen do odpovídající třídy klasifikace.

Téměř polovina hodnocených úseků byla dle míry ovlivnění hydromorfologických podmínek zařazena do klasifikačního stupně 3. Jedenáct úseků bylo v dobrém stavu, devět ve velmi dobrém a sedm bylo hodnoceno jako poškozené. Žádný úsek nebyl klasifikován jako zničený (třída klasifikace 5). Velmi dobrý stav byl typický pro části vodního toku na horních úsecích s výrazným sklonem, často v sevřených údolích. Tyto části však obvykle tvoří jen menší podíl z celkové délky vodního útvaru. Delší úseky ve velmi dobrém klasifikačním stupni se nacházejí pouze ve vodním útvaru Říčky od pramene po soutok s tokem Lučina.

V dobrém nebo velmi dobrém stavu byly shledány rovněž úseky v sevřených údolích, kde je intenzita antropogenních úprav obvykle nižší (např. dolní část Hrejkovického potoka).

Tabulka 1: Přehled hodnocených indikátorů

tags: #lucina #po #soutok #s #ostravici #ekologicky

Oblíbené příspěvky:

• Program školy v přírodě v Ostravici
• Šetrnější papírování se Zewa
• Široké 3D fototapety s přírodními motivy: Podrobný pohled
• Průvodce výběrem kompostéru
• Ekologická újma v ČR