Definice ekologické újmy v českém právním řádu

Pojem ekologická újma byl do českého právního řádu zaveden již zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Podle jeho ustanovení § 10 se ekologickou újmou rozumí "ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti". Zákon upravuje také základní principy nápravy ekologické újmy způsobené protiprávní činností (srov. § 27), k jeho aplikaci však nikdy nedošlo a jeho význam zůstává spíše v rovině interpretační.

V důsledku transpozice práva Evropské unie byl přijat zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů (dále "zákon o předcházení ekologické újmě" nebo "zákon č. 167/2008 Sb."), který zakotvuje odpovědnostní režim za vznik ekologické újmy na vybraných částech životního prostředí (na chráněných druzích volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlinách nebo přírodních stanovištích, vodě a půdě).

V českém právním řádu se tedy pojem ekologická újma vyskytuje ve dvojím významu. Zákon o předcházení ekologické újmě ji však vnímá úžeji. Podle ustanovení § 2 písm. a) zákona se jí rozumí "nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné nepříznivé zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo; jedná se o změnu na... (výše uvedených složkách životního prostředí)".

Tímto svým vymezením se ekologická újma odlišuje od klasického soukromoprávního chápání a pojímání škody (na životním prostředí) v zákoně č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako materiální ztrátu na věci, protože ekologickou újmou je i ztráta imateriální povahy (poškození funkcí). Takové typy ekologické újmy odpovídající zejména poškození mimoprodukčních funkcí životního prostředí.

Ekologickou újmou je dle zákona jen taková újma, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje, tj.:

Čtěte také: Řešení fragmentace krajiny

• chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a jejich přírodní stanoviště,
• povrchové nebo podzemní vody a půdu.

Zákon stanoví podmínky, za nichž vzniká povinným osobám (podnikatelé a další osoby vykonávající rizikovou provozní činnost - příloha č. 1 zákona) povinnost provádět preventivní (v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy) nebo nápravná (v případě vzniku ekologické újmy) opatření.

Principy zákona o předcházení ekologické újmě:

• Princip prevence - provozovatel vybraných činností má v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy povinnost provádět nezbytná preventivní opatření, nést s tím spojené náklady a informovat o tom příslušný orgán státní správy.
• Princip „znečišťovatel platí“ - provozovatel, jehož činnost způsobila ekologickou újmu nebo bezprostřední hrozbu takové újmy, má být finančně odpovědný.
• Princip naturální restituce - při nápravě závadného stavu se upřednostňují nápravná opatření před peněžní náhradou a klade se důraz na efektivní dekontaminaci a obnovení nebo nahrazení poškozeného přírodního zdroje uváděním nebo navrácením do původního stavu anebo směrem k tomuto stavu.
• Princip objektivní odpovědnosti - z něj vychází povinnost prevence nebo nápravy ekologické újmy.

Podstatnou změnou, kterou přináší tento zákon, oproti stávající legislativě je, že podmínkou provedení nápravných opatření provozovatelem vybraných činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu není jeho protiprávní jednání. Ke vzniku odpovědnosti, resp. povinnosti provést nápravné opatření, postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č. 1 k zákonu a vznikem ekologické újmy (§ 4 zákona č. 167/2008 Sb.); nevyžaduje se tedy prokázání protiprávnosti a zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti.

Zákon č. 167/2008 Sb. vychází z toho, že ke vzniku ekologické újmy může dojít na základě právně kvalifikované události mající původ v prováděné provozní činnosti.

Příloha č. 1 k zákonu obsahuje výčet těch provozních činností považovaných za rizikové pro životní prostředí a lidské zdraví, s nimiž se spojuje objektivní odpovědnost za ekologickou újmu vyvolanou samotnou povahou takové provozní činnosti (bez ohledu na porušení právního předpisu nebo povolení vydaného na jeho základě).

Pouze v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích, která byla provozovatelem způsobena provozní činností neuvedenou v příloze č. 1, je povinnost k prevenci a nápravě ekologické újmy založena na porušení právních předpisů (§ 5 zákona č. 167/2008 Sb.).

Čtěte také: Uzdravení Krušnohorské Krajiny

Podmínky vzniku ekologické újmy podle zákona:

• závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování příznivého stavu ochrany takových druhů a stanovišť (v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích),
• závažné nepříznivé účinky na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál (v případě ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách) nebo
• závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů nebo mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj (v případě ekologické újmy na půdě).

Kritéria pro posouzení významu účinků na dosahování nebo udržení příznivého stavu ochrany chráněných druhů a stanovišť jsou v příloze č. 3.

Zákon se nevztahuje na ekologickou újmu nebo její bezprostřední hrozbu vzniklé před nabytím účinnosti zákona (tj. před 17.8.2008). Podle § 22 odst. 1 zákona se povinnost provést preventivní nebo nápravná opatření nebo nést náklady podle tohoto zákona neuloží, pokud jde o ekologickou újmu způsobenou událostí nebo emisí, k níž došlo před nabytím účinnosti tohoto zákona, nebo po nabytí jeho účinnosti jako důsledek provozní činnosti, která byla prokazatelně ukončena před tímto dnem.

Doba vzniku ekologické újmy je rozhodná pro ukládání vyrovnávacích nápravných opatření, jejichž účelem je vyrovnání tzv. přechodných ztrát, které nastaly ode dne, kdy došlo k ekologické újmě, do doby, dokud primární nebo doplňková nápravná opatření nedosáhnou účinku (viz příloha č. 4).

Za ekologickou újmu na povrchových nebo podzemních vodách považuje zákon č. 167/2008 Sb. takovou nepříznivou měřitelnou změnu povrchových nebo podzemních vod (nebo měřitelné zhoršení jejich funkcí), která má závažné nepříznivé účinky na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál.

Zákon č. 167/2008 Sb. (stejně tak jako směrnice 2004/35/ES) neobsahuje žádné kritéria pro posuzování ekologické újmy na vodách. Rozhodující pro posouzení ekologické újmy na vodách budou zejména odborná vyjádření pověřených odborných subjektů provádějících monitoring stavu vod podle § 21 zákona č. 254/2001 Sb. (ČHMÚ, VÚV, správci povodí).

Čtěte také: Jak zachránit umírající orchidej

K dotazům týkajícím se finanční zabezpečení dle § 14 zákona č. 167/2008 Sb. Nabytí účinnosti § 14 zákona č. 167/2008 Sb. bylo odloženo až k 1.1.2013 (viz § 29 zákona č. 167/2008 Sb.), tzn. že do té doby není třeba zabezpečovat finanční zajištění k náhradě nákladů na preventivní nebo nápravná opatření a plnit další povinnosti stanovené v § 14 zákona č. 167/2008 Sb.

Bližší podrobnosti zabezpečování finančního zajištění stanoví prováděcí nařízení vlády č.295/2011 o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění ze dne 14.9.2011, které nabylo účinnosti 1.1.2012.

Podle § 14 odst. 5 zákona č. 167/2008 Sb. vláda stanovila způsob hodnocení rizik, kritéria posuzování dostatečného finančního zajištění pro provozovatele a bližší podmínky provádění a způsobu finančního zajištění k provedení preventivních nebo nápravných opatření.

Lze rozlišovat preventivní opatření všeobecné povahy, která musí být přijímaná provozovatelem v době, kdy ještě neexistuje bezprostřední hrozba vzniku ekologické újmy (např. havarijní plány zpracovávané podle § 39 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb. nebo podle § 20 zákona č. 78/2004 Sb., popř. opatření vzešlá z posuzování vlivu záměru na životní prostředí (EIA) prováděného podle zákona č. 100/2001 Sb.), a speciální preventivní opatření, která musí být přijímána provozovatelem v době, kdy zjistí bezprostřední hrozbu vzniku ekologické újmy. Tato preventivní opatření by měla být přijímána v důsledku události, jednání či opomenutí vedoucích k bezprostřední hrozbě ekologické újmy a jejich cílem by mělo být předejít vzniku ekologické újmy nebo ji minimalizovat (§ 2 písm. j) zákona č. 167/2008 Sb.).

Nakládání s (GMO) je jednou z činností (bod 12 přílohy č. 1), na které se vztahuje zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o újmě“).

Nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění (dále jen „nařízení vlády“) stanoví způsob hodnocení rizik ekologické újmy.

Zákon č. 78/2004 GMO Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty (dále jen „zákon o GMO“) rozlišuje tři způsoby nakládání s GMO. Aplikace zákona o újmě závisí na způsobu nakládání s GMO.

tags: #náprava #ekologické #újmy #definice

Oblíbené příspěvky:

• Atmosférická depozice v Krkonoších
• Dílo Jeana Dorsta o ohrožené přírodě
• Inovativní metody zpracování odpadu
• Průvodce tříděním odpadu
• Kyselost mléka