Lýkožrout smrkový: Bionomie a ochrana lesa

Malý brouček, ale velký škůdce našich horských dřevin. Lýkožrout smrkový patří ve střední Evropě mezi nejvýznamnější škůdce, který napadá nejčastěji smrkové porosty se stářím na 60 let, a to především na osluněných porostních stěnách. Pokud ale má nedostatek potravy, napadá i stromy mladší, polomy a fyziologicky oslabené stojící stromy (imisemi, suchem, václavkou apod.).

Existuje vyhláška, která považuje lýkožrouta smrkového za kalamitního škůdce. Kalamitní stav je takový početní stav, který způsobuje rozsáhlá poškození porostů na stěnách, příp. vznik rozsevů uvnitř porostů (MZe ČR č. 101/1996 Sb.). Lýkožrout smrkový se obvykle vyvíjí výhradně na smrku ztepilém, výjimečně napadá i modřín opadavý a pouze velmi vzácně také borovici lesní.

Vývojový cyklus lýkožrouta smrkového

Na počátku je oválné, bílé vajíčko, ze kterého se vylíhne přibližně 2 mm larva, bělavé barvy. Ta roste do délky 5 - 7 mm. Dále se z ní stává kukla o délce 5 - 6 mm, ze které se vylíhne dospělý jedinec s válcovitý černohnědý, lesklý tělem, o délce 4,0-5,5 mm.

V našich podmínkách dokáže lýkožrout za rok zplodit až dvě nové generace. Při teplém a suchém počasí může mít o jednu generaci více. První rojení začíná hned po zimě a to většinou v období dubna a května, ale záleží na hodnotách teplot a nadmořské výšce. Druhé rojení bývá letní, které probíhá zhruba od poloviny června do počátku srpna. Případné třetí rojení probíhá podle počasí přelomu srpna a září.

Také existuje tzv. sesterské rojení. Bylo pozorováno po 2-3 týdnech po základním rojení. Při sesterském rojení dochází k přerojování samic na stejný nebo jiný strom, kde samice po regeneračním žíru pokračují bez další kopulace v kladení vajíček. V tyto doby je možné brouky vidět poletovat v přírodě. Začnou nalétávat na stromy, které jsou oslabeny a mají sníženou možnost ronit pryskyřice.

Čtěte také: Nerezový odpadkový koš s výkyvným víkem

Průběh napadení stromu

Jako první nalétává na strom sameček a vyhlodá vstupní otvor a začne hlodat snubní komůrku. Při této činnosti vznikají drobné pilinky, takzvané „drtinky", které vyhazuje ze vstupního otvoru ven. To je první známka napadení stromu. Vyhlodání snubní komůrky trvá samečkovi 2-4 dny. Po skončení práce vypouští do ovzduší agregační feromony, které lákají samičky k páření a zároveň lákají i samečky k hromadnému náletu na oslabený strom. Tím je zajištěno soustředění populace. Na jednoho samečka připadne zpravidla 1-3 samičky.

Po spáření hlodá každá samička svoji matečnou chodbu a do zářezů po stranách chodby klade jednotlivá vajíčka. Během svého života samička naklade 20-100 vajíček, v průměru je možno počítat 60 vajíček. Hlodání matečné chodby a kladení vajíček trvá obvykle 7-10 dní. Z vajíček se po 6-18 dnech líhnou larvy, jejichž vývoj může trvat v optimálních podmínkách 7 dní, v podmínkách nepříznivých až 50 dní. Období kukly trvá v průměru 8 dní.

Po vylíhnutí je brouk lýkožrouta bílý a postupně tmavne. V tomto období je dospělec lýkožrouta ještě pohlavně nedospělý. Dospívání probíhá v období 2-3 týdnů, při takzvaném zralostním (uživném) žíru. Je to období, kdy čerstvě narozený dospělec požírá zbývající lýko v okolí larválních chodbiček. Pokud nastane situace, že v daném stromě již není nic vhodného, prokousávají se lýkožrouti ven a naletují na nové stromy, kde dokončují vývoj. Jakmile dospělec lýkožrouta ukončí zralostní žír, nastává tento cyklus znovu.

Celkový vývoj od zavrtání samce až po ukončení zralostního žíru trvá za normálních podmínek zpravidla 6-10 týdnů. Lýkožrout smrkový může zimovat jako larva, kukla nebo dospělec, v závislosti na průběhu počasí během léta nebo podzimu.

Přirození nepřátelé lýkožrouta smrkového

Lýkožrout smrkový má celou řadu přirozených nepřátel, a to jak predátorů, tak i parazitů. Mezi nejznámější brouky patří - pestrokrovečník mravenčí, drabčík. Z dvoukřídlého hmyzu jsou predátory larev lýkožrouta smrkového např. Medetera signaticornis Lw., nebo Lonchaea seitneri Hend. Velmi početní jsou paraziti z řádu blanokřídlých a také některé entomopatogenní houby.

Čtěte také: Účinky Tagetes lucida

Monitoring a ochrana proti lýkožroutu

Lesník kontroluje stav porostu při svých pravidelných pochůzkách. Při zvýšeném stavu se výskyt lýkožrouta smrkového kontroluje pomocí lapáků nebo lapačů, a to ve všech porostech starších 60 let. Lapáky a lapače se v porostech instalují na nejohroženější místa, a to alespoň 1 lapák nebo lapač na 5 ha.

• Lapák je pokácený dospělý strom přikrytý větvemi. Zavadající strom vylučuje podobně jako poškozené nebo oslabené stromy látky, které lákají brouka k napadení stromu. Lapáky se umísťují do míst s předchozím vývojem kůrovce a do míst s předchozí těžbou, kde je předpoklad výskytu kůrovce.
• Lapač je odchytové zařízení sloužící přilákání a odchytu kůrovců pomocí feromonové návnady. Feromony jsou biologicky aktivní látky, které umožňují komunikaci mezi příslušníky téhož druhu hmyzu a vyvolávají např. reprodukční aktivitu, agregační feromony slouží k přivolání většího počtu jedinců na vhodné oslabené stromy. Tohoto jevu se využívá při umístění zpravidla plastového deskového lapače, do kterého je umístěn feromonový odparník. Brouk přilákaný účinkem feromonu narazí na plastovou bariéru a spadne do odchytové misky, která znemožní výlet zachyceného brouka.

Jak lesník pozná napadený strom

Napadený smrk po náletu začíná v místech závrtů smolit. Je-li nálet úspěšný, objevují se na kůře stojících stromů malé hromádky tmavohnědých drtinek. Dále dochází k barevným změnám jehličí, které světlá, později rezne a postupně opadává, a současně začíná v místě primárního náletu opadávat kůra. Vitální strom je schopen vlivem svých obranných reakcí zavrtávající se brouky zavalit výronem pryskyřice (smolením) a tím se ubránit napadení. Na napadeném ležícím kmenu jsou místa závrtu dobře patrná podle hromádek drtinek. Sloupnutím kůry napadeného kmenu odkryjeme typické požerky lýkožrouta smrkového.

Říká se, že šumavský les procházel vždy takovými cykly. Nejprve vyroste les jehličnatý, který zničí kůrovec nebo vichřice. Na místě zničeného lesa začínají růst rychlerostoucí listnaté stromy a malé jehličnaté stromy. Listnaté stromy rostou rychleji a tím tvoří stín pro malé jehličnaté stromky. Tím vzniká smíšený les, který je odolnější vůči kůrovci.

Během kůrovcové kalamity na území NP Šumava bylo v letech 1995 až 1999 asanováno a vyvezeno přes milion m3 dřevní hmoty (KREJČÍ 2000). Hlavním výsledkem této kalamity, ať už byl způsoben činností lýkožrouta smrkového nebo lesnickou intervencí, je minimálně 5400 hektarů mrtvého lesa a holin (ZATLOUKAL 2002). Šumava rozhodně není se svými problémy jediná - například v Německu v roce 1992 bylo kvůli napadení lýkožroutem smrkovým asanováno 10 mil. m3 smrku, v Belgii 250 tis. m3; ve Francii v letech 1992 a 1994 téměř 500 tis. m3 (BAWBILT 2000).

Neutuchající obrovské škody, způsobené lýkožroutem smrkovým, nám jednoznačně dokazují, že dnes užívané prostředky ochrany lesa nejsou rozhodně tak efektivní, jak by si lesní hospodáři přáli.

Čtěte také: Elegantní koš do domácnosti

Nedostatky používání feromonových lapačů

Za jednu z nejslibnějších metod boje proti lýkožroutu smrkovému byly svého času považovány feromonové lapače (LIE a BAKKE 1981). Klasickou návnadou je směs základního komponentu agregačního feromonu lýkožrouta, S-cis-verbenolu, s některou z dalších složek feromonu (2-metyl-3-buten-2-ol nebo ipsdienol). Řada studií však ukazuje, že lýkožrout smrkový se neorientuje jen podle vlastního feromonu, nýbrž po-dle mnoha dalších látek. Zvlášť důležité jsou těkavé produkty stromů, a to buď stromů hostitelského smrku - ty zvyšují atraktivitu feromonu, nebo nehostitelských stromů, které atraktivitu feromonu snižují (BYERS a kol. 1998; HULCR 2004; REDDEMANN a SCHOPF 1996; ZHANG a kol. 1999).

Nízká efektivita

Není proto divu, že podrobné výzkumy standardních feromových návnad prokázaly jejich nízkou efektivitu. Například podle ZAHRADNÍKA a kol. (1993) není možno s použitím těchto přípravků odchytit více než 10 % lokální populace lýko-žrouta smrkového. Ani při velmi vysoké hustotě lapačů nelze odchytit více než 35 % jedinců (DUELLI a kol. 1997). Navíc většinu z odchycených lýkožroutů tvoří geneticky netypičtí a málo plodní jedinci (BERNHARD a GRUPPE 2000).

Možnost ekologické adaptace

Používání nedostatečně funkčních feromonových přípravků jako prevence představuje z dlouhodobého hlediska riziko. Na mnoha příkladech různých lesních škůdců se ukazuje, že rychlé ekologické adaptace (např. přeskoky na nové hostitele, změny v čichové orientaci, změny zbarvení) jsou běžnou realitou (WATT a kol. 1997). Je tedy jen otázkou času, kdy masové používání feromonových lapačů vyselektuje biotyp lýkožrouta smrkového, který nebude na tyto umělé a nekompletní signály reagovat. Značná variabilita již byla prokázána jak v produkci feromonů (SCHLYTER a IRGERSSON 1989), tak v jejich atraktivitě u některých kůrovců (LANIER a kol. 1972).

Druhová specializace

Další nevýhodou feromonových návnad je jejich druhová specializace. Většina produktů je zaměřena pouze na lýkožrouta smrkového. Selektivní hubení tohoto druhu ovšem způsobuje narušení přirozených konkurenčních vztahů v cenóze lýkožroutů a umožňuje namnožení jiných druhů, které jsou za normálních podmínek lýko-žroutem smrkovým potlačovány (např. Ips amitinus, Pytiogenes chalcographus; GRODZKI 1994). Feromonovými lapači je pak nutno bojovat proti každému druhu škůdce zvlášť, což je finančně náročné. Tento jev jsme mohli pozorovat i na Šumavě, kde se zvláště v závěru kalamity výrazně zvýšila role hned několika druhů, zvláště lýkohuba matného (Polygraphus poligraphus; ZELENÝ 2001).

Asanace

Metody efektivnější než feromonové lapače, například asanace stromů v napadených porostech, jsou bohužel často nebezpečné pro lesní biotop. NUORTEVA (1968) ukázal, že zavedení tzv. Naopak některým druhům lýkožroutů asanace svědčí a jejich populace rostou (např. lýkožrout lesklý Pityogenes chalcographus; GRODZKI 1997). Časté užívání asanací navíc často vede k rozvolňování porostu a utváření exponovaných porostních stěn, což paradoxně může způsobit další zrychlení gradace škůdce. Přes všechna tato negativa však dosud nemáme lepší způsob ochrany hospodářského lesa, než je racionální a citlivá asanace.

Také metody využívající pesticidy (otrávené lapáky apod.) mívají mnohem větší dopad na přirozené nepřátele lýkožroutů než na lýkožrouty samotné (OKLAND a kol. 1996, WERNER a kol. 1983).

Další způsoby obrany proti kůrovcovým kalamitám

Jako každý problém, i kůrovcové kalamity bychom se měli naučit řešit především prevencí. Tu zajistí zejména volba správného způsobu obhospodařovávání lesa. Je třeba si přiznat, že kalamity ve střední Evropě jsou důsledkem zemědělského přístupu uplatňovaného v lesnictví. Vysazením a smýcením monokultur je našim lesům vnucen tzv. velký vývojový cyklus. Pro ten je občasný plošný rozpad porostů, způsobený lýkožrouty nebo požárem, zcela přirozený.

V přirozených lesích je naopak možnost přemnožení lýkožrouta velmi omezená. Je to dáno patrně strukturou porostu, který je věkově i druhově rozrůzněný. V takovém lese je obtížné nalézt na jednom místě a v jednu sezónu dostatečné množství starých nebo oslabených smrků, které by umožnily namnožení lýkožroutů. Stejné faktory patrně zodpovídají za překvapivou skutečnost, že také v latentní fázi je hustota populace lýkožrouta smrkového nižší v neobhospodařovaném lese než v lese hospodářském, což potvrdili např. SCHLYTER a LUNDGREN (1993).

Druhým faktorem, omezujícím možnost gradace lýkožrouta v druhově smíšeném a věkově rozrůzněném lese, jsou přirození nepřátelé lýkožrouta. Mnohé výzkumy ukazují, že právě ti bývají přirozeným klíčovým faktorem v populační dynamice kůrovců (BEAVER a kol. 1977, TURCHIN a kol. 1999). Některé druhy predátorů navíc účinně hubí nejen lýkožrouta smrkového, ale jakékoliv přemnožené lýkožrouty, na rozdíl od druhově specifických feromonových lapačů.

Skutečně účinně však potlačují hmyzí predátoři lýkožrouta jen v případě jeho latentního výskytu. V případě gradace se jejich reprodukční rychlost opožďuje za reprodukcí lýkožrouta, a nástup gradace tak nedokáží ovlivnit (např. TURCHIN a kol. 1999, WERMELINGER 2002). Je také třeba znovu zdůraznit, že výše uvedené se týká predátorů v přirozeném lese. Z dosud málo známých důvodů se jim nedaří v kulturních smrčinách (např. NICOLAI 1995).

S trochou odvahy je tedy možné odvodit, že pravidelným zanedbáním malého množství dříví napadeného lýkožrouty si může lesník paradoxně pomoci. Kůrovcovou kalamitu ještě nespustí, umožní však přirozeným nepřátelům lýkožrouta udržet si stabilní “akceschopnou” populaci. Toto je však dosud nepodložená domněnka, vyžadující další výzkum.

Využití přirozených nepřátel

Ačkoliv v mnoha oborech zemědělství jsou už po desetiletí s úspěchem uplatňovány metody biologického boje proti škůdcům pomocí přirozených nepřátel (RIDGWAY a VINSON 1977), v boji proti kůrovcovitým se zatím dlouhodobě osvědčily jen sporadicky. Především umělé laboratorní množení hmyzích predátorů se ukázalo jako ekonomicky neúnosné (BERRYMANN 1967, KOLUBAJIV 1958). Zpravidla se nedaří ani stabilizovat populace predátorů introdukované z jiných oblastí (LAWSON a MORGAN 1992, ZONDAG 1979) . Zde je výjimkou např. úspěšná introdukce Rhizo-phagus grandis (brouk čeledi Rhizophagidae) do Británie za účelem hubení též introdukovaného lýkohuba Dendroctonus micans (FIELDING a EVANS 1997).

Naděje je však vkládána do vývoje metod, umožňujících manipulaci s přírodními populacemi predátorů a škůdců (BERRYMANN 1967). Manipulace celých populací predátorů by byla možná s použitím feromonů lýkožroutů (MITCHELL 1981). Takové metody však vyžadují kompletní znalost bionomie predátorů a jejich interakcí s populací škůdce. Výzkum těchto interakcí a jejich testování pro praktické využití je ovšem teprve “v plenkách” a jejich využití “ve hvězdách” (AUKEMA a kol. 2000, HULCR 2004).

Proto právě na vztahy mezi lýkožroutem smrkovým a jeho přirozenými nepřáteli je zaměřen autorův výzkum na Šumavě. V rámci něj byl hodnocen vliv nejdůležitějších hmyzích predátorů na populaci lýkožrouta v šumavských podmínkách a dále byla u nejdůležitějších druhů studována jejich čichová orientace, neboli způsob, jakým vyhledávají stromy napadené kůrovci. Počáteční studie mimo jiné potvrdily, že nejdůležitějším a nejhojnějším predátorem jsou mouchy z rodu Medetera z čeledi Dolichopodidae. Dalšími důležitými predátory jsou známí brouci pestrokrovečník mravenčí (Thanasimus formicarius) a pestrokrovečník menší (Thanasimus femoralis) z čeledi pestrokrovečníků (Cleridae) (HULCR 2001).

Ve všech případech jde o hmyz s podkorními larvami. Právě tyto larvy způsobují značnou mortalitu larev kůrovců v napadených stromech. V některých případech zkonzumují až 90 % larev lýko-žrouta. Zvláště larvy much Medetera někdy svou hustotou převýší hustotu larev škůdce (OUNAP 2001, WESLIEN 1992). Pestrokrovečníci se navíc živí lýkožrouty i v dospělosti - loví dospělé lýkožrouty, přilétající na napadené stromy. Všichni uvedení predátoři loví celou řadu druhů kůrovců. Například pestrokrovečník mravenčí byl údajně nalezen na více než 30 druzích (GAUSS 1954).

Další vlastní studie ukazují některé zákonitosti čichové orientace predátorů (HULCR 2004). Ukázalo se, že sledované druhy čichem rozpoznají, jak silně napadený strom mají před sebou a v jaké fázi rozkladu tento strom je. Podle toho si například samice predátorů vybírají, zda na daný strom nakladou vajíčka, nebo budou hledat jiný. Dále se ukázalo, že predátoři i lýkožrouti sice nalétávají na návnadu s feromonem, ale preferují spíše směs feromonu s těkavými produkty napadeného stromu. To vysvětluje, proč se s použitím tradičních feromonových návnad nikdy nepodaří “vychytat” celou populaci lýkožroutů - napadené stromy jim zkrátka “voní lépe” než lapače.

Nutnost dalšího výzkumu

Některé získané poznatky by se po dalším studiu mohly uplatnit v manipulaci s divokými populacemi škůdce a jeho predátorů. Už nyní například dokážeme lákat lýkožrouty i s predátory, nebo lákat pouze predátory a odpuzovat lýkožrouty. Je to možné s použitím různých kombinací látek, z nichž se skládá feromon lýkožrouta. Je však zřejmé, že zavedení biologických metod do ochrany lesa bude vyžadovat ještě mnoho výzkumu.

tags: #lykozrout #leskly #bionomie

Oblíbené příspěvky:

• Bezpečnost dětí ve škole v přírodě
• Vzor žádosti o odvezení odpadu
• Význam obnovitelných zdrojů pro životní prostředí
• Přírodověda a výuka
• Co Znamená Dovol Přírodě, Aby Tě Naučila Klidu?