Od ledna 2025 budou muset všechny obce zajistit třídění textilního odpadu. Staré oblečení už nepůjde házet do černých popelnic, ale bude se muset třídit zvlášť.
Nová pravidla pro třídění textilu
Od 1. ledna 2025 vstoupila v platnost povinnost, kterou nařizuje celoevropská legislativa - možnost třídění textilního odpadu musí být dostupná v každé obci. Staré tričko, roztrhané kalhoty nebo nechtěná bunda tak již nemají končit na skládkách. Obce mají nabízet kontejnery na textil, sběrné dvory nebo dokonce pravidelné svozy přímo od domů.
Podle Ministerstva životního prostředí tato pravidla pomohou snížit množství textilu, které končí ve směsném odpadu. Jen v České republice jde ročně až o 70 tisíc tun.
Náklady na třídění a recyklaci textilu
Podle obcí si firmy za kilogram vytříděného textilu účtují poplatky, které dosahují až 3 tisíc korun za tunu. Řada menších obcí si proto klade otázku, jak dlouhodobě tuto povinnost financovat. Situaci komplikuje i nedostatečná kapacita zpracovatelských zařízení.
Podle ministerstva mohly obce využít například dotace na pořízení kontejnerů nebo rozvoj sběrných dvorů. K dispozici bylo i až 400 milionů korun na projekty, které podporují takzvaná re-use centra, kde mohou občané odkládat funkční, ale nepotřebné věci. To však podle mnohých nestačí.
Čtěte také: Aktivity v SEVERu pro školy
Dalším plánovaným krokem je zavedení takzvaného recyklačního poplatku. Tento systém by přenesl náklady na třídění částečně na výrobce a prodejce textilu. Cena každého nového trička, bundy nebo páru bot by tak zahrnovala příspěvek na recyklaci. Podle evropských politiků přispěje tento systém k uzavření kruhu v textilním odpadu.
Obalové odpady v maloobchodě
V české legislativě je výjimka z evidence obalů určená pro omezení administrativní zátěže maloobchodu. Zjednodušeně řečeno, pokud na sebe povinnost zajistit využití obalu vezme dodavatel baleného zboží, nemusí maloobchod tyto obaly evidovat a ani vykazovat.
V maloobchodu vzniká převážně obalový odpad ze skupinových a přepravních obalů, které nejsou primárně určené spotřebiteli. Větší část tohoto odpadu tvoří papír, lepenka a plastové folie. Z hlediska evidencí odpadů se tedy jedná o živnostenský odpad.
Všichni původci živnostenského odpadu jsou povinní nakládat se svým odpadem podle zákona o odpadech. Tedy primárně předcházet vzniku, pokud již vznikne odděleně ho ukládat (třídit) a dále s ním nakládat v souladu se zákonem resp. předat osobě oprávněné k nakládání s odpadem.
Dodržování předpisů a správné nakládání s odpady kontroluje ČIŽP. To, aby byl odpad dotříděn a přednostně recyklován, či alespoň využit, řešíme smlouvami s odpadovými firmami, které odpad od obchodníků odvážejí. Tato evidence je předmětem auditu,“ říká Šárka Nováková.
Čtěte také: Ekosystém obchodního domu
U větších producentů odpadů jsou přímo přistaveny kontejnerové nástavby s lisovacím zařízením, kam pracovníci po domluvě s odběratelem odkládají přesně definovaný druh odpadního materiálu, např. papírovou lepenku nebo stretch folie.
Standardně jsou však předtříděné využitelné složky obalového odpadu z obchodů odvezeny na dotřiďovací zařízení, kde jsou dotříděny podle jednotlivých druhů materiálů (plasty) či šarží (papír) a odtud už putují jako druhotná surovina ke zpracovatelům.
Pokud obal nelze recyklovat (silné znečištění, případně nějaký druh kompozitních obalů), využije se energeticky na výrobu tepla či energie. V České republice se z obalů nejvíce recykluje papír, následuje sklo, kovy, plasty a nápojové kartony.
Celková míra recyklace obalového odpadu systémem EKO-KOM odpovídala 72 % obalů, což odpovídá 635 892 tunám obalových odpadů.
Třídění odpadů se tak v současnosti aktivně věnuje již více než 70 % obyvatel ČR,“ dodává Nováková.
Čtěte také: Obchodní zákoník a skladování
Financování systému EKO-KOM
EKO-KOM, a. s. je autorizovanou obalovou společností a jako taková ze zákona o obalech nesmí tvořit zisk svým akcionářům, je tedy neziskovou společností charakterem podobnou obecně prospěšným společnostem. Pokud zisk vytvoří, nesmí jej rozdělit mezi akcionáře, ale musí ho zdanit a uložit do rezervního fondu, účelově vázaného opět na zajištění zpětného odběru a využití obalových odpadů.
Výrobci a dovozci baleného zboží, kteří uzavřou smlouvu o sdruženém plnění zajištění zpětného odběru a využití obalových odpadů, kvartálně vykazují EKO-KOMu množství obalů dodaných na trh. Podle množství a ceníku stanoveného pro jednotlivé druhy obalů, hradí smluvní odměnu za zajištění sběru a využití obalů. Smluvní podmínky i ceny jsou podle zákona jednotné pro všechny výrobce, dovozce i obchodníky.
Z přijatých odměn jsou hrazeny náklady související se zajištěním sběru a využitím obalových odpadů - provoz sběrné sítě 250 tis. barevných kontejnerů, jejich svoz, dotřídění, motivace spotřebitelů ke třídění a v případě poklesu cen na trhu druhotných surovin se částečně finančně podílí i na finální recyklaci.
Ke spotřebitelským obalům se vztahují dvě základní povinnosti zajištění zpětného odběru a zajištění využití v požadovaných procentech. Pro skupinové, přepravní a průmyslové obaly, které se ke spotřebitelům nedostanou, se vztahuje pouze povinnost zajištění využití. To je také zohledněno ve výši poplatku.
Obchodník si sám vybírá frmu, která od něj odveze obalové odpady. Tato firma však za odvoz a využití těchto obalů dostává platbu od EKO-KOMu, určenou na úhradu rozdílu mezi náklady dotřídění a evidence a prodejní cenou výstupní druhotné suroviny.
Obecně, pokud využije svou výjimku ze zákona, obchodník za obaly neplatí (výjimkou může být situace, kdy přímo doveze balené zboží ze zahraničí a nepožaduje od dodavatele, aby zajistil jejich zpětný odběr a využití, pak se sám dostává do postavení dovozce).
Za obaly, které si z obchodu odnese spotřebitel, bez ohledu na to, zda jde o prodejní nebo skupinové či přepravní balení, nese veškeré náklady EKO-KOM.
Za obalový odpad, který vznikne v provozovně, nese odpovědnost obchodník, který ho musí předat osobě oprávněné k převzetí odpadu. Tato osoba dostává od EKO-KOMu platbu, pokrývající náklady na dotřídění a úpravu odpadu pro účel recyklace a s tím spojenou evidenci, nedostává však platbu pokrývající náklady na dopravu od obchodníka do zařízení pro nakládání s odpady.
Toto řešení bylo zvoleno ve snaze minimalizovat administrativu samotného obchodníka, který tak nemusí vůči AOS (autorizovaná obalová společnost) vést ani evidenci obalů a ani evidenci odpadů, a ve většině případů nemá ani důvod s AOS vstupovat do smluvního vztahu.
Pohled obchodníků
Z oslovených obchodníků se k tématu vyjádřil Kaufland, Ahold a Lidl.
Kaufland podle Radany Ardeltové, specialistky pro PR a komunikaci, ročně produkuje cca 22 000 tun papíru a 1 200 tun plastů. V kategorii Papír jde převážně o karton - dle kategorizace papíren 1.04. V oblasti Plast se jedná především o stretchovou fólii čirou a směsné plasty.
S uvedeným odpadem nakládá Kaufland v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, a to předáváním oprávněné osobě. V praxi to znamená, že odpad předává akreditovaným frmám, které se dále postarají o jeho likvidaci, případně recyklaci.
Také obchodní řetězec Albert má uzavřenou smlouvu s autorizovanou obalovou společností, u které se dle zákonných předpisů musí evidovat veškeré obaly a obalové materiály uváděné na trh v České republice. Jejich registraci provádí buď přímo sami dodavatelé výrobku, nebo obchodník, jako tomu je např. v případě výrobků z dovozu nebo u produktů vlastních značek.
„Z toho důvodu máme dokonalý přehled o všech obalech uváděných na trh, o jejich třídění a následném zpracování,“ říká Pavel Huml, ředitel Real Estate obchodního řetězce Albert.
„Obaly, které zůstávají v naší distribuční síti, třídíme na využitelné a nevyužitelné. Ty využitelné odevzdáváme odpadovým společnostem pro další účely recyklace. Nevyužitelné odpady se stávají součástí směsného komunálního odpadu. Díky přehledným statistikám máme samo-zřejmě přehled o nákladech na likvidaci. Jedná se ale o interní informace, které nejsme oprávněni sdílet se třetími stranami,“ vysvětluje.
Součástí fremní strategie je snižování objemu obalového odpadu. „Snažíme se toho docílit například využíváním vícerázových vratných přepravních obalů, efektivní prací a recyklací obalových materiálů,“ uzavřel Huml.
Jitka Vrbová, mluvčí řetězce Lidl, uvedla, že společnost se v každé fázi své činností chová odpovědně a takto se snaží nakládat s veškerým zbožím včetně obalových materiálů. Odpady jako fólie, kov, papír a plast z prodejen určené k likvidaci jsou vraceny na logistické sklady.
Nová pravidla EU pro snížení plýtvání potravinami a textilem
Evropský parlament schválil nová pravidla, která mají vést členské země EU k omezení každoročního plýtvání potravinami a ke zmírnění ekologických dopadů takzvané rychlé módy.
Do roku 2030 budou členské státy muset snížit množství potravinového odpadu z domácností, obchodů a restaurací o 30 procent oproti úrovni z let 2021 až 2023. Zároveň budou povinny snížit o 10 procent odpad vznikající při zpracování a výrobě potravin.
Pokud jde o textil, země EU budou muset zavést systémy rozšířené odpovědnosti výrobců. Výrobci, kteří uvádějí textilní produkty na trh v některém členském státě, tak ponesou náklady na jejich sběr, třídění a recyklaci. Tato povinnost začne platit 30 měsíců poté, co směrnice vstoupí v platnost.
Problémy a výzvy v členských státech EU
Ve Švédsku to vyvolalo značné potíže, protože řada obcí vyčkávala na nové unijní předpisy, které mají určit, kdo má mít likvidaci a recyklaci textilu na starosti.
Velké množství textilního odpadu, který by za normálních okolností skončil ve spalovnách, je nyní odváženo do sběrných míst či second handů, které jsou už zahlceny tunami nepoužitelného materiálu.
Velké výzvě v oblasti nakládání s textilním odpadem čelí také Rumunsko. Stále mu chybí potřebná infrastruktura, i když z prostředků EU v rámci Národního plánu obnovy a odolnosti je do roku 2026 vyčleněno financování na 26 nových recyklačních zařízení. Do té doby však značná část odpadu může končit v zahraničí nebo na skládkách, což zvyšuje náklady a zároveň škodí životnímu prostředí
Povinnosti při předávání odpadů
Prvotní původce odpadů je povinen zjistit, zda osoba, které předává odpady, je k jejich převzetí podle zákona o odpadech oprávněna. V případě, že se tato osoba oprávněním neprokáže, nesmí jí být odpad předán.
Kromě základní povinnosti ověřovat oprávněnost osob při předávání odpadů stanovuje legislativa povinnost předat s odpadem také příslušné informace. Pozor by si měli dávat zejména provozovatelé zařízení, protože bez písemných podkladů od dodavatele nesmí odpad do zařízení převzít.
Specifika nakládání s odpady v obchodních řetězcích
Systém pro nakládání s odpady v obchodních řetězcích je velmi specifický. Prvním z možných problémů je podceňování náročnosti zavedení systému nakládání s odpady již při samotné stavbě nového obchodního domu nebo centra. Bohužel se jedná o příliš častý jev.
Majitelé či investoři nepokládají často za důležité věnovat prostorům odpadového hospodářství dostatečnou pozornost v rámci svých stavebních projektů. Výsledkem jsou prostory určené pro nakládání s odpady umístěné ve špatně přístupných nebo jinak nevhodných místech, kam není možné vjet s obslužnou technikou. Nebo naopak jsou tyto prostory situovány do vnějšího nezastřešeného areálu, který často není ani zkolaudován pro nakládání s odpady. To pak neodpovídá neustále se zpřísňujícím podmínkám pro nakládání s odpady a následně dochází k postihům ze strany orgánů veřejné správy.
Je pochopitelné, že velká prostorová náročnost odpadového hospodářství je samozřejmě trnem v oku všem provozovatelům obchodních center i hypermarketů. Prostor, který je nezbytný pro umístění odpadových nádob, lisovacích kontejnerů, paketovacích lisů, ale i k uskladnění paketovaných balíků papíru a plastů, neslouží k prodeji, uskladnění nebo příjmu zboží, tedy negeneruje žádné příjmy. Ale je nutné mít na paměti, že právě prodej zboží jde ruku v ruce se vznikem odpadů, a tím se systém odpadového hospodářství a náklady na něj stávají neodmyslitelnou položkou.
Nedílnou součástí systému odpadového hospodářství obecně je třídění odpadů na využitelné a nevyužitelné složky. V současné době je to jediný možný způsob, jak maximálně využít nové materiálové a energetické zdroje.
Třídění odpadů není v obchodní sféře příliš populární, protože odvádí prodejní personál od prodeje k nevýdělečnému separování odpadků. Je to ovšem nezbytné. Případná neukázněnost pracovníků při třídění odpadů v obchodních domech se projevuje na kvalitě vytříděných surovin.
Na druhou stranu, fluktuace zaměstnanců v obchodních řetězcích je však poměrně vysoká, což znemožňuje nové zaměstnance a brigádníky detailně proškolovat. Jediným způsobem, jak vzniku této situace předejít, je svěřit odpadové hospodářství do rukou zkušeného pracovníka, který se bude odpadovému hospodářství věnovat.
Je nutné si uvědomit, že maximálním vytříděním plastů, papíru a dalších složek klesá nákladové zatížení odpadového hospodářství, nemluvě o hrozících sankcích. Některé obchodní řetězce si na pomoc při dohledu nad tříděním odpadu najímají odpadové firmy.
Systém sběru a třídění odpadů zahrnuje širokou škálu možností, od pouhého převzetí vytříděných odpadů odpadovou společností (tj. odvoz kontejnerů či nádob s vytříděným odpadem) až po složité, komplexní řešení odpadového hospodářství.
Ve velkých obchodních centrech funguje předávání odpadů na základě adresného nebo neadresného příjmu odpadů. Při neadresném příjmu odpadů je znám pouze jeden původce odpadů - obchodní centrum nebo hypermarket. S odpady nakládají pracovníci tohoto centra a jsou odpovědni za správné uložení a vytřídění odpadů. Tyto odpady jsou dále předávány do odpadové místnosti pracovníkům, kteří je ukládají do příslušných nádob nebo je jinak upravují např. lisují. Prostor odpadového hospodářství provozuje společnost, která má oprávnění pro nakládání s odpady.
Při adresném příjmu odpadů předávají pracovníci jednotlivých nájemců odpad osobně do prostoru odpadového hospodářství, kde je odpad zvážen, převzat odpovědným pracovníkem a uložen do příslušné odpadové nádoby.
Závěr
Problematika odpadového hospodářství u obchodních řetězců je poměrně složitá, ať už ji vezmeme z jakéhokoli pohledu. Bohužel s rostoucími nároky kladenými na původce je čím dál tím nákladnější. Největší úspora nákladů v odpadovém hospodářství tkví v optimálním navržení systému nakládání s odpady a důkladném třídění odpadů. Což je také důvodem, proč si v poslední době většina investorů či provozovatelů obchodních řetězců uvědomila, jak je důležité již od počátku spolupracovat s odbornou odpadovou společností.
tags: #obchodní #řetězec #povinnost #třídit #odpad
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]