Už od dob, kdy obchodní domy nahradily staré tržnice, oslňovaly nakupující spoustou technických vymožeností, luxusem a také nezvyklými radovánkami. Platí to jak pro Kotvu, Máj, Bílou labuť a další obchodní centra v Praze, tak mimopražské obchodní domy. Zavedeme vás třeba do opavské Bredy, Baťova obchodního domu ve Zlíně a také do obchodních domů, které se proměnily v muzea a galerie. Anebo se máte chuť vrátit na skok do televizního seriálu Zlatá labuť?
Historie moderních obchodních domů se začala psát ve Vodičkově ulici v Praze, v blízkosti Václavského náměstí. V letech 1902-1903 tam podle návrhu architekta Osvalda Polívky vznikl palác U Nováků, první pražský obchodní dům, vybudovaný podle soudobých obchodních domů v Paříži, Miláně a dalších evropských metropolích. Multifunkční secesní palác měl kromě hlavní budovy dalších šest křídel s pěti patry a rozsáhlý komplex dvoran a pasáží.
Jen o pár let starší než pražský palác U Nováků je Wenkeův obchodní dům v Jaroměři, který v roce 1910 navrhl známý architekt Josef Gočár. Místní podnikatel Josef Wenke (1868-1929) si přál moderní budovu s velkými prosklenými plochami, aby z ulice bylo dobře vidět na vystavené zboží. V Jaroměři tak vznikl první obchodní dům u nás s prosklenou dolní částí fasády. Za okny v tenkých rámech jsou prostorné a dobře osvětlené místnosti, laděné v elegantních tónech černé, bílé a hnědé s jemným geometrickým dekorem. Přízemí a patro propojuje podobně jako později v Bílé labuti velký světlík, z ochozu v patře tedy mohli návštěvníci pozorovat provoz v přízemí. V opačném směru se naopak otvírá výhled na kazetový strop s lustry.
Wenkeův obchodní dům si můžete prohlédnout i nyní, stal se totiž raritou mezi obchodními domy i muzejními institucemi. Sídlí v něm Městské muzeum, expozice se věnují historii Jaroměře i mezinárodní obchodní činnosti rodiny Wenkeových. Firma, která měla v dobách své největší slávy pobočky v Hradci Králové, v Trutnově a v Praze, se zabývala poměrně exotickým artiklem: specializovala se totiž na „mušlové zboží“, tedy všechno, co se dalo zdobit mušličkami - od krabiček a rámečků přes obrazy a papírenské zboží až po boty a šperky.
Významná památka moderní architektury, to je bývalý obchodní dům Breda v Opavě, postavený v letech 1928-1930 podle projektu architekta Leopolda Bauera. Sedmipodlažní obchodní dům firmy Breda & Weinstein vyrostl během pouhých 14 měsíců, a šlo o vůbec první moderní obchodní dům v Československu, inspirovaný soudobou americkou architekturou. Nejzajímavější část budovy představuje přízemí a schodiště do prvního patra, hala je zakončená nádhernou prosklenou kopulí. Vyhlášené zde bývaly vánoční prodeje, které měly pod kopulí v hlavním sále neopakovatelnou atmosféru.
Čtěte také: Aktivity v SEVERu pro školy
Dům si prošel bohatou historií, roku 2004 vyhořel, poté proběhla jeho rekonstrukce a v roce 2012 se veřejnosti na dlouhou dobu uzavřel a začal chátrat. V roce 2021 se ale Opavané složili na opravu střechy, kterou dovnitř zatékalo, a koncem roku 2022 památkově chráněnou budovu koupilo město Opava. Chystaná rekonstrukce ponechá ikonickému obchodnímu domu styl architekta Bauera, zároveň ale nabídne řadu novinek. Bude přístupná střecha s barem a restaurací, přízemí se otevře do venkovního prostoru a velkých pěších zón obklopených zelení. Obnovy se dočká i rohový vstup, pod kopulí vznikne malá oranžerie a Breda se také propojí se sousedním obchodním centrem Breda&Weinstein.
Ve Zlíně najdete Obchodní dům, který vznikl už za baťovské éry a v letech 2017-2018 prošel rozsáhlou rekonstrukcí, která mu vrátila původní podobu. Trvala šestnáct měsíců, tedy přibližně stejně dlouho, jako se kdysi stavěl. Postavila jej firma Baťa podle projektu Baťova dvorního architekta Františka Lydie Gahury jako jednu z prvních budov na tehdy novém náměstí Práce; dnes mu společnost dělá o pár let starší obchodní dům zvaný Tržnice, Velké kino a Hotel Moskva. Ačkoli se leckde uvádí, že první eskalátory v Československu se objevily v roce 1939 v pražském obchodním domě Bílá labuť, není to pravda: už v roce 1934 po nich jezdili návštěvníci tehdy tři roky starého obchodního domu ve Zlíně.
Jednou z předních památek meziválečné funkcionalistické architektury Československa je obchodní dům Brouk + Babka v Liberci. Šestipodlažní budovu nechala na místě bývalého hostince Zur Sandwirt podle projektu Jana Gillara vystavět v letech 1935-1936 stejnojmenná obchodní společnost, a to v rámci budování široké sítě svých obchodů, takzvaných broukáren.
Když byla v roce 1939 otevřena Bílá labuť v Praze na Poříčí, šlo o největší a nejmodernější obchodní dům v Československu. Vybudoval jej pražský podnikatel Jaroslav Brouk, spolumajitel známé společnosti Brouk a Babka, která provozovala celou síť obchodních domů, například v Liberci či Ostravě. Pražanům se líbila také osm metrů vysoká neonová labuť, otáčející se na střeše budovy. Slavné světelné logo je patrně nejstarším stále funkčním neonem u nás. Bonusem navíc prý byli usměvaví zaměstnanci: není divu, když v polední pauze mohli využívat terasu s lehátky a slunečníky na střešní terase. Dodejme, že na otevření supermoderního obchodního paláce se Pražané velmi těšili, avšak došlo k němu ve velmi smutných časech - pouhé tři dny po začátku německé okupace, dne 18. března 1939.
Na film Otakara Vávry z roku 1943 Šťastnou cestu, který se natáčel právě v kulisách obchodního domu Bílá labuť, navázal seriál Zlatá labuť. Výpravný dobový seriál TV Nova jeho tvůrci zasadili do prostředí obchodního domu éry Protektorátu Čechy a Morava, natáčel se ale ve velkolepých kulisách v ateliérech v pražských Kbelích. Seriál ve třech sériích vypráví osudy lidí spjatých s obchodním domem podobného jména, ve své době nejmodernějším chrámem nákupu a luxusu v centru Prahy, a to od rodiny bohatých podnikatelů a majitelů přes personál a prodavačky až po poslíčky a uklízečky. V režii Bisera A. Arichteva, Braňo Holička a Petra Nikolaeva si zahráli Daniela Kolářová, Petr Kostka, Marta Dancingerová, Beáta Kaňoková, Simona Lewandovská, Kristýna Ryška, Adam Vacula, Robert Mikluš, Tomáš Töpfer a další skvělí herci.
Čtěte také: Obchodní zákoník a skladování
V dubnu 1975 se v Praze otevřel obchodní dům Máj. Vyrostl na rohu Národní a Spálené, na místě zbořeného novogotického Šlikovského paláce podle návrhu architektů Johna Eislera, Miroslava Masáka a Martina Rajniše. Původně se jmenoval Prior 02, otvíral se totiž v roce 1975, tedy ve stejném roce jako obchodní dům Kotva. Máj prošel výraznou modernizací a byl opět otevřen už v roce 2024. Po dohodě s památkáři si sice památkově chráněná budova zachovala původní vzhled, ale změnil se její vnější plášť i technologie. Od května 2024 fasádu zdobí plastiky dvou motýlů od Davida Černého, v dlažbě před budovou pak je mozaika s 359 siluetami stíhacích letounů. Obojí je připomínkou československých letců, kteří se zapojili do zahraničního odboje během druhé světové války. Z celkem jedenácti podlaží jich veřejnosti slouží devět, na ploše bezmála 17 000 metrů čtverečních najdete obchody, gastro i zábavní park. V přízemí je supermarket Tesco, první patro patří retailovým obchodům, druhé patro nabízí food court.
Jeden z ikonických symbolů československé moderní architektury, obchodní dům Kotva, zahájil svou rekonstrukci symbolicky 50 let po svém slavnostním otevření v únoru 2025. Rekonstrukce výjimečné stavby, navržené manželi Věrou a Vladimírem Machoninovými, zachová její architektonický význam, ale přizpůsobí ji potřebám moderní doby. Kdysi největší obchodní dům v Československu na pražském náměstí Republiky se promění tak, aby ladil s koncepční studií Hradebního korza. To řeší budoucí podobu ulic na místech někdejších hradeb Starého Města od Národní třídy přes ulice 28. Kompletní rekonstrukci realizuje společnost Generali Real Estate, člen skupiny Generali, v úzké spolupráci s architektkou Věrou Machoninovou a její dcerou Pavlou Kordovskou.
Po rekonstrukci v Kotvě bude šest pater obchodů a služeb a dvě patra kanceláří. Díky propojení umění, kultury, digitálních technologií a vizionářské architektury s pestrou nabídkou módy, životního stylu, techniky, gastronomie a designu vznikne prostředí plné energie, které přitáhne návštěvníky z celého světa. Obnoví se také pláště fasády s důrazem na udržitelnost a zachování původní plastické tvarovosti budovy, včetně ikonických brutalistních betonových komunikačních věží a šestiúhelných struktur. Oblíbené Retro muzeum Praha, které mapuje design, trendy i běžný život v Československu v 70. a 80.
Problematika udržitelnosti a společenského dopadu je stále více v popředí zájmu firem, státu i široké veřejnosti. Zodpovědné chování ve vztahu k životnímu prostředí, společnosti i řízení rizik (známé jako ESG) se stává novou měrnou normou pro investory, obchodní partnery, spotřebitele i vládu.
Komerční budovy, jako jsou obchody, restaurace a nákupní centra, mají často vysoké nároky na kvalitu vzduchu a regulaci teploty, které zajišťují komfort pro své zákazníky a zaměstnance. Plynové kotle nebo tradiční topné systémy jsou stále častěji nahrazovány moderními tepelnými čerpadly vzduch-voda nebo země-voda, která poskytují vysokou energetickou účinnost a nižší provozní náklady. Ventilační systémy s rekuperací tepla současně pomáhají udržovat čerstvý vzduch a snižují energetické ztráty. Poskytujeme komplexní řešení pro vytápění a chlazení rodinných domů - od návrhu přes realizaci až po instalaci a údržbu.
Čtěte také: MOJE ODPADKY s.r.o. - Obchodní Rejstřík
Plasty v oceánech, skládkové hory a neustále se zvyšující produkce odpadu. To vše je výsledkem lineární ekonomiky, která sází na princip „vyrob - použij - vyhoď“. Naštěstí existuje lepší cesta, a to ekonomika cirkulární. Stačí dodržovat principy 9R, které pomáhají žít udržitelněji, šetřit peníze a minimalizovat odpad.
Aplikací principů 9R v každodenním životě může každý přispět ke snižování odpadu, šetření zdrojů a ochraně planety. Na firmy navíc tlačí jak spotřebitelé, tak zaměstnanci a legislativa, aby se chovaly odpovědněji k životnímu prostředí.
Když se dnes řekne „cirkulární ekonomika“, spousta lidí si představí hlavně třídění, recyklaci a barevné popelnice. Jenže to je až konec příběhu. V lineárním světě věci vyrobíme, chvíli je používáme a pak je vyhodíme. V tom cirkulárním se snažíme o pravý opak: udržet hodnotu materiálů a výrobků co nejdéle v oběhu - opravou, opětovným použitím, repasí, sdílením nebo třeba pronájmem. A teprve když už to opravdu nejde jinak, přichází na řadu recyklace.
Pro kondici planety máme i další užitečná měřítka, která si umí představit každý. Jedním z nich je tzv. Overshoot Day. Je to den, kdy (obrazně) vyčerpáme rozpočet přírody na celý rok, tedy kdy lidská spotřeba překročí to, co je Země schopná za rok obnovit. Od toho dne jedeme na ekologický dluh: čerpáme zásoby, vyčerpáváme půdu, lesy a vodní zdroje/ekosystémy rychleji, než se stačí obnovovat, a zvyšujeme tlak na ekosystémy. U České republiky vychází Country Overshoot Day na 11. dubna 2026. Je to hodně silný indikátor životního stylu a spotřeby.
Pak tu máme ještě jedno měřítko, a to Country Deficit Day. Deficit Day odpovídá jiné otázce: „Kdy vyčerpáme vlastní přírodní rozpočet České republiky?“ Tedy, kdy naše spotřeba začne být vyšší než to, co ekosystémy na našem území zvládnou za rok obnovit. U České republiky vychází Country Deficit Day na 24. Důležité je zmínit, že země může mít relativně „pozdní“ Deficit Day třeba proto, že má velkou biokapacitu (hodně lesů, nízkou hustotu obyvatel, velké území), ale zároveň může mít velmi brzký Overshoot Day, protože její spotřeba a materiálová náročnost jsou extrémní a globálně by to nešlo zopakovat.
V lineárním modelu má většina věcí krátký život: vyrobí se, rychle se spotřebují a končí jako odpad. Cirkulární ekonomika se snaží o opak: držet materiály a produkty v oběhu co nejdéle a hodnotu neztrácet „na první dobrou“. To je ten mentální posun ve vnímání hodnoty materiálů / zdrojů. V lineárním světě je běžné, že věci stárnou rychle, nejdou opravit, díly nejsou dostupné a je jednodušší koupit nové.
Tady je dobré říct jednu zásadní věc nahlas: recyklace není nepřítel, ale často je to „záchranná brzda“, ne ideální cíl. Když totiž recykluješ, většinou už recykluješ materiál - ne celý výrobek a ne jeho funkci.
V evropské debatě se cirkularita často popisuje jazykem pravidel a politik. V Česku k tomu ale přistupuje ještě jedna silná vrstva: struktura naší ekonomiky. Jsme mimořádně průmyslová země - průmysl u nás tvoří větší část hrubé přidané hodnoty než je běžné v EU, a to zejména ve zpracovatelském sektoru. Současně patříme mezi země s vysokou uhlíkovou náročností na obyvatele. A právě tady se cirkularita mění z obecného pojmu na konkrétní strategii: když dokážeme snižovat spotřebu primárních vstupů, prodlužovat život produktů a vracet materiály do oběhu v použitelné kvalitě, promítne se to do tří věcí, které průmysl řeší každý den - nákladů, rizik a dostupnosti surovin.
V poslední době se cirkularita čím dál víc spojuje s tím, čemu se říká „odolnost“ a „konkurenceschopnost“. Evropa je velmi otevřená ekonomika a dlouho jí fungovalo, že mohla relativně levně dovážet to, co sama nemá - včetně surovin. Právě v tomhle kontextu se často zmiňuje i Draghiho zpráva o budoucnosti evropské konkurenceschopnosti: zdůrazňuje, že EU potřebuje posílit bezpečnost a snižovat závislosti mimo jiné v oblasti surovin a technologií a že bude muset pracovat systematičtěji s tím, co je strategické a kde hrozí zranitelnost.
Pro Česko vychází zhruba na 11,4 % (poslední souhrnné evropské podklady), což znamená, že přibližně každá devátá „materiálová jednotka“ je z recyklovaných zdrojů a zbytek stále tvoří primární suroviny.
Rámec 9R je užitečný hlavně proto, že vrací cirkularitu na zem. Ukazuje, že „cirkulární“ neznamená jen recyklovat, ale že existuje celá škála kroků - od těch, které šetří nejvíc materiálu, energie i emisí, až po ty, které jsou spíš „poslední záchrana“. Základní pravidlo je jednoduché: čím výš v 9R jsme, tím méně ztrácíme hodnotu. V praxi se to dá říct i jinak: čím dřív zasáhneme, tím lépe.
Ekodesign znamená navrhovat produkt s ohledem na celý životní cyklus: aby byl opravovatelný, rozebíratelný, ideálně modulární, aby šly vyměnit klíčové části a aby materiály byly zpracovatelné i na konci života. Prakticky: když výrobek nejde rozebrat, zkomplikuješ opravy i recyklaci a nakonec sám sebe dotlačíš k tomu, že „už zbývá jen vyhodit“.
Tady se cirkularita překlápí z „hezké myšlenky“ do ekonomické reality. Pokud firma vydělává jen tím, že prodá co nejvíc kusů, často ji to (vědomě i nevědomě) tlačí k rychlé obměně. Cirkulární modely naopak posilují logiku, kdy se vyplatí, aby věci vydržely a vracely se zpátky: sdílení, pronájem, servisní modely, produkt jako služba.
Digitální nástroje nejsou cirkularita „navíc“. Často jsou podmínkou, aby vůbec fungovala a byla škálovatelná: sledování produktů a toků, plánování údržby, evidence složení a informací pro servis, recyklaci nebo hlídání životnosti.
Velká část dopadů a emisí často neleží přímo v jedné továrně, ale v tom, kolik materiálu ekonomika celkově „protočí“ a odkud ho bere. Cirkulární obchodní modely proto míří do míst, kde vzniká největší materiálový účet: do rozhodnutí o designu, o vstupních surovinách, o délce života produktů a o tom, jestli se po použití vrátí zpět.
Cirkulární ekonomika může na první pohled působit jako „velké téma“ - a ono je. Ale v praxi není o dokonalosti ani o tom, že ze dne na den změníme celý svět. Cirkularita se sice často řeší v průmyslu, ale dotýká se i domácností. A hlavně: cirkulární ekonomika není o tom, že si zapamatujeme definici a hotovo.
Představte si informační systém jako přírodní ekosystém, kde všechny prvky - aplikace, procesy, uživatelé, informace nebo nástroje - mají svou roli a vzájemně se podporují. Předpokladem fungování ekosystému je zajištění potřebných vazeb mezi jednotlivými prvky. Aplikace jsou nástrojem podpory klíčových procesů a zvýšení efektivity. Žádný systém se neobejde bez dat, která je třeba do systému dostávat online a ve správné podobě. Vhodně zvolené nástroje plní potřebnou funkci a šetří čas. Dlouhodobá udržitelnost každého systému závisí na jednotlivých prvcích a kvalitě jejich propojení. V přírodě se různé organismy vzájemně podporují - v našem pojetí to znamená, že aplikace spolupracují a vytvářejí silnou stabilní síť. Stejně jako živý organismus potřebuje sluneční svit a vodu pro růst, i vaši uživatelé potřebují pravidelnou podporu a péči.
Ve všech fázích naší spolupráce se v Quantice zaměřujeme na to, aby každý uživatel měl nejen nástroje, které potřebuje, ale také potřebnou podporu a znalosti, které zajistí, že jeho práce bude efektivní a příjemná.
Regionální inovační ekosystém Moravskoslezského kraje tvoří síť spolupracujících aktérů, kteří se podílejí na rozvoji a podpoře inovací v regionu. Relokační webová aplikace provází zaměstnavatelé a cizince v procesu relokace do Moravskoslezského kraje. Obsahuje rozcestník pro studenty, zaměstnance a podnikatele. Dle tohoto rozcestníku se zobrazí uživateli obsah zaměřený dle účelu pobytu na založení podnikání v kraji, nalezení práce nebo studia. Nejsou opomíjeny informace k nalezení ubytování, školského zařízení pro děti či praktické návody, co dělat po příjezdu do republiky. První kvantový počítač v ČR se nachází v ostravském IT4Innovations. Nainstalován byl v roce 2025. Laboratoř je zasvěcená prohlubování teoretického porozumění, stejně jako vývoji praktických aplikací a podpoře partnerství mezi akademickým světem a průmyslem. Od roku 2024 organizuje Moravskoslezské inovační centrum úspěšný akcelerační program pro startupy v oblasti čistých technologií a cirkulární ekonomiky.
Víte, že v Ostravě aktuálně dochází k nejvýraznějšímu růstu ekosystému v rámci tří největších českých měst? A to dokonce o více než 24 %! Moravskoslezský kraj se pyšní silnou průmyslovou tradicí, která se promítá do technické kreativity a inovací. Je svérázný a odhodlaný stejně jako jeho obyvatelé. Podnikatelé a jejich firmy jsou hybnou silou ekosystému - přinášejí inovace, vytvářejí pracovní místa a posouvají region kupředu. Tyto instituce přinášejí významné know-how a jeho přenos napříč generacemi. Podporují vznik nových myšlenek a rozvíjejí partnerství s firmami i veřejností. Vědci působící na univerzitách a ve výzkumných centrech představují nepostradatelný článek v inovačním ekosystému kraje. Startupy přinášejí do kraje čerstvou energii, nové nápady a investice. Je společná vize zaměřená na změnu inovačního ekosystému Moravskoslezského kraje. Propojením špičkového výzkumu, vývoje a inovačního podnikání přinese do regionu novou energii, nové příležitosti, přiláká odborníky, studenty, firmy a technologie reagující na současné globální výzvy. Tyto kroky povedou k zajištění udržitelnosti hospodářského rozvoje Moravskoslezského kraje.
tags: #obchodni #dum #ekosystem #principy #fungovani