Vliv znečištění ovzduší na početnost ptáků: Studie a alarmující zjištění

24.03.2026

Nový výzkum ptáků hnízdících v EU ukazuje, že za téměř 40 let vymizel každý šestý ptačí jedinec. Celkově jsme tak od roku 1980 přišli o přibližně 600 milionů ptáků. Autoři studie odhadují, že mezi lety 1980 a 2017 došlo k celkovému populačnímu poklesu evropských ptáků o 17-19 %, což odpovídá ztrátám mezi 560 a 620 miliony jedinců. Ve skutečnosti jsou ale ztráty výrazně vyšší, a to až na úrovni 900 milionů. Tuto ztrátu ovšem do určité míry vyvažuje nárůst některých jiných druhů o přibližně 340 milionů jedinců.

Studie je založena na údajích Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků (PECBMS), projektu Evropské rady pro sčítání ptáků (EBCC), a povinných zprávách členských států EU, které musejí podle směrnice EU o ptácích podávat Evropské komisi. Na stejný problém s razantním úbytkem ptactva upozornila rovněž poslední Zpráva o stavu životního prostředí ČR.

„Od roku 1982 setrvale klesá početnost ptačích populací v České republice. Zatímco početnost populací běžných druhů ptáků mezi lety 1982 až 2019 osciluje na stejných hodnotách a výrazně se nemění, početnost populací lesních druhů ptáků poklesla o 13,4 procent a početnost populací ptáků zemědělské krajiny klesla dokonce o 42,3 procent,“ uvádí se v dokumentu.

Nejhůře dopadl vrabec

Nejvíce zasaženým druhem je kdysi všudypřítomný vrabec domácí. Od roku 1980 přišel o polovinu své populace, což představuje úbytek celkem 247 milionů ptáků. Jeho blízký příbuzný, vrabec polní, zaznamenal ztráty kolem 30 milionů jedinců. Na oba druhy působí změny zemědělské politiky a hospodaření, vrabci domácí však mizejí také z městského prostředí.

„V případě vrabce domácího bylo vynaloženo značné úsilí, abychom porozuměli příčinám jeho vymizení z měst a obcí. Za jeho úbytkem může stát nedostatek potravy, zejména hmyzu, který je nezbytný pro vývoj mláďat, omezené hnízdní příležitosti po rekonstrukcích budov, znečištění ovzduší nebo ptačí malárie, avšak obrázek stále zůstává neúplný,“ řekla Klvaňová.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Ještě méně jsou ornitologům známé důvody, které vedou k největším přírůstkům populací. „Je pravděpodobné, že svou roli někdy hraje klimatická změna jako v případě střízlíka obecného, u nějž má mírný průběh zimy pozitivní vliv na přežívání. Částečně zodpovědné ale za ně mohou být i jiné faktory jako třeba zimní přikrmování ptáků na krmítkách,“ poznamenala Alena Klvaňová.

Ze západu na východ

Nejvyšší celkové ztráty ale autoři studie našli u polních a lučních ptáků. Také početnost dálkových migrantů, jako je konipas luční nebo čejka chocholatá, klesla relativně více než u jiných skupin. Mnohé druhy, které zakoušejí největší pokles početnosti, jsou spjaty se zemědělskou krajinou a je dobře zdokumentováno, že způsob jejího obhospodařování nastavený zemědělskou politikou, ovlivňuje úbytek druhové rozmanitosti.

„Je dobře zdokumentováno, že způsob obhospodařování nastavený zemědělskou politikou ovlivňuje úbytek druhové rozmanitosti. Ukazuje se, že tento efekt se objevil nejprve v západní Evropě a že k úbytku polních ptáků začalo docházet po vstupu členských zemí do EU a po přijetí Společné zemědělské politiky,“ sdělila Klvaňová.

Ornitologové na základě aktuální studie znovu připomněli nutnost ochrany ptactva zemědělské krajiny, stejně jako ochranu podél jejich tahových cest. „V příštím roce se bude konat zasedání Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti, na kterém se bude diskutovat o budoucnosti celosvětové biologické rozmanitosti a způsobech, jak zvýšit úsilí v oblasti ochrany přírody zaměřené na prevenci vymírání a obnovu početnosti druhů. Naše studie je varovným signálem, že vymírání druhů a ‚tiché jaro‘ jsou skutečnou hrozbou. Plně podporujeme zajištění pevného rámce, který by ochranu přírody postavil do popředí všech celosvětových plánů,“ uvedla Fiona Burnsová, vedoucí vědecká pracovnice Královské společnosti pro ochranu ptáků.

Že cílená pomoc může fungovat, dokazuje příklad sedmi druhů dravců, jejichž počty během posledních desetiletí stouply právě díky zvýšení jejich ochrany, například omezením využívání pesticidů nebo zavedení cílených projektů na obnovu jejich populací. Ornitologové upozornili, že bez zavedení těchto směrnic by populační pokles mnoha druhů byl bezesporu ještě o mnoho výraznější.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Příroda bije na poplach

Co dalšího by se mělo udělat? „Zvýšit rozsah a ambice přírodě blízkého zemědělství, ochrany druhů, udržitelného lesnictví a rybolovu a rychle rozšířit síť chráněných území,“ řekla Fiona Burnsová z Královské společnosti pro ochranu ptáků. Podle Anny Stanevy, vedoucí oddělení ochrany přírody BirdLife Evropa se ukazuje, že příroda bije na poplach.

„I když ochrana vzácných a ohrožených ptáků vedla k úspěšnému zotavení populací některých druhů, nezdá se, že by to stačilo k udržení populací hojných druhů.“ Staneva poukázala na to, že běžných ptáků je stále méně a méně zejména proto, že stanoviště, na kterých jsou závislí, jsou likvidována člověkem. „Postupně jsme z naší zemědělské půdy, moře a měst přírodu vymýtili. Vlády v celé Evropě musí stanovit právně závazné cíle pro obnovu přírody, jinak to bude mít vážné následky, a to i pro náš vlastní druh,“ varovala.

Alena Klvaňová, vedoucí projektu Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků připomněla, že následující měsíce mohou být pro další vývoj evropského ptactva zásadní. Například připravovaný ambiciózní návrh zákona EU o obnově přírody má obsahovat právně závazný cíl zvýšit početnost druhů do roku 2030. „Přála bych si, aby naše výsledky pomohly veřejnosti i odpovědným politikům uvědomit si, že běžní ptáci nemusí být běžní navždy, nepodnikneme-li ochranářské kroky,“ upozornila Klvaňová.

Česká společnost ornitologická, Hnutí Duha a Nadace Partnerství na konci loňského roku spustily výzvu „Za zdravou a pestrou krajinu“, která reaguje na nedostatečně řešené problémy zemědělské krajiny, na něž mimo jiné doplácejí i některé druhy ptactva. Výzva usiluje o takové nastolení zemědělských dotací, které by přispěly k návratu pestrého života do krajiny, zlepšení stavu půdy či snížení zbytků pesticidů v potravinách.

„Ročně ztrácíme až 21 milionů tun ornice a více než polovina půdy je ohrožena erozí. Za posledních 30 let ubyly v zemědělské krajině 2 miliony ptáků. Kvůli klimatické změně vysychají studny a zároveň jsou obce zaplavované přívalovými dešti. Poškození zemědělské půdy jako problém vnímá 86 procent Čechů a Češek,“ upozornil Jan Skalík z Hnutí Duha.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

„Bez zvyšování pestrosti krajiny se nepodaří zastavit dosavadní propad druhové rozmanitosti a krajina nebude schopna čelit probíhajícím klimatickým změnám. Pokles biodiverzity souvisí se změnami ve využívání krajiny. Ty jsou podmíněny socioekonomickými změnami, které odráží vývoj lidské společnosti. Ovlivňuje nějak trendy početnosti druhů také lesní hospodářství? Tuto a další otázky si položil mezinárodní tým vědců, jehož členem je i Jiří Reif z Ústavu pro životní prostředí.

Autoři shromáždili dlouhodobé záznamy environmentálních změn (koncentrace atmosférického CO2, depozice dusíku), ekonomických faktorů (cena dřeva, HDP) a lesního hospodaření (sklizeň dřeva, procentuální zastoupení smíšených lesů) z území Německa. Jádrem výzkumu byla analýza dlouhodobých trendů z těchto oblastí, která vědcům umožnila detekovat faktory vysvětlující změny v početnostech ptáků. Data o početnostech ptáků získávali autoři z dlouhodobého monitoringu běžných druhů ve střední Evropě, konkrétně v Rakousku, Belgii, České republice, Německu a na Slovensku. Evropská unie považuje ptáky za vhodné bioindikátory změn v měnící se krajině.

Neustále rostoucí koncentrace atmosférického oxidu uhličitého na území Německa ukazuje na stále se zvyšující emise skleníkových plynů. Tyto emise mohou následně ovlivnit klimatické faktory, jako například rozložení srážek, zimní teploty nebo délku vegetační doby. Množství pokáceného dřeva od roku 1970 v Německu totiž nesouviselo s vývojem techniky ani s cenami dřeva, jako důležitější faktor se ukázala politická a ekologická situace v zemi - nejvíce se kácelo během druhé světové války a po větrných kalamitách.

Z výsledků zaměřených na všechny státy střední Evropy vyplývá, že početnost nemigrujících lesních specialistů se zvyšuje. Co se týče migrujících ptáků, ukázaly výsledky jinou tendenci. Početnost druhů, které na zimu odlétají do Afriky, se snižuje, zatímco stavy regionálně (v rámci Evropy) migrujících druhů zůstávají konstantní. Environmentální změny a v menší míře i změny managementu lesů negativně ovlivňují jak mezikontinentální, tak regionální migranty.

Z regionálně migrujících ptáků přibývá holubů doupňáků (Columba oenas), a to pravděpodobně proto, že používají hnízdní dutiny po strakapoudech, ale také díky poměrně rozšířenému pěstování kukuřice, v jejíž kulturách se živí. Z kontinentálně migrujících druhů se zvyšuje početnost rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus), a to pravděpodobně proto, že jejich počty byly na konci 20. V lesích sice dochází ke zvyšování početnosti ptáků, bylo by ale chybou předpokládat, že stejná situace panuje i u ptáků obývajících otevřenější biotopy.

Početnosti nelesních druhů ptáků se snižují a tento trend souvisí především s ubýváním hmyzu, ztrátou habitatu a urbanizací. Například v Anglii bylo zjištěno, že početnost hmyzu klesla pouze v otevřených habitatech. Nepřímo může nemigrujícím lesním druhům ptáků pomoci také změna klimatu, a to například prodloužením vegetační sezóny a snížením extrémních podmínek v zimním období.

Z výsledků studie mimo jiné vyplývá také potenciální řešení problému snižování počtu druhů i jejich početností. Ukázalo se, že udržitelné lesní hospodářství (smíšené lesy s různě starými stromy místo monokultur) může mít dlouhodobý a pozitivní vliv na biodiverzitu.

Vliv přízemního ozonu

Nový výzkum ale upozorňuje, že i zdánlivě čirý vzduch může přinášet riziko pro ptáky, kteří jsou citliví na znečištění ozonem. Čeští ornitologové zkoumali dopady přízemního ozonu v Krkonoších - právě tam totiž existují detailně zpracované řady o hnízdících ptácích za dobu více než třiceti let. Navíc právě na horách je kvůli jejich nadmořské výšce ozonu nejvíc, takže by se měl nejvíc projevovat.

Protože je ozon spojený se znečištěním, logicky nejvíce trápí města - ale imunní vůči němu nejsou ani vysoké hory - tam se totiž snadno dostane vzduchem z průmyslových a městských částí. Protože na horách je intenzivnější ultrafialové záření, které je pro vznik ozonu klíčové, zvyšují se s rostoucí nadmořskou výškou i koncentrace přízemního ozonu.

Vědci spočítali pro celkem 51 druhů krkonošských ptáků, jak se měnila jejich početnost - a pak tato data srovnali se statistickými modely, které ukazují koncentrace ozonu v době jejich hnízdění. Výsledky ukázaly, že přízemní ozon na početnost ptáků v Krkonoších předpokládaným mechanismem zřejmě skutečně působí.

„Zjištěná početnost ptáků v hnízdním období vykazovala negativní vztah ke koncentraci ozonu naměřené během předchozího jara: čím více bylo v daném roce ozonu, tím byla v tom následujícím početnost ptáků nižší a naopak,“ popisuje studie. Tento vztah ale platil jen u druhů žijících nad horní hranicí lesa, u ostatních druhů se škodlivý vliv ozonu neprojevoval. To dále posiluje předpoklad, že ozon bude působit tím více, čím výše se lokalita nachází.

Světelné znečištění a ohňostroje

Kromě znečištění ovzduší a změn v zemědělské krajině ovlivňuje ptačí populace i světelné znečištění. Umělé osvětlení v nočním prostředí chování živočichů logicky ovlivňuje. Světlem je přitahováno např. mnoho druhů zejména létajícího hmyzu. Nejen, že přilákaný hmyz může být lidem na obtíž, pro samotný hmyz bývá takové chování v prostředí s umělým osvětlením často fatální.

Dezorientace umělým osvětlením postihuje i ptactvo. Stěhovaví ptáci podnikají své dlouhé lety téměř výhradně v noci, přičemž využívají Měsíc a hvězdy, stejně jako obrysy význačných krajinných prvků (pobřeží, řeky…) k orientaci. Je nasnadě, že v osídlené krajině s množstvím zdrojů světla správnou orientaci mohou ztratit. Již tak fyzicky extrémně namáhavý přelet se jim dále komplikuje, což může být pro mnoho z nich fatální.

Je prokázáno, že zvýšená úroveň světla v okolním prostředí způsobuje posunutí doby aktivity zpěvného ptactva do pozdních nočních, či naopak velmi brzkých ranních hodin. Kromě světelného znečištění mají negativní vliv na ptáky i ohňostroje, které způsobují stresové reakce a mohou vést až k úhynům ptáků.

Kvůli ohňostrojům mohou ptáci opouštět úkryty, hnízda s mláďaty, může docházet ke kolizím s překážkami, nelze ani vyloučit následnou nadměrnou predaci. Rizika způsobená ohňostroji jsou umocněna zpravidla noční dobou, kdy se ptáci hůře orientují v prostoru.

Doporučení a závěry

Úbytek běžných a hojných ptáků dokazuje, že je i nadále potřeba rozsáhlejší spektrum ochranářských akcí. Úbytek běžných a hojných druhů je znepokojivý hlavně proto, že poukazuje na poškození celých ekosystémů a jejich funkcí a potenciálně i na poruchy jejich schopnosti poskytovat ekosystémové služby, na nichž je lidstvo závislé. Vzhledem k zjevnému negativnímu vlivu ohňostrojů na živočichy, zde jmenovitě ptáky, je nanejvýš vhodné systematické omezování pyrotechnických zábav na celostátní úrovni. Jedním z prvních kroků může být např. úplný zákaz pyrotechniky, která má akustický efekt.

Tabulka: Oblasti s překročenými imisními limity pro ochranu lidského zdraví vybraných látek v ČR [%], 2018