Nacistický postoj k přírodě

Jak to, že nacistické zákony na ochranu zvířat i krajiny byly jedny z nejpřísnějších? Jak jde dohromady vegetariánství Hitlera a dalších pohlavárů s jejich touhou po krvi mnohých národů? Podobné otázky si klade velmi zajímavá kniha historika a lingvisty Borii Saxe Zvířata ve třetí říši.

Boria Sax znovu otevírá téma, které není jen věcí historiků, ale musí nutně zneklidňovat ty, kteří mají rádi přírodu a touží ji chránit. Jde o paradoxní spojení citlivého zájmu o přírodu (a její ochranu) ze strany nacistické Třetí říše na straně jedné a stejně nelítostného vyvražďování lidí na straně druhé. Jak jde dohromady holocaust a vyspělá ochrana přírody?

Právě řada dnešních idejí spojených s ochranou přírody je svým způsobem odvozená z tehdejších německých myšlenek. A to díky celé řadě přímých i nepřímých pokračovatelů. Například Aldo Leopold, jeden z tvůrců severoamerické ochrany přírody, se vyučil právě ve třicátých letech v Německu. A netýká se to jen idejí ochrany přírody, ale i vědeckých myšlenek jako takových. Dodnes například čteme a obdivujeme díla Konrada Lorenze, který současně byl členem NSDAP a aktivně se podílel na rasových komisích.

Kniha sama sleduje danou problematiku z mnoha úhlů již proto, že je v zásadě sbírkou textů publikovaných separátně. Pokusím se proto soustředit pouze na některé aspekty - především zdroje nacistického přístupu k živé přírodě a z nich pak plynoucí konkrétní vztahy ke zvířatům a lidem. Ke své vlastní lítosti tak pomíjím zajímavá témata jako je nacistický kult smrti a krve, který také vyplýval z jejich pojetí přírody.

Zdroje nacistického vztahu k přírodě

Jak již jsem zmiňoval výše, vztah nacistů k přírodě byl jednou z jejich zásadních orientací ve světě a zdaleka přesahoval rámec pouhé ideologie. Už v německém romantismu se objevuje skepse k civilizaci a jejím "výdobytkům". Najednou začíná být kultura a civilizace vnímány, po vzoru Rousseauově, spíše jako úpadek oproti přírodnímu stavu a člověk civilizovaný jako degenerovaný vůči člověku přírodnímu. Je objevena a obdivována příroda ve své svobodě, volnosti a divokosti. To je jeden ze silných momentů vztahu nacistů k přírodě - divoká zdravá příroda je nadřazena upadlé chorobné civilizaci.

Čtěte také: Česká republika a nové zákony o odpadech

Sami se pak identifikují s touto divokou, často nelítostnou přírodou a považují se za ty, kteří přicházejí očistit degenerované lidstvo. Často se hovořilo v této souvislosti o paralelách mezi domestikovanými a divokými zvířaty. Lidstvo jaksi začalo v procesu autodomestikace degenerovat, stejně jako zdegenerovalo např. domácí prase vůči divokému. A právě celá řada německých vědců, mj. Konrad Lorenz, poukazovala na úpadek lidstva, degeneraci, kterou zapříčinila "přílišná" kultura a civilizace, jakési "přešlechtění".

Poukazovalo se na hluboké kořeny německého vztahu k přírodě a krajině, sahající do dávné pohanské minulosti, kdy Germáni žili v lesích, uctívali přírodní božstva a žili s přírodou v harmonii. Tento stav narušila až civilizace, která se neúspěšně (v podobě římských legií) snažila podrobit si divoké a barbarské Germány. Podařilo se jí to však v pozdější podobě židovsko-křesťanské kultury.

Toto pojetí jakéhosi "Zlatého věku" dále posilovalo nenávist k "civilizovaným" a zdegenerovaným národům, jako byli především Židé, pohrdání se ale týkalo i "přecivilizovaných" Francouzů. V Německu se najednou jakoby z temnot vynořili staré, křesťanstvím násilně potlačené mýty, které nabyly vrchu v často bizarních a děsivých podobách.

Identifikace sama sebe s vlky ze strany nacistů nebyla jen jakýmsi propagačním nátěrem, ale hluboce sdíleným přesvědčením. Vlk se stává ve své nelítostnosti, krvelačnosti, ale zároveň svobodomyslnosti i schopnosti sdílet societu skutečným totemovým zvířetem. (Vztah k orlům Sax tak podrobně nezkoumá). Současně ale byla vysoko hodnocena i některá domácí zvířata, která kromě rozměru spolupracovníků a kolegů ve společném úsilí i boji nabývala totemických podob. Takovým zvířetem byl kůň nebo čistokrevný pes, nejlépe vlčák.

Příroda ale byla vnímána nejen jako divoká a nebezpečná, ale současně i jako místo řádu. Řádu, který člověka přesahuje a kterému se má podrobit, i když může být k jednotlivci krutý. Tento řád je hierarchický i poskytující svobodu zároveň, pečující o svá stvoření i krutý k nedostatečným. Lidstvo je pouhou součástí tohoto řádu a civilizace je něco, co tento řád porušuje.

Čtěte také: Projevy krize ve vztahu

Nenechme se mýlit dnešním pohledem na vědu jako něco zcela objektivního a nezávislého na dějinách či národnosti. Opak je pravdou, a zejm. v 19. století se vytváří v každé oblasti určitá specifická větev vědy, především biologie, charakterizovaná metodami, tématy, organizační strukturou i chápáním svého smyslu. Německá přírodověda, zejm. biologie byla velmi skeptická k pouhému mechanicistickému pojímání světa. Zdůrazňovala v různých podobách naopak organičnost a živost přírody. Zvířata nebyla žádnými descartovskými stroji, byť komplikovanými, jak hlásal mechanicismus, ale svébytnými, cítícími bytostmi. Není náhodou, že zakladateli etologie byli právě vědci z oblasti německé vědy - Heinroth, Tinbergen, von Frisch a Lorenz. Živost se přisuzovala celé zemi, krajině a lidé tvořili pouze jednu její součást.

Nacismus rozhodně byl proti antropocentrismu. Člověk byl naopak součástí krajiny, a to do takové míry, že příbuznost byla chápána spíše jako geografickou záležitost - Němci byl příbuznější německý les a v něm žijící bytosti než nějaký vzdálený národ lidí. Nebyla to ale jen německá, zejm. vitalistická, biologie, co přispělo k "nacistickému pohledu" na přírodu. Byl to též z Anglie pocházející darwinismus, který líčil přírodu jako bitevní pole, jako neustálý boj o život, ve kterém zvítězí silnější a lepší.

Věda umožnila ještě jednu věc, jak správně Sax upozorňuje - představit řadu jevů sociálních a politických jako čistě vědecké, lékařské a hygienické. Likvidace jiných národů, ale i mentálně retardovaných či postižených se stala de fakto problémem lékařské techniky a hygieny.

Nacistický přístup k přírodě v praxi

Z výše uvedených myšlenkových zdrojů pak vyplývá přístup nacistů k přírodě v praxi - zvířatům, krajině a pohříchu i lidem. Vzhledem k obrovské důležitosti, jakou příroda hrála v nacistické ideologii se jí pochopitelně věnovala velká péče a pozornost. Nacistické zákonodárství bylo a v zásadě i dodnes je k ochraně přírody jedno z nejvstřícnějších.

Z idejí zdůrazňující hodnotu divokosti a "původnosti" pochopitelně pramenila velká snaha chránit přírodu v jejím divokém stavu. Zejména lesnictví zde hrálo velkou roli se snahou vytvořit enklávy divokého, původního, "germánského" pralesa. V tomto smyslu byly zakládány nové rezervace, ba plánovalo se dokonce na dobytých územích vytvoření rozsáhlých, přirozených území. S tím souvisela i velmi přísná ochrana divokého zvířectva a snaha znovu vrátit do volné přírody šelmy, zejm. Z těchto východisek pak čerpal i zakladatel ochrany původní přírody a krajiny v USA, Aldo Leopold.

Čtěte také: Propojení ekosystému a krajiny

Stejná přísná ochrana, jaká se týkala divoké zvěře se ale týkala i domácích a užitkových zvířat. Byla snaha minimalizovat jejich utrpení, což se týkalo i zvířat používaných jak ve velkochovech tak při vědeckých experimentech. Nevídaný byl také požadavek chránit zvířata a přírodu ne z nějakých pro člověka výhodných důvodů, ale "pro ně samé". Zvířata přece nejsou žádné stroje, mají vlastní pocity a city a utrpení se jich také dotýká. Ne tedy žádné strojky mechanicistů, které prostě při bití a řezání vydávají zvuky jako varhany, jak hlásal už Descartes.

Byl znám citlivý vztah mnoha vrcholných nacistů ke zvířatům, Hitler a část nacistické špičky, jako např. Láska a citlivý přístup se ale paradoxně týkal jen "německých" zvířat, určitých ras. Existovala i kategorie "židovských" zvířat, která měla být pokud možno bezbolestně utracena. A takto mělo být naloženo i s "nečistou" židovskou rasou.

Je zajímavé, jak se nacisté ve svých činech a myšlenkách inspirovali velkochovy a vůbec šlechtitelstvím. Není náhodou, že hlavní ideolog říše Himmler byl původně chovatelem drůbeže. Podobné praktiky pak byly aplikovány i na lidi - Židé byli jako drůbež koncentrováni do táborů připomínající velkochovy a pak "bezbolestně" zabíjeni - ve velkém a mechanizovaně. Stejně tak se ale nacisté pokusili vytvořit nového německého člověka, tak, jako se šlechtí zvířata, v programu Lebensborn.

Při tom všem hrůzyplném mechanizování smrti současně byl ale stále pociťován princip organičnosti a komplexnosti živého světa. Člověk, Němec, byl pociťován jako integrální součást, částečka, obrovského živého těla druhu, ba dokonce celé německé krajiny.

Mezi silné stánky knihy patří snaha o uchopení problémů z různých stran i úrovní popisů. Teoretická východiska jsou doplněna na příkladech z praktického nakládání s lidmi i zvířaty. Můžeme dobře vidět jak je určitý názor nebo přístup výslednicí dlouhého historického vývoje může se na něm podílet filosofie, náboženství, umění, věda, technologie či zkušenosti z praktické činnosti, např. ze zemědělství. Velmi podnětné jsou příklady především vědecké oblasti. Rádi se díváme na vědce jako čisté bytosti přispívající k povznesení lidstva a právě na nacistických vědcích vidíme, že tomu tak zdaleka není.

tags: #nacistický #postoj #k #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní údržba odpadu s kartáčkem
• Ženeva a klima
• Ekologická katastrofa v Černém moři
• Výběr repelentu do přírody
• Pohled Spinozy na člověka