Malá filosofie přírody, času a člověka

08.03.2026

Filosofie mezi vědou, uměním a mýtem - to je první část vzdělávacího cyklu Malá filosofie člověka, kterým nás provází významný český filosof, pedagog a publicista prof. Jan Sokol. Prof. Jan Sokol se snaží přivést čtenáře a posluchače k opravdovému filosofickému přemýšlení.

Nevypráví dějiny filosofie, ale ptá se: Jak je to s filosofií mezi vědou, uměním a mýtem? Je tak samozřejmé myslet si - "Jak vidíme a slyšíme? A co náš jazyk a myšlení? Zcela jistě bude dobré zamyslet se nad tím, jak je to se Svátečním a všedním, mýtem a logem ? - Jednání a svoboda, Čas, Vědění a věda, Život a příroda, Společnost, instituce a stát, Hodnoty a peníze, Morálka a etika, Právo, Město, Dějiny a Civilizace".

Základní příručka filosofických témat pro každého

Kniha má svůj základ v přednáškách o úvodu do filosofie, které autor pronesl na Pedagogické fakultě a Filosofické fakultě UK. Může ale posloužit i jako první uvedení do pestrého světa filosofické problematiky studentům, všem zájemcům o filosofii, studentům vysokých škol i učitelům základních společenských věd na středních školách.

Kniha má svůj základ v přednáškách, které autor pronesl na Pedagogické a Filosofické fakultě Karlovy univerzity. V rozšířené knižní podobě (první vydání 1994) připojil další, dosud nepublikované texty, které postupně přepracovával a doplňoval. Autorovým cílem je otevřít problematiku filosofického myšlení širokému okruhu zájemců.

Prof. PhDr. Jan Sokol, CSc., Ph.D.

Prof. PhDr. Jan Sokol, CSc., Ph.D. Angažoval se rovněž v politice - byl poslancem Federálního shromáždění, ministrem školství a v roce 2003 kandidoval na prezidentský úřad. Jan Sokol vystudoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a pracoval jako vědecký výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu matematických strojů. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77.

Čtěte také: Zamyšlení nad knihou Malá filosofie člověka

V 90. letech přednášel na Pedagogické a Filosofické fakultě UK, od roku 2000 na Fakultě humanitních studií UK. V zimním semestru 2008/9 přednášel etiku a lidská práva na Harvardově univerzitě. Kromě rozsáhlého díla překladatelského je profesor Sokol autorem mnoha publikací o filozofii, náboženství a historii, např. Člověk jako osoba; Etika, život, instituce; Moc, peníze a právo aj. Publikoval také v časopisech a novinách a byl stálým přispěvatelem Wikipedie. Získal několik významných ocenění, mj. Zlatou medaili Univerzity Karlovy či Cenu VIZE 97; byl důstojníkem Řádu čestné legie Francouzské republiky.

Stručný obsah některých kapitol

Soubor tvoří 32 volně navazujících kapitol, v nichž autor postupně uchopuje jednotlivé kategorie, pohrává si s nimi a pak je klade jako na sebe navazující dílky stavebnice, která se jmenuje člověk a jeho svět. Na závěr každé kapitoly předestře čtenáři několik otázek, či lépe řečeno témat k zamyšlení. Nutí tak poctivého čitatele k nejen zopakování si probraného tématu, ale i k vlastním úvahám a vytvoření vlastního náhledu.

Filosofie: mezi vědou, uměním a mýtem. Počátek filosofování je údiv. Jak se vyvíjí vysvětlování světa. Vztah mýtus - filosofie - věda.
Jak vidíme a slyšíme. Člověk si barevné body na sítnici spojí v celek, mozek dokáže rozpoznat a domyslet i chybějící část. Proto se občas zmýlí. Podobně je to i u sluchu - z několika tónů rozeznám píseň. Za normálních okolností člověk vnímá zvuk i obraz dohromady (např. rozhovor = hlas + pohyb rtů), není-li obojí propojeno, je "něco v nepořádku". Zrak a sluch jsou smysly "na dálku", ostatní "na blízko".
Vnímání a pozornost. Člověk je stále zahrnován podněty, dokáže si ale z nich vybrat jeden (či několik), ostatní pomíjí. Nazýváme to zaměření, soustředění a pozornost. Agresivní podněty, nebo jejich přílišné množství nás dokáže otupit.
Jazyk a myšlení. Myšlenka či nápad přichází nejdříve "beze slov". Poté nastupuje jazyk, pojmové myšlení, které dokáže nápad zjasnit, artikulovat. Řeč jako hra. Jazyk se skládá z formální stránky a stránky významové. Nejvlastnějším místem jazyka je řeč, ať monolog, či dialog. Podobá se tak hře, která je spjata s životem. Rozhovor jako hra je živelný a spontánní, podléhá ale jistému souhrnu pravidel a možností.
Vědění a věda. Vědět znamená nejen něco poznat a být o něčem přesvědčen, ale i být si jist, že své přesvědčení dokážu obhájit. Smyslové vnímání - okolní svět vnímáme smysly, ale obraz o světě si tvoříme úsudkem - ten může ale být mylný. Jiná možnost poznání je rozumové poznání - bez účasti smyslů. Rozumové poznání je základ vědy - cíl: pravé a jisté poznání a porozumění.
Pravda. Pravda se snaží proniknout k předmětu poznání. Na pochopení pravdivosti a pravdy poznání se zakládá étos vědy. Je nutná nezaujatost. Pravda ale může mít různou cenu v různý čas. Feuerbach: „já nemám pravdu, pravda má mne“ - nemám ji ve svých rukou, neurčuji pravdivost; hledám ji.
Příroda. Vymezení přírody: svět venku, který lidé nevytvořili a kde nejsme doma. Pragmatický přístup k přírodě - zdroj surovin - nevratný proces ničení přírody. Romantický přístup - návrat k přírodě, ta už ale není taková jako dřív, podléhá stále více civilizaci. Lidstvo se v budoucnu bude muset omezit.
Text a výklad. Základní podoba řeči je rozhovor, řeč ale figuruje i v psaném textu. Pozbývá ale některé prostředky, které mluvenou řeč provázejí - gestikulaci, mimiku, tón hlasu. Psaný text proto může být pochopen špatně. Opětný výklad (hermeneutika) se snaží najít původní význam textu. Důležitou roli hraje zaujatost či nezaujatost čtenáře. Psaný text může být psán i záměrně tak, aby čtenář byl nucen hledat v něm hlubší smysl (básnická tvorba).
Město. Město je umělý svět, vytvořený lidmi a vyčleněný z přírody. Dříve bylo město jako centrum obchodu a politické moci, později dalo vzniknout kultuře, demokracii, právu, vzdělanosti atd. V 19. století města provází industrializace - stěhování nemajetných námezdních sil. Druhá polovina 20 století naopak znamená částečný odliv obyvatelstva do satelitních sídlišť. Město vyžaduje spletitou a vyváženou organizační a technologickou síť. Vztah k venkovu - město a venkov nelze sloučit. Město i venkov jsou na sobě závislé.
Člověk a svět. Člověk povstal z přírody, ale vyčlenil se vůči ní, vyčlenil se vůči okolnímu světu. Současný postmoderní člověk je k přírodě stále bezohledný. Civilizace neví jak dál, nezná řešení dalšího vývoje. Úkolem filosofie je upozorňovat na tento stav, ukazovat všem, že je kolem nás spousta věcí, nad kterými se máme a musíme zamyslet.

Čtěte také: Příběh Malé Holky a Ochránců

Čtěte také: Tipy na ubytování pro školy v přírodě

tags: #malá #filosofie #příroda #čas