Co je to ekologické uvědomění a proč je důležité?

Dnes již málokdo pochybuje o tom, že pokračující ignorování ekologických zákonitostí by nás přivedlo ke zkáze. Respektování ekologických zákonitostí je tím teoreticky uznáno za jeden z životně důležitých společenských problémů.

Fáze ekologického uvědomění

Podle Igora Míchala (1990) lze rozlišit několik fází ekologického uvědomění:

1. Mluvit - nečinnost: Byl objeven reálný problém k řešení, které se však nedaří prosadit.
2. Mluvit - činnost: Úspěšná osvěta a přesvědčování.
   • 2a. Likvidace důsledků, příčiny působí dál.
   • 2b. Likvidace příčin problému.
3. Fáze 3: Dosažení kvalitativně zcela nového stavu morálky a práva, které by zakotvilo většinový souhlas o hodnotě přírody „o sobě“ (nikoliv jen o její hodnotě „pro člověka“).

Posuny společenského vědomí z jedné fáze do druhé závisí mnohem víc na proměnách dobové myšlenkové atmosféry nežli na hospodářském rozvoji nebo na dalším hromadění vědeckých poznatků. Zcela v duchu marxistické teze „bytí určuje vědomí“ to bylo především zjevné zhoršování celkové ekologické situace.

Pokud bychom splnili původní záměry dodnes progresívní „státní koncepce tvorby a ochrany životního prostředí a racionálního využívání přírodních zdrojů“ z roku 1985, vytvořili bychom technické podmínky přechodu do fáze 2a. Bohužel i řada opatření obou národních vlád po listopadové revoluci svědčí o tom, že významná část naší politické reprezentace svým ekologickým uvědoměním dosud vězí „přinejmenším jednou nohou“ ve fázi 1.

Soudobá konvenční moudrost spatřuje klíčový problém našeho devastovaného prostředí jednou v nedostatku finančních prostředků, podruhé v nedostatku právního uspořádání, potřetí v nedostatku moderní techniky. Z tohoto hlediska mohlo šokovat prohlášení J. Vavrouška (1990), že pro náš přístup by mělo být klíčové především „hledání nové etiky“. Předpokládá to změnu systému hodnot, změnu přístupu k sobě, k životu, ke svému bližnímu.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Ve fázi 3 by totiž muselo být dosaženo takového kvalitativně zcela nového stavu morálky a následně i práva, které by ve svých ustanoveních zakotvilo většinový souhlas o hodnotě přírody „o sobě“ (nikoliv jen o její hodnotě „pro člověka“). Jen za tohoto předpokladu se může stát součástí obecně známé morálky, tj. společensky fixovaných představ o tom co je „dobré“ a co „zlé“, vzájemný respekt mezi lidmi a přírodou i mezi lidmi navzájem - vztah založený na harmonii a nikoliv ovládání.

Podle L. Vaculíka (1990) je v současné situaci „náš další osud určován stavem přírody více než vládou a úřadem“. Proto požaduje, aby ústava ČSFR zakotvila (vedle právní úpravy vztahu občan-stát) také požadavek rovných práv člověka a přírody.

Uvědomíme-li si s Vaculíkem i současnou vědou, že náš další osud je určován stavem přírody více než vládou a úřadem, nesmíme tuto pravdu zamlčovat a musíme ji říkat, i když bude mnoha lidem nepříjemná: Stav naší přírody je důležitější než brzký příchod tržně ekonomického ráje, je nadřazen bojům o pozice stran ve veřejném životě atd.

Veřejné mínění je setrvačné a na nové podněty reaguje se zpožděním, které se může stát významným faktorem naší vlastní zhouby. Z praktických důvodů by cíle a koncepce odvozené z teoretického poznání (v tomto případě z ekologie a z etiky jako filozofie morálky), neměla do společnosti její prozíravější menšina chrlit vcelku, ale v dávkách pro společnost v dané historické situaci na základě učiněné zkušenosti „stravitelných“.

My však ve snaze o rychlou nápravu hledáme viníka a obviňujeme určité společenské skupiny, jednotlivá výrobní odvětví, nedokonalé zákony, zdravotnictví, totalitní systém jako celek - kohokoliv s výjimkou nás samých. Hlavní problém této vstupní fáze ekologického uvědomění tkví v tom, že břitce kritizujeme ty ostatní a tváříme se, že jsme se sami na této žalostné úrovni nijak nepodíleli.

Čtěte také: Inspirace na výlet s dětmi

Další negativní rys období přechodu k vyšší úrovni společenského uvědomění (fáze 2a) spočívá ve zjednodušeném, a proto matoucím pohledu, jako bychom si s problémy ochrany přírody a životního prostředí mohli poradit jednorázovou kampaní: Dejte nám dost peněz na ekologické investice a problém je vyřešen … Stačí, když zavedeme novou výrobní technologii atd.

Ekologické uvědomění však bude mít krátkou životnost a akce podnikané na jeho základě budou mít malou účinnost, pokud se budou omezovat na řešení důsledků a ponechají se netknuté hodnotové hierarchie a postoje, které nás k devastaci prostředí zákonitě přivedly a nadále přivádějí. Ekologická krize je výrazem našeho světového názoru, výsledkem našich postojů k přírodě, postojů k technologii i postojů k sobě navzájem.

Využívat nové technologie a investovat značné částky do ochrany prostředí je absolutně nezbytné, ale samo nemůže ekologický problém vyřešit. Odstraňování důsledků ekologické krize pouze přispívá k prodloužení času, který nám zbývá k řešení skutečných příčin.

Ekologické problémy začínají být předmětem řešení na kontinentálních i na globální úrovni úměrně poznání, že jejich efektivní řešení pouze v rámci státních hranic je nemožné.

Představa o jednoduchých příčinách ekologické krize, příznačná pro 1. fázi ekologického uvědomění, se i ve světle této jednoduché rovnice ukazuje jako neudržitelná: Většina obyvatel průmyslově vyspělých zemí si uvědomuje, že jim běžná úroveň spotřeby při daných počtech obyvatel Země a daných technologiích výroby je nedosažitelná vzhledem k omezeným zdrojům naši planety. Spravedlivý požadavek „rovných práv všem“ je tedy neuskutečnitelný.

Čtěte také: Vytápění a Ovzduší

Naznačené akce jsou samozřejmě v konzumně orientované společnosti nepopulární. Nemohou být prakticky realizovány, dokud významný podíl Země nedospěje k jasnému vědomí konečnosti Země, k jasnému vědomí zranitelnosti jejích nosných ekologických systémů a k absurdnosti představ o řešení přelidněnosti Země emigrací lidstva do vesmírného prostoru.

Koncepce lidstva jako „posádky vesmírného korábu“ však nepostrádá rozporné rysy: Naším úkolem je udržet vesmírný koráb v chodu, a proto na něm potřebujeme mít pokud možno vše pod kontrolou. Z ekologie jako potenciálního zdroje lidské moudrosti se tím stává pouhý nástroj manipulace a zdokonalovaného ovládání přírody. Pro svět „nespoutané“ přírody se zde stává cílem taková jeho „humanizace“, při níž bude vše v přírodě „sloužit člověku“.

Jakmile tedy přijmeme jako základní model pro řešení globální ekologické krize miliardovou posádku vesmírné lodi v přesvědčení, že tím vzniká automaticky „nejlepší z možných světů“ (což je u nás běžná interpretace pojmu „noosféra“), jak v pojetí Teilharda de Chardin, tak i Vernadského, pak nutně směřuje k filozoficky scestné a zastaralé představě člověka jako „pána a vládce přírody“.

Rozeznat konečnost Země a jejích přírodních zdrojů i vzájemnou závislost všech lidí je důležitým a nutným, nikoliv však postačujícím krokem. Jako na úrovni 2. fáze ekologického uvědomění, bude i ve 3. fázi ekologický problém hodnocen jako složitý průnik fyzikálních, biologických, sociálních, politických, technologických a ekonomických faktorů, ale na rozdíl od 2. fáze k nim přistoupí nutně významný, možná rozhodující faktor etický.

Úlohy všech společenských institucí ve 3. fázi ekologického uvědomění zahrnou mj. funkci udržovat ekologickou stabilitu, produktivitu a diverzitu biosféry a vytvářet člověka důstojné prostředí v harmonické kooperaci s přírodou. Protože nemůžeme nikdy beze zbytku vědět, jak vše (ba spíše ani jak většina věcí) souvisí s ostatními, plyne z toho vědomí vzájemná ohleduplnost, tolerance a v mnohém ohledu dokonce pokora.

Nějak se musíme propracovat na úroveň takové etiky, která usiluje o řešení ekologických problémů v harmonické spolupráci lidí a přírody, v selektivní kontrole založené na porozumění ekologických zákonitostem a na společné evoluci. Jsme však přesvědčeni, že k tomu musí dojít v předstihu před tím, než nás naše vlastní postoje k přírodě i k ostatním lidem přivedou k apokalyptickým důsledkům, srovnatelným s jadernou válkou - k důsledkům, které lze dnes zcela racionálně prognózovat.

Více informací o rozdílech v názorech a postojích mezi 2. a 3. fází ekologického uvědomění shrnuje následující tabulka:

Ekologické uvědomění v praxi

V posledních letech pojem „být eko“ získal obrovskou popularitu - stal se módním, téměř povinným v mnoha prostředích. Značky se předhánějí ve vytváření „zelených“ kampaní a spotřebitelé si stále více uvědomují, jak jejich volby ovlivňují životní prostředí. Co vlastně dnes znamená „být eko“?

Ještě před dvaceti lety se „být eko“ spojovalo hlavně s okrajovým módním trendem a životním stylem alternativních skupin. Lidé, kteří nakupovali v obchodech s organickými potravinami nebo jezdili na kole místo autem, byli často vnímáni jako idealisté, někdy i odtržení od reality. Od té doby se mnoho změnilo. Během posledních dvou desetiletí jsme zažili bezprecedentní klimatické jevy: rekordní horka, ničivé povodně, sucha a prudké bouře.

V roce 2025 už „být eko“ není jen otázkou image nebo módního trendu - stalo se nezbytností. Ekologické chování už není pouze osobní volbou, ale projevem společenské odpovědnosti. Jedním z nejčastějších mýtů je přesvědčení, že žít v souladu s přírodou musí být nákladné a komplikované. Ve skutečnosti je to v mnoha případech právě naopak. Základem ekologického přístupu je omezování - nakupovat méně, vybírat kvalitnější věci, které vydrží déle. Minimalismus a promyšlené plánování nákupů mohou dlouhodobě přinést úspory.

Pojmy „ekologický“ a „biologicky rozložitelný“ se často zaměňují, což vede k nedorozuměním. Biologicky rozložitelný produkt je ten, který se rozkládá působením mikroorganismů, ale to ještě neznamená, že je ekologický. Naopak ekologický produkt bere v úvahu celý životní cyklus - od surovin, přes výrobu, až po likvidaci.

Doprava sice odpovídá za významnou část emisí skleníkových plynů, ale v mnoha případech mají na životní prostředí větší vliv jiné fáze životního cyklu produktu, jako je výroba a spotřeba energie. Podobně je to u potravin - doprava bývá démonizována, zatímco klíčový význam má způsob pěstování, používání pesticidů a hnojiv.

Zdá se samozřejmé, že vícenásobně použitelné produkty jsou lepší volbou. I zde je však nutné vzít v úvahu celý životní cyklus. Příkladem jsou bavlněné tašky - aby měly menší ekologickou stopu než plastové sáčky, musí být použity stovkykrát. Stejně je to s kovovými lahvemi nebo skleněnými nádobami.

V roce 2025 jsou stále důležitější konkrétní čísla než marketingová hesla. Firmy stále častěji zveřejňují přesné zprávy o emisech a spotřebitelé se učí tato data interpretovat a porovnávat mezi jednotlivými výrobky. Dalším důležitým aspektem je lokálnost a úplná transparentnost dodavatelského řetězce. V roce 2025 roste poptávka po informacích o etických pracovních podmínkách a spravedlivém odměňování dodavatelů.

Ekologické uvědomění nekončí v okamžiku nákupu. Produkty navržené s ohledem na dlouhou životnost a snadnou recyklaci mají výhodu oproti těm, které se rychle stávají odpadem. Spotřebitelé se stále častěji ptají: „Jak dlouho mi tento produkt vydrží?“ a „Co se s ním stane, až doslouží?“. Být eko v roce 2025 znamená především vědomě omezovat spotřebu, nikoli nahrazovat jedny výrobky jinými ve jménu ekologie. Nejdůležitější otázkou se stává: „Opravdu to potřebuji?“ Odpovědný spotřebitel volí méně, ale lépe.

Materiály s pozitivním dopadem na životní prostředí

• Přírodní korek: Získáván z kůry korkového dubu bez kácení stromu. Je plně obnovitelný a biologicky rozložitelný s negativní uhlíkovou stopou.
• Dřevo s certifikací FSC: Pochází z lesů obhospodařovaných v souladu se zásadami udržitelného rozvoje.
• Materiály z recyklace a re-use design: Podporují cirkulární ekonomiku a pohlíží na odpad jako na cenný zdroj.

V roce 2025 už „být eko“ není prázdné heslo ani dočasný trend, ale reálná volba, která ovlivňuje budoucnost naší planety. Ověření mýtů ukazuje, že skutečná ekologie od nás vyžaduje víc než povrchní gesta. Největší silou „být eko“ je však změna myšlení: od „více a rychleji“ k „méně, ale lépe“.

tags: #male #ekologicke #uvedomeni #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Investice do odpadového hospodářství
• Role NGO v boji proti klimatu
• Energetické využití odpadu
• Žebříček ekologické situace
• Korsické parky