Indonésie a problém s odpady: Od skládek po záchranu mořských želv

Indonésie je nádherná a turisty velmi vyhledávaná země. K jejím nejznámějším ostrovům bezpochyby patří i surfařský ráj Bali, o kterém se říká, že nabízí to nejlepší z této země.

Skládka Bantar Gebang: Největší skládka jihovýchodní Asie

Následující řádky nebudou věnovány tipům na exotickou dovolenou ale největší skládce jihovýchodní Asie, jež se nachází pouhých 30 km od indonéské metropole Jakarty. Na skládce Bantar Gebang žije zhruba 3500 lidí.

Na největší otevřenou skládku jihovýchodní Asie dováží denně 1250 nákladních aut závratných 9000 tun odpadu, jehož množství se stále zvětšuje. Například před čtyřmi lety sem jezdilo „pouze“ 720 vozů denně. A právě mezi vším tím bordelem žije na 3500 lidí, kteří se živí tím, že tento odpad třídí.

Na ploše o rozměru 110, 3 ha tvoří 35 % všeho odpadu zbytky jídla a 33 % plast.

Život na skládce

Někteří se tu narodili, jiným nezbylo kvůli chudobě nic jiného než se sem přestěhovat. Mezi haldami odpadků se nachází celé osady složené z chatrčí, jež jsou postaveny z toho, co tu lidé našli. Ale nenechte se mýlit, ačkoliv jde o nejchudší lidi z celé Indonésie, i oni tu mají elektřinu, a dokonce i televizi. Vždyť jsou taky vybaveni již nepotřebným a nechtěným majetkem těch mocnějších. Je ale zarážející, že ve svých domovech mají takovýto „luxus“, zatímco na záchod chodí za betonové zdi.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Pohled místních vs. pohled Evropana

Skládka je pro své obyvatele zdrojem obživy. Co ostatní vyhodí, je pro ně přímo pokladem. Odpadky přehrabují a hledají, co by se dalo sníst či zpeněžit. Jejich domov jim nepřijde tak hrozný jako člověku ze západního světa.

Francouzský fotograf Alexander Settler popsal své rozporuplné dojmy z návštěvy tohoto místa celkem jasně: „Když jsem přijel do Bantargebang, zjistil jsem, že tam žije spoustu rodin. Nejvíce šokující bylo, že co je pro jedny odpadem, je pro druhé zdrojem. Rozsah nerovnosti je zarážející a šokující. Ovoce a zelenina, kterou někteří odmítají, se stávají zdrojem jídla pro druhé. Životní podmínky tu jsou strašné: smrad, bakterie, špína (...) rodiny a jejich děti žijí v útulcích bez přístupu k lékařské péči a pitné vodě."

„Jsem tady už 30 let. Už jsem starý, je mi 70 let. Předtím jsem pracoval na poli. Neměl jsem pravidelný příjem. Proto jsem tehdy přijel sem. Dělat sběrače je dobrá práce. Je to dřina, ale jsem spokojený. Je to poctivá práce, živím se vlastním potem. Když pracuji, tak si vydělám 100 tisíc rupií za den (150,- Kč).

Znečištění oceánů plasty

Indonésie se na celkovém objemu znečišťování oceánů podílí 10 %. Před ní je už jen Čína s 28 %. V roce 2010 Indonésie vyprodukovala 5 milionů tun plastového odpadu, z toho 3,22 mil. tun uniklo do životního prostředí. To činí 64 % plastového odpadu ročně, který se kumuluje podél cest, v lesích, řekách a oceánech.

V Indonésii není státní systém na svoz odpadu. 250 milionů lidí nemá kam odpad dávat, buď ho pálí nebo odhazují kamkoli to jde. To má neuvěřitelný dopad na životní prostředí včetně želv, které si igelity pletou se svou přirozenou potravou s medúzami a na souši jim odpad překáží ve vyhrabávání hnízd pro vejce. Také je bohužel v Indonésii stále častý přímý sběr želvích vajec na prodej a zabíjení želv pro maso či želvovinu.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Ochrana mořských želv

Organizace Chráníme mořské želvy se zaměřuje na ochranu mořských želv v Indonésii, kde se vyskytuje 6 ze současných 7 druhů mořských želv. Ty jsou pod čím dál tím větším tlakem a hrozí jim vyhubení. Nejhorší situace je v Indickém oceánu, kde na mnoha místech už mořské želvy zcela zmizely.

Projekt Chráníme mořské želvy se ve spolupráci s indonéskou organizací Konservasi Biota Laut Berau zabývá ochranou 3 ostrovů v oblasti Berau, která tvoří nejdůležitější líhniště pro karety obrovské v celé jihovýchodní Asii a osmé nejdůležitější líhniště na světě.

S Místními ochranáři v oblasti Berau na Borneu se nám od roku 2014 podařilo před pytláky ochránit už přes 3 miliony želv (3 131 128 do 31.12.2020). Všechny tyto želvy se mohly bezpečně vylíhnout a odejít svobodně do moře. Kromě ostrůvků v Berau jsme navíc začali pomáhat na ostrově Lembata na jihovýchodě Indonésie.

Na dvou neobydlených ostrovech v oblasti Berau na Borneu pracuje 12 místních zaměstnanců a na ostrově Lembata na východě Indonésie 5. V ČR už nás pomáhá více než 10 - všichni v ČR to děláme po práci, o víkendech a během dovolené zcela zdarma.

Práce v Indonésii je o neustálém vysvětlování. Místní myslí tady a teď, došlo by jim, že želvy jsou ohrožené, až když by na místě žádné želvy nebyly.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Trash Hero: Hnutí proti odpadkům

“PŘIJDE MI, ŽE JE TO TA NEJSMYSLUPLNĚJŠÍ VĚC, KTEROU JSEM V ŽIVOTĚ UDĚLAL,” ŘÍKÁ HONZA BAREŠ, KTERÝ STÁL U ZRODU ANTI-ODPADKOVÉHO HNUTÍ TRASH HERO V JIHOVÝCHODNÍ ASII.

Honza Bareše, zakladatele hnutí Trash Hero Indonesia, jinak než s úsměvem na tváři ani nepotkáš.

Trash Hero je hnutí - sbíráme odpadky na plážích. Začali jsme v Thajsku na ostrově Koh Lipe, pak nám začali psát z dalších ostrovů a ptali se nás, jak se to dělá, protože viděli, že máme úspěch. Potom když jsem přijel do Indonésie, tak jsem viděl, že má úplně stejný problém jako Thajsko, odpadky tu jsou úplně všude. Tak jsem začal úplně stejně, jak to začíná vždycky.

Obvykle turisté nebo potápěči, na několika místech se nám daří zapojovat i místní děti - z toho mám velkou radost. S dospělými je to složitější. Dostat ne moc vzdělané místní, aby s námi čistili pláže, to je hodně těžké. Trvá to třeba rok, než se začnou přidávat.

V Evropě už jsme se naučili sbírat a třídit odpadky, v Indonésii tenhle krok zatím neproběhnul.

Co se nachází mezi odpadky?

Nejčastějí jsou měkký plasty, obaly od instatních nudlí, tašky, malý šustivý plastový věci, PET lahve, polystyrenu je hodně. V Indonésii je velice typickým odpadkem plastový kelímek o objemu 200 ml, do kterého dávají vodu. To je ten nejvíc bizarní produkt, jaký jsem kdy viděl a nechápu, že to ještě nezakázali. To jsou dvě loknutí vody za dvě koruny, ale zůstane po tom kus odpadku a pláže jsou toho úplně plný.

V Indonésii jsme nejvíc posbírali v Labuan Baju (přístavní město na ostrově Flores, pozn. red.) 2. listopadu, kdy jsme čistili pláž, která je kousek od přístavu, kde kotví trajekty. Tam jsme s 25 dobrovolníky vysbírali za dvě hodiny 500 kilo odpadků.

Co se dělá s odpadem?

V Čechách se třídí plasty, sklo, papír a to stejné jsme chtěli dělat i tady. Vždycky jdou zrecyklovat plastové lahve, ty dokonce sbírají místní a mají za ně pár drobných. Taky můžeme sbírat sklo, ačkoli ne tak dobře jako v Čechách. Barevné a bílé sklo se tady neřeší a pivní lahve se sbírají jenom v celku.

Pantofle, které jdou nosit, dáváme k sobě velikostně a nabízíme je k “adopci”. Ty, které použít nejdou, dáváme v Thajsku jedné firmě, která je drtí, dál zpracovává a dělá z nich nové boty nebo podlahy do tělocvičen. Vezmeme plastovou lahev a nacpeme do ní všechny plasty, co najdeme, a pořádně ji napěchujeme, aby byla úplně tvrdá.

Čistíme hlavně pláže, ale před obdobím deštů čistíme i říční koryta, začali jsme s úklidem hory Rinjany (druhá nejvyšší hora Indonésie, pozn. red.), která je bohužel pověstná spoustou odpadků, které se nachází na jejich svazích.

Nějaké náklady máme, protože často obcházíme potápěčské školy a resorty a když každý přispěje pár stovek, tak vždycky máme na to, abychom koupili rukavice, pytle, hrábě a holínky. Aby se sbíraly odpadky nepotřebuješ moc peněz, na to potřebuješ ruce a lidi.

Momentálně působíme v Thajsku, Indonésii, na Filipínách a od začátku roku Trash Hero funguje i v Praze.

Už dvakrát jsme získali nejprestižnější thajskou ekologickou cenu, kterou jsme nedávno přebírali v Londýně od thajské princezny.

Tady v Indonésii jsme vysbírali už víc než 24 tun odpadků a to není malá hromádka. V Thajsku jsme vybrali už přes 100 tun odpadků, které už nikdy nebudou v moři, nebudou se rozlamovat na menší a menší kousky a nebudou zabíjet mořské živočichy - plast z moře jen tak nezmizí.

Ostrovy z plastového odpadu

Celkem se jedná o více než 268 000 tun plastového odpadu. A to jde pouze o váhu plastů plovoucích na hladině, celkové množství plastů včetně těch na dně moře, je odhadem 150 milionů tun! Jedná se o 5,2 bilionu plastových kusů!

Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán. Zde nalezneme více plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady.

Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu).

Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld. kusů).

Kde se v moři bere plastový odpad?

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven.

Německá studie z loňského roku uvádí, že 90 % veškerého plastu přitéká do oceánů z deseti velkých řek.

S jakým plastem si nejčastěji zaplaveme?

U větších kusů se pak jedná o zubní kartáčky, skákací míče, plastové láhve a pantofle. Mikroplasty tvoří celých 92 % z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu. Podle posledních průzkumů je nalezneme i v 80 % kohoutkové vody ve světě.

Jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou.

Igelitové tašky - ty byly nejen v ČR zpoplatněny. V některých zemích platí dokonce absolutní zákaz jejich používání.

Děti bojují proti plastům na Bali

Dvanáctiletá Intan a její kamarádi z Bali ale dokazují, že i děti mohou bojovat proti plastům - pytlem, tyčí a dobrým příkladem pro turisty i dospělé.

Po pláži se prochází asi 20 dětí. „Přicházíme sem každou neděli, abychom uklidili nepořádek. Na Bali je hodně plastového odpadu,“ říká dvanáctiletá Intan.

Intan již pět let dobrovolně pomáhá organizaci Trash Hero.

Od roku 2017 se indonéská vláda snaží snížit množství plastu v oceánu mimo jiné prostřednictvím lepšího systému sběru a recyklace odpadu. Na Bali například 16. února 2019 zakázala plastové sáčky a brčka. Mnoho obchodů a restaurací však zákon porušuje, takže Intan a její kamarádi mají neustále práci.

„V restauracích dostanete k pití automaticky plastové brčko. Já je odmítám. Bali má čtyři miliony obyvatel, ale každý rok ostrov navštíví také 5 milionů turistů. To znamená, že se používá velké množství jednorázových předmětů. Většina lidí na ostrově pracuje v cestovním ruchu. Bez turistů by mnoho lidí z nich bylo nezaměstnaných. Úřady uklízejí oblíbené turistické pláže, ale na těch ostatních nezasahují. O jejich čistotu se musí postarat dobrovolníci.

„Nejde jen o to, jak ošklivě odpadky vypadají pro lidi. Rozklad plastu v oceánu může trvat stovky let. Když se rozloží, rozpadne se na drobné částice zvané mikroplasty. Ty spolykají ryby v moři a lidé je pak sní, když si dají rybu k večeři. Mikroplasty se do našich těl dostávají i prostřednictvím pitné vody.

„… je důležité informovat všechny o tom, proč jsou plasty škodlivé. Jinak se nic nezmění,“ říká Intan. Sama o tom ještě před šesti lety nic nevěděla a často používala jednorázové plastové předměty.

Každou neděli děti z uklízejí pláž ve vesnici Yeh Gangga na Bali. Od té doby se Intan plastům, zejména těm jednorázovým, snaží vyhýbat a přijala roli aktivní „hrdinky“.

„Plastový odpad házím vždy do speciálních nádob na recyklaci. V neděli, kterou jsem s dětmi strávil, sesbíraly během jedné hodiny 27 kilogramů plastu, který byl poté odvezen k recyklaci. To se může zdát jako malé množství vzhledem k tomu, že v indonéských vodách je 12,9 milionu tun plastu. Nemyslím si, že moje práce je zbytečná. Jsem na ni hrdá. Nemohu zabránit tomu, aby sem z jiných ostrovů plul plast, ale mohu čistit pláže.

Ekonomické Souvislosti

Indonésie je čtvrtou nejlidnatější zemí světa s populací přesahující 285 milionů obyvatel a podílí se přibližně 33 % na celkovém HDP sdružení ASEAN. Kombinace dlouhodobého hospodářského růstu a relativní politické stability podporuje ambici země zařadit se do skupiny pěti největších světových ekonomik do roku 2045, jak předpokládá strategický dokument „Vize 2045“.

Současný prezident Prabowo Subianto navazuje na ekonomicko-rozvojový kurz a v rámci své osmidílné vize Asta Cita klade důraz na soběstačnost v potravinách a energetice, rozvoj obranného průmyslu, infrastruktury, digitalizaci služeb a tvorbu pracovních míst.

Indonésie si udržuje status regionální mocnosti Indo-Pacifiku. Po zkušenosti s asijskou finanční krizí v roce 1997, kterou překonala za autoritářského režimu Nového řádu, se země postupně transformovala v pluralitní demokracii s aktivní a mnohovektorovou zahraniční politikou. V rámci ASEAN usiluje o pozici konsenzuálního lídra a v otázce Myanmaru prosazuje mírové řešení s důrazem na ochranu civilistů.

Indonésie dále pokračuje v jednáních o dohodě o volném obchodu CEPA s Evropskou unií.

tags: #kolik #tun #odpadu #Indonésie

Oblíbené příspěvky:

• ÚSES a ekologická stabilita
• Pestrost japonské kultury
• Proces recyklace PET
• Chov krokodýlů v Česku
• Regionální disparity v ČR