Malí bílí červi v kompostu: Rozlišení a řešení pro vaši zahradu

Na velké bělavé ponravy v kompostu už asi narazil každý. Je to důvod k obavám? Záleží na tom, o jaké ponravy se jedná! Oplocená zahrada je jen lidský výmysl a drobná zvířata, ptáci ani hmyz naštěstí hranic pozemku nedbají.

Naštěstí proto, že všechny tyto organizmy jsou nezbytné k dobře fungujícímu ekosystému, i když některé z nich na zahradě nejsou vítané. Mezi různým hmyzem jsou to samozřejmě i škůdci, kteří se vesele v zahradách množí, spásají šťavnaté listy zeleně, ale i jinak ničí plody naší práce.

Co je to ponrava?

Předně si ujasněme, co je to ponrava. Je to larva typická pro vrubounovité brouky (Scarabaeoidea). Ponravy mohou být bílé nebo nažloutlé, mají tvar písmene C a žijí pod zemí a často se vyskytují právě v kompostech.

Rozlišení larev: Chroust vs. Zlatohlávek

Teď jde o to, komu patří: chroustu, nebo zlatohlávkovi? Rozhodněte se správně, protože zatímco larvy zlatohlávka jsou neškodné, larvy chrousta ožírají kořeny rostlin. Odlišit od sebe larvu zlatohlávka a chrousta je důležité, protože jedna se živí rostlinným (odumřelým) odpadem a druhá živými kořínky rostlin.

• Zatímco ponravy zlatohlávka nebo chroustka letního jsou spíše malé a zavalitější, chroust nebo nosorožík kapucínský je má větší a podlouhlejší.
• Larvy zlatohlávků živým kořenům neškodí.

Larvy zlatohlávka

U nás nejčastějším zlatohlávkem je asi asi 1,5 až 2,5 cm velký zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata). Je to výborný letec a setkáte se s ním ve dne (za teplého a slunného počasí). Zajímavé na něm je, že má při letu lesklé zlatozelené krovky složené a blatitá křídla zpod nich vysouvá podélnou štěrbinou.

Čtěte také: Zbavte se škůdců v odpadkovém koši

Dospělci zlatohlávků mají redukovaná kusadla, živí se proto hlavně měkkou nebo tekutou potravou, zejména pylem, nektarem, částmi květů (prašníky, pestíky, okvětními plátky), mízou stromů nebo přezrálými plody (ty mohou být posléze napadené houbami). Významné škody ale nezpůsobují.

Larvy zlatohlávků mají bílé až nažloutlé měkké tělo (měří 4 až 5 cm) připomínající tvarem zaoblené písmeno C. Jejich malá, světle hnědá hlava je sklerotizovaná (obsahuje sklerotin, který zajišťuje větší tuhost) a má krátká tykadla.

Larvy se také vyznačují malými a krátkými končetinami (tři páry vyrůstající z hrudi). Ponravy zlatohlávků žijí v trouchnivějícím dřevě, v pařezech, hromadách pilin, v kompostech apod., kde rovněž přezimují, a díky silným kusadlům (která dospělci nemají) se živí tlejícím materiálem (živým kořenům neškodí).

Vývoj zlatohlávka může v půdě trvat jeden až tři roky. Larvy se třikrát svlékají, pak se počátkem léta (v červnu až červenci) zakuklí. V kokonu se vylíhnou dospělí brouci, kteří přezimují a na jaře (v polovině května) vylézají z půdy a páří se. Samičky pak nakladou vajíčka do rozkládajícího se materiálů a uhynou.

Larvy chroustů

Dospělý chroust obecný (Melolontha melolontha, u nás nejrozšířenější chroust, měří 2 až 3 cm) se vyznačuje hnědými a krátce ochlupenými krovkami, typickými vějířovitými tykadly a hlasitým bzukotem při letu. Škodí hlavně žírem listů. Daleko větší škody ale způsobují jeho masité larvy žijící v zemi.

Čtěte také: Jak rozpoznat malé ptáky

Ty mají, stejně jako u zlatohlávků, bělavou až žlutavou barvu a měří cca 5 cm. Jejich hnědá hlava (rovněž sklerotizovaná) je ale větší, na tělo navazuje více ploše (larva je méně zaoblená) a má delší, dobře patrná tykadla.

Mnohem výraznější jsou i končetiny vyrůstající z hrudní části těla a zadeček je oproti larvám zlatohlávků špičatější. Ponravy chroustů prodělávají vývoj v půdě tři až čtyři roky (někdy i pět let).

Živí se kořeny rostlin (mladých stromků - zpočátku jen jemnými kořínky, později kořínky a jejich dřevem, u silnějších kořenů kůrou), ožírají také hlízy a bulvy (brambory, řepa). Poškozené rostliny následně vadnou, příp. odumírají.

Na podzim se larvy zakuklí a na jaře (od dubna a května) vylézají z půdy dospělci. Ti sice okusují jen listy, což rostliny sice nezahubí, ale zpomalí to jejich růst (lokální žír). Při silném výskytu však mohou způsobit vážné škody (holožír).

Jak čelit larvám chroustů a chroustků v kompostu a záhonech?

Všechno jsou to larvy velmi tlusté, bílé a stočené do půlměsíce. Po jejich bocích jsou rozeznatelné malé tmavé tečky, snadno rozpoznáte nahnědlou hlavu a tři páry nožiček v její blízkosti.

Čtěte také: Řešení problémů s kouřem z komína

• Ponrava zlatohlávka má však hlavičku velmi malou, jakoby vmáčknutou do tlustého tělíčka a nožičky úplně maličké, až bychom řekli zakrnělé. Tato ponrava se pohybuje vlněním po zádech.
• Za to chroustí larva má hlavu větší, která je dobře patrná a stejně tak jsou nožky delší a je dobře rozpoznatelné i jejich členění.

Co s ponravami dělat?

Otázkou je, zda je výskyt larev opravdu hrozbou pro vaši zahradu. Zatímco u chrousta je to poměrně jasné, chroustek prý ve skutečnosti nepředstavuje tak závažný problém, jako výskyt jeho většího příbuzného. Ale kdo by to riskoval?! Navíc ponrava v půdě bude konzumovat podle svých možností, tedy nač přijde.

Pokud si nejste jistí druhem, ale také tím, zda ponravy likvidovat, můžete je rozhodně vyhodit daleko za pozemek. Okamžitě se opět zavrtají do země. Pokud máte drůbež, můžete ponravy nabídnout jí.

Nicméně likvidace jen několika nalezených ponrav je jen začátek, protože patrně se v zahradě či její blízkosti nacházejí další. Často se proto na zahradě objevuje i krtek, který sice rozkope váš trávník, ale ponravami se také živí.

Biologická ochrana proti ponravám

Ponravy můžete hubit pomocí organizmů, které jsou jejich přirozenými likvidátory. Jde o prostředky biologické ochrany a nabízejí je online laboratoře, které je produkují nebo obchodníci orientující se na prostředky šetrné k životnímu prostředí. Konkrétně jde například o výrobky obsahující živé juvenilní stádium nematod druhu Heterorhabditis downesi, ale také může jít o parazitické houby Beauveria a Metarhizium.

Pamatujte, že tyto živé organizmy je nutné skladovat při nízkých teplotách, například v lednici a mají jen omezenou životnost. Také neuvážlivé užívání chemie totiž přispívá k šíření chroustů. Díky používání nešetrných pesticidů dochází k likvidaci také predátorů chroustů, kterým pak nic nestojí v cestě k přemnožení.

Chcete-li se škodlivých larev v kompostu zbavit, nepoužívejte chemii. Nejspolehlivější jsou parazitické hlístice nebo ruční sběr. Na polích pomáhá proti chroustům hluboká orba, na zahradách se brouci setřásají z korun stromů (snadný sběr + slepice) a sadaři pokládají na zem sítě (dospělci nemohou vzlétnout a pářit se).

Lalokonosci: Další nepříjemní škůdci

Lalokonosci jsou do černa či do šediva zbarvení brouci, kteří se živí listy (případně květy) rostlin. Velcí jsou přibližně 1 až 1,5 cm. V České republice je asi nejfrekventovanější lalokonosec rýhovaný, ale objevuje se zde i lalokonosec libečkový či černý.

Skutečným problémem jsou spíše jejich bílé až nahnědlé larvy, které ožírají kořeny a kořenové krčky rostlin a ničí měkké hlízy. Bílé larvy v kompostu mohou patřit i chroustům.

Ochrana proti lalokonoscům

Lalokonosci jsou nelétaví brouci (mají srostlé krovky) z čeledi nosatcovitých Curculionidae. Způsobují poškození více než stovce rostlinných druhů charakteristickým okusem listů (výkrojky na okrajích), případně i květů, malé rostliny a řízkovance může poškození zničit.

Lalokonoscům vyhovují vlhčí zastíněné polohy, kde se mohou nerušeně množit. Většinou si je doneseme s novou hrnkovou rostlinou, v rašelinovém či kůrovém substrátu, s lesní hrabankou nebo kompostem.

Dospělí brouci mnoho škod nezpůsobí. Vyvíjejí se v půdě a ožírají nejen jemné kořínky, ale později i silnější kořeny a kořenové krčky, a to až na dřevní část. V měkkých hlízách vyžírají otvory. Napadené rostliny omezují růst, vadnou a odumírají.

Larvy jsou bílé až nahnědlé, beznohé, rohlíčkovitě zahnuté s lesklou oranžově hnědou hlavou, 10-12 mm dlouhé. Jejich sledování je obtížné, protože se vyvíjejí v půdě půl roku i déle (podle teploty). Napadení kořenů si většinou můžeme povšimnout až při přesazování. U jedné rostliny lze nalézt i více larev.

K omezení škůdce přispěje důkladná likvidace starého materiálu i rostlin a ochrana proti plevelům. Nové rostliny i pěstební substráty pečlivě kontrolujte. Když na listech objevíte požerky, brouky najděte a sesbírejte, nejlépe za soumraku nebo po setmění (jako u plžů). Můžete v tu dobu pod napadený keřík položit bílé prostěradlo a oklepat je do něj. Anebo položte pod rostliny vlhká prkna, do kterých se brouci ukryjí.

Užitečné hlístice proti lalokonoscům

Konkrétně se využívají parazitická hlístice Heterorhabditis, a to jako přípravky Nematop a Terranem. Jsou povolené na okrasné rostliny, jahodníky a pěstební substráty proti larvám lalokonosců rodu Otiorhhynchus. Ven na půdu se dávají od dubna do října, když její teplota neklesá pod 12 °C alespoň několik hodin denně. Při vyšších teplotách se nasazují ráno nebo pozdě večer a půda se provlhčí. Vlhčit je třeba i další 3-4 týdny, aby hlístice nezničilo sucho.

Souběžně se však nesmějí používat insekticidy ani fungicidy toxické vůči hlísticím. Parazitické hlístice jsou aktivní až při teplotách nad 14 ºC, kdy jejich larvy čichem vyhledávají hostitele, v němž se usadí, do 48 hodin ho zničí a dále se množí. Larvy škůdce jsou aktivní už při teplotách nižších než 14 °C, proto se vyvíjejí nové, otužilejší kmeny hlístic. Optimální teplota pro jejich působení je nyní 14-25 °C.

Před nasazením starším rostlinám prokypřete půdu, aby se hlístice dostaly hlouběji. Hlístice před použitím nesmějí proschnout, nelze je rovněž skladovat při vyšších teplotách.

Další škůdci v kompostu a hlíně

Háďátka

Kořenová háďátka jsou volně žijící průsvitní půdní červi z kmene hlístic (lat. Nematoda). Tito červi jsou menší než 1 mm a jsou tedy pouhým okem jen obtížně viditelní. Proti háďátkům neexistuje žádný účinný chemický prostředek. Ze zkušeností se tito škůdci objevují v půdách, které byli jednostranně vyčerpány rostlinami stejného druhu.

• cystotvorná háďátka - ty kladou vajíčka na kořeny rostlin do cyst o velikosti špendlíkové hlavičky. Vajíčka vydrží v kořenech rostlin i několik let.
• volná háďátka - ty se vyskytují především v písčitých a pórovitých půdách.

Jak bojovat s háďátky?

• Vysévejte brzy na podzim rostliny odpuzující háďátka - aksamitníky a měsíček, do toho přidejte výsev zeleného hnojení - např. řepky olejky. Na jaře pak záhon důkladně zryjte.
• Zapravte zelené hnojení nebo kompost. Půdu prokypřete.
• Přidejte vápno, nebo hořečnaté vápno nebo kamennou moučku. Kyselost v půdě je třeba usměrnit.
• V létě - kontrolujte napadené rostliny.

TIP: Vysévejte zelené hnojení! Vysévejte rostliny, které háďátka odpuzují! Střídejte plodiny na záhonu. Vápněte!

Rostliny odpuzující háďátka:

• aksamitníky (lat. Tagetes) - vhodné jsou především malokvěté druhy.
• měsíček lékařský (lat. Calendula officinalis).

Tyto květiny klidně vysazujte přímo na záhony k zelenině.

Některé rostliny zahánějí háďátka odpuzujícími látkami, které v organizmu vznikají při látkové výměně. Řepka olejka a hořčice oslabují háďátka natolik, že se již nemůžou rozmnožovat.

Škůdci ve vermikompostéru

Život ve vermikompostérech je velmi pestrý. Půdní edafon (= soubor živých organismů v půdě), představuje důležitou součást vermikompostu, i když je většinou okem neviditelný. Bohužel se k prospěšným živočichům občas připletou i otravní škůdci.

Nejčastější škůdci ve vermikompostéru:

• Smutnice a její larvy
• Koutule a její larva
• Octomilka a její larva

Jak se zbavit škůdců ve vermikompostéru?

• Pilinová terapie
• Zmrazení nebo mikrovlnná úprava bioodpadu před krmením žížal
• Parazitické hlístice
• V zimních měsících nechte napadený vermikompostér venku.

Ne každá larva v kompostu je škůdce

Podobné larvy jako zlatohlávek a chroust vytváří i nosorožík kapucínský, který je však poměrně vzácný a u nás chráněný. V půdě se mohou vyskytovat i larvy listokaze zahradního (3cm larvy), který při přemnožení způsobuje velké škody.

V kompostech se někdy objevují také larvy zlatohlávků (Cetoniini). Jejich larvy poznáte od jiných skupin (nejen zlatohlávkovitých, ale i dalších listorohých brouků) díky jejich pohybu. Plazí se totiž po zádech, nohama nahoru, a vlnivým pohybem se posunují po podkladu.

Podobná je také například larva cikády nebo krásného zlatohlávka.

Jak rozpoznat larvy chrousta, zlatohlávka a chroustka?

Všechny jsou to larvy velmi tlusté, bílé a stočené do půlměsíce. Po jejich bocích jsou rozeznatelné malé tmavé tečky, snadno rozpoznáte nahnědlou hlavu a tři páry nožiček v její blízkosti.

• Ponrava zlatohlávka má však hlavičku velmi malou, jakoby vmáčknutou do tlustého tělíčka a nožičky úplně maličké, až bychom řekli zakrnělé. Tato ponrava se pohybuje vlněním po zádech.
• Za to chroustí larva má hlavu větší, která je dobře patrná a stejně tak jsou nožky delší a je dobře rozpoznatelné i jejich členění.

A pak je tu také chroustek letní, který to všechno zamotá. Je to brouk příbuzný s chroustem, respektive jeho menší varianta. Také jeho ponravy žerou kořínky živých rostlin a přežívají v půdě několik let. Chroustek v poslední době zamořil mnohé oblasti u nás a bohužel jeho larvy jsou laikovi špatně rozpoznatelné. Je to díky tomu, že se víc podobají ponravě zlatohlávka.

tags: #malí #bílí #červi #v #kompostu

Oblíbené příspěvky:

• WC Kombi SAPHO Etiuda Pro Postižené: Detaily
• Odpady v Moravské Třebové a okolí
• Dar od Boha
• Zajímavosti Frýdku-Místku
• Adaptace ČR na změnu klimatu