Životopis Marka Beneše a jeho vliv na odpadové hospodářství

23.11.2025

Tento článek se zaměřuje na životopis Marka Beneše a jeho vliv na odpadové hospodářství.

Osobnost JUDr. Václava Bendla

PRVNÍM PŘEDSEDOU ODBORU MOST SE STAL VLASTENEC JUDR. VÁCLAV BENDL. JUDr. Václav Bendl byl také starostou sokolské krušnohorské Kukaňovy župy.

Od prosince 1918 do roku 1919 byl předsedou Správní komise města Mostu. V té době nejvyšší správní orgán města.

Doktor Bendl se stal vlastně prvním mosteckým starostou nové republiky. A to v těžké době. Na severu i jinde v mladé republice se německý živel novému zřízení vzpouzel, protestoval.

Z Tur. obzoru víme, že doktor Bendl byl v lednu 1927 znovu zvolen předsedou odboru. Bohužel 26.3.1927 zemřel.

Čtěte také: Klimatická změna: pohled Marka Bendy

„Dne 28. března byla zaslána všem členům odboru zpráva o úmrtí zasloužilého předsedy odboru KČST v Mostě JUDr. Václava Bendla, advokáta v Mostě.

Zesnulý byl předním, neúnavným a čelným pracovníkem menšinovým, politickým a v řadách sokolstva byl v čele sokolské župy Krušnohorské.

Na poli turistickém stál u kolébky odboru v Mostě, byl jeho prvním předsedou, kteroužto funkci převzal opět letošního roku.

Výbor odboru, uznávaje vysoké zásluhy zesnulého na poli turistiky v kraji mosteckém, uctil jeho památku smuteční výborovou schůzí, konanou 29.března, podnikl sbírku na Kukaňův fond sokolské župy Krušnohorské dle přání zesnulého, doprovodil jej na poslední cestě a na rakev položil věnec květů s pozdravem přírody, kterou on jako turista vřele miloval“.

Dva roky po smrti JUDr. Bendla, byla 10.11.1929 na jeho počest pojmenována nová sokolská chata v Novém Městě v Krušných horách. Bendlovka dosud stojí v Novém Městě v Krušných horách.

Čtěte také: Ekologie jako cesta k nebi: rozhovor

Činnost KČST Most v roce 1928

V r. 1928 měl odbor KČST Most 139 členů. Scházeli se v budově České záložny na Teplické třídě, na níž měli také vývěsní skříňku.

Členské schůze pořádali v kavárně hornického reprezentačního domu. Tehdy se mu říkalo REPRE.

Členy mosteckého výboru klubu uvádí Tur. obzor s povoláním. Místopředseda J. Král, nájemce dvora Pařidla u Mostu (dnes zaniklá obec v důsledku těžby); první jednatel Ing. B. Tykač, přednosta báňské zkušebny chemické v Mostě; druhý jednatel Jan Stojánek, štábní kapitán v Mostě; pokladník Jan Beneš, vrchní horní správce dolu Jan v Mostě; PhDr. A. Blahout, ředitel real. gymnázia v Mostě; E. Černá, choť rady vrchního zemského soudu v Mostě; Ing. J. Lodl, ministerský rada, ředitel státních dolů v Mostě.

Náhradníci: V. Hradec, vrchní berní správce v Mostě, Ing. J. Tagwerker, ved. inženýr firmy Kindl v Mostě, JUDr. B. Tolman, ved. první stát. zástupce v Mostě.

Revizoři účtů: Ing. Fr. Bambas, závodní státního dolu Julius III, Kopisty; J. Šenfeld, ředitel občanské školy v Dolním Jiřetíně (rovněž obec zaniklá v důsledku těžby).

Čtěte také: Ochrana ovzduší - skripta ke stažení zdarma

Žijí jejich potomci? Vlastní po svých předcích staré fotografie či jiné archiválie?

PhDr. Antonín Blahout

Pátrání nás přivedlo k další jinde známé, v našem regionu však zapomenuté osobnosti. PhDr. Antonín Blahout se narodil 13.6.1886 v jihočeském Písku.

Středoškolský profesor německého a latinského jazyka se stal ředitelem gymnázia v Mostě. Pravděpodobně od r. 1927, kdy byla otevřena nová budova českého reálného gymnázia Most v dnešní ul. Čs. armády.

1.7.1934 byl jmenován ředitelem reálky v Pardubicích. Zemřel r. 1959. Životopis z pera PhDr. Jiřího Kotyka uvádí mj, že se r. 1945 se stal prvním předsedou revolučního okresního národního.

V Pardubicích je po něm pojmenována ulice. Podle Tur. obzoru vedl 22.dubna 1928 výpravu na Červený Hrádek a do Chomutova, kde se zúčastnili ustavující schůze nového odboru KČST Chomutov.

Vzpomínky Jaroslava Marka a Františka Hladkého

O výletech KČST Most zanechal svědectví Jaroslav Marek (1923-2005), zakládající člen odboru Litvínov, později člen Lokomotivy Most. R. 1988 zaznamenal půvabné vyprávění meziválečného člena KČST Most Františka Hladkého (narozen 1906), rodáka z Krušovic.

Uvádíme celé: "Do Mostu jsem přišel v roce 1929. Chodil jsem s turisty, někdy s trampy a dost často i sám.

Na Horu Svaté Kateřiny, do Brandova, hodně na Fláje - to ještě nestála Flájská přehrada. Vypilo se pivko nebo limča a mašírovalo se dál na Český Jiřetín.

Horem podle potoka, to byla krásná túra zvláště v létě, když bylo parno. Byla tam spousta motýlů a v potoce hodně pstruhů. A když se přicházelo k Jiřetínu, tak i krásný vodopád.

Nebo se šlo kolem zámečku Lichtenwald, ale jenom kolem, dovnitř se nesmělo. A potom zpět po silnici na Klíny a do Janova na električku.

Tenkrát nejezdily autobusy a takový pochoďák z Mostu dal zabrat. Nebyly volné soboty, to byl, pane, dlouhý týden… A jak se člověk těšil, až zase bude volná neděle!

Chodilo se také na Moldavu a Nové Město. Většinou jsme jeli vlakem do Hrobu a odtud pěšky nahoru na Bouřňák. Tenkrát tam ještě nestála chata, ani Bendlovka na Novém Městě. Když Bendlovku otvírali, byl jsem při tom. Byla rekonstruována ze staré stodoly a pojmenována po dr. Bendlovi z Mostu.

"V samotné Moldavě byly asi čtyři hostince, ale všechny německé. Jezdila tam spousta „Sasíků“ a také studenti z vysoké školy báňské z Freibergu.

V hospodách měli svoje stoly, kam jsme si sednout nesměli. Vlak z Moldavy jezdil až do Freibergu, a tak jsme kolikrát na Moldavě potkali i Japonce, kteří tam studovali.

Bývalo tam velmi živo, asi jako dneska na Komáří Vížce. My sami jsme jezdívali na lyžích načerno do malých lázní Rehefeld, tři čtyři kilometry za moldavským nádražím.

Měli jsme už tehdy takový malý turistický „jízdní řád“. Jak byla první krásná jarní neděle, šlo se na Bořeň. Když začaly kvést podléšky, petrklíče a sasanky, tak na Lovoš a druhou neděli na dubický kostelíček.

To už kvetly třešně a jabloně a ve slunečném jarním dni to byla nádherná podívaná. Na Házmburg jsme chodívali, když kvetly šeříky. Samozřejmě taky do Třebenic a na Košťálov.

Na Milešovku jsme vystoupali na noc, abychom mohli obdivovat východ slunce. Potom jsme mašírovali na Velemín a Opárno, odtud pak Opárenským údolím na vlak do Lovosic.

Na dlouhé zájezdy jsme nemohli, nebyly volné soboty a na Moravu či Slovensko jsme se tak dostali až v létě. Také nebylo tolik peněz.

Výsadou pro organizované turisty tenkrát bylo, že pokud dorazili na chatu do 18 hodin, byla jim rezervována a lůžka a byli přednostně ubytováni. Obyčejný turista se navečeří, ošetří odřené nohy a je rád, když se po celodenním putování může uložit na kavalec.

O takového hosta dnes chatař ani nestojí, potřebuje turisty, kteří „pustí chlup“ a na korunu nekoukají. Přišla válka, a to byl s turistikou konec.

Na hory se jezdit nemohlo, všude samý Němec, a když jste promluvili česky, byl oheň na střeše a byli bychom i nějakou schytali.

Rád vzpomínám na jeden výlet na Dlouhou Louku. Nad kostelíčkem byla taková malá hospůdka U Schindlerů. Přišli jsme tam s rodinou o Velikonocích.

Pod kostelíčkem v hospůdce U Reimanů (dnešní kovárna) se také dobře jedlo a spalo.“ Tolik člen KČST Most František Hladký.

Pestrou paletu míst, které navštívil Fr.

Současnost turistických odborů v Mostě

V Mostě vznikla hned trojice turistických odborů: r. 1949 Baník, dnes KČT 106503 Most s dlouholetou předsedkyní Růženou Streiftauovou; r. 1954 odbor Slavia Most, který se již spojil s KČT Lokomotiva Most.

Posledně jmenovaný vznikl r. 1964. Má dlouholetou předsedkyni Ivu Jelínkovou. Je domovským odborem člena Síně slávy české turistiky Ing. Milana Machovce (1937-2002).

Letos vzpomínáme 20 let od jeho odchodu. Odbor tradičně pořádá Vzpomínání na kamarády.

Za přípravu článku děkuji Ing. Evě Hladké, Vladimíru Novotnému a Klubu přátel Pardubicka.

tags: #marek #benes #odpady #životopis