Marek Toman a odpadové hospodářství v České republice

Odpadové hospodářství v České republice je komplexní téma, které zahrnuje sběr, třídění, recyklaci a další způsoby nakládání s odpady. V současnosti má ČR velmi kvalitní sběrnou síť na tříděný odpad, kterou občané hojně využívají. Na druhé straně pokulhává v samotném využití již separovaného odpadu, tedy v účinnosti třídiček, které ze svého ekonomického hlediska dotřiďují pouze takové složky odpadu, které je výhodnější prodat, než skládkovat.

Současný stav a výzvy

Vzhledem k tomu, že ČR má jedno z nejlevnějších skládkování v EU, je tak účinnost třídiček, konkurujících si na trhu, omezena ekonomicky. Tento problém je poměrně snadno řešitelný - navýšením skládkovacího poplatku, tedy daně ze skládkování.

Další brzdou, která brání roztočení kola recyklace je stávající certifikační proces výrobků. V současnosti jsou produkty s obsahem recyklátu certifikačními orgány většinou znevýhodňovány oproti výrobkům z primárních surovin. Jde o tradiční přístup, kdy materiál pocházející z odpadu je a priori považován za nečistý a tedy hygienicky či kvalitativně rizikový.

Nechceme-li, aby nejrůznější certifikace byly brzdou cirkulární ekonomiky, musíme je uzpůsobit tak, aby se v jejich procesu přímo počítalo s recyklovanými materiály, jako s plnohodnotnými surovinami, bez předsudků.

Cirkulární ekonomika

Je zcela nezbytné, abychom přestali považovat recyklaci za klíčový prvek cirkulární ekonomiky. Ta je až jednou z předposledních možností. Cirkulární ekonomiky stojí na přechodu k obnovitelným zdrojům. Největší pozornost by měla být věnována ekodesignu výrobků tak, aby byly opravitelné, modulární nebo již vyrobeny z druhotných surovin, a aby po celou dobu jejich životního cyklu docházelo k jejich maximálnímu využití.

Čtěte také: Trendy v odstraňování fosforu

Stabilní kolo cirkulární ekonomiky bude v pohybu ve chvíli, kdy ze své optiky zcela vymažeme možnost skládkování a začneme již dnes nakupovat cirkulární produkty. Stejný princip jako u veřejných výběrových řízeních také můžeme aplikovat v každodenním životě. Rozhodujeme každou korunou.

Hybnou silou pro cirkulární aktivity je ale odpoutání se z přístupu, kde hledáme benefity jen pro sebe, svoji firmu a nejbližší okolí a začínáme pohlížet na dopady našich aktivit komplexně. Dalo by se i říci holisticky a skutečně nás zajímá, jak můžeme přispět k pozitivní změně.

Zde je klíčová mezioborová spolupráce, která se nám u našich projektů i partnerských firem ukazuje právě jako klíčová. Díky ochotě hledat cesty synergických vztahů a procesů tak například nová česká technologie Hydal, která vyrábí bioplasty, našla uplatnění v kosmetice, i když po ní byla obrovská poptávka v obalářství.

Řešení a podpora recyklace

Skeptický jsem v otázce státní podpory na použití recyklátu ve výrobcích formou snížené DPH nebo formou veřejných zakázek. ČR je součástí jednotného trhu EU a nemůže nikdy nastavit pravidla tak, aby se taková podpora vztahovala na použití recyklátu z českého odpadu. Navíc je obsah recyklátu obtížně kontrolovatelný. Snadno bychom mohli vytvořit prostor pro nejrůznější podvodná jednání a případně ze svých peněz podporovat recyklaci cizího odpadu.

V mnoha případech, přestože jsou náklady na výrobu recyklovaných výrobků vyšší, než u běžných produktů, si v obchodech výrobky s podílem recyklátu nacházejí své kupce již nyní a tento trend bude jistě pokračovat. Pokud se zvýší cena skládkování, zvýší se produkce druhotných surovin a tím klesne jejich cena. Konkurenceschopnost výrobků z těchto surovin se pak na trhu ještě zvýší.

Čtěte také: Vliv Marka Beneše na odpadové hospodářství

Potenciál je také ve veřejném sektoru, kde je uplatnění pro výrobky z recyklátu velmi široké.

Politická vůle a modernizace

Tou opravdu nejzásadnější hybnou silou je politická vůle a odhodlání prosadit výraznou změnu, odstranit to, co překáží udržitelnému rozvoji ČR v oblasti nakládání s odpady: odstranit „Český odpadářský Dinopark“. Proč „Odpadářský Dinopark“: skládkařská lobby v ČR zavinila zaostávání ve vybavení moderními technologiemi na třídění, úpravu a využití druhotných surovin.

Za těch deset let stagnace skládkovacího poplatku na nízké úrovni (20 Euro/tunu oproti průměru zemí EU 60 Eur/tunu) jsme se stali skanzenem Evropy. Nenechme se mýlit současnými slovními proklamacemi skládkařských lobbistů. Jen na Fondu na rekultivace stávajících povolených skládek je deficit 15 mld. Kč. Co pro tuto tak potřebnou změnu můžeme udělat?

MŽP musí začít propagovat, co moderní nakládání s odpady bude znamenat ekonomicky, jak na tom jednotlivé subjekty budou benefitovat. Ale k tomu se musí MŽP zbavit resortismu, začít spolupracovat hlavně s MPO a s MZe. A ve věci ekonomických pobídek, aby se výrobky z recyklátů staly atraktivní, musí začít spolupracovat s Ministerstvem financí. Prostě pomoci přeměně odpadů na zdroje, nejen se soustředit na již nezpochybnitelný nárůst skládkovacího poplatku.

Obecně platí, že jakákoli významná změna společenského chápání se nedá vynutit jen příkazy, zákazy nebo administrativními kroky. Je to vždy dlouhodobější proces, který musí být v souladu se zájmy občanů, komunit i průmyslu a podnikatelů.

Čtěte také: Klimatická změna: pohled Marka Bendy

Příklad papírenského průmyslu

Cirkulární kolo, použiju-li název z otázky, se v papírenském průmyslu točí už desítky let. Je to zejména proto, že papír jako materiál je vícenásobně recyklovatelný a výroba papíru z použitého papíru a lepenky je z pohledu specifických výrobků levnější a s menšími dopady na životní prostředí.

Těchto výsledků by se nedosáhlo, kdyby lidé, občané, komunity ale i stát nepodporoval sběr a třídění. To se děje, takže je třeba si dát jen pozor, aby zejména stát a komunity nepřicházely v dobré víře s novými sociálně inženýrskými pokusy.

Z pohledu recyklace papíru a lepenky je tahounem z přirozených důvodů papírenský průmysl, což je příklad, kdy „prostý byznys“, jak je zmíněno v úvodním komentáři, může být hlavní hybnou silou jednoho druhu recyklace. Na druhou stranu o výši recyklace rozhodují i způsoby sběru, třídění a úpravy, které se řídí zejména ekonomickými a finančními možnostmi příslušných trhů.

A tady je role státu, aby nastavil podmínky tak, aby se vyplatilo třídit a recyklovat a ne např. skládkovat. Jednoduchou odpověď na výše uvedenou otázku nelze dát, ale já bych odpověděl asi takto: nejzásadnější hybnou silou pro roztočení a udržení chodu pomyslného cirkulárního kola je správné nastavení ekonomického prostředí tak, aby bylo v zájmu občanů, komunit i průmyslu (podnikatelů) sbírat, třídit a vyrábět nové výrobky.

Poptávka a ekonomické nástroje

Pokud nechceme v odpovědi slyšet stále opakovaná účelová klišé (např. že vše spasí hlavně násobně navýšené poplatky) a podíváme se na to selským rozumem, pak odpověď je jasná a lze ji dokonce zjednodušit do jednoho slova. Je to logické. Druhotných surovin jsou spousty. Světový trh je jimi aktuálně přesycen. Navíc hranice pro obchod s nimi jsou otevřené, takže na vstupu do recyklace objektivně ani problém být nemůže.

V ČR se sice můžeme z různých důvodů chtít přesvědčovat o opaku, ale pokud se nad tím skutečně zamyslíme, málokdo by mohl tato fakta rozporovat. Nejzásadnější hybnou silou, která udrží roztočená kola recyklace snad ani nemůže být nic jiného. Když se podíváme do světa, na země s největšími recyklačními kapacitami, je zřejmé, že právě poptávka je hlavním a nejúčinnějším motorem.

A jak zajistíme vyšší poptávku po recyklovaných výrobcích? Dle sociologických průzkumů se spotřebitel většinově při nakupování rozhoduje cenou. To také asi nikoho nepřekvapí. Pokud tedy chceme pomoci recyklačním firmám navýšit výrobní kapacity, není účinnější cesta, než jim pomoci s odbytem jejich výrobků.

Recyklačním firmám můžeme také snížit zdanění práce v jejich průmyslu. Zde je velký prostor. A pokud stát chce jít příkladem, a měl by, může výrazně navýšit nákupy recyklovaných výrobků v rámci veřejných zakázek, namísto výrobků z primárních surovin.

Zvýší se tak poptávka po recyklovaných výrobcích, stejně jako po druhotných surovinách. Pak by nikoho ani nenapadlo dávat je na skládky nebo do spaloven. Cirkulární kolo by se potom logicky mohlo samovolně točit dále.

Výše uvedené nástroje pro podporu recyklace navrhuje ČAOH, spolu s dalšími důležitými opatřeními, v již zveřejněném Desateru moderního OH. Věříme, že se jejich prosazení podaří. Nesmí se vyplácet produkovat směsné odpady určené jedině ke spálení nebo skládkování. Takže je nutné reformovat a zvýšit daň ze skládkování a zavést daň ze spalování směsných komunálních odpadů.

Skládková daň by měla obsahovat recyklační slevu, aby obce byly motivovány odpady kvalitně třídit a motivovat domácnosti. Recyklační firmy dokážou vytříděné odpady recyklovat, ale potřebují výrobky udat na trhu. Zde musí zasáhnout stát: když může být v nižší kategorii DPH točené pivo, proč by tam nemohly být výrobky z recyklátů?

Stát musí také zelenými zakázkami zajistit, aby protihlukové zábrany, kabelové žlaby a podobné vybavení nakupoval pouze z recyklátů. V Evropě je třeba vytvořit trh s recyklovanými materiály. Přispět k tomu musí Evropská unie i národní státy jak osvětou, tak tlakem na minimalizaci skládkování či podporou používání výrobků z recyklovaných materiálů.

Evropský balíček oběhového hospodářství

Evropský Balíček oběhového hospodářství schválený letos na jaře požaduje po České republice, aby modernizovala technologickou základnu celého nakládání s odpady. Například u recyklace se potřebné investice v řadě případů vyplatí jen tehdy, když se vytvoří robustní trh s recyklovanými materiály.

Neméně důležité je i nastavení termínu, od kdy bude zakázáno skládkování směsného komunálního odpadu v ČR. Už ho má nastavený většina zemí EU na západ i na východ od nás. V oblasti komunálních odpadů u nás recyklační průmysl prakticky neexistuje a tyto ekonomické nástroje spolu s dalšími motivačními nástroji zajistí rozjezd trhu s recyklovanými materiály v ČR.

Cílem regulace musí být stabilní a udržitelná cirkulární ekonomika, nikoliv snaha o plnění recyklačních cílů. Klíčový je dále odbyt výrobků z recyklátů. Pro výrobce musí být rentabilní využívat druhotné suroviny, které nejsou v současné době recyklovány pro vysokou finanční náročnost.

Dále musí být kladen důraz na zefektivnění metod sběru a využití odpadních materiálů, což povede ke snížení nákladů na výrobu recyklátu. Co je současně důležité, tak je nezapomínat na staré závazky.

Výzvy a perspektivy

Odpadům (stejně jako fotbalu) rozumí kde kdo. Bylo by ale bláhové se domnívat, že třídění všechno vyřeší. Čínské probuzení bylo pro Evropu tvrdé. Ukázalo se, jak jsme si všichni „lhali“ do kapsy. Navíc se začalo opět vážně hovořit o zavedení systému vratných PET lahví. To je pro systém třídění velmi špatná cesta.

Je potřeba si uvědomit, že ve žluté popelnici tvoří PET lahve sotva 40 % obsahu, zbytek jsou různé fólie a další plastové odpady. Pokud budou občané nosit PET lahve na místa výkupu, nebudou mít třídicí linky dostatek odpadů na dotřídění.

Tím se dostanou do velkých problémů ty třídicí linky, které byly postaveny z dotačních programů. Nebudou splňovat podmínky dotace o množství vytříděných odpadů, a začne docházet k velkým problémům s vracením dotací a případným uzavíráním některých zařízení.

Pokud se podíváme na další odpady, u nichž bychom se zabývali úpravou, pak se domnívám, že na řadě jsou kaly z čistíren odpadních vod. Jejich potenciál na využití je obrovský. Dnes jsou ukládány buď na skládku, nebo na zemědělskou půdu. To je věc, která se mně vůbec nelíbí. Kaly obsahují spoustu látek, které na pole prostě takto surově uložit nepatří.

Hlavním úkolem je především důkladné využívání všech možností pro to, aby odpadů vznikalo co nejméně, abychom se skutečně zabývali předcházením vzniku odpadů. Abychom naši poptávku po zboží uzpůsobili tak, aby se výrobcům nevyplatilo vyrábět tak obrovské množství výrobků dopředu, anebo vůbec.

Pojďme se také více zabývat recyklací, např. stavebních odpadů, a využívat je hojně tam, kde dnes stále používáme přírodní materiály, které bychom si měli schovat na horší časy. V těchto dnech slavíme krásných 100 let naší republiky. Postavme se k naší dnešní nebývalé prosperitě s pokorou a pojďme myslet na naše děti a budoucnost, aby měli naši potomci za dalších 100 let co slavit.

Takovou hybnou silou je podle mne v prvé řadě sám průmysl, který podpoří vznik podmínek pro to, aby mohl pracovat s uzavřeným tokem materiálu. Všechny nápojové obaly používané v průmyslu balených vod jsou plně recyklovatelné a mají vysokou hodnotu i po použití.

Z oběhu se tak bez nového využití každoročně ztrácí cenný PET materiál v hodnotě až stovek milionů korun, máme tedy ještě velký prostor ke zlepšení. Přitom největší smysl dává uzavřít cirkulární smyčku v rámci jednoho státu, tzn. PET lahve vyrobené v ČR zde i recyklovat a vyrobit z nich nové lahve pro český trh.

Nezapomínejme ani na záměry EU, aby od roku 2025 PET lahve obsahovaly minimálně 25% podíl rPETu (tedy recyklovaného PETu). K využití rPETu pro výrobu nových lahví je třeba čistý a vysoce kvalitní materiál v tzv. Bohužel, v ČR žádná zpracovatelská firma zatím takový rPET nevyrábí (byť kapacit na zpracování PET je tu dost).

Depozitní systém, díky kterému řada evropských států dosahuje až 90% míry návratnosti PET lahví, by byl ideálním řešením i pro naši zemi. Jeho zavedení by nám poskytlo recyklovatelný PET té správné kvality, který by se mohl vracet zpět do oběhu.

tags: #marek #toman #odpadove #hospodarstvi

Oblíbené příspěvky:

• Zpráva o kritice těžby uhlí v Turówě
• Jaký odpadkový koš pod umyvadlo?
• Meandry Odry a jejich ekosystém
• Průvodce chovem vodních želv
• Dopady legislativy na poplatky za odpady