Ne všechny děti mají to štěstí, že se narodí ve vztahově vyváženém rodinném prostředí propojeném láskyplnými vztahy. Některá onemocnění se zase objeví v průběhu života pod vlivem stresu, napětí, partnerských problémů, genetických vlivů a dalších působících faktorů. I duševně nemocné ženy chtějí mít děti. Pokud je duševní nemoc rodiče dlouhodobá, vždy nějakým způsobem vstupuje do života celé rodiny (nemusí jít pouze o negativa, která duševní onemocnění ostatním přinášejí). Obecně lze říci, že rodina je často schopna vyrovnat se dobře s krátkodobější zátěží - mluvíme o krizi, kterou lze překonat a na které je možné se něčemu novému naučit. U dlouhodobých potíží je situace jiná.
Zde je velmi důležité, aby se sám nemocný snažil do léčby aktivně zapojit, aby ostatní členové rodiny tuto snahu vnímali a viděli, že celá situace má nějaký vývoj. Je důležité připomínat si, že děti se z přístupu rodičů k životu učí a na tomto základě se formuje jejich vlastní přístup. Pokud se rodič s duševní nemocí chová nezodpovědně, pasivně a nepostará se o sebe (vyhýbá se léčbě), přenáší se takové postoje jednoznačně i na děti.
Duševní Onemocnění a Jejich Projevy
Psychóza
Psychóza je závažný duševní stav, který lze charakterizovat jako neschopnost chovat se a jednat v souladu s vnějšími okolnostmi a požadavky okolí. Jde vlastně o nesoulad mezi vnímáním, chováním a prožíváním. Mezi příčiny vzniku patří abnormální biochemickými pochody v mozku (dopaminová teorie) a zdá se, že u části postižených se na vzniku onemocnění podílejí genetické předpoklady, zejména u paranoidní schizofrenie. Psychotické projevy však mohou být způsobeny také jinými chorobami, například poruchami látkové výměny, nádorem na mozku a účinkem některých léků, drog nebo alkoholu. Pro psychózu je charakteristická porucha vnímání: halucinace - typicky sluchové, kdy člověk slyší hlasy, které přikazují, pomlouvají či rozmlouvají mezi sebou, zesměšňují a někdy i vyhrožují.
Dále se jedná o poruchu kvality myšlení ve formě bludů, například paranoidních, kdy má nemocný pocit, že je sledován, odposloucháván, pronásledován. Bludem však obecně chápeme chorobné přesvědčení (protože příliš nekoresponduje s realitou), které je nevyvratitelné, může mít pevnou logickou strukturu a má vliv na chování pacienta. Před vypuknutím nemoci, v průběhu nebo u chronicky nemocných pacientů nastávají poruchy emotivity. Někteří pacienti se smějí v nepřiměřené situaci, jiní pod vlivem hlasů prožívají masívní úzkosti a obavy o život. U dlouhodobého onemocnění dochází k emoční otupělosti až „plochosti“, kdy člověk není schopen emočního prožitku a projevu.
Martina si vzpomíná, jak s matkou chodily hledat večer s lopatou mrtvoly na zahradě. Jarda vzpomíná, jak otec, povoláním jaderný fyzik, mluvil s termoskou a vymýšlel vesmírné teorie. "Donedávna to s mámou šlo, měla občas podivné nápady, ale chodila do práce, tady na místním úřadu. Pak ale před dvěma lety zemřela babička na rakovinu a máma se začala chorobně bát, že má taky rakovinu prsu a že zemře. Nedala si to vysvětlit, vyvrátit, žádná vyšetření ji neuklidnila. Nejdřív se pozorovala a pak i přede mnou svlíkala, nutila mě, ať jí sáhnu na prsa, jestli tam nemá bulku. Když jsem se s ní hádal a odmítal, začala obtěžovat kolegy v práci. Nejhorší na tom bylo, že se klidně svlíkla do půl těla a chtěla, aby ji kolegyně ujistily, že se nic neděje. Před tím, než jsme ji odvezli na psychiatrii, se už začala svlíkat i v krámě před chlapama, aby ji ‚vyšetřili‘. Je to strašná ostuda, vůbec nechodím ven. Někteří se mámě smáli a dělali jí sexuální návrhy, ale to utekla. Vždycky říkala, že se jen chtěla ujistit, že není nemocná."
Čtěte také: Fakta a příběhy o Matce Přírodě
Pacientka vzpomíná, že bývala často u tety, protože maminka se chovala divně, třeba rozprávěla se skleničkami. Maminka bývala dlouhodobě v nemocnici, říkali jí, že se léčí se žlučníkem. „Když jsem to ale řekla ve škole, holky se vždycky divně smály. Pak šla na operaci a už se nevrátila. Řekli mi, že měla špatnou srážlivost krve a zemřela. V 18 letech jsem začala slyšet hlasy, promlouvali ke mně andělé, a taky jsem se schovávala, protože mě pronásledovaly zlé síly. Andělé mi často říkali, ať se jdu s nimi prolétnout. Od otevřeného okna ve druhém patře mě odtrhla sousedka a zařvala na mě: ‚Přece nechceš skončit jako tvoje máma.‘ V nemocnici jsem se dozvěděla pravdu, že mamka se léčila se schizofrenií a že v léčebně, v době propustky, skočila z okna a zabila se. Vůbec jsem nevěděla, jestli se mám na tátu a všechny okolo zlobit, že mi lhali, vím, že mě na druhou stranu zase chtěli chránit. Spolupracujte se všemi zdravými v rodině, s prarodiči, s širším příbuzenstvem.
Deprese
Deprese zahrnuje lehkou, středně těžkou a těžkou formu onemocnění. Pro depresi je charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, ztráta energie, pocity beznaděje a bezvýchodnosti. Někdy je to ovšem zakryto náhlou podrážděností a hádavostí jedince. Pacient se přestává zajímat o dřívější aktivity, které přinášely radost a přestává z nich mít potěšení (ztrácí zájem o své koníčky, jídlo a sexuální život). Významně dochází ke změně spánku, jedinec zpravidla hůře usíná a budí se okolo třetí hodiny ranní. Může však spát i více, než je obvyklé, třeba i téměř celý den, přesto má pocit, že nenačerpal energii a cítí slabost a nevýkonnost. Podobně je to s chutí k jídlu, která se zpravidla sníží, nemocní hubnou. Někdy je naopak chuť k jídlu zvýšená (zpočátku mechanismus „zajídání stresu“) a nemocní přibírají.
Dále dochází k výrazným poruchám soustředění, často u aktivit dlouho nevydrží. Dotyčný se cítí zranitelný, snižuje své schopnosti, bagatelizuje dosavadní úspěchy. Sám sebe podceňuje a znevažuje. Ztrácí zájem o dění kolem sebe, také o rodinný život. Ztrácí smysl života. Mohou se objevit sebevražedné myšlenky, či dokonce pokus o sebevraždu, protože logicky pod vlivem deprese dochází k tomu, že je rodině jen na obtíž.
„Bydleli jsme ve velkém domě ve městě. Co si ale pamatuju, bylo u nás smutno, tísnivě. Maminka se nikdy neusmála, byly jsme jí se sestrou na obtíž. Posedávala, polehávala, vypadala jako těžce nemocná. Bály jsme se zasmát. Nepamatuju se na jedinou radost s maminkou. Táta zkoušel přimět maminku, aby s námi chodila ven, ale nešla. Vařila jen z nutnosti, spíš abychom měly plné břicho, nezáleželo jí na tom, jestli nám chutnalo. Maminka neměla ráda dotyky, nemazlila se s námi, byla nejradši, když jsme byly zalezlé v pokoji a samy si tam hrály. Vánoce se u nás neslavily, jen u babičky. Nakonec, když mi bylo 16 let, spáchala doma sebevraždu, našla jsem ji. Dnes už vím, že trpěla těžkými depresemi, které nikdy neléčila. Mně samotné přišly deprese po narození dcery, i když jsem se snažila, najednou jsem zjistila, že jsem stejně chladná jako moje matka. Uvědomila jsem si, že to není v pořádku, a když jsem si přečetla článek o depresích, zjistila jsem, že jsem vlastně nemocná a začala se léčit. Na něco už ale bylo pozdě, manžel mě mezitím opustil, odešel s takovou veselou paní. Věděla jsem, že mám vůči dceři obrovský dluh, takže přišly výčitky a sebeobviňování. Na to žádné prášky nepomůžou. V době, kdy jsem chtěla začít řešit vztah se svou čtyřicetiletou dcerou, která si nikdy děti nepořídila, se nechala konečně hospitalizovat na psychiatrii. Ukázalo se, že má dlouholeté vleklé deprese. Byla jsem ale ráda, že se něco děje, že dceři pomůžou, začala jsem žít pro tuhle naději. Na jednu propustku se však nevrátila, byla pohřešovaná a na jaře ji policie našla mrtvou.
Bipolární Afektivní Porucha (BAP)
Bipolární afektivní porucha (BAP, dříve označovaná maniodepresivní psychóza či cyklofrenie) je psychická porucha, která se projevuje cyklickými (maniodepresívními epizodami) změnami nálad, energie a výkonnosti psychických funkcí. Nemoc se projevuje alespoň jednou manickou epizodou (manická psychóza), spíše však střídáním manických a depresivních epizod (bipolární afektivní porucha). Manickou epizodou se rozumí stav, kdy je nemocný nadměrně aktivní, podnikavý, nápadně, až bujaře veselý, má zvýšené sebevědomí, sníženou potřebu spánku, v sexuální oblasti je často dobrodružný, navazuje s lehkostí nové vztahy. Snadno si půjčí peníze a utratí je. Je podrážděný, pokud ho někdo usměrňuje, „brání mu v rozletu“. Veškeré pochody v jeho těle jsou zrychlené, včetně mluvy. Protikladem je depresivní epizoda, v hlavních rysech popsaná výše.
Čtěte také: Vliv války na kanibalismus
U bipolární afektivní poruchy se však na rozvoji deprese podílí i „prozření“ po manické fázi, kdy si člověk uvědomí důsledky svého chování. Přicházejí sebeobviňovací bludy a bludy o vlastní bezvýznamnosti, bezcennosti.
Při první atace odešla z práce, že se bude věnovat podnikání v oboru reiki a výkladu z karet. Půjčila si peníze od známých. Sršela energií, smíchem, nepotřebovala spát, na druhou stranu byla doma hádavá a vyčítavá, že ji manžel nepodpoří v jejím podnikání. O děti se staral tou dobou manžel, žena totiž shledala, že jejich manželství byl omyl. Opustila rodinu, během týdne vystřídala několik sexuálních partnerů, u kterých pobývala. Následoval propad, pobyt na psychiatrickém oddělení.
Generalizovaná Úzkostná Porucha (GAD)
Generalizovaná úzkostná porucha (GAD, Generalized Anxiety Disorder) se řadí mezi úzkostné poruchy. Je charakteristická nadměrnými nekontrolovatelnými obavami a úzkostí, které se většinou týkají běžných denních záležitostí. Lidé trpící touto poruchou se obávají o své zaměstnání, finanční situaci a zdraví své i své rodiny. Mohou ale pociťovat obavy i v souvislosti s méně závažnými věcmi, jako jsou termíny schůzek a udržování pracoviště nebo domácnosti v čistotě. Porucha začíná zpravidla mezi 16. až 18. Komplikací může být závislost na užívání anxiolytik (léků snižujících úzkost) a alkoholu. Porucha zahrnuje i sociální fobii.
Pacienti prožívají úzkost, která jim působí jak tělesné (pocení, rudnutí, bušení srdce, sevření hrudi, přiškrcený hlas, nedostatek dechu), tak emocionální problémy (neklid, nervozita, podráždění, pláč, vyhýbání se ostatním, následně stud za sebe sama), když se dostávají do různých sociálních situací, jako je styk s lidmi, telefonování, jedení či psaní na veřejnosti a podobně. Lidé se sociální fobií si tuto iracionalitu uvědomují, avšak výše uvedené problémy a někdy též negativní, sebeznehodnocující myšlenky, které se jim honí hlavou, jim nedovolují do těchto jinak běžných situací vstupovat. Generalizovaná úzkostná porucha se většinou objeví na podkladě stresu u zranitelných a predisponovaných osobností. Spouštěčem může být traumatická událost.
Pacientka poslána lékařkou pro závažný stav, kdy nevychází z domu nebo s ní někdo musí být doma. Nesnese zůstat sama doma. Nemůže jít mezi lidi. Má pocit, že na ní všichni vidí, jak se klepe, nemůže mluvit, buší jí srdce, zrudne. Když manžel odejde, musí s ní být doma děti, které nepošle do školy a školky. Přišla o práci, přestala tam chodit. Hospitalizaci odmítá. S manželem se seznámila, když začal přicházet o zrak, od začátku se o něj starala, procházela s ním období oslepnutí. Vztah nejlépe fungoval při nejmasivnější manifestaci potíží pacientky. Žena se na manželovi stala zcela závislou, on měl pocit smyslu a uplatnění - „konečně ho někdo potřeboval“. Po třech měsících léčby zlepšena, samostatnější, manžel ale rodině oznámil, že je opouští, že už ho nepotřebují.
Čtěte také: Relaxujte s malováním podle čísel
„Mamka s námi nechodila mezi ostatní děti, říkala, že na ni všichni koukají a že vidí, jak jí je špatně. Hrozně zrudne, když se jí někdo na něco zeptá, a radši se tomu setkání vyhýbá. Má potíž bavit se s jinýma mamkama. S našimi kamarády to jde, tak děti chodí k nám. Nepracuje, taťka chodí do práce. Na schůzky a školní akce chodí taťka a babička. Taky na úřady nejde. Někdy s námi ale musí, když jdeme k doktorovi a taťka je na služebce. To pak koktá, je rudá, zmatkuje a doktor se ptá, jestli není nemocná, což ji ještě víc vyvede z míry. Ale doma je veselá, hraje si s námi a chodíme celá rodina na výlety, do bazénu ale ne. Hrozně se o nás bojí, pořád jí musíme telefonovat, kde jsme. Nepouští nás spát ani k babičce, pořád nás hlídá. Dítě vás nemůže hlídat! Je třeba po malých krůčcích „trénovat“, i tím jdete dítěti příkladem, že se takové onemocnění dá zvládnout.
Obsedantně-Kompulzivní Porucha (OCD)
Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD, Obsessive-compulsive disorder) se řadí k úzkostným poruchám a stává se do určité míry chronickou. Jedinec má nutkání vykonávat určitý soubor činností (kompulzí), které jsou také běžně nazývány rituály. Člověk, který trpí obsedantně-kompulzivní poruchou, má pocit nesnesitelné úzkosti (například že se jeho blízkým nebo jemu něco hrozného stane), dokud nevykoná osobní „očistný rituál“. Tyto rituály mohou být patrné navenek nebo se mohou odehrávat v jeho mysli. Začátek poruchy nastává většinou mezi 13. až 25. rokem věku.
Obsese jako chorobně utkvělá představa nebo vtíravá a opakující se myšlenka se projevuje strachem ze špíny, nákazy a onemocnění. Kompulze je jednání, které osoba trpící obsedantně-kompulzivní poruchou - obvykle opakovaně - vykonává, aby se zbavila obsese a úzkostí, které způsobuje.
Otec od raného dětství rodinu nutí účastnit se rituálu „poděkování chlebu“. Sám každé ráno listuje v novinách, kde si zaškrtává slovo smrt nebo události s tím spojené. Tento rituál dělá proto, aby uchránil rodinu od všeho zlého. Poté odejde do práce, kde pracuje jako strojní inženýr. Petru děsí, že jí od dětství říkají, že je celá po tátovi. Ve škole jedničkářka, perfekcionistka. Provádí magické rituály s čísly, při určitém seskupení čísel musí provést rituál, například: „Třikrát obejdu stůl podle hodinových ručiček, dvakrát se vrátím domů, jestli jsem vypnul plyn, a při zamykání bytu pětkrát musím zaťukat. Dělám to proto, že se hrozně bojím o jediného syna, kterému je 12 let.“ Syn se jeho strachu směje, pak se ale zlobí, když ho třeba nutí jet nějakou ritualizovanou trasou a cestou „musí splnit úkoly“. „Když dělám tyhle ochranné rituály, myslí si, že jsem cvok, a stydí se za mě u kamarádů.
Poruchy Příjmu Potravy (PPP)
Poruchy příjmu potravy (zkráceně PPP) jsou kategorií psychických onemocnění, kam řadíme mentální anorexii (úmyslné snižování váhy, které může vést až k úplnému odmítání potravy) a bulimii (přejídání a následné vyzvracení potravy). Pacienti často popisují poruchy příjmu potravy jako bludný kruh nebo kolotoč. Mentální anorexie, která má začátek obvykle s nástupem puberty, většinou v dospělém věku vyústí v bulimii. Osobnostně se jedná o perfekcionistické ženy toužící po dokonalém vzhledu jako výrazu úspěchu a demonstrace spokojenosti.
Poruchy příjmu potravy přináší škálu psychických problémů, jako je deprese, výčitky, podrážděnost, nesoustředěnost, závratě, strach z tloustnutí, uzavření do sebe, ztráta zájmu o okolí, únava a podobně. Nemocní jsou na tom obvykle velice špatně i po fyzické stránce, trpí řídnutím kostí, kazivostí zubů, ztrácí menstruaci a dlouhodobé zvracení (kyselina chlorovodíková) narušuje vnitřní sliznici jícnu.
Studuje třetí školu, opět absence, příjemný vzhled, i když vypadá výrazně starší, lehká nadváha. „Máma je, co pamatuju, bulimička. U nás se vařila dokola mrkev, a když nám udělala jídlo, nikdy s námi neseděla u stolu, že se na to nemůže dívat. Neustále sportuje, počítá kalorie, říká mi, ...
Jak Posílit Imunitu a Zvýšit Odolnost Organismu
Náhlý pokles teploty, větší koncentrace lidí ve vnitřních prostorách a rychlejší množení virů - to všechno může během chladnějších měsíců způsobit oslabení naší imunity. A v takových případech se hodí vědět, jak nastartovat obranyschopnost organismu na maximum. Imunita představuje perfektně propracovaný systém, který nás chrání zevnitř i zvenčí - například před bakteriemi nebo viry. Oslabit ji může nejen právě zmíněné počasí, ale také častý stres, obezita, zanedbaná hygiena či nezdravý životní styl (alkohol, kouření, špatné stravování). Když je imunita oslabená, pak jsme mnohem náchylnější vůči různým onemocněním, jejich průběh může být výrazně horší a delší a také je vyšší šance, že nemoc chytíme opakovaně. Jako vedlejší účinky oslabené imunity se řadí častá únava nebo ospalost.
Praktické Tipy pro Posílení Imunity
- Pohyb: 2,5 hodiny týdně
Během cvičení a po něm se do organismu uvolňují protizánětlivé cytokiny, dochází k vyšší aktivitě bílých krvinek a vylučování antibakteriálních látek z potních žláz. - Spánek: 7 až 9 hodin denně
Zatímco spíme, dochází ke zvýšené produkci látek, které likvidují patogeny. Mimo to se navíc posiluje i imunitní paměť, aby tito škůdci byli příště zastaveni ještě rychleji. - Zdravá strava
Zvlášť během podzimních a zimních měsíců je potřeba, abyste do těla dostali dostatečnou dávku vitamínů, minerálů a esenciálních mastných kyselin. Pokud chcete nakopnout svou imunitu, do svého jídelníčku určitě zařaďte ovoce, zeleninu, luštěniny, celozrnné obiloviny nebo třeba ořechy a semínka. - Otužování: 1,5 minuty denně
Studie Academic Medical Centre v Amsterdamu odhaluje, že každodenní sprcha studenou vodou snižuje nemocnost až o 30 %, a to není zrovna málo. Nemusíte se ale bát, podle odborníků stačí pouze 90 sekund každý den. - Vitamíny pro podporu imunity
Nejdůležitější roli hraje vitamín C, který působí jako antioxidant, chrání tělo před volnými radikály a podporuje tvorbu bílých krvinek. To stejné platí i pro vitamín D, který zvyšuje přirozenou imunitu a odolnost proti virům. - Minerály pro podporu imunity
Na správném fungování imunitního systému se podílí také minerály, a to zejména zinek a selen. Zinek se stará o to, aby se viry nedostaly do jádra buňky, zatímco selen zbavuje tělo jedů a chrání ho před nemocemi. - Bylinky pro podporu imunity
Doporučení letí k třepatce (echinacea) - rostlině s purpurovými květy a léčivými schopnostmi. Pozornost si určitě zaslouží i rakytník, jedna z nejstarších léčivých bylin. - Superpotraviny pro podporu imunity
Jsou to třeba česnek, hlíva nebo zázvor, jež působí jako účinná prevence před nachlazením nebo chřipkou. - Colostrum
Pravidelné užívání colostra vás uchrání před viry, bakteriemi, plísněmi i parazity, proto se řadí mezi nejlepší doplňky na podporu obranyschopnosti organismu. - Probiotika a prebiotika
Až 70 % buněk imunitního systému se totiž nachází právě tam. Z toho důvodu byste se měli zaměřit na zdravé stravování a podporu střevní mikroflóry - třeba probiotiky a prebiotiky.
Význam Spánku a Duševního Zdraví
Během spánku se rozjíždí celá řada regeneračních procesů. Kromě správně fungující imunity se proto zdravý spánek projevuje i na množství energie nebo dokonce na rychlosti růstu svalů. Významným hráčem, kterého spánek ovlivňuje, je také nálada a úroveň chronického stresu. Chronický stres totiž imunitu prokazatelně oslabuje.
Rekonvalescence Dětí Po Nemoci
Obecné pravidlo nám říká, že dítě by po odeznění příznaků mělo zůstat v klidu ještě tak dlouho, jak dlouho trvala nemoc. Delší dobu na zotavení potřebují děti, které měly vysoké horečky, v průběhu nemoci ztratily na váze nebo užívaly antibiotika. Při závažných onemocněních, jako je třeba zápal plic, může být doba nutná na rekonvalescenci třeba i měsíc. Během rekonvalescence nevoďte děti do dětských kolektivů nebo do uzavřených prostor, kde se vyskytuje velké množství lidí (např. školka, městská doprava, supermarkety, kina…).
Výživa Dětí Po Nemoci
Během rekonvalescence je zvlášť důležité rovněž dbát na pestrou stravu pro dítě. Omezte podávání jídel s vysokým obsahem nezdravých tuků a cukrů, které obsahují jen malé množství vitaminů a dalších zdraví prospěšné látky (tučné maso, uzeniny, fast food, sladkosti). Dopřejte vašemu dítěti dostatek čerstvého ovoce a zeleniny, mléčných výrobků, luštěnin a celozrnných výrobků.
Děti jsou v porovnání s dospělými k nemocem náchylnější, jelikož jejich imunitní systém není dozrálý a stále se vyvíjí. Neberte proto nemoci vašich dětí na lehkou váhu. Dopřejte jim dostatečný čas nejen na uzdravení, ale i na zotavení po nemoci, aby mohly být opět zdravé a plné sil a radosti do života.
Vhodné Doplňky Stravy pro Děti v Období Rekonvalescence:
- Dr. Max Betaglukan + vitamin C 245 ml
- Dr. Max Sinutin Sirup
- Dr. Max Kids Gummies Airplanes
Závěrem
Je důležité si uvědomit, že péče o duševní i fyzické zdraví je komplexní proces. Spolupracujte se všemi zdravými v rodině, s prarodiči, s širším příbuzenstvem. Podpora, zdravý životní styl a aktivní přístup k léčbě jsou klíčové pro zlepšení kvality života a překonávání obtíží spojených s duševními onemocněními a oslabenou imunitou.
tags: #matka #priroda #je #nemocna #co #delat
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]