Přirozená ekologická sukcese pískoven

Těžební prostory stály donedávna stranou zájmu biologů a ochránců přírody. Je to s podivem, uvážíme-li, že naše kulturní krajina je jimi doslova provrtaná. Typickým příkladem mohou být pískovny a štěrkopískovny, které najdeme prakticky po celém území ČR.

Význam pískoven pro ochranu přírody

Pískovny obývá řada ohrožených druhů. K jejich spokojeným obyvatelům patří i skupiny, které na tom jsou v dnešní krajině dosti bídně, např. obojživelníci, samotářské včely nebo majky. V naší přehnojené a homogenizované krajině představují těžební prostory často vítané zpestření, protože rozmanitost prostředí podporuje i rozmanitost biologickou.

Vznikají v nich vzácná stanoviště na počátku sukcesního vývoje, např. písčiny, suché trávníky, živinami chudé mokřady nebo otevřená rašeliniště. Taková místa si pro život vybírá i celá řada organismů, které dosud považujeme za běžné. Potřebují však jiné podmínky, než jim nabízejí obilná pole nebo jehličnaté plantáže.

O významu pískoven pro ochranu přírody se ví už dlouho, o čemž svědčí řada chráněných území na místech bývalé těžby. I člověk bez biologického vzdělání si toho musí všimnout, když se dostane do pískovny uprostřed borových lesů. V tůňce se rozmnožují žáby a čolci, kolem sesutých stěn pobíhají svižníci a druhová bohatost rostlin je výrazně větší než v okolí.

Dnes již máme k dispozici několik rozsáhlých studií, které potvrzují, že pískovny jsou důležitými a někdy i posledními náhradními stanovišti pro řadu druhů. Jádrem problému jsou totiž zažité představy o „správné přírodě“, k níž hodláme po ukončení těžby dospět. Mnoho úředníků a rekultivátorů si neumí představit, že bychom měli k obnově pískoven přistupovat s pokorou před přírodními procesy a vyzbrojeni arzenálem vědecky podložených faktů.

Čtěte také: Je homosexualita přirozená?

Alternativy obnovy pískoven

Alternativou, kterou odborníci mnoho let prosazují, je tzv. ekologická (přírodě blízká) obnova. Zahrnuje tři hlavní formy, a to spontánní sukcesi (samovolný vývoj), řízenou sukcesi (vývoj usměrňovaný lidskými zásahy žádoucím směrem) a managementové zásahy.

Spontánní sukcese

Naprostá většina pískoven má u nás potenciál obnovit se čistě spontánní sukcesí. Její průběh se liší podle místních podmínek, na většině našeho území však směřuje k lesním porostům, jejichž složení závisí na druhové skladbě v okolí těžebny. Nepotvrdily se obavy, že pískovny ponechané samovolnému vývoji napomáhají šíření ruderálních a invazních rostlin. Většina z nich v průběhu spontánní sukcese poměrně rychle vymizí. Jedinou výjimkou je akát, který může pískovny v teplých oblastech rychle kolonizovat a ovlivnit vývoj vegetace nežádoucím směrem.

Managementové zásahy

Managementové zásahy jsou pověstnou třešničkou na dortu. Provádějí se na menších plochách kvůli ochraně vzácných stanovišť a ohrožených druhů. Jde např. o obnovu hnízdních stěn pro břehule a samotářské včely, vytváření tůní nebo strhávání drnu při obnově písčin. Tyto zásahy obvykle blokují sukcesní vývoj nebo ho vracejí na samotný začátek, protože většina ohrožených druhů preferuje v pískovnách holý písek či řídkou vegetaci.

Po ukončení rekultivace nelze tyto zásahy financovat, takže se o ně stará stát nebo nevládní organizace. Někdy lze vzácná stanoviště udržovat i bez lidských zásahů, a tedy zadarmo. Jde např. o svedení alespoň občasného vodního toku do vhodného místa v pískovně a využití jeho erozní i akumulační činnosti.

Velmi dlouho přetrvají bez zapojené vegetace prudší svahy, kde spoléháme na vodní erozi a drobné sesuvy. Našimi největšími spojenci se však v pískovnách stávají, aniž to tuší, rekreanti a koníčkáři všeho druhu. Pískovny s jezery zaplavují přes léto tisíce koupajících se lidí, kteří úplně zdarma vytvářejí kýženou mozaiku různě narušovaných ploch. V pískovnách pak nelze úplně zavrhovat ani motokros a podobné aktivity. V řadě případů právě motorkáři nevědomky zachraňují populace ohrožených druhů závislých na narušování sukcesního vývoje.

Čtěte také: Borová Stanoviště HS13 v ČR

Proč nevyužíváme potenciál pískoven více?

Zdálo by se nejpodstatnější dostat informace k lidem, kteří o rekultivacích rozhodují, což se v poslední době daří. K neformální koalici, která prosazuje zrovnoprávnění ekologické obnovy s dosud převládajícími rekultivacemi zemědělskými a lesnickými, se již přidala celá řada vědců, nevládních organizací i těžebních a rekultivačních firem.

Větší využití ekologické obnovy pískoven však stále komplikuje několik překážek. Na prvním místě jde o poněkud rigidní zákony v oblasti ochrany zemědělské a lesní půdy. S výjimkou zatopených ploch musí těžební firma navrátit opuštěný dobývací prostor k předchozímu využití. Netřeba podotýkat, že takto založené polnosti či lesy se kvalitativně nemohou rovnat těm, které ustoupily těžbě.

Ačkoli význam pískoven pro ochranu přírody je nezpochybnitelný, rozhodně nehorujeme za horečné vytěžení dostupných zásob písků a štěrkopísků. Jednak se má s nimi jako s neobnovitelnými zdroji šetřit, jednak bychom neradi pouštěli bagry do míst, která jsou přírodovědně bohatá i bez nich. Vždy by mělo platit, že těžba nesmí zničit nic cennějšího, než jejím přičiněním vznikne.

Ať už se zákony a úřední postupy vyvinou jakkoli, zdá se víceméně jisté, že ekologické obnovy bude zvolna přibývat. V tuto chvíli se hraje hlavně o to, zda některé úřady ekologickou obnovu podpoří, nebo jí budou aktivně bránit a prosazovat borové plantáže. Pro začátek by stačilo, kdyby se stala ekologická obnova rovnocennou alternativou.

Vyšší zastoupení přírodě blízké obnovy by bylo rozhodnutím nejen ekologickým, ale i ekonomickým, protože přírodní procesy pracují zadarmo.

Čtěte také: Přirozená stanoviště borovice lesní

Sukcese jako nástroj pro obnovu krajiny po těžbě

Obnovu krajiny po těžbě nerostných surovin si v Česku žádá území větší než 400 km2. Ne vždy je ale třeba využívat technicky náročnou rekultivaci. Příroda si v řadě případů dokáže poradit sama přirozenou obnovou - sukcesí. Největší potenciál jí nabízí vytěžené lomy, probíhat ale může i v rekreačních městských oblastech. Sukcese je navíc nástrojem, který by mohl pomoci Česku do roku 2030 dohnat 8% deficit chráněných území, a splnit tak cíle EU ve Strategii ochrany biodiverzity.

V Česku se v současné době nachází přes 400 km2 území s projevy těžby, které je potřeba obnovit. Jedná se o území velké přibližně jako 58 tisíc fotbalových hřišť. Tyto oblasti lze k životu probudit technickou rekultivací, která ale často krajinu redukuje na nežádoucí jednodruhové porosty. Ekologičtějším a přirozenějším řešením je tak sukcese. Ta představuje obnovu krajiny, o kterou se stará sama příroda a její přirozené procesy, a kde je neodborný zásah člověka spíše nežádoucí.

V Česku tak mohou samovolně vzniknout unikátní mokřady či naopak polopoušť, která je u nás jinak vzácná. Některé lokality se díky sukcesi stávají útočištěm pro ohrožené druhy živočichů či rostlin nebo turisticky zajímavými místy.

Příklady sukcese v Evropě

Ve vyspělých zemích jako jsou Německo, Finsko, Dánsko či Švédsko se spontánní a řízená sukcese stala běžnou součástí péče o krajinu. Například v Německu je uzákoněn povinný 15% podíl rekultivovaného území určený k sukcesi. I díky tomu mohly vzniknout jedinečné lokality v Dolní Lužici. V Dánsku se rekultivace po těžbě štěrkopísků provádí z velké části řízenou či neřízenou sukcesí, aniž by byl podíl sukcesních území uzákoněn.

„V globálním měřítku ale bohužel stále existuje řada zemí, kde závazek těžebních společností rekultivovat po ukončené těžbě není řádně zakotven v legislativě nebo je jinak problematický. V praxi tak k rekultivacím vůbec nedochází nebo jen zřídka,“ říká Kamila Svobodová z univerzity v Göttingenu.

Sukcese jako příležitost pro vzácné druhy

Obnova krajiny po těžbě se provádí již desítky let a byla provedena na více než polovině území bývalých hnědouhelných lomů v Česku. Rozdíl mezi technicky zrekultivovaným územím a sukcesí je ale patrný. „Plochy ponechané přírodním procesům, tedy sukcesi, jsou naprosto odlišné od terénně upravených, usilovně udržovaných a hnojených ploch, a tomu odpovídá i druhové složení. Území vzniklé díky těžbě představuje neopakovatelnou příležitost pro vzácné druhy rostlin a živočichů. Nejedná se o jednoho broučka, ale o stovky druhů,“ vysvětluje Markéta Hendrychová.

Potenciál pro sukcesi na Mostecku

Sukcese může probíhat na různých územích - ať už jsou to výsypky, opuštěná pole, pískovny, náplavy řek nebo třeba lesy po kalamitách či požárech. Specifická jsou pak území po těžbě. Hornickou činností totiž vznikají plochy s jedinečným tvarem i složením půdy, které jsou ideální právě pro sukcesi pestrých biotopů.

Nadějné jsou v tomto směru plochy v lomu Vršany o rozloze 225 fotbalových hřišť, které mají největší potenciál k registraci jako významné krajinné prvky nebo také lom ČSA na Mostecku, který by se mohl stát maloplošným chráněným územím národní kategorie. Žije zde minimálně 269 zvláště chráněných nebo vzácných druhů živočichů a rostlin, které jsou přímo uvedené v zákoně o ochraně přírody a krajiny jako ohrožené nebo se vyskytují v červeném seznamu živočichů a rostlin ČR. Některé druhy pak přežívají takřka pouze v oblastech bývalých lomů. Důvodem je mimo jiné absence chemických hnojiv, a tedy větší množství hmyzu, kterým se ptáci živí.

Turistické destinace díky sukcesi

Díky sukcesi byla vytvořena řada turisticky oblíbených míst. Tím nejznámějším je lom Amerika na Berounsku, přezdívaný jako český Grand Canyon. Dále pak lom Růženín v Brně nebo další zajímavé sukcesní plochy, jako jsou například Hornojiřetínská, Kopistská nebo Radovesická výsypka a samozřejmě celá řada dalších bývalých lomů.

„Plno sukcesních ploch si lidé dávají za cíl výletů po celé republice. Mnohdy ani netuší, že to dříve býval lom.

Vliv okolí na sukcesi pískoven

Studie se zabývá změnami ekologických skupin rostlinných druhů během sukcese na opuštěných pískovnách a mírou úspěšnosti cílových nebo naopak nežádoucích druhů. Dále uvažuje o důležitosti druhů v přímém okolí, zvláště pak těch nežádoucích a invazních. Zkoumané pískovny, po celé ČR, byly opuštěné rok až 75 let. Kromě vegetace přímo na pískovnách, byla zaznamenána i vegetace 100 m v jejich okolí.

Bylo zjištěno, že nejsilnějším faktorem určujícím charakter vegetace je vlhkost. Suchá místa pískoven v nížinách začala zarůstat jednoletými a vytrvalými teplomilnými ruderálními druhy, ale také některými druhy, typickými spíše pro starší sukcesní série a suché trávníky (např. paličkovcem šedavým Corynephorus canescens, C4a). Suchá místa pískoven ve vyšších nadmořských výškách vykazovala v počátečních stádiích dominanci vytrvalých mezických ruderálních a lučních druhů. Vlhká místa pískoven se vyznačují počátečními stádii bez ruderálních druhů, ale dominují tu druhy vlhkých luk. Co se týče těch nejvlhčích míst, mělkých zaplavovaných tůní, iniciální stádia zarůstají jednoletými druhy vlhkých, živinami bohatých půd.

Přítomnost druhů suchých trávníků, mokřadních a lesních druhů na pískovnách je silně podmíněna přítomností těchto druhů v okolí. Téměř ¾ cílových druhů (luční a lesní druhy) vyskytujících se v okolí, dokázaly osídlit i pískovnu. V osidlování z okolí byly nejúspěšnější druhy mokřadní, 90% mokřadních druhů z okolí osídlilo i pískovnu.

Průkazný vliv na složení vegetace suchých míst na pískovnách v nížinách měla i přítomnost semenných stromů akátu ve 100 m okolí. V případě blízkosti akátů směřovala sukcese na pískovnách k akátinám s druhově chudým bylinným patrem (nitrofilní druhy jako Impatiens parviflora, Chelidonium majus, a pod.). Pískovny, které v okolí akát neměly, se vyvíjely směrem k suchým trávníkům s roztroušenými dřevinami.

Přirozená obnova jako moderní způsob rekultivace

Těžbou v lomech a pískovnách vznikají otevřená, morfologicky zajímavá a živinami chudá stanoviště, postupně obsazovaná běžnými i vzácnými druhy rostlin a živočichů. Pro některé z těchto druhů představují těžbou vznikající plochy jedno z posledních vhodných útočišť v kulturní krajině.

Moderní a dnes už poměrně častý způsob rekultivace, především u kamenolomů, je využití přirozené obnovy. Tímto postupem rozumíme respektování a zachování existujících přírodovědně hodnotných stanovišť, jakými jsou obnažené povrchy, holé skalní stěny nebo suťové kužely, kalová pole, drobné kaluže a terénní nerovnosti.

Využívání přirozené sukcese v rekultivacích je postup naštěstí výhodný jak z pohledu ochrany přírody, tak ekonomicky, a pokud je to možné v rámci vlastnických vztahů a podmínek vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu nebo z pozemků určených k plnění funkce lesa, je to nezřídka zvolená cesta.

Spontánně vznikající vegetaci je možné podle potřeby podpořit dosadbou původních druhů, likvidací nepůvodních druhů rostlin a dalšími zásahy. Jedná se potom o tzv. řízenou sukcesi.

Následná péče o rekultivované plochy

Důležitým praktickým aspektem využívání přirozené sukcese v rekultivacích je následná péče. Rekultivované plochy většinou nejsou schopny plnit produkční funkci v tradičním pojetí. Po tříleté až pětileté rekultivaci, na kterou v případě dobývacího prostoru čerpá těžební firma finance naspořené v průběhu těžby v rekultivačním fondu, vyvstává otázka financování péče o dané území a jeho správcovství.

Případy, kdy si majitel pozemku převezme místo svého původního produkčního lesa nebo pole sukcesní plochu s náletem bříz, jsou spíše výjimečné. Další, i když kostrbaté možnosti financování péče se otevírají při výskytu zákonem chráněných druhů a vyhlášení přechodně chráněné plochy nebo významného krajinného prvku.

Příklady rekultivací s využitím přirozené sukcese

• Rekultivace části kamenolomu Olšany proběhla v letech 2019-2023 a byla výhradně zaměřena na přirozenou obnovu - prořezávky, likvidace invazních druhů, sečení, mulčování travní hmotou s vysokou druhovou diverzitou.
• Ve štěrkopískovně v Plané nad Lužnicí už těžba skončila a pokračuje rekultivace. V původním plánu byla obnova hospodářského lesa. Na základě přírodovědných průzkumů s fantastickými výsledky a po dohodě s majitelem pozemků se podařilo prosadit změnu plánu rekultivace a v území budou ponechány tři plochy mokřadů o celkové ploše skoro 3 ha.
• Pískovna Cep I u Suchdolu nad Lužnicí je známá svoji břehulovou stěnou, tůněmi pro obojživelníky a písčinami pro hmyz. Plocha je stále součástí dobývacího prostoru, těžba se zde s ohledem na charakter ložiska neplánuje a plochy jsou vráceny majiteli.
• V Tovačově probíhá těžba štěrkopísku z velkých hloubek a vznikají tak jezera, kde dostane šanci na březích a ve vytvořených litorálech přirozená obnova. Významnou plochu zaujme především na výpěrkovištích, tedy v místech, kde dochází k postupné sedimentaci jemných částic z výroby kameniva. V Tovačově má vzniknout 13,5 ha těchto jemnozrnných náplav, kde část plochy budou tvořit suché písčiny a část mělké litorály.

Quarry Life Award

Quarry Life Award je mezinárodní vědecko-vzdělávací soutěž, vyhlašovaná od r. 2011 skupinou HeidelbergCement, nově Heidelberg Materials. Cílem soutěže je podpora biodiverzity v průběhu těžby i v procesu rekultivace, osvěta a posílení povědomí o biologické hodnotě těžebních prostor a také podpora vztahů s komunitami v blízkosti těžebních lokalit. Do soutěže Quarry Life Award byly v minulosti zapojeny také lokality Olšany, Planá i Tovačov.

Zajištění managementu ploch ponechaných sukcesi

Jakkoliv to vzhledem k pracovnímu zařazení autorky článku vyzní možná tendenčně, zatím se v praxi ukazuje, že nejjednodušší cestou, jak zajistit management ploch ponechaných sukcesi, je pokračování těžby v lokalitě nebo jejím blízkém okolí.

Jednoduchý a uniformní návod na to, jak zajistit dlouhodobou následnou péči, neexistuje. A je to tak dobře.

tags: #prirozena #ekologicka #sukcese #piskoven

Oblíbené příspěvky:

• Projekty pro školy
• Co je ekvivalentní emise skleníkových plynů?
• Současný stav ekologického vinařství
• Co je to škola v přírodě?
• Hygienické odpadkové koše