Medvěd Baribal a jeho ohrožený status

V Evropě žije asi 50 000 medvědů, z nich asi tři čtvrtiny žijí v Rusku; v ostatních zemích je najdete především ve Skandinávii, Pobaltí, v Karpatech, na Balkáně, v Dinárech a Alpách, izolované populace se nacházejí také na Pyrenejském a Apeninském poloostrově.

Středně veliký, silný medvěd, Medvěd Baribal, se do střetů se příliš nepouští, ale také to není pravidlem, kupříkladu vlčata jsou pro něj vkusnou jednohubkou.

Konflikty mezi lidmi a medvědy v Rumunsku

Ve střední Evropě je medvěd výjimečným návštěvníkem, kterého se snažíme chránit všemi silami. Ale o pár stovek kilometrů jižněji žijí medvědů tisíce. Jak vypadá jejich soužití s lidmi?

Vysoko v Karpatech letos jednoho letního večera odcházel hlídač Csaba Demeter z lesa, když na něj zaútočil medvěd hnědý. Srazil ho na zem, zahryzl se mu do nohou a do zad mu zaryl drápy, napsal zpravodajský server The Guardian.

Demeter si přetáhl kabát přes hlavu a předstíral, že je mrtvý. Zadržel dech a ztuhl, zatímco mu medvěd trhal tkáně. Trvalo to pět minut, než to zvíře vzdalo a pomalu se vrátilo do lesa. Demeter zůstal polomrtvý na úpatí hor. Do podzimu už svůj příběh vyprávěl novinářům bezpočtukrát, a ti ho zprostředkovali tisícům čtenářů ve venkovských oblastech Rumunska.

Čtěte také: Kreslený medvěd v souladu s přírodou

Ne že by jeho příběh byl nějak zvlášť výjimečný - útoky medvěda jsou v Rumunsku relativně běžné a před pár lety by se zpráva o něm sotva dostala do místního tisku. Ale v posledních měsících se postoj vůči medvědům změnil a hlad po zprávách o jejich útocích výrazně vzrostl.

Politická reakce na útoky medvědů

Až když odjedete z rychle se rozvíjejících rumunských měst a zamíříte do odlehlých oblastí Transylvánie, začnete chápat, co znamená. V malých městech z komunistické éry postavených u paty Karpat se scházejí davy lidí při projevech politiků, kteří mluví o odvetných akcích proti „problémovým medvědům“ a slibují politické kroky, jimiž se s nimi vypořádají.

A ještě dál v kopcích, kde leží vesničky odříznuté od světa hustým lesem, začali lidé brát věci do vlastních rukou a vyměňují si domácí recepty na přípravu jedů schopných zabít medvěda. Ideální jed obsahuje něco sladkého s pronikavou vůní a to je smíchané s chemikáliemi dost silnými, aby zabily zvíře vážící 300 kilogramů. A také musí působit dost pomalu, aby se medvěd dostal daleko od místa otravy, až se konečně zhroutí.

Všichni vesničané, s nimiž novinář listu The Guardian mluvil, vnímají zabíjení medvědů jako nutnost. Po více než 25 let od pádu komunismu v roce 1989 byla ponechána starost o jejich populaci na stovkách regionálních loveckých svazů.

Každý rok svazy zveřejnily celkový počet medvědů ve své oblasti společně s počtem těch, kteří jsou pokládáni za nebezpečné pro člověka. Z toho se pro každý lovecký svaz vypočítala kvóta, a svazy pak nabídly v aukci možnost odstřelu „problémových medvědů“ soukromým loveckým společnostem sloužícím lovcům z celého světa.

Čtěte také: Historie medvěda hnědého

A pak loni v říjnu přijala rumunská vláda překvapivé rozhodnutí zakázat lov medvědů a dalších velkých masožravých šelem. Ministryně životního prostředí prohlásila, že podle evropského práva je „lov pro peníze nelegální, ale stejně má zelenou“.

Myšlenka, že by lov měl sloužit jako ochrana obyvatel před medvědy, je podle ministryně jen zástěrkou pro ochranu loveckého průmyslu a není založená na ničem jiném než na pseudovědě. Ochránci přírody po celém světě spustili hlasitý potlesk. Jejich optimismus ale neměl dlouhého trvání. Během 12 měsíců od zákazu přerostlo hnutí za vybíjení medvědů z politické otázky v něco, co vůdce tohoto hnutí Csaba Borboly označil za „válku“.

Válka proti medvědům

Borboly je politickým vůdcem okrsku Harghita, převážně etnicky maďarské oblasti u paty Transylvánie. V této oblasti hustých lesů a drahocenné zemědělské půdy lidé a masožravé šelmy po celá staletí žili v neklidné blízkosti.

Právě tady je přítomnost medvědů nejvíce citelná. Prakticky každý tu má nějaký příběh k vyprávění - od ženy, kterou letos na jaře probudil hnědý medvěd čenichající kolem jejího záchodku, až po stovky farmářů, kteří rok co rok žádají vládu o kompenzaci za škody na dobytku a plodinách.

Borbolyho vynesl ke slávě a moci slib, že „obnoví přirozenou rovnováhu“ mezi medvědy a lidmi. Tvrdí, že během 12 měsíců od zákazu lovu se počet útoků na obyvatele, úrodu a dobytek více než zdvojnásobil a jen v letošním roce se jich stalo 263.

Čtěte také: Fakta o ochraně Arktidy

Jak počty, tak jeho „vědeckou analýzu“ odmítají odborníci v Rumunsku i zahraničí. Ale na rumunském venkově je nejvíc slyšet Barbolyho hlas. A ten říká: „Vláda nedělá nic.

Medvěd hnědý v České republice

Na území České republiky byl medvěd hnědý považovaný za plně vyhynulého už v druhé polovině 19. století; poslední zaznamenaný úlovek byl v květnu 1885 v Beskydech (jeho lebka s původním popisem a datem ulovení je součástí sbírek Muzea regionu Valašsko v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí). V současnosti se na Moravě a Slezsku vyskytuje stále a občas se odsud toulá dále na západ, jih nebo jihozápad. Nejhojnější je na moravské straně Karpat, kam proniká ze Slovenska, kde je významně hojnější. Dle vyhlášky 395/1992 Sb. je medvěd hnědý v České republice kriticky ohrožený a přísně chráněný druh.

Nárůst útoků velkých šelem na lidi

V zemích s rozvinutou ochranou přírody stoupá v posledních letech počet útoků velkých šelem na lidi. Čím to je? Můžou za to lidé.

Lidem se podařilo velké šelmy na mnoha místech světa téměř nebo dokonce úplně vyhubit. Teprve ve druhé polovině minulého století se tato zvířata dočkala ochrany a jejich stavy se začaly zvyšovat. V současné době se vracejí - ať už sama nebo s pomocí lidí - na místa, kde kdysi žila.

Nevítaná setkání s šelmami

Návrat velkých šelem s sebou ovšem nese i problémy. Jedním z nejvážnějších je stále častější kontakt velkých šelem s lidmi. A ten nemusí dopadnout vždy dobře. Nejen pro člověka, ale mnohdy i pro šelmu samotnou, kterou je po útoku nutné zastřelit. I když jsou útoky s opravdu vážnými následky velice vzácné, zpravodajství takovou příhodu obvykle důkladně zveličí. I to šelmám škodí - získávají mezi lidmi špatnou pověst, která komplikuje jejich ochranu.

Podivná matematika útoků

Zdálo by se, že je to logické: Víc šelem znamená i víc útoků. Jenže se ukazuje, že počet šelem se stoupajícím počtem útoků na lidi nekoresponduje - útoků je víc, než by podle počtů šelem mělo být. Vědci se proto začali této problematice věnovat podrobněji. Důkladně prostudovali přibližně 700 útoků velkých šelem na lidi zaznamenaných od roku 1955 v Severní Americe a v Evropě. Mezi hlavními viníky se ocitl medvěd hnědý včetně severoamerického poddruhu grizzly, medvěd baribal a medvěd lední, puma, vlk a kojot.

Příliš mnoho lidí v oblastech výskytu šelem

Ve své studii vědci srovnávali růst populace a šíření šelem na nová místa s množstvím lidí, kteří tráví volný čas v divoké přírodě. Ukázalo se, že právě tyto údaje jsou klíčové. V oblastech, kde jsou šelmy doma, se rok od roku pohybuje víc a víc lidí - fotografů, turistů, sportovců a příznivců různých adrenalinových aktivit. Obvykle se jedná o lidi z měst, kteří netuší, jak se v přítomnosti šelem chovat.

Častější kontakty s lidmi vedou navíc ke ztrátě přirozené plachosti zvířat. Ta si na blízkost lidí zvyknou, mnohdy u nich kvůli neukázněnosti návštěvníků špatně zabezpečeným kontejnerům dokonce hledají zdroje potravy. A protože přibývající šelmy musejí hledat nové domovy (rodiče mláďata svého loveckého revíru vyženou), stále častěji se dostávají i do blízkosti lidských sídel. Stěhují se na předměstí nebo dokonce přímo do měst. Střety s lidmi tak narůstají téměř exponenciální řadou.

Rizikové chování lidí

Jedním z výsledků výzkumu bylo zjištění, jakým způsobem lidé "přivolávají“ střet s šelmami. Vědci ve své zprávě pojmenovali pět hlavních příčin útoku. Na prvním místě uvedli jednání rodičů, kteří ponechají malé dítě bez dozoru. Útoky na nestřežené dítě tvoří více než 47% z jejich celkového počtu. Přes polovinu z nich přitom mají na svědomí pumy a téměř třetinu kojoti. Jen občas se do role útočníka dostal i medvěd, nejčastěji baribal.

O problémy si říkají i turisté, kteří v oblastech obývaných šelmami nechají volně pobíhat svého psa. Další místo na pomyslné stupnici ohrožení zaujímají lovci, kteří v málo přehledném terénu dohledávají zraněnou šelmu. Značnému nebezpečí se vystavují i lidé pohybující se v přírodě za soumraku nebo dokonce za tmy, kdy jsou šelmy nejaktivnější a vyrážejí na lov. Na posledním místě vědci jmenovali situace sice vzácné, ale o to riskantnější - totiž přiblížení se k samici s mláďaty. Podobně nebezpečné může být i setkání se šelmou nad kořistí nebo s takovou, která je zvyklá, že ji lidé krmí.

Vzácnost útoků

Vědci odhadují, že se každoročně odehrají tisíce setkání lidí s velkými šelmami, aniž by došlo k nějakému fyzickému střetu. Šelmy jsou plaché a ve většině případů se vzdálí dřív, než je člověk vůbec postřehne. A i když útoků přibývá, jsou podle vědců stále mimořádně vzácné. Za posledních 10 let bylo v celé sledované oblasti (tj. v Evropě a Severní Americe) zaznamenáno průměrně 24 útoků velkých šelem na člověka ročně. A jen čtyři z nich končí jeho smrtí.

Kdo je nejnebezpečnější?

Součet všech útoků sledovaných šelem od roku 1955 ukázal, která z nich je největším "postrachem". Na prvním místě se překvapivě neocitli obávaní medvědi, ale menší, zdánlivě neškodní kojoti.

Severní Amerika

• Kojot prérijní (Canis latrans): celkem 216 útoků, převážně na děti. Příčinou je jejich vysoký počet, obrovský areál výskytu a to, že jich stále víc žije ve městech.
• Puma americká (Puma concolor): celkem 179 útoků. Příčinou je až trojnásobné zvýšení jejich počtu, rozšiřování jejich loveckého teritoria do blízkosti lidských sídel a stoupající počet lidí pohybujících se v oblastech, kde žijí.
• Medvěd hnědý (Ursus arctos): celkem 92 útoků. Prakticky vždy útočí na osamocené lidi, není zaznamenán útok na skupinu, ve které je víc než 6 lidí.
• Medvěd baribal (Ursus americanus): celkem 85 útoků. Mnohé z nich mají na svědomí medvědi zvyklí na krmení od lidí.
• Vlk (Canis lupus): celkem 47 útoků. Jde o jedinou ze studovaných šelem, u níž počty útoků na lidi trvale klesají.

Arktické oblasti Severní Ameriky a Evropy

• Medvěd lední (Ursus maritimus): celkem 13 útoků.

Výskyt velkých šelem v České republice

Velké šelmy se v posledních desetiletích vracejí i do České republiky. Mezi prvními byli rysové, kteří se již od 70. let minulého století začali šířit ze Slovenska na severní Moravu a od 80. let byli opakovaně vysazováni na Šumavu. Od 70. let přecházejí slovensko-moravskou hranici také medvědi, ti však nedošli dál než do Beskyd. Od roku 1994 se v Beskydech začali pravidelně objevovat také vlci a před dvěma lety se první vlčí rodina usadila v Čechách. Strach z těchto šelem ale není na místě. Nejenže nebyl zaznamenán jediný případ útoku vlka či rysa na člověka, ale jen málo lidí se může pochlubit, že je vůbec v přírodě zahlédlo. Doklady o jejich přítomnosti tak poskytují jen stopy a "úlovky" z fotopastí.

Setkání s medvědy v divočině

Po setkáních s medvědy na výletech světovou divočinou jsem se konečně zaměřil na medvědy hnědé u našich sousedů. Plán byl jasný. Vyrazit na jaře do nádherných hor Slovenska a hledat čerstvě probuzené medvídky. Plán to byl velmi smělý. Poprvé jsem potkal hnědé medvědy grizzly na Yukonu při sjezdu řeky Snake River a pak na dalších místech Kanady a Aljašky. Strávil jsem několik dní s černým baribalem u potoka Nugget Creek. Nastal tedy čas podívat se i na medvědy z Karpat trochu zblízka. Na léto jsem naplánoval návštěvu rumunského pohoří Fagaraš, abych zjistil, jak se věci mají v zemi, kde žije na 6 000 medvědů hnědých. Zkoumali jsme je "u krmítka" i v medvědí svatyni.

Na webu jsem objevil pár zajímavých statistik o medvědech obecně. Samotná čísla nikdy nebudou přesná, ale alespoň si můžeme připomenout, které druhy medvědů na světě pochodují, kde se vyskytují a jak jsou na tom v červeném seznamu ohrožených druhů. Odhaduje se, že na světě pobíhá asi 200 000 hnědých medvědů. Z toho v Rusku žije 120 000 kusů, v Americe 32 500 (z toho naprostá většina na Aljašce) a v Kanadě 25 000.

Medvěd hnědý (Ursus arctos) je velký medvědí druh žijící v Eurasii a Severní Americe. Populace severoamerických medvědů hnědých se nazývají medvědi grizzly, zatímco poddruh medvěd Kodiak obývá ostrovy Kodiak na Aljašce.

Lední medvěd (Ursus maritimus) je hyper-masožravý druh medvěda. Jeho původní areál leží převážně za polárním kruhem, obklopuje Severní ledový oceán a jeho obíhající moře a pevniny, které zahrnují nejsevernější oblasti Eurasie a Severní Ameriky. Je to největší existující druh medvěda a také největší existující suchozemský masožravec. Dospělý samec váží asi 350-700 kilogramů, zatímco samice je asi poloviční. Přestože je medvěd hnědý jeho sesterským druhem, zaujímá lední medvěd užší skupinu díky přizpůsobeným vlastnostem těla, které mu umožňují pohyb po sněhu, ledu a volné vodě, a lov tuleňů, kteří tvoří většinu jeho potravy.

Sluneční medvěd (Helarctos malayanus) je nejmenší medvěd, měří téměř 70 cm v rameni a váží 25-65 kilogramů. Tento druh medvěda dostal své jméno podle krémově zbarvené "záplatě" na hrudi.

Panda velká (Ailuropoda melanoleuca) je druh medvěda endemický v Číně.

Stopování medvědů v horách

Stopovat medvědy v jejich přirozeném prostředí v horách nad 2 000 metrů a spát na medvědích stezkách v teplotách pod bodem mrazu, to je úplně jiná liga, než pohodlné fotografování z bezpečí krytu. Je to prostě čistá krása.

Po mrazivé noci, jsem během svítání neúspěšně prozkoumával okolí hřebenu. Asi za dvě hodiny, právě když jsem se zahříval kafíčkem a v pohodě pokuřoval s Velkým duchem, vyhoupla se na protějším vrchu medvědice. Měla při sobě dva malé krasavce, které porodila v zimním brlohu a nějakou dobu už je seznamovala s okolním světem.

Nejhezčí momenty při pozorování medvíďat na sebe nenechaly dlouho čekat. Mladí méďové se totiž nejraději věnují bojovému umění. Během doby, kterou máma medvědice tráví neustálým sběrem potravy, medvídci jsou pořád v sobě. A vůbec to neflákají. Na videu a pořízených fotografiích je krásně vidět, jak si dávají do těla a o krvavé šrámy není nouze.

Rodinka je v neustálém pohybu a velmi rychle se přemisťuje. Aniž bych rodinku rušil, uchýlil jsem se za nejbližší skály a pozoroval ji téměř 3 hodiny.

Život ledních medvědů

Celkem rozlišujeme 6 různě velkých populací žijící od Čukotského moře po Kanadu. Další populace nalezneme od Grónska po Sibiř. Medvěd lední patří k jeden z mála živočichům ,schopných přežít kruté podmínky v místech Arktidy.

Sčítání medvědů ledních je velice náročné, pro panující podmínky. Medvědi žijí hlavně samotářským způsobem života. Věčinu času stráví ve vodě,což svědčí i o tom, že jsou dobrými plavci. Nejvhodnějším obdobím je zima,kdy zamrzá moře a mohou se vydávat daleko od pevniny na lovy. Největší aktivitu zaznamenáme především v noci ,kdy loví podél a v prasklinách ker.

V létě kdy kry začínají podléhat tání, se medvědi musí stáhnou zpět na pevninu ,neboť by se mohla kra i s nimi odlomit a nešťastník by byl nucen plavat ke břehům. Při plavání mu pomáhají částečné plavací blány mezi prsty s nezatažitelnými drápy. Téměř celá říše má zuby přizpůsobené na trhání masa. Téměř nejbližším příbuzným medvěda ledního je medvěd hnědý.

Nejen silná vrstva podkožního tuku (11,5 cm) chrání medvěda před zimou ,ale i hustá,mastná a nesmáčívá uvnitř pestíků dutá srst,která dobře izoluje před větrem.

Samice může zabřeznout pouze jednou za 3 roky . Boj o samice probíhá od března do června. Po pohlavním aktu se embryo dostává do zpožděné fáze (implantace),čímž se období březosti protáhne na 265 dní. Na podzim si medvědice vyhrabe brdloch až 3 m pod sněhem,ve kterém stráví zimu v podřimujícím stavu. Po dvou měsících se ji narodí malá medvíďata .Ta se rodí slepá a měří kolem 30 cm s váhou půl kila. Matka mladé krmí mateřským mlékem .

Nestor Kea - nejinteligentnější pták světa

Každý rok se přijíždí tisíce turistů za medvědy. To přináší místním lidem peníze . Inteligenci těchto opeřenců pravidelně zkoumají vědci z celého světa. Seznamte se s nejnovějším přírůstkem ZOO Tábor. Nejinteligentnější pták světa - papoušek nestor kea jménem Tapu. Do Tábora se stěhuje ze zoo v německém Erfurtu.

Jak říká mluvčí táborské zoo Filip Sušanka, Tapu umí otočit vodovodním kohoutkem, zamknout zámek nebo dokonce odpalovat pasti na zvířata. O potravu se nebojí přetahovat dokonce s mnohem silnějším predátorem. Umí vybrat žeton vedoucí k získání pamlsku.

„Nestor kea žije ve volné přírodě pouze na jediném místě na světě - na Jižním ostrově Nového Zélandu. Původně zde byl rozšířen velice hojně, bohužel se postupem času stal velkým nepřítelem novozélandských farmářů. Podle mnohých svědectví, která se definitivně potvrdila až v devadesátých letech minulého století nestorové napadali ovce, čímž se dostali do konfliktu s tamními chovateli ovcí. Novozélandská vláda dokonce v 60. letech minulého století vypsala odměnu za každého zabitého jedince. Následky byly katastrofální. V důsledku toho bylo zabito na 150 tisíc papoušků. Došlo to tak daleko, že ho málem zcela vyhubili. Od roku 1986 je proto chráněný a v roce 2017 byl zařazen i na Červený seznam IUCN jako ohrožený druh.

„Chováme velkou kolekci vzácných velkých papoušků, například jednu z největších skupin ar zelenokřídlých z českých zoologických zahrad. Máme velmi ohroženého kakadu moluckého, jehož chov v rámci Evropského záchovného programu (EEP) koordinujeme s ostatními evropskými zoologickými zahradami. Nestor kea je pravděpodobně nejinteligentnějším ptákem světa, který navíc umí používat jednoduché nástroje.

„Některé historky o inteligenci těchto papoušků zní až neuvěřitelně, přesto jsou věrohodně prokázaná. Například v kempu Aspiring Hut se kea naučil otočit vodovodním kohoutkem. Na setkání v Mueller Hut bude jistě dlouho vzpomínat i horolezec, kterého tento papoušek zamknul na záchodě. Svědci popisují i jeho přetahování s kočkou o mršinu králíka. Pomoc trampa pak jiný kea využil k ochraně před strakami, které ho napadly. Kea se schoval za trampova záda a čekal, dokud člověk útočící ptáky neodežene. Prokázané jsou také případy, kdy odmontoval ventilky od pneumatik.

Právě studie z roku 2018 prokázala, že papoušci kea si umí osvojit používání nástrojů. Pomocí klacíků spustili celkem 227 pastí nastražených v horách Murchison, čímž se dostali k návnadě uvnitř. Nejen že si vybírali klacíky potřebné velikosti, ale ještě je ohlodávali tak, aby ho mohli prostrčit skrz mřížku pasti a dosáhnout tak na její spouštěč. Vědci z Aucklandské univerzity jen o rok dříve popsali, že kea dokáže počkat až 65 vteřin na partnera, který mu pomůže vyřešit úkol. Schopnost počkat více než minutu byla dosud zaznamenána pouze u člověka.

Velice zajímavé je i zjištění z roku 2020, kdy vědci zkoumali šest jedinců z Willowbank Wildlife Reserve v novozélandském Christchurchi. Keové se dokázali naučit, jaké žetony z nabízených musí vybrat, aby získali pamlsek. Stejně zvládli spočítat vyšší šance na pamlsek při výběru správné misky.

Nestor kea je podle Filipa Sušanky endemit Nového Zélandu, obývá pouze hornaté oblasti západní části Jižního ostrova. Měří okolo 46 centimetrů a váží 800 až 1000 gramů. Jde tak o největšího létavého suchozemského ptáka Nového Zélandu. Jeho peří je olivově zelené, pod křídly a na ocase přechází od žluté a červené až po modravou barvu, což nejvíce vynikne při letu. Velice vzácně byli pozorováni i žlutí albinotičtí jedinci.

tags: #medvěd #baribal #ohrožený #status

Oblíbené příspěvky:

• Charakteristika dřevokazného hmyzu
• Přezimování žížal v kompostu
• Škola v přírodě: Žádost o příspěvek
• Stavba pece v divočině
• Dobrodružství s Jakubem Vágnerem