Medvěd hnědý: Vyhubení a návrat do české přírody

Velké šelmy v posledním desetiletí poutají zvýšenou pozornost nejen našich myslivců, zoologů a ochránců přírody, ale zejména různých sdělovacích prostředků. Medvěd hnědý (Ursus arctos) je sice ve společnosti rysa a vlka z tohoto hlediska poněkud opomíjeným druhem, nicméně i o něm bylo v tomto období publikováno velké množství informací.

Krátký výlet do historie

V Čechách byl medvěd hnědý vyhuben v průběhu 18. a 19. století. Poslední doložený zástřel pochází od Jeleních Vrchů v želnavském polesí na Šumavě z 14. listopadu 1856, kdy lesník Jan Jungwirth ulovil medvědici. Nedoložené údaje však nasvědčují ještě o pozdějším výskytu druhu v této oblasti (např. 1864, Olšina; 1870 Debrník). Na ostatním území Čech byl medvěd hnědý vyhuben již mnohem dříve.

Např. v Brdech byl poslední výskyt medvěda zaznamenán v r. 1660, v Křivoklátských lesích byl poslední medvěd uloven 21. 8. 1692, v Krkonoších 16. 11. 1726, v Jizerských horách v r. 1741 a r. 1763 v Krušných horách na Ašsku.

Na Moravě, zejména v Jeseníkách a v Beskydech, se medvědi udrželi déle než v Čechách, pravděpodobně díky pravidelným potulkám jedinců ze Slovenska. Na Drahanské vrchovině byl poslední zástřel evidován r. 1683, na Českomoravské vrchovině byl poslední medvěd uloven r. 1717 v revíru Předín, v Jeseníkách kolem r. 1790 nedaleko Jeseníku. Ještě po r. 1850 bylo uloveno sedm medvědů v oblasti Moravskoslezských Beskyd a Vsetínských vrchů: 1860 v revíru Salajka, 1876 na Baraní a na Ostravici, 1885 u Rožnova, 1886 opět na Ostravici, v r. 1887 na Travném u Horní Morávky a v r. 1890 u Valašské Bystřice.

Poslední moravský medvěd byl pravděpodobně uloven r. 1893 na bývalém arcibiskupském velkostatku Hukvaldy, někteří autoři však tento údaj zpochybňují. Jeden medvěd se toulal ještě r. 1908 po Moravskoslezských Beskydech v okolí Baraní a Kavalčanky, ten se však vrátil zpět na Slovensko. Od té doby nebyl medvěd hnědý na území ČR znám více než půl století. Zpět se na naše území začal šířit po konci 2. světové války.

Čtěte také: Kreslený medvěd v souladu s přírodou

Obecně lze za hlavní příčiny zániku populace medvěda hnědého (ale i ostatních velkých šelem) na historickém území Čech, Moravy a Slezska označit přímé pronásledování člověkem a výrazné změny ve skladbě lesů, které posléze vyústily v rozsáhlé odlesňování. Intenzivní pronásledování velkých šelem mělo své počátky již v dobách hospodářského podnikání renesančních velkostatků, tedy přibližně od konce 15. století. Nejradikálnější ústup se však datuje do dob tereziánských a josefínských, kdy vedle nařízeného „hubení velkých šelem myslivci i poddanými“ došlo následkem lesních řádů, vydaných v letech 1754 až 1756 císařovnou Marií Terezií, k poměrně rychlé přeměně původních přirozených a pralesovitých lesních porostů na uměle zakládané monokultury.

Pozdější reformy osvíceneckého absolutismu, zejména lovecký řád Josefa II. z r. 1780, umožňující hubení velkých šelem každému a kdekoliv, pak již zastihly populace velkých šelem na ústupu a přispěly k urychlení jejich zániku na většině území.

Kuriozitou je výskyt medvědů uniklých ze zajetí. Např. r. 1913 byl v Sušici (okr. Klatovy) uspořádán hon na medvěda, po jehož zastřelení se zjistilo, že unikl potulným medvědářům. V r. 2000 se ve Vsetínských vrších vyskytoval mladý samec, tzv. Míša z Brodské, který projevoval známky ochočení. Za 71 dní svého pobytu ve volné přírodě zlikvidoval celkem sedm včelínů, 28 slepic, tři kuřata, tři krůty, 239 králíků, 27 ovcí a jedno tele. Za jeho působení zaplatil stát náhrady ve výši 192 620 Kč.

Jak se v současnosti u nás medvědi sledují

Údaje o rozšíření a početnosti medvěda hnědého jsou získávány zejména z publikovaných údajů v odborné literatuře, z nepublikovaných databází různých institucí (např. Akademie věd ČR, muzea, univerzity, pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, národní parky či chráněné krajinné oblasti) nebo z příležitostních hlášení o pozorování medvědů.

V obdobích 1991-1995, 1999-2000 a 2002-2003 byly do všech 5576 honiteb ČR a do 39 regionálních pracovišť ochrany přírody (Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, pracoviště AOPK ČR) zaslány speciální dotazníky o výskytu vybraných druhů savců, včetně medvěda. V těchto dotaznících byla zaznamenávána nejen přímá pozorování dospělých jedinců a mláďat, ale i nálezy stop, kořisti a dalších pobytových znamení. Návratnost vyplněných dotazníků byla 63,7-85,8 % u honiteb a 46,2-94,9 % u pracovišť ochrany přírody.

Čtěte také: Historie medvěda hnědého

Požadované informace o výskytu medvěda byly obsaženy v různých obdobích od 0,1 % do 1,4 %. Celkový počet údajů získaných touto metodou byl 487. Obdobná dotazníková akce se uskutečnila i za období 1994-1995, zpracování těchto údajů však ještě není dokončeno.

V Chráněné krajinné oblasti Beskydy byly údaje o výskytu medvědů získávány také při pravidelném zimním stopování na sněhové obnově. Rozšíření druhu se hodnotí podle výskytu v jednotlivých kvadrátech standardizované mapovací sítě U.T.M. (P 6‘x M 10‘) o velikosti kvadrátu 134,4 km2 (11,2 x 12 km), většinou v desetiletých obdobích. Za občasný (resp. vzácný) je považován výskyt v méně než 50 % sledovaného období, za nepravidelný ve více nebo rovno 50 % a méně než 75 % sledovaného období, za pravidelný ve více nebo rovno 75 % sledovaného období.

Současný výskyt medvědů u nás

Novodobé pozorování medvěda hnědého se na území ČR obdobně jako u rysa ostrovida či vlka obecného datuje od období po r. 1945. Na rozdíl od rysů a vlků však k šíření medvědů docházelo až mnohem později, a to v důsledku růstu medvědí populace v sousedním Slovensku po r. 1960.

První údaj o výskytu pochází sice již z r. 1946, kdy byl medvěd pozorován v pralese Razula u Velkých Karlovic na Javorníkách, další pozorování však na sebe nechala poměrně dlouho čekat. Druhé konkrétní pozorování totiž pochází až z konce května 1963, kdy několik osob pozorovalo medvěda v časných ranních hodinách v blízkosti železniční stanice ve Velké nad Veličkou (okr. Hodonín) na úpatí Bílých Karpat.

Další pozorování pochází z Beskyd z r. 1970 a od r. 1972 začali medvědi navštěvovat hory východní Moravy pravidelněji. Pouze mezi rokem 1983 a 1987 byla pozorování méně častější. Většina zjištěných výskytů pochází z Beskyd (Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy a Javorníky). V těchto oblastech se dá výskyt medvědů také označit od r. 1980 za častý, v Bílých Karpatech za pravidelnější a na ostatním území ČR pouze za náhodný.

Čtěte také: Více o baribalovi

V Beskydech byli medvědi zjištěni i v zimním období, byly nalezeny zimní brlohy a jsou zaznamenána též pozorování medvědic s medvíďaty. Konkrétní důkazy o narození mláďat na území ČR však scházejí. Někteří jedinci občas migrují i poměrně daleko z Beskyd, přičemž musejí překonat relativně přehledné, zemědělsky intenzivně obhospodařované a bezlesé oblasti. Zvýšený počet pozorování v těchto oblastech vyvolává klamný dojem o výskytu více medvědů na větším území, ačkoliv vždy jde pouze o potulky jednoho jedince.

Takto se např. jeden mladý samec zatoulal v březnu a dubnu r. 1989 až do Jeseníků, do podhůří Orlických hor, na Českomoravskou vrchovinu a na Drahanskou vrchovinu, kde prokazatelně prošel v období od 14. 3. do 22. 4. trasu dlouhou nejméně 350 km a jen na území ČR se musel pohybovat na více než 4000 km2. Konec potulky tohoto jedince ukončila až narkotizační střela, která mu po oddělení jehly v těle následně přivodila i smrt. Jiný mladý medvěd došel v květnu 1994 dokonce až na Náchodsko. Další medvědi se vyskytovali v květnu 1993 a v dubnu až říjnu 1996 v Jeseníkách, v červnu 1995 v Oderských vrších a v červenci 2002 v oblasti Moravského krasu.

Naprosto unikátní je zjištění zatoulaného medvěda v červnu a červenci 2002 v průmyslové oblasti Ostravska, kde jeden mladý jedinec pobýval několik týdnů v opuštěných sadech v okolí uhelných dolů v Orlové.

Výskyt medvěda hnědého na našem území zároveň představuje nejzápadnější okraj rozšíření karpatské populace tohoto druhu. I když pozorování medvědů na území ČR neustále přibývá, je jeho početnost zoology odhadována jen na dva až pět jedinců. Od r. 1996 těmto údajům odpovídají i vykazované hodnoty JKS, kdy se medvěd hnědý poprvé objevil v mysliveckých statistických výkazech (1996 - 2 ks, 1997 - 0 ks, 1998 - 1 ks, 1999 - 0 ks, 2000 - 4 ks, 2001 - 3 ks, 2004 - 3 ks, 2004 - 3 ks, 2005 - 5 ks, 2006 - 4 ks).

Rozmnožování medvědů není na našem území zatím jednoznačně potvrzeno, není však také ani zcela vyloučeno. Vývoj populace medvěda hnědého v ČR po r. 1945 je patrný z obr. 1-5 a z tab. 2.

Zatímco v obdobích 1945-1949 a 1960-1969 byl výjimečný výskyt tohoto druhu znám pouze z jednoho mapovacího čtverce (0,16 % území ČR, tj. 130 km2), v období 1970-1979 byl občasný výskyt zaznamenán již v 17 čtvercích (2,71 %, tj. 2280 km2). Šíření medvědů pokračovalo i v období 1980-1989, kdy byl výskyt stále ještě občasného charakteru zaznamenán již v 41 čtvercích (6,53 %,tj. 5510 km2). Obdobná situace byla i v období 1990-1999. Tehdy byl výskyt medvěda znám celkem také z 41 čtverců (6,53 %, tj. 5510 km2), avšak již ve čtyřech čtvercích (0,63 %, tj. 540 km2) bylo možné výskyt označit za nepravidelný. V období 2000-2003 byl výskyt znám sice jen z 25 čtverců (3,98 %, tj. 3360 km2), přičemž nepravidelný výskyt je znám opět ze čtyř čtverců (0,63 %, tj. 540 km2), avšak v dalších čtyřech čtvercích (0,63 %, tj. 540 km2) jde o výskyt pravidelný.

Početnost medvěda hnědého v ČR v letech 1996-2006

Evropu obývá asi 50 000 medvědů hnědých, z nich plné tři čtvrtiny žijí v Rusku, ostatní především ve Skandinávii, Pobaltí, v Karpatech nebo na Balkáně. Na většině našeho území byli medvědi vyhubeni.

Hnutí Duha je nevládní ekologická organizace. Problematice velkých šelem se soustavně věnuje od roku 1999 místní skupina Hnutí Duha Olomouc.

„Velké šelmy patří mezi živé klenoty naší přírody a jsou přirozenou součástí české krajiny. Pomáhají regulovat počty srnců, jelenů i divokých prasat a eliminovat choroby zvěře, tedy celkově udržovat přírodní rovnováhu. Věděli jste, že na území České republiky byl medvěd hnědý považovaný za plně vyhynulého už v druhé polovině 19. století, přičemž na většině území Čech byl vyhuben už v 17. a 18. století.

Medvěd je všežravec a živí se hlavně lesními plodinami, kořínky, výhonky a různými drobnými živočichy. Oblíbenou pochoutkou je pro něj včelí med. Člověka nepovažují za svoji potravu, a pokud mohou, raději se mu vyhnou.

Pytláctví, intenzivní lesní hospodaření a fragmentace krajiny však trvalejšímu osídlení našich hor těmito šelmami brání. Důležitá je pro medvědy především rozmanitost živočišných a rostlinných druhů v lesích s vysokým podílem odumřelého dřeva a vrstevnatou strukturou porostu.

Dlouhodobé přežití medvědí populace v regionu Šumavy bylo podmíněno především ochranou medvěda jako vzácné a lovecky žádané zvěře. Proto v oblasti Šumavy mohli žít medvědi o sto let déle než v Krušných horách. Na Moravě existovala původní izolovaná populace v Jeseníkách, poslední úlovky lze datovat rokem 1740.

The prolonged survival of the Brown Bear (Ursus arctos) population in the Bohemian Forest was largely possible due to the pro­tec­tion of this animal, which was consi­dered a rare and desirable trophy. Conse­quently the bear was able to survive in the Bohemian Forest for a hundred years longer than in the Ore Mountains. Isolated populations in the Sudetes survived in Moravia, and the last specimens were hunted down in the 1740s. Bears hunted down during the 19th century in the Beskydy Mts. can almost certainly be considered casual migrants from the Slovak part of this mountain range.

Konkrétní představa o příčinách vyhubení či vyhynutí jednotlivých živočišných druhů je základním předpokladem jejich případného návratu, reintrodukce a následné ochrany.

Údaje o přítomnosti medvěda hnědého (Ursus arctos) se v naší přírodě obvykle redukují na záznamy posledního výskytu v určitém regionu, zpravidla konkrétním pohoří. S ohledem nedávno zjištěnou na schopnost medvědů konat dálkovou migraci se zdá být nutné soustředit poněkud více údajů, zejména údaje o posledním doloženém výskytu medvíďat.

Detailed knowledge of the circumstances behind the extermination of particular animal species is a key premise for their eventual return, reintroduction and ongoing preservation. Data on the presence of the Brown Bear (Ursus arctos) in the Czech landscape are usually limited to simple entries about the day and place where the last specimens in particular (usually mountainous) regions were slain. Demand for more precise data, especially regarding the last documented presence of bear cubs, has emerged in respect of the recently discovered ability of bears to migrate over long distances.

Na Slovensku nebyl dodnes proveden žádný systematický výzkum zaměřený na ekologii medvědů a dynamiku jejich populace. Vyjádřením o potřebě snížit populaci o polovinu tedy chybí jakékoliv odborné zdůvodnění.

"I kdyby se snížil počet medvědů na Slovensku, nezaručí to, že medvědi zůstanou jen v horách, nepůjdou do vesnic na odpadky, nezpůsobí škody a nenapadnou lidi. Potvrzují to i případy z Alp, kde mají jen asi padesát medvědů a přesto se jeden v roce 2002 toulal po ulicích města Trento. V roce 2003 si jiný medvěd zvykl chodit k lidským sídlům, kde se krmil odpadky. Jedním z posledních příkladů je i známý Bruno z roku 2006. Nejlepší způsob jak se vyhnout případným problémů s medvědy je uplatňování preventivních opatření.

Je velmi důležité, abychom medvědy nelákali do blízkosti lidských sídel na nevhodně uložené odpadky. Efektivní je použití speciálních kontejnerů, do kterých se medvědi nedostanou. Projekt "Ochrana ovcí a záchrana velkých šelem" v roce 2000 - 2004 ukázal, že škody medvědů a vlků mohou být snížené o dvě třetiny za pomoci dobře vycvičených ovčáckých psů. Také kvalitní elektrické ohradníky mohou zabezpečit efektivní ochranu dobytka, skotu a úlů.

Správným chováním turistů v lese (chození ve skupinách po vyznačených stezkách, hlasitý hovor, zvýšená opatrnost v houštinách a na místech s velkým výskytem lesních plodů...) lze výrazně snížit možnost setkání s medvědem, protože ten se raději vyhne.

Medvěd hnědý je prioritně chráněným druhem v Evropské unii - chrání ho CITES i Bernská úmluva a na Slovensku je celoročně chráněný. Od roku 1960 je však možný jeho regulační odstřel na základě udělovaných vyjímek. Myslivci však kvůli trofejím střílí zejména samce a starší jedince. Současně nemají zájem na odstřelu medvědů se synantropním chováním, tedy těch, kteří se vyskytují v blízkosti sídel a například vybírají kontejnery na odpadky. Regulací tak způsobyla, že v populaci medvěda vznikla velmi nepříznivá věková a sexuální struktura a a prakticky se neřešil se problém s "kontejnerovými" medvědy.

V roce 2000 Státní ochrana přírody zpřísnila podmínky udělování vyjímek a zavedla regulační a ochranný odstřel. V rámci regulačního odstřelu se udělují vyjímky na lov medvědů do 100 kg a byl zákázán neetický jarní lov "problémových" medvědů. Ročně je uděleno přibližně 70 vyjímek.

Juraj Vysoký, zástupce WWF na Slovensku řekl: "Současná pravidla lovu medvědů na Slovensku považujeme za rozumný kompromis mezi jeho ochranou a mysliveckým hospodařením. Ulehčení podmínek lovu by bylo jen prosazením požadavků myslivecké loby. WWF a SWS žádají Ministerstvo životního prostředí a Státní ochranu přírody, aby neměnily současné podmínky lovu medvědů, ale iniciovali jeho vědecký výzkum a zebezpečili vypracování národního akčního plánu jeho managementu s účastí všech zainteresovaných stran a transparentním procesem tvorby.

Medvěd hnědý je na Slovensku nyní společenské téma číslo jedna. Nutno podotknout, že silně polarizující téma, která rozděluje širokou veřejnost na dva tábory. Regulovat, nebo chránit? Současně se intenzivně řeší otázka Kolik je na Slovensku medvědů?, mnohem podstatnější je ale spíše otázka Kolik z nich je skutečně těch problematických?.

Vybavení na to máme a zkušenosti postupně získáváme. V tomto ohledu se však nezabýváme jen problémovými medvědy jako takovými. V hledáčku naší pozornosti a terénních aktivit se nachází i ohniska ilegálního zakrmování divoce žijících zvířat, které velmi často dokáže podnítit synantropní chování u jednotlivých jedinců medvěda hnědého.

Mezi tímto způsobem hospodaření některých myslivců a synantropií medvědů existuje přímá souvislost, založená na navykání medvědů na atypickou potravu, kterou jsou později nuceni vyhledávat u kontejnerů, popelnic, zkrátka v blízkosti lidí. I na toto se snaží spolek Prales dětem v širokém měřítku poukazovat, ale zároveň tento problém řešit přímou prací v terénu. V praxi to znamená vyhledávání takových míst a následné podávání podnětů k šetření kompetentním úřadům.

Na druhou stranu nutno podotknout, že řada námi nahlášených případů zakrmování byla dotáhnuta do zdárného konce formou udělení pokuty. Náš tým postupně nabývá i teoretických vědomostí v oblasti biologie medvěda hnědého, jeho telemetrického sledování či záchranných programů v podobě medvědích center.

Existence těchto center, kam je možné umístit zraněné či hendikepované medvědy tzv. na dožití nebo mláďata, u kterých je reálná šance na návrat do volné přírody, je v evropských zemích s výskytem medvěda hnědého běžnou praxí. Na Slovensku je výstavba takového centra zatím jen v plenkách a vše zatím existuje jen na papírech. Ovšem spolek Prales dětem je u toho a podává Ministerstvu životného prostredia SR pomocnou ruku.

Dnes už za sebou máme více než 30 oficiálních nočních i denních výjezdů. Během těchto terénních akcí plní náš tým v podstatě dva základní úkoly. Dokumentujeme veškeré dění od komunikace s veřejností, ale jde také o samotné plašení medvěda. Vypomáháme s monitoringem problematických jedinců a to jak v intravilánu, tak i extravilánu dotčených obcí, a to za pomoci fotopastí programu Oko Medvěda. Díky těmto jednotlivým výjezdům nabýváme i zkušeností v plašení a jakési převýchovy synantropních medvědů, což by do budoucna mohlo vést k vytvoření výpomocného externího zásahového týmu ze strany naší neziskové organizace.

Toto propojení neziskového a státního sektoru skrze jednoho pracovníka by mohlo přinést nejen klíčové výsledky z terénu pro obě strany, ale můžeme tak vytvořit mezinárodní příklad. Příklad pro ostatní specializované týmy, členské země IRF nebo přímo pro chráněná území, na kterém můžeme modelově demonstrovat toto propojení, které světové ochraně přináší mnohem větší prospěch než rozepře a dohady mezi těmito dvěma sektory.

Na tyto "hloupé řeči" mají připravený "trumf", že medvědi zde byli dříve než člověk, proto ten by se měl přizpůsobit jim, nikoliv obráceně. A selský rozum? Pražská kavárna a panelákový ekolog je ještě milý.

O medvědech: měly by se asi změnit zákony na jejich regulaci. To je práce lesáků a MZe,jestli o to neusilují, tak jsou na nic. Já bych jim na to odpověděl zase jinou otázkou.

Správa šumavského národního parku také koupila mobilní elektrický ohradník, který si mohli zemědělci zapůjčit a vyzkoušet. Mluvčí parku pak na zemědělce apeloval, aby svá stáda ovcí nebo koz lépe zabezpečili: buď lepším hrazením, nebo za pomocí velkých pasteveckých psů. Na obojí lze podle něj získat dotace. „Je to nová zkušenost pro všechny, protože déle než 100 let tady vlci nebyli,“ dodal náměstek ředitele Správy NP Šumava Martin Starý.

tags: #medvěd #hnědý #vyhubení #návrat #do #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Co je rostlinný ekosystém?
• Nepřátelé ve Skyrimu
• Průvodce opravou litinového odpadu
• Normy pro dešťový odpad
• Pronájem Kulturního domu Dobkovice