Rostlinný ekosystém: Co je důležité vědět?

Lesnictví je složitý obor, který vyžaduje široké znalosti a dovednosti. Lesník by měl umět pokácet strom, změřit ho a dokonce navrhnout lesní cestu.

Význam rostlin pro lesníky

Majitelé lesů musí znát nejméně 500 různých rostlin. V čem je to důležité? Důležitá je biologická stránka věci, protože rostliny v lese nikdo nikdy nesázel, tedy většinou, na rozdíl od stromů, na rozdíl od buků, smrků a tak dále.

Když lesníci kytky dobře znají, tak podle toho, co jim roste pod nohama, odhadnou stanovištní podmínky stejně tak dobře, jako kdyby si tam instalovali třeba meteostanice a dělali nějaké složité chemické rozbory půdy a tak dále. Díky bioindikaci rostlin vědí, jaké jsou tam přesně podmínky.

Můžou perfektně a precizně říct, jaké dřeviny tam nejlépe porostou a jaké dřeviny tam budou dávat jednak třeba i nejlepší hospodářské výnosy, ale jaké dřeviny tam jsou přirozené i z ekologického hlediska. Když chceme vytvářet relativně přírodě blízké lesy, tak právě toto musí lesník velmi dobře obsáhnout.

Existuje jeden speciální obor, který se tomu věnuje, jmenuje se to lesnická typologie. Právě i na výuce tohoto předmětu se podílím. Ale když vezmu klasického lesníka, toho budoucího, velice fundovaného polesného, ten by měl obsáhnout 500 rostlin.

Čtěte také: Odpadní voda jako hnojivo

Přičemž řekněme takových 200 jsou opravdu zásadní bioindikátory, které opravdu musí umět perfektně. Pak ještě ty ostatní, třeba běžnější druhy. Takže po budoucím lesníkovi chceme 500 druhů rostlin.

Zdravý les a biodiverzita

Ona je zase otázka, co je to zdravý les. Les je velice komplexní ekosystém a je otázka, jestli jsou zdravé stromy, jestli jsou zdravé dřeviny, jestli je tam dostatek ptáků, jestli jsou tam brouci a jak vypadá bylinné patro - k tomu jsem nejvíce kompetentní.

Za mě je zdravý les takový, kde je všechno v jakémsi souladu. Kde mám pěkně vyvinuté bylinné patro, to znamená, že není sežrané přemnoženou zvěří. To je ohromný problém dnešních lesů.

Les je za mě zdravý, když mám ve stromovém patru ideálně více druhů dřevin. Nicméně jsou i přirozeně druhově chudé, téměř až jednodruhové lesy. To taky může být přirozené, (jsou to třeba) nějaké bory v severních Čechách. A ty dřeviny jsou ideálně různě staré.

A les je zdravý, když na borce stromů rostou různé, specifické a třeba i vzácné lišejníky, když tam létá hodně ptáků, kteří mají kde hnízdit a tak dále. Když je tam mrtvé dřevo, na kterém rostou vzácné houby.

Čtěte také: Zvýšení podílu OZE v Česku

Biodiverzita Prahy

Praha má úžasnou biodiverzitu, úžasnou přírodu. V Praze máte super suché stepní louky a máte tam mokřadní louky. Máte tady nejteplejší biotopy s teplomilnými druhy i mediteránními druhy a naopak u Klánovic máte třeba podhorské kytky.

Ale když si chceme hrát na autentičtější biodiverzitu trošinku, tam je velice důležité, aby směsi ctily regionalitu. S těmi regionálními směsmi jsou velice napřed v Německu, v Rakousku. Tam už to několik desítek let dělají.

Už šest let připravujeme luční směs pro Prahu, specifickou regionální směs pro Prahu. A zejména ti lidé, kteří neznají Prahu a její přírodu, si řeknou: „Praha? Pražáci musí mít všechno.“

Invazivní rostliny a jejich dopad

Invazní rostliny mají jedno společné, patří mezi tzv. antropofyty neboli rostliny zavlečené ze svých původních areálů díky činnosti člověka. Člověk je však většinou zodpovědný jen za první fázi invaze, za zavlečení. Většina z nich se ale šíří bez toho, aby se vůbec nějakého pozvání dočkala.

Čtěte také: Obnovitelné zdroje v ČR

V druhé fázi již bere rostlina novou vlast útokem. Dochází ke zplanění, při němž se rostlina rozšíří mimo místa, kam byla zavlečena. Šíření jde invazním druhům velmi snadno, většinou totiž rostou a rozmnožují se snadněji než druhy původní. V poslední fázi dojde k masivnímu rozšíření, během něhož začne invazní druh v novém prostředí zcela dominovat a úplně potlačí původní charakter ekosystému.

K takovým rostlinám patří například bolševník velkolepý nebo křídlatky, které vytvářejí rozsáhlé souvislé porosty. Ochránci se shodují, že vůbec nejdůležitější je osvěta. Neinformovaný člověk totiž invazní druh nerozpozná, a snadněji pak bude nevědomky přispívat k jeho šíření.

Východních Krkonoších - v oblasti Velké a Malé Úpy a Pece pod Sněžkou - likvidují pracovní skupiny Správy Krkonošského národního parku nebezpečně rozšířenou invazivní rostlinu Vlčí bob s alternativním názvem Lupina (Lupinus) pocházející ze Severní Ameriky. Vlčí bob, je nejen divoká, ale i nebezpečná.

„Představuje riziko pro naši přírodu, protože se jedná o nepůvodní, invazní rostlinu, která snadno zaplevelí přilehlé lokality. Právě díky symbióze s hlízkovými bakteriemi Lupina mění půdní poměry a může tak ovlivňovat celé ekosystémy a rostlinná společenstva. Kvůli ní mizí původní druhy a dostávají se sem jiné, které právě preferují stanoviště s vyšším obsahem dusíku,“ říká Marcela Nosková.

„Chemii se zatím vyhýbáme, Lupinu většinou kosíme v době květenství, ještě před vytvořením semen. Protože sečí v době zralých semen bychom jí naopak mohli pomoci k dalšímu rozšiřování.“

Globální změna klimatu a ekosystémy

Jaký bude mít globální změna klimatu dopad na ekosystémy? Jak budou například rostliny reagovat na zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší a na vyšší intenzitu ultrafialového záření? Jak se dají snížit dopady různých nepříznivých vlivů? Hledat odpovědi na tyto otázky si klade za úkol projekt CzechGlobe.

Podle studie prestižního časopisu Nature absorbují rostliny kvůli suchu méně emisí skleníkových plynů než dřív. Dnes rostliny a půda po celém světě absorbují zhruba čtvrtinu skleníkových plynů, které lidé uvolňují do atmosféry, a pomáhají tak Zemi vyhnout se některým z nejhorších účinků klimatických změn.

Jenže v nejnovější studii časopisu Nature tahle samozřejmost přestává platit. Zeleň i půda zvládají absorbovat méně než dřív, což bude klimatickou změnu zrychlovat. Jde o začarovaný kruh, kdy jsou schopnosti rostlin snižovány dlouhým suchem a oteplováním, což zase vede k menší absorpci skleníkových plynů a k oteplování a suchu. Povede to podle Nature k extrémním výkyvům v počasí, kdy budou dlouhá sucha střídat přívalové deště.

Rostliny jako zdroj energie

Vědci se už dlouhou dobu snaží využít energii, která se uvolňuje při fotosyntéze. Rostliny během fotosyntézy produkují organické látky, velkou část z nich ale vůbec nevyužijí.

Důležitá je také interakce mezi uživatelem a rostlinou. „Pokud se o rostlinu nebudete dobře starat, tak zvadne a naopak, čím lépe se budete starat, tím víc organických látek bude produkovat a tím víc elektrické energie vám poskytne.“

Nizozemská společnost Plant-e už nabízí finální produkty. „Tato technologie je ještě v začátcích. Umíme získat jen docela malé množství elektřiny, proto i možnosti využití jsou zatím omezené.“

„Dnes už jsou v prodeji speciální záhonky o ploše 1 metru čtverečního, kam se vejde už docela hodně rostlin, takže ve výsledku získáte větší množství elektrické energie než z jedné rostliny. V každém záhonku se nacházejí malá světýlka. Pokud bychom tyto záhonky instalovali třeba v parcích, byly by schopné zajistit jejich osvětlení.“

Aktuálním produktem start-upu je nyní designová lampa Living Light poháněná jedinou rostlinou. „Doufáme, že do roku 2018 uvedeme na nizozemský trh prvních 50 kusů. To je jen začátek, můj dlouhodobý cíl je dospět do stavu, kdy budeme běžně čerpat energii z rostlin.“

Parazitické rostliny v přírodě

Parazitické rostliny se v naší přírodě vyskytují poměrně hojně. Každý si jistě vybaví například jmelí v korunách stromů, ale existují i jiné skupiny a dnes probíhá na tomto poli intenzivní výzkum. Parazitické rostliny jsou takové rostliny, které nějakým způsobem získávají zdroje, které potřebují ke svému životu, od jiných organismů a zároveň neposkytují za tyto zdroje odpovídající protislužbu.

Když si dnes zajdete do nějakého háje nebo lužního lesa, můžete potkat třeba podbílek šupinatý, což je krásná holoparazitická rostlina, nezelená, celkem typický zástupce holoparazitů. Je velmi blízce příbuzná s poloparazitickými rostlinami z rodu kokrhel, které najdete běžně v loukách, ne těch intenzivně zemědělsky obhospodařovaných, zahnojených, ale spíše na hezkých květnatých loukách.

V případě ochmetu jsou to duby, u jmelí je to velmi zajímavé, protože škála těch hostitelských druhů je poměrně široká. U jmelí existují tři poddruhy, které se definují podle toho, na které dřevině rostou. Můžete mít jmelí na borovici, na jedli, potom na celé řadě listnatých dřevin (topolech, vrbách, dokonce jabloních aj.)

Holoparaziti, ačkoliv je to trošku paradoxní, svému hostiteli nezpůsobují zdaleka takovou škodu jako poloparaziti a nemají na hostitele zdaleka takový vliv. Poloparaziti mohou být v tomto ohledu docela hodně agresivní. To je dáno fyziologií poloparazitických rostlin. To jsou zelené rostliny, které si normálně vyrábějí cukry a jsou napojené na xylém hostitele. O něj si berou vodu, v ní rozpuštěné minerální látky a i něco málo organického uhlíku, v celkovém součtu pak nemusí být jeho množství úplně zanedbatelné.

tags: #rozhlas #ekosystem #kytka #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Kovové koše 35l: Průvodce výběrem
• Význam školy v přírodě
• Co s odpadem, který se nedá recyklovat?
• Kontroverze biopaliv v České republice
• Krátké babí léto