Měření Emisí Uhelného Prachu: Komplexní Přehled

V zemědělství vzniká velké množství látek kontaminujících vzduch, které mají vliv na životní prostředí. Jedním z velkých producentů kontaminujících látek jsou velkochovy drůbeže. Těmito látkami lze nazývat oxid uhličitý, oxid uhelnatý, amoniak, sirovodík a prach.

Cílem bakalářské práce bylo zjistit hodnotu koncentrace prachových částic PM10 v chovu drůbeže. Tyto částice mohou poškodit zdraví nejen zvířat, ale i pracovnímu personálu, protože vzhledem ke své povaze mají možnost dostávat se až za hrtan dýchacího ústrojí. Měření probíhalo ve velkochovu masné drůbeže v Sudoměřicích u Bechyně, podle platné metodiky měření emisí prachových částic v chovech drůbeže k integrované prevenci a omezení znečištění. K vlastnímu měření byl použit přístroj DUST TRAK 8530 II.

Oxid Uhelnatý: Charakteristika a Zdroje

Oxid uhelnatý je hořlavý a prudce jedovatý bezbarvý plyn (teplota varu činí -192 °C) bez zápachu, který je hlavním produktem nedokonalého spalování materiálů s obsahem uhlíku. Reaktivita oxidu uhelnatého se využívá v hutnictví při rafinaci kovového niklu. Nikl tvoří s oxidem uhelnatým těkavou látku zvanou karbonyl niklu, který se ochotně rozkládá zpět na nikl a oxid uhelnatý. Právě na této reakci je rafinace založena. Oxid uhelnatý se dále používá při výrobě některých chemikálií.

Jedná se vesměs o procesy založené na spalování uhlíkatých paliv (což jsou dnes všechna paliva vyjma čistého vodíku) za nízké teploty a nedostatku spalovacího vzduchu (kyslíku), kdy nedochází k úplné oxidaci uhlovodíků (případně uhlíku) na oxid uhličitý a vodní páru (vzniká například i při lesních požárech a vulkanickou činností). Dalším důvodem emisí mohou být konstrukční chyby či závady na spalovacím zařízení. Oxid uhelnatý je rovněž obsažen v cigaretovém kouři.

Důležitou roli hrají emise z motorů s vnitřním spalováním (ve městech až 95 % emisí oxidu uhelnatého), přestože u moderních automobilů jsou díky katalyzátorům podstatně sníženy. V místech s intenzivním automobilovým provozem může koncentrace oxidu uhelnatého v ovzduší dosáhnout až 100 mg.m-3. Emise oxidu uhelnatého z motorů jsou nejvyšší při volnoběhu a zejména v zimním období.

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Potenciálním zdrojem oxidu uhelnatého jsou dále zařízení (průmyslová i domácí) využívající spalování: pece, kotle, kamna, sporáky, trouby či ohřívače vody. Hlavními příčinami vzniku a emisí oxidu uhelnatého v takových zařízeních jsou zejména:

• Nevhodné technické uspořádání spalování
• Zanesené či ucpané přívody spalovacího vzduchu či paliva (obecně nedostatečná údržba zařízení)
• Netěsné výměníky tepla v pecích

Provozy s Rizikem Emisí Oxidu Uhelnatého

Oxid uhelnatý může vznikat a být emitován zejména v následujících provozech, kde se většinou využívá spalování nebo termických procesů:

• Spalovací procesy (uhlíkatá paliva)
• Koksárenství, zplyňování a zkapalňování uhlí
• Rafinerie olejů a zemního plynu
• Hutnictví a kovoprůmysl
• Cementárny
• Sklárny, výroba keramiky
• Tavení nerostných materiálů
• Zpracování celulózy a dřeva

Dalším typem emisí jsou emise, ke kterým může docházet při cíleném využívání oxidu uhelnatého v hutnictví (rafinace niklu) a chemickém průmyslu (např.

Vliv na Životní Prostředí a Zdraví

Oxid uhelnatý v atmosféře reaguje fotochemickými reakcemi s jinými látkami, zejména s hydroxylovým radikálem, čímž se rozkládá, avšak na druhou stranu tyto reakce zvyšují koncentrace methanu a především škodlivého přízemního ozonu v ovzduší (fotochemický smog). Konečným produktem reakcí oxidu uhelnatého je oxid uhličitý. Doba setrvání oxidu uhelnatého v ovzduší se odhaduje na 36 - 110 dní.

Oxid uhelnatý je zákeřným jedem, neboť není detekován smyslovými orgány. CO vstupuje vdechováním (plicními sklípky) do krevního oběhu, kde se váže na krevní barvivo hemoglobin silněji než kyslík, který má být prostřednictvím hemoglobinu transportován organismem do orgánů a tkání. Hlavním účinkem CO je tedy přeměna hemoglobinu (Hb) na karboxyhemoglobin (HbCO), takže přenos kyslíku je blokován. V případě, kdy je blokováno 70-80 % veškerého hemoglobinu v těle, člověk se udusí. Afinita CO k Hb je 200 až 300 x větší než afinita kyslíku k Hb.

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

Malé koncentrace oxidu uhelnatého, které se mohou vyskytovat i běžně v ovzduší například ve městech, mohou způsobit vážné zdravotní potíže zejména lidem trpícím kardiovaskulárními chorobami (angina pectoris). Delší expozice zvýšeným koncentracím oxidu uhelnatého (>100 mg.m-3) v ovzduší může i zdravým lidem přinášet různé potíže jako sníženou pracovní výkonnost, sníženou manuální zručnost, zhoršenou schopnost studia, bolesti hlavy, hučení v uších, pocit tíhy na prsou, závratě a potíže s vykonáváním složitějších úkolů. V těhotenství může expozice malým dávkám oxidu uhelnatého způsobit nižší porodní váhu novorozence.

Kuřáci inhalují při vykouření 1 cigarety cca 50 - 100 ml CO, takže za jednu z příčin jejich zdravotních obtíží (dýchací potíže, choroby cév, srdce, zvýšený výskyt rakoviny plic) se považuje i chronická otrava CO, vedle působení polycyklických aromatických uhlovodíků, HCN a formaldehydu. Toxicita CO stoupá s teplotou za přítomnosti oxidu uhličitého.

Při vyšších koncentracích, které se však v ovzduší běžně nevyskytují, je oxid uhelnatý přímo jedovatý. Otrava se projevuje hnědočerveným zabarvením kůže, následuje kóma, křeče a smrt během několika vteřin.

Oxid uhelnatý sice není extrémně nebezpečnou toxickou látkou, zejména poté, co přestal být běžně využíván jako složka svítiplynu, avšak jeho zdravotní rizika jsou závažná. Vzhledem k povaze a vzniku emisí (hlavně spalovací procesy) představuje hlavní úkol při odhadu emitovaného množství oxidu uhelnatého zjištění jeho koncentrace v kouřových plynech, kterou lze jen velice obtížně odhadnout. Prvotním vodítkem mohou být údaje výrobce spalovacího zařízení a pravidelná kontrolní měření. Produkci oxidu uhelnatého potom lze odhadnout jako součin koncentrace ve spalinách a objemu spalin.

Pro kvalitativní důkaz přítomnosti oxidu uhelnatého (nikoli pro stanovení jeho množství) lze využít detekčních trubiček (obsahují silikomolybdenanový komplex a palladnatou sůl), kdy v přítomnosti oxidu uhelnatého vzniká modré zabarvení. Trubičky lze výhodně využít například i k indikaci přítomnosti oxidu uhelnatého v ovzduší na rizikových pracovištích.

Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták

Metody Měření Oxidu Uhelnatého

Pro stanovení CO jsou k dispozici dva normované postupy:

Pro stanovení koncentrace oxidu uhelnatého v plynech lze využít mobilní analyzátory založené na infračervené spektrometrii, případně termochemické nebo elektrochemické analyzátory. Existují i metody chromatografické, titrační a další. Měření mohou provést komerční laboratoře.

Uvádí se, že v kouřových plynech (spaliny) je koncentrace oxidu uhelnatého obvykle menší než 0,5 % obj., zatímco ve výfukových plynech až 5 % obj. V případě spalin s obsahem 0,5 % obj. oxidu uhelnatého odpovídá ohlašovací práh objemu spalin (při 20 °C a 101,325 kPa) více jak 85 000 000 m3. V minulosti byl podstatným zdrojem oxidu uhelnatého tzv. svítiplyn, který se od 19. století používal běžně na svícení, vytápění a vaření. Znám byl také pod názvem městský plyn. Vyráběl se reakcí rozžhaveného koksu s vodní párou a byl tvořen směsí vodíku a oxidu uhelnatého. Svítiplyn byl díky přítomnému oxidu uhelnatému jedovatý. V současné době je nahrazen plynem zemním. Znám je rovněž výraz dřevoplyn, který vzniká nedokonalým spálením dřeva a obsahuje rovněž především oxid uhelnatý.

Koncentrace oxidu uhelnatého v čistém přirozeném ovzduší je asi 0,1-0,2 mg.m3 a v dlouhodobém horizontu vykazuje slabý vzestup. Oxid uhelnatý je z ovzduší kromě zmíněné oxidace na oxid uhličitý přirozeně odstraňován i některými druhy půdních bakterií a rostlin. Oxid uhelnatý je v malé míře rovněž absorbován oceány, jeho rozpustnost ve vodě činí přibližně 26 mg.l-1.

Legislativa a Emisní Limity

Ministerstvo životního prostředí stanoví podmínky a požadavky pro vydání rozhodnutí o autorizaci podle zákona a seznam metod a postupů, u kterých je podle § 15 odst. 3 písm. Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22.

Obecné emisní limity pro vybrané znečišťující látky a jejich stanovené skupiny jsou uvedeny v příloze č. Měření emisí znečišťujících látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku tak, aby výsledky měření byly porovnatelné s hodnotami emisních limitů.

Pro zjištění emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu siřičitého použije hodnot emisních faktorů uvedených v příloze č. Minimální doba jednorázového měření podle § 5 odst. Na zdrojích vybavených látkovým filtrem pro omezování znečišťování ovzduší s výstupní koncentrací tuhých znečišťujících látek nižší než 50 mg.m-3 za provozních stavových podmínek a s emisním limitem stanoveným pro tuhé znečišťující látky se provádí tři jednotlivá měření koncentrace tuhých znečišťujících látek.

Výsledky jednorázového měření se zpracují tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity. Emisní limit se považuje za dodržený, pokud průměr jednotlivých měření koncentrace znečišťující látky za celé jednorázové měření vypočítaný podle odstavců 3 až 5 je menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá hodnota koncentrace znečišťující látky zjištěná jednotlivým měřením je menší než 120 % emisního limitu. Vyhodnocení jednorázového měření obsahuje údaj o hmotnostní koncentraci znečišťující látky, jejím hmotnostním toku a měrné výrobní emisi a podmínky jejich platnosti pro jednotlivé měřené zařízení nebo technologický proces.

Jednorázové měření emisí oxidu uhelnatého nebo oxidů dusíku provedené přístroji s elektrochemickými články na spalovacích zdrojích podle § 6 odst. U zvláště velkých spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším se zjišťují kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku vyjádřeného jako oxid dusičitý a oxidu uhelnatého, a to bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2.

Metody měření a technické požadavky pro kontinuální měření upravují určené technické normy. Technické požadavky vztahující se k použité metodě musí splňovat i přístroje pro měření stavových, srovnávacích a vztažných veličin. Správnost údajů kontinuálního měření ověřuje jednorázovým měřením autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn. Přípustná tolerance pro ověření správnosti údajů kontinuálního měření je 10 % z hodnoty emisního limitu měřené znečišťující látky, pokud jiný právní předpis nebo orgán ochrany ovzduší nestanoví jinak.

Hodnoty naměřené a vypočtené podle odstavce 1 jsou kdykoliv přístupné příslušným orgánům ochrany ovzduší, výstupy z nich se zpracovávají denně. V poslední den kalendářního roku se zpracuje souhrnný výstup za kalendářní rok, který je uchován v listinné podobě jako výstupní tištěný produkt. Denní výstupy se ukládají na elektronický nosič a jsou vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení hodnot podle odstavce 3 písm. d) pro zvláště velké spalovací zdroje žádná z měsíčních středních hodnot nepřesáhne emisní limit a pro oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky 97 % a pro oxidy dusíku 95 % všech 48hodinových středních hodnot nepřesáhne 110 % emisního limitu; 48hodinovou střední hodnotou se rozumí aritmetický průměr dvou platných po sobě jdoucích denních středních hodnot; pro výpočet 48hodinové střední hodnoty se použijí denní střední hodnoty počínaje 1. lednem a konče 31.

Při hodnocení dodržení emisního limitu se nepřihlíží k výpadkům kontinuálního měření, nepřekročí-li 5 % celkové provozní doby zdroje v kalendářním roce. Pokud výpadek kontinuálního měření emisí překročí 10 dní v kalendářním roce, musí provozovatel spalovacího zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším bez zbytečného odkladu oznámit inspekci způsob zajištění spolehlivosti a řádné funkce kontinuálního měřicího systému. Neplatným dnem z hlediska měření se rozumí den, ve kterém jsou více než 3 průměrné hodinové hodnoty z důvodů poruchy nebo údržby systému kontinuálního měření neplatné.

Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění zdroje do provozu, v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování jeho poruchy, popřípadě havárie. Délka přípustné doby trvání těchto stavů musí být uvedena v provozním řádu. Roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek se na základě výsledků kontinuálního měření stanoví jako součet součinů výsledných hodnot podle odstavce 1 písm. c) a odstavce 6 písm. Emise se stanovují výpočtem v případech uvedených v § 4 odst. b) jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů v příloze č.

Odběr vzorku pro stanovení počtu vláken azbestu se provádí z proudící vzdušiny prosáváním izokineticky odebrané vzdušiny přes filtrační materiál. b) emise polychlorovaných dibenzodioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů v rozsahu podle přílohy č. 1 k této vyhlášce; množství se stanoví jako součet ekvivalentních množství toxických kongenerů vypočtených jako součin stanovené koncentrace individuálního toxického kongeneru a příslušného koeficientu ekvivalentu toxicity podle přílohy č. c) emise polychlorovaných bifenylů, a to individuální kongenery v rozsahu přílohy č. U zdrojů pro výrobu vápna, cementu a zpracování magnezitu se provádí kontinuální měření nebo jednorázové měření, aniž by tím bylo dotčeno ustanovení odstavce 1 písm.

Účinnost spalování pro účely této vyhlášky se vypočte z komínové ztráty, přičemž ostatní kotlové ztráty se nezapočítávají. Tato ztráta je vyhodnocována softwarovým vybavením měřicího systému z naměřených veličin, kterými jsou obsah kyslíku, teplota spalin a teplota spalovacího vzduchu měřených analyzátorem s elektrochemickými články. c) u spalovacích zdrojů kategorie „C“ dle ČSN EN 483 se měření veličin nutných pro výpočet účinnosti měřeného spalovacího zdroje provádí originálními měřicími otvory. Přípustná tmavost kouře a metody zjišťování tmavosti kouře jsou uvedeny v příloze č.

Rozsah znalostí podle § 15 odst. Termín zkoušky podle odstavce 1 písm. b), rozsah požadovaných znalostí a jednotný zkušební řád musí být žadatelům oznámen písemně nejméně 14 dní předem. V případě uložení rozdílové zkoušky jako kompenzačního opatření osobě oprávněné k uznání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání odborné kvalifikace5) se použijí ustanovení o zkoušce podle odstavce 1 písm. V případě žádosti o prodloužení platnosti autorizace podle § 15 odst. 12 zákona se znalosti prokazují namísto zkoušky podle odstavce 1 písm.

Metody a postupy odběrů a stanovení znečišťujících látek a doplňkových veličin, pro než je vyžadováno osvědčení o akreditaci podle § 15 odst. 3 písm. f) zákona, jsou uvedeny v příloze č. Žádost o závazné stanovisko podle § 17 odst. 1 písm. b) a povolení podle § 17 odst. 1 písm. c) a d) a odst. 2 písm. Další náležitosti žádosti o závazné stanovisko a žádosti o povolení jsou uvedeny v příloze č.

Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních zdrojů vedou průběžně evidenci o provozu zdrojů, a to včetně dokladů umožňujících prokázat správnost těchto údajů. V provozní evidenci se zaznamenávají stálé a proměnné údaje podle přílohy č. 6 k této vyhlášce. Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních zdrojů zpracovávají souhrnnou provozní evidenci a předávají ji za uplynulý kalendářní rok příslušným orgánům ochrany ovzduší prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí10). Seznam údajů souhrnné provozní evidence je uveden v bodech 1. až 5. přílohy č. Provozovatelé zdrojů podle § 11 odst. 2 zákona zpracovávají provozní řád v rozsahu uvedeném v příloze č. 1.

Emise z Automobilů a Normy EURO

V poslední době se neustále zvyšují požadavky, aby byla auta ekologičtější a aby co nejméně zatěžovala životní prostředí. Zásadní podíl při tom sehrávají emise, tj. množství škodlivin, které vozidlo vypouští. Měření emisí je povinnou součástí technické kontroly a kontroluje, zda vaše auto splňuje emisní limity podle platných norem. Pravidla určuje zákon o ochraně ovzduší a zákon o podmínkách provozu vozidel - osobní auta musí na emise poprvé po čtyřech letech od první registrace, pak každé dva roky. Stejně jako STK, i emise platí dva roky.

Díky emisnímu testu stát ověřuje, zda se z výfuku osobních i užitkových vozidel neuvolňuje více škodlivin, než dovolují normy. Současně jde o ochranu vaší peněženky - vozidlo, které má v pořádku škrticí klapnu, spotřebuje méně paliva než vůz se zaneseným systémem vstřikování.

Jak probíhá měření emisí?

Měření emisí je kontrola technického stavu vozidla, motoru a příslušenství, které se podílejí na tvorbu škodlivých emisí ve výfukových plynech. Dále se při ní měří hodnoty oxidu uhelnatého ve výfukovém plynu v různých situacích (volnoběh, vyšší otáček). Pokud technik narazí na nějakou závadu, může dojít k seřízení vozidla a odstranění problému. S vozidlem tedy přijedete na stanici, změří vám emise (SME) a potom následuje kontrola technického stavu.

Každá stanice měření emisí pracuje podle zákona o podmínkách provozu vozidel či jeho prováděcích vyhlášek. Tyto předpisy doplňuje také zákon o ochraně ovzduší. Platnost měření emisí je svázaná s platností technické kontroly. Jak už víme, od r. 2019 byly zpřísněné nejen emisní normy, ale i samotný proces průběhu měření emisí. Každé certifikované pracoviště musí kamerově snímat přistavené vozidlo i proces měření emisí. Samotný proces měření probíhá následovně.

Pokud je to možné, měřící zařízení emisí se připojí přes OBD konektor na řídící jednotku auta, aby bylo možné ověřit aktuální teplotu oleje, maximální otáčky, případně další potřebné parametry. V případě benzínových motorů se měří jiné parametry než u naftových motorů, a to hodnota lambdy, oxid uhelnatý, nespálené uhlovodíky, oxid uhličitý a také proces měření emisí je naprosto odlišný než u dieselových motorů.

• Benzínové motory - Auto se připojí na měřák výfukových plynů. Test probíhá na volnoběh a na zvýšený volnoběh (když lehce sešlápnete plyn). Sledují se hlavně CO (oxid uhelnatý) - jedovatý plyn vznikající při nedokonalém spalování, HC (uhlovodíky) - zbytky nespáleného paliva a lambda - ukazatel, jestli motor správně míchá vzduch a palivo.
• Naftové motory (diesel) - U dieselu se neměří konkrétní plyny, ale kouřivost, tedy jak moc výfuk „černí“. Hodnotí se, jak moc plyn zatemňuje světlo (tzv. opacita). Zákon stanovuje, jak vysoké hodnoty jsou ještě v pořádku. Například novější auta s elektronickým řízením motoru (od normy Euro 3 výš) nesmí mít CO vyšší než 0,3 %. Kouřivost se měří při maximálních otáčkách, takže musíte počítat s tím, že motor auta se bude několikrát vytáčet do maximálních otáček i nad 5000 ot/min. Korektní měření zároveň probíhá tak, že se pedál sešlápne naplno, ne plynule. Měří se i čas, za který se dosáhnou stanovené maximální otáčky.

Na jedno měření může být potřebné sešlápnout plynový pedál 3 až 5krát v závislosti na tom, jaké hodnoty se naměřily, protože mezi jednotlivými naměřenými hodnotami je stanovená maximální odchylka. Pokud vozidlo neprošlo prvním měřením, technik je podle stanovené metodiky povinný provést opakované měření emisí. Pokud auto při opakovaném měření vyhovuje stanoveným normám kouřivosti, auto projde testem emisí.

Emisní limity a normy EURO

Každý motor má v technickém listu stanovené maximálně povolené limity emisí. V případě naftových motorů se jedná o parametr součinitel absorpce, který je známý jako kouřivost.

Každé auto má svou emisní třídu podle toho, jak moc (nebo málo) znečišťuje ovzduší. Tyto takzvané Euro normy určují, kolik škodlivin může vozidlo vypouštět. Rozdělení je podle roku první registrace auta. Například Euro 4 platilo pro benzínová auta zhruba mezi roky 2006 až 2010.

Emisní limity upravují normy EURO. V současnosti je platná norma EURO 6, která se zaměřuje hlavně na emise oxidů dusíku. A co že vlastně ty normy hlídají? Připravovaná norma Euro 7 začne platit postupně od roku 2027 pro osobní auta a od 2029 pro dodávky. Bude přísnější než kdy dřív - zpřísní limity pro NOx i pevné částice a poprvé začne sledovat i emise, na které se doteď nemyslelo. Například oděr pneumatik a brzd - i ty totiž vypouštějí jemný prach, který končí v ovzduší.

Co dělat, když auto neprojde emisemi?

Když vaše auto neprojde emisní kontrolou, i tak dostanete protokol o měření emisí. V tomto papíře bude napsáno, proč neprošlo a v čem je problém. S tímhle dokumentem se tedy vyjdete za technikem a vyřešte si nápravu.

Nejčastěji auta na emisích propadají kvůli zanesenému vzduchovému filtru, chybám v řídicí jednotce (svítí „check engine“) nebo netěsnému výfuku. Vyplatí se proto před kontrolou nechat vůz důkladně zkontrolovat a jet s plně zahřátým motorem.

• Jednou z nejčastějších příčin neúspěchu je zanesený vzduchový filtr. Když je ucpaný, motor nedostává dostatek vzduchu, což zhoršuje spalování a zvyšuje emise.
• Dalším problémem bývá, když na palubní desce svítí známá oranžová kontrolka „check engine“. Znamená to, že řídicí jednotka motoru (ECU) hlásí chybu. V takovém případě se rovnou na emisní kontrolu ani nevyplatí jezdit.
• A do třetice - auta často selhávají kvůli netěsnému výfuku. Pokud výfuk někde fouká, zkreslí to výsledky měření.

Pokud neprojdete, máte 30 dnů na opravu a opakovanou kontrolu za sníženou cenu.

Tipy pro úspěšné absolvování měření emisí

Než se vydáte na kontrolu, rozmyslete si, jestli není lepší zajet za známým mechanikem a nechat si vůz prohlédnout. Vyhnete se tak problémům na stanici. Většina stanic STK toto také nabízí - že se vám na auto nejprve podívají, opraví, co je potřeba, a až potom se přejde na reálnou kontrolu.

Měření emisí patří stejně neodmyslitelně k silničnímu provozu jako povinné ručení nebo dálniční známka. Kromě toho, že pokud splníte emisní limity, znamená to zelenou pro vaši STK, také svým autem vytváříte menší zátěž pro ovzduší - a tedy zdravější prostředí pro nás všechny.

tags: #měření #emisí #uhelnatý #prach

Oblíbené příspěvky:

• Obnovitelné materiály a SBToolCZ
• Recyklace disket
• Obnovitelné zdroje v ČR
• Krajinářská fotografie v Česku
• Kritická situace s odpadem na Bali