Jako majitel vozidla máte povinnost starat se o technický stav, v jakém vaše auto je a jezdí po silnicích. Vozidlo smí na silnici pouze v perfektním technickém stavu. Musí proto pravidelně podstupovat kontrolu STK. Oficiální ověření se provádí na stanicích technické kontroly (STK). Díky těmto kontrolám by se na cestách neměly objevovat pojízdné vraky a nebezpečná auta. Bez platné technické kontroly automobil nesmí vyjet na silnice. Stejně tak nesmí být na silnici bez sjednaného povinného ručení.
Kontrola nezbytná pro provoz na silnici sestává ze dvou základních činností:
Stanice technické kontroly provádí podle potřeby majitele vozidla také např. kontrolu tachografů, evidenční kontroly.
Na STK se musí se svým vozidlem pravidelně dostavit majitelé automobilů, motorek, přívěsných vozíků do 3,5 tuny. Pro těžší automobily platí o něco jiná pravidla. První kontrola musí být maximálně po čtyřech letech. Druhá a další každé dva roky. Tuto informaci řidič najde ve velkém technickém průkazu a na červené nálepce na registrační značce.
Na STK je potřeba dorazit nejen s automobilem, ale také s velkým a malým technickým průkazem a případně též s hotovým protokolem o měření emisí, pokud si emise necháte měřit jinde. Nezapomeňte, že technický průkaz musíte aktualizovat, pokud došlo ke změně vašeho trvalého bydliště.
Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?
Měření emisí je nedílnou součástí technické kontroly (STK). Měření emisí se provádí buď ve stanicích technické kontroly, nebo je možné nechat si je provést ve stanicích měření emisí, což bývá součástí autoservisů. Z takového měření je ale nutné mít protokol o měření emisí a předložit jej na stanici technické kontroly maximálně do 30 dnů od jeho provedení. Kromě toho, že pokud splníte emisní limity, znamená to zelenou pro vaši STK, také svým autem vytváříte menší zátěž pro ovzduší - a tedy zdravější prostředí pro nás všechny.
Díky emisnímu testu stát ověřuje, zda se z výfuku osobních i užitkových vozidel neuvolňuje více škodlivin, než dovolují normy. Současně jde o ochranu vaší peněženky - vozidlo, které má v pořádku škrticí klapnu, spotřebuje méně paliva než vůz se zaneseným systémem vstřikování.
Každá stanice měření emisí pracuje podle zákona o podmínkách provozu vozidel či jeho prováděcích vyhlášek. Tyto předpisy doplňuje také zákon o ochraně ovzduší. Povinnost pravidelných technických prohlídek a měření emisí upravuje také zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Platnost měření emisí je svázaná s platností technické kontroly. V technickém průkazu proto najdete společné datum „STK+ME“.
Měření emisí je v České republice povinnou součástí technické kontroly vozidel již od 90. let. Jde o opatření, které má snížit znečištění ovzduší a přispět k ochraně lidského zdraví. Prospívá ale také vaší peněžence - udržované a efektivně fungující motory spotřebují méně paliva než zanesené a nehospodárné pohonné jednotky.
Česká republika se u emisních limitů řídí regulačními standardy Evropské unie. Tzv. emisní normy Euro určují, kolik škodlivin smí vozidlo vypouštět do ovzduší. Norma Euro 1 byla zavedena v roce 1992. V současné době se automobilky řídí normou Euro 6, která vstoupila v platnost v roce 2015. Norma Euro 7 by měla být zavedena v roce 2027. Kromě uvedených emisí bude nově sledovat také limity pro emise z pneumatik či brzd. Předpis poprvé klade důraz i na výdrž baterií u elektromobilů.
Čtěte také: Postupy měření emisí 2T
Euro normy se zaměřují především na množství:
Euro normy se vztahují jen na nově homologovaná (schválená) a registrovaná vozidla. Starší vozy mohou jezdit podle pravidel, která byla platná v době, kdy byla uváděná na trh.
Normy Euro se liší pro benzínová a naftová vozidla. Oba typy paliva se totiž na znečištění ovzduší podílí jiným způsobem. Benzínové motory tradičně produkují více oxidu uhelnatého a uhlovodíků.
Emisní normu si snadno ověříte ve velkém technickém průkazu v kategorii Emise v kolonce V9. Pokud velký techničák již nemáte k dispozici, dohledáte si technické údaje o vozidle online na Portálu dopravy, Portálu občana nebo v aplikaci eTechničák. Případně můžete na webu dataovozidlech.cz zadat VIN kód auta a vyhledat položku Stupeň plnění emisní úrovně.
Emisní normu se vám vyplatí vědět třeba při cestě do zahraničí. Některé evropské země (například Německo, Francie, Rakousko) rozlišují tzv. nízkoemisní zóny, do kterých smí vjet pouze vozidla, která splňují určitou emisní normu (v současnosti obvykle Euro 3 či Euro 4). V praxi se jedná hlavně o velká města, kde je problém se znečištěním ovzduší největší. V ČR zatím podobné zóny nefungují, ale o jejich zavedení se již delší dobu debatuje - zejména v Praze.
Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták
Pokud dovážíte vozidlo ze zahraničí nebo provádíte první převod vozidla z původního majitele, měli byste emisní normu znát také kvůli případné ekologické dani. Ta se uplatňuje u aut, která nesplňují žádnou ekologickou normu (10 000 Kč) nebo jen třídy Euro 1 (5 000 Kč) či Euro 2 (3 000 Kč).
Kontrola emisí v ČR probíhá na stanicích měření emisí (SME). Ty se obvykle nachází ve stejném areálu jako stanice technické kontroly (STK) - bez emisní kontroly totiž nemůžete absolvovat technickou. Jedná se však o dvě oddělené provozovny. Interval měření emisí je stejný jako u STK, tedy 4 roky po první registraci vozidla a poté každé 2 roky.
Zatímco Euro normy jsou stanovené pro nové vozy, měření na SME probíhá u používaných vozidel, která mají najeto klidně desítky či stovky tisíc kilometrů. Během technické kontroly emise tedy již nemusí být v souladu s výrobními normami, ale s mírnějšími provozními limity. Hodnoty pro všechna vozidla jsou v databázi ministerstva, která je integrovaná do softwaru stanic měření emisí. Technik při kontrole zadá do systému VIN kód vybraného vozidla a uvidí limity, které má vůz splňovat s ohledem na typ motoru či rok výroby.
Před měřením dochází k vizuální kontrole, která by měla odhalit viditelné poškození výfukového systému nebo nadměrnou kouřivost motoru. V případě netěsnosti výfuku či jiných zjevných závad, které by ovlivnily kontrolu, není vozidlo k měření vůbec připuštěno. Poté následuje samotná kontrola spalin, při níž je k výfuku připojen analyzátor výfukových plynů (benzínové motory) nebo kouřoměr (dieselové motory). Nedílnou součástí procesu je i diagnostika řídicí jednotky přes OBD zásuvku, která ověřuje funkčnost příslušných elektronických systémů.
Při emisní kontrole technici zjišťují, jak moc vaše auto znečišťuje ovzduší. Technik nejprve ověří VIN, palivo a objem motoru. Následuje kontrola diagnostické zásuvky (OBD) a její propojení s měřicí jednotkou SME.
Auto se připojí na měřák výfukových plynů. Test probíhá na volnoběh a na zvýšený volnoběh (když lehce sešlápnete plyn). Sledují se hlavně CO (oxid uhelnatý) - jedovatý plyn vznikající při nedokonalém spalování, HC (uhlovodíky) - zbytky nespáleného paliva a lambda - ukazatel, jestli motor správně míchá vzduch a palivo.
U dieselu se neměří konkrétní plyny, ale kouřivost, tedy jak moc výfuk „černí“. Hodnotí se, jak moc plyn zatemňuje světlo (tzv. opacita). Zákon stanovuje, jak vysoké hodnoty jsou ještě v pořádku. Například novější auta s elektronickým řízením motoru (od normy Euro 3 výš) nesmí mít CO vyšší než 0,3 %. Starší auta s karburátorem mohou mít až 3,5 %.
Software SME následně porovná naměřené hodnoty s limity v databázi Ministerstva dopravy a vytiskne protokol o měření emisí.
Jednou z nejčastějších příčin neúspěchu je zanesený vzduchový filtr. Když je ucpaný, motor nedostává dostatek vzduchu, což zhoršuje spalování a zvyšuje emise. Dalším problémem bývá, když na palubní desce svítí známá oranžová kontrolka „check engine“. Znamená to, že řídicí jednotka motoru (ECU) hlásí chybu. V takovém případě se rovnou na emisní kontrolu ani nevyplatí jezdit. A do třetice - auta často selhávají kvůli netěsnému výfuku. Pokud výfuk někde fouká, zkreslí to výsledky měření.
Mezi nejčastější důvody, proč vozy na emisích selhávají, patří:
Cena za měření emisních limitů se odvíjí od konkrétní SME. Měření u naftových motorů občas bývá o cca 100 Kč dražší, ale najdete i stanice, které pracují s jednou cenou. Na nejvyšší ceny tradičně narazíte v Praze a dalších velkých městech, naopak v menších městech a na venkově vás technická kontrola i emise vyjdou levněji.
Na měření emisí nemusí majitelé veteránů zapsaných v registru historických a sportovních vozidel. Emise se pochopitelně netýkají ani elektromobilů, kde k žádnému spalování nedochází. Automobily s hybridním pohonem již prochází standardním měřením a musí splňovat stejné normy jako vozidla s klasickým spalovacím motorem.
Pokud emisní systémy vykazují poruchu nebo emise překračují stanovené hodnoty, tak kontrolou na SME neprojdete. Nemůžete tedy ani pokračovat na STK. Technik uvede nalezené závady do protokolu. Pokud chcete s vozidlem jezdit, musíte po odstranění závad absolvovat opakovanou kontrolu. Do té doby je vozidlo technicky nezpůsobilé.
Měřením emisí nejčastěji neprojdou vozidla s nefunkčním katalyzátorem, špatně seřízeným motorem nebo odstraněným filtrem pevných částic. V závislosti na modelu vozidla a rozsahu poruch vás tyto závady obvykle vyjdou na tisíce až desetitisíce Kč.
Nechcete při měření emisí řešit problémy? Udržujte své vozidlo v dobré kondici. Následující opatření vám pomohou držet emise pod kontrolou:
Když vaše auto neprojde emisní kontrolou, i tak dostanete protokol o měření emisí. V tomto papíře bude napsáno, proč neprošlo a v čem je problém. S tímhle dokumentem se tedy vyjdete za technikem a vyřešte si nápravu.
Pokud vaše auto na emisích neuspěje, technik vám předá protokol s naměřenými hodnotami a kódy závad. S tímto protokolem se objednejte do servisu. Na základě výsledků a důkladné diagnostiky motoru přesně určíte příčinu problému - ať už jde o vadnou lambda sondu, katalyzátor, nebo jinou závadu - a navrhněte efektivní opravu.
V roce 2020 se k výše uvedeným limitům přidal ještě univerzální limit CO2, kterého smí vůz vypustit maximálně 95 gramů na každý ujetý kilometr. Překročení tohoto limitu znamená pokutu ve výši 95 eur za každý gram navíc u každého takového prodaného auta. Na druhou stranu se ale emise počítají za všechna auta prodaná po celé EU, takže třeba plug-in hybridy, které mají tyto emise kolem 50 g/km, významně sráží průměr automobilky.
Emisní normy Euro zásadně ovlivnily podobu automobilového průmyslu v Evropě. Každá nová generace těchto předpisů přináší přísnější limity pro znečišťující látky, což má přímý dopad na výrobce aut i samotné řidiče. Emisní normy Euro představují soubor pravidel, která určují maximální povolené množství škodlivin vypouštěných do ovzduší spalovacími motory. Tyto limity se týkají především oxidu uhelnatého (CO), oxidů dusíku (NOx), pevných částic (PM) a uhlovodíků (HC).
Zavedení emisních norem Euro bylo reakcí na rostoucí znečištění ovzduší ve městech a nárůst počtu automobilů na evropských silnicích. První norma Euro 1 vstoupila v platnost v roce 1992 a od té doby se požadavky pravidelně zpřísňují. Výrobci automobilů museli postupně investovat do vývoje katalyzátorů, filtrů pevných částic nebo systémů selektivní katalytické redukce. Díky tomu se podařilo výrazně snížit množství škodlivin vypouštěných do ovzduší.
Každá generace emisních norem Euro přinesla nové požadavky a limity. Zpočátku šlo hlavně o snížení oxidu uhelnatého a nespálených uhlovodíků. S příchodem Euro 3 a Euro 4 se přidaly přísnější limity na oxidy dusíku a pevné částice, což vedlo k rozšíření filtrů DPF u dieselových motorů. Připravovaná norma Euro 7 má být nejpřísnější v historii. Počítá s ještě nižšími limity pro všechny hlavní znečišťující látky a rozšířením kontroly na další typy vozidel, včetně lehkých užitkových aut a hybridů.
Přechod na normu Euro 6 znamenal pro řidiče i výrobce zásadní změny. Nové vozy musí splňovat přísné limity nejen v laboratorních podmínkách, ale i během běžného provozu. Euro 7 přinese další zpřísnění. Očekává se, že nové limity ovlivní nejen cenu vozidel, ale i jejich dostupnost na trhu. Výrobci budou muset investovat do vývoje nových motorů a systémů kontroly emisí. V některých městech už dnes platí zákazy vjezdu pro starší vozy nesplňující určitou emisní normu. S příchodem Euro 7 lze očekávat rozšíření těchto opatření.
Automobilky musely v reakci na zpřísňující se emisní normy investovat do vývoje nových technologií. Filtr pevných částic zachycuje mikroskopické částice vznikající při spalování nafty. Systém SCR snižuje množství oxidů dusíku pomocí vstřikování močoviny (AdBlue) do výfukových plynů. Hybridní a elektrická vozidla se stávají stále populárnější volbou, protože splňují i ty nejpřísnější limity bez nutnosti složitých úprav výfukového systému.
Emisní normy Euro vyvolávají řadu otázek mezi řidiči i zájemci o koupi auta. Zjištění emisní normy je jednoduché. Stačí nahlédnout do technického průkazu vozidla, kde je uvedena příslušná kategorie Euro.
Stále větší počet automobilů a rostoucí množství škodlivin, které vypouštějí - jejich dopad na životní prostředí nemohl zůstat bez povšimnutí. Proto bylo již v 80. letech minulého století zavedeno takzvané nařízení R49 a od počátku 90. let platí v Evropské unii a EHP normy EURO. V posledních letech dochází k neustálému zlepšování emisních norem pro automobily, od normy Euro 4 až po nejnovější normu Euro 7. Rozvoj technologií a rostoucí povědomí o životním prostředí vedou ke stále přísnějším normám, které směřují k udržitelné a ekologické budoucnosti silniční dopravy.
Norma EURO 4 byla vypracována a schválena na začátku roku 2005 a platí pro automobily vyrobené od roku 2006. Jinými slovy, pokud bylo vozidlo poprvé registrováno po 1. Čtvrtá iterace opatření pro mezní hodnoty emisí výfukových plynů a částic platila de facto po dobu pěti let. Je pravda, že nové normy - později označované jako EURO 5a - byly schváleny již v září 2009, ale v platnost vstoupily až v lednu 2011. Do té doby musela nově registrovaná vozidla splňovat normu EURO 4.
Emisní limity EURO upravují směrnice 98/69/ES a 2002/80/ES pro všechny osobní automobily, zatímco motocykly a další dvoukolová vozidla (např. Za zmínku stojí, že během platnosti normy EURO4 pro osobní automobily se na dvoukolky a tříkolky vztahovala emisní norma Euro III. Zavedení normy EURO 4 přineslo výrobcům poměrně významné změny, neboť byli nuceni snížit emise ve všech dosud testovaných řadách na polovinu. Významné je, že v případě vozidel se zážehovými motory nebylo dosud rozhodnuto o emisních normách pro pevné částice. Ty byly testovány až od normy EURO 5, ale i v tomto případě pouze u motorů s přímým vstřikováním (např.
Norma EURO 4 pro automobily se vznětovými motory přinesla menší snížení emisí oxidu uhelnatého (z 0,64 na 0,50 g/km), ale výraznější snížení emisí oxidů dusíku a pevných částic. Právě tato poslední změna vedla k tomu, že se dieselové vozy začaly vybavovat filtrem pevných částic, tzv. filtrem DPF nebo FAP. Bez DPF by vozidlo obvykle nesplňovalo normy, které již byly považovány za velmi vysoké. Zavedení normy EURO 4 bylo také jedním z důvodů, proč motory využívající systém common rail získaly výhodu oproti motorům založeným na vstřikování čerpadlem.
Motocykly - a všechna ostatní dvoukolová nebo tříkolová vozidla - musí od roku 2017 splňovat pouze normu EURO IV. Na většinu vozidel se vztahují emisní normy platné v Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru. Automobily poprvé registrované od 1. ledna 2006 (a motocykly registrované od roku 2017) musí splňovat normu EURO 4. To, že byl vůz vyroben před rokem 2006, však automaticky neznamená, že nesplňuje normy EURO 4. V roce 2000 byly jednotky GDI modernizovány tak, aby splňovaly požadavky normy EURO 4, ačkoli výroba samotného modelu skončila v roce 2004, tedy dva roky předtím, než nová emisní norma vstoupila v platnost.
Nalezení vhodného kompromisu mezi snížením znečištění u benzinových a naftových vozidel a pohodlím jejich uživatelů není vůbec snadné. Ačkoli tedy nově vyráběné automobily již dlouho musí splňovat přísnější emisní normu, není možné zajistit, aby - jen tak - zůstala na silnicích pouze nová a ekologická vozidla. Proto i v takzvaných čistých dopravních zónách budou moci jezdit auta splňující emisní normu EURO 4 - a to až do roku 2025. Poté se však budou muset smířit s tím, že jejich čas v centrech měst již pominul.
Podle Asociace STK se v českém veřejném prostoru často setkáváme s názorem, že technické kontroly vozidel jsou spíše formalitou než efektivním způsobem, jak zajistit bezpečnost na silnicích. Tento názor podle asociace přebírají i někteří experti, mezi kterými je například David Ondráčka, bývalý ředitel a dnes podporovatel Transparency International, který tvrdí, že kontroly mají pouze kosmetický efekt.
Statistiky uvádějí, že téměř 10 % vozidel technickou kontrolou neprojde kvůli špatnému technickému stavu. Ačkoliv je pravdou, že se někteří řidiči obávají ztráty času nebo financí, drtivá většina z nich oceňuje smysluplnost těchto opatření. Díky pravidelným a důkladným kontrolám se v Česku minimalizuje počet nehod způsobených technickými závadami vozidel - situace, kterou ocení každý účastník silničního provozu.
Na rozdíl od Česka se v zemích, kde jsou technické kontroly vozidel omezené nebo zcela chybí, potýkají s vážnými problémy. V Rusku a na Ukrajině byly technické kontroly zrušeny, což se podepsalo na tristním stavu vozového parku. V Polsku, kde jsou kontroly spíše formalitou, projde kontrolou téměř 100 % vozidel, ačkoliv mnohá z nich nesplňují základní bezpečnostní normy.
Součástí problematiky technických kontrol je i měření emisí, což je oblast, kde se Česko potýká s většími obtížemi. Asociace emisních techniků a opravářů (ASEM), tedy asociace zastupující zájmy některých podnikatelských subjektů z oblasti automobilového opravárenství, a Transparency International (TI) upozorňují na údajně špatný technický stav vozového parku v Česku.
Na českém trhu je přibližně 370 stanic technických kontrol, zatímco stanic měření emisí (SME) je asi 1200, přičemž mnohé z nich fungují jako samostatné podniky v rámci autodílen a garáží. Bohužel právě v této oblasti dochází podle STK ČR nejčastěji k nesrovnalostem a podvodům.
„Ano, jedna taková dílna třeba změří emise i náklaďákům, které k ní nejenže nemohou dojet, ale ani se vejít do prostoru garáže. „Je třeba říci, že ministerstvo dopravy i po dlouhodobých intervencích ze strany profesních organizací STK řeší problémy s měřením emisí, a je to dobře. Ovšem ukazuje se, že tyto problémy jsou především v samostatných stanicích měření emisí, tam se nacházejí tzv. šidítka a technici přiznávají, že podvádí při měření. To je rozhodně potřeba řešit, pokud chceme zlepšit technický stav vozového parku v Česku.
tags: #měření #emisí #starší #vozidla #nesplňují #příčiny