Měření Emisí v Malých Provozovnách a Související Legislativa v České Republice

Problematiku lokálních topenišť řeší zákon o ochraně ovzduší. Za lokální topeniště jsou považovány spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně.

Legislativa Ochrany Ovzduší

Legislativa vychází ze zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a navazujících právních prováděcích předpisů (nařízení vlády a vyhlášky MŽP) č. 350/2002 Sb. až č. 358/2002 Sb.

Stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování se bezprostředně dotýkají nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., která mimo jiné uvádí seznam znečišťujících látek, požadavky na vedení provozní evidence, metody zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek aj.

Imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší jsou uvedeny v nařízení vlády č. Podle míry vlivu na kvalitu ovzduší se stacionární zdroje znečišťování dělí na zvláště velké, velké, střední a malé.

Z technologického hlediska nejpočetnější skupinou jsou spalovací zdroje, ve kterých se paliva oxidují za účelem využití uvolněného tepla (například kotle).

Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?

Jak již bylo řečeno v části 3, přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují v legislativě emisní limity. Tzv. obecné emisní limity jsou určeny pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny u těch zdrojů, které nejsou zařazeny mezi tzv.

Stacionární spalovací zdroje však patří mezi jmenovitě určené technologie, pro které jsou stanoveny tzv. specifické emisní limity.

Zákon o ochraně ovzduší nově zavádí pojmy "emisní stropy" a "redukční cíle", které mohou být stanoveny pro vybrané znečišťující látky nebo skupiny látek pro vybraná území, pro skupiny nebo jednotlivé stacionární zdroje a lhůty pro jejich dosažení podle národního programu snižování emisí znečišťujících látek za účelem dosažení přípustné úrovně znečištění.

Tato omezení souvisí s ochranou klimatického systému Země a týkají se SO2, NOx, VOC (těkavé organické látky) a NH3.

Měření Emisí u Stacionárních Zdrojů

U zdrojů kategorie ZV, V a S zjišťují provozovatelé emise znečišťujících látek především měřením a pouze ve zvláštních případech, stanovených ve Vyhlášce MŽP č. 356/2002 Sb., výpočtem.

Čtěte také: Postupy měření emisí 2T

Emise se měří v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do ovzduší. Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech stanovených vyhláškou MŽP č. 356/2002 Sb. nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením).

Uvedená vyhláška blíže stanovuje např. rozsah a způsob jednorázových měření znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, dále provádění kontinuálního měření včetně zaznamenávání a vyhodnocování naměřených dat.

Zjišťování znečišťujících látek a kontrolu účinnosti spalování u malých zdrojů popisuje nařízení vlády č.

Povinnosti Provozovatelů Stacionárních Zdrojů

Mezi základní povinnosti provozovatelů ZV, V a S stacionárních, tedy i spalovacích zdrojů, patří (podle § 11 zákona č. vést provozní evidenci v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise (Vyhláška MŽP č.

Provozovatelé ZV, V a S stacionárních zdrojů jsou povinni zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci každého zdroje za kalendářní rok a předat ji do 15. února následujícího roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Bližší informace uvádí Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.

Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták

Mezi základní povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů patří (podle § 12 zákona č. zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele nejméně 1x za 2 roky.

Stanoviska a Povolení

Příslušný orgán ochrany ovzduší vydává stanoviska a povolení k řízením, která obsahují podmínky ochrany ovzduší. Jedná se o stanoviska k územně plánovací dokumentaci v průběhu jejího pořizování.

Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se dále vyžaduje u řady dalších aktivit, např. k záměrům na zavedení nových výrob a nových technologií s dopadem na ovzduší u ZV, V a S stacionárních zdrojů, ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které mohou znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody dle zákona č. 22/1997 Sb.

Mezi výrobky, kde se nevyžaduje stanovisko orgánů ochrany ovzduší, ale dle zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky posouzení shody, patří malé kotle pro ústřední vytápění.

Poplatky za Znečišťování

Provozovatelé ZV, V, S a obecně i malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování. Poplatky menší než 500 Kč se nevyměřují.

Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 15. února po skončení poplatkového období orgánu obce podklady pro stanovení výše poplatku za běžný rok.

Poplatky za ZV, V a S stacionární zdroje se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které má zdroj stanoven emisní limit. Sazby poplatků a způsob výpočtu poplatku je uveden v příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na 100 Kč.

Sazby pro hlavní zpoplatněné látky

Sazby pro tzv. hlavní zpoplatněné látky jsou uvedeny v následující tab.

Z hlediska omezování emisí je u spalovacích zdrojů nejdůležitější prováděcí právní předpis Nařízení vlády č. Tento předpis definuje některé základní pojmy, např. co je palivo a co je biomasa.

Palivo je tuhý, kapalný nebo plynný hořlavý materiál, určený ke spalování ve zdrojích znečišťování za účelem získání jeho energetického obsahu a splňující podmínky zvláštního právního předpisu (Vyhláška MŽP č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší).

Biomasa je definována jako rostlinný materiál, který lze použít jako palivo pro účely využití jeho energetického obsahu, pokud pochází např.

Jednotlivé části (hlavy) vyhlášky uvádějí emisní limity u příslušných kategorií stacionárních spalovacích zdrojů. Emisní limity pro ZV spalovací zdroje jsou v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu stanoveny pro SO2, NOx (NO2), TZL a CO.

Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje jsou stanoveny pro SO2, NOx, CO, organické látky (u spalování dřeva a biomasy) a TZL v závislosti na druhu paliva a jmenovitém tepelném výkonu.

Emisní limity jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky jsou stanoveny pro určité vztažné (referenční) podmínky nosného plynu.

Kontrola Malých Spalovacích Zdrojů

Jak již bylo uvedeno, ze zákona o ovzduší č. 86/2002 Sb. (§ 12) vyplývají pro provozovatele malých zdrojů (od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW u zdrojů na tuhá paliva a od 11 kW na plynná a kapalná paliva), které nejsou umístěny v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, povinnosti nejméně 1x za 2 roky zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest.

Blíže se touto problematikou zabývá nařízení vlády č. 352/2002 Sb. v Hlavě IV - Zjišťování znečišťujících látek a účinnost spalování malých zdrojů. Konkrétní § 10 a § 11 se dále odkazují na Přílohu č.

Podle této přílohy kontrola účinnosti spalování η (%) spočívá v jejím stanovení nepřímou metodou na základě stanovení komínové ztráty ξ (%).

Každý malý spalovací zdroj musí dále spalovat palivo tak, aby koncentrace CO ve spalinách nepřekročila maximální hodnotu 1000 ppm při referenčním obsahu O2 3 % u plynných a 6 % u tuhých paliv.

Každý malý zdroj musí spalovat palivo s účinností vyšší nebo rovnou než hodnoty uvedené v následujících tab.

Lhůty provádění kontroly spalinových cest a účinnosti spalování jsou uvedeny v následující tab. 10. Lhůty kontrol spalinových cest vycházejí z vyhlášky č.

Zásadním problémem však je, že uváděné účinnosti neodpovídají hodnotám minimálních účinností uváděných v nových harmonizovaných normách ČSN EN, např. ČSN EN 303-5 Kotle pro ústřední vytápění - Část 5: Kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva, s ruční nebo samočinnou dodávkou, o jmenovitém tepelném výkonu nejvýše 300 kW - Terminologie, požadavky, zkoušení a značení.

Při uvádění kotlů na trh vydává v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb. Strojírenský a zkušební ústav Brno certifikát, kterým potvrzuje, že výrobek je v souladu s platnými zákony a předpisy a za ty považuje harmonizované normy ČSN EN z oblasti kotlů.

Lokální Topeniště a Zásady Správného Vytápění

Lokální topeniště jsou v současné době jeden z největších znečišťovatelů ovzduší a to hlavně z pohledu emisí tuhých znečišťujících látek a benzo[a]pyrenu.

Dodržením zásad správného vytápění je možné dosáhnout výrazného snížení emisí znečišťujících látek z lokálních topenišť.

Je však nutné mít na paměti, že i při dodržování všech zásad správného vytápění jsou spalovací zdroje na pevná paliva (kotle, kamna a krb) velmi významným zdrojem emisí znečišťujících látek (především prachových částic (PM10 a PM2,5) a na ně navázaného benzo[a]pyrenu.

Zásady správného vytápění

1. Palivo: V kotli či kamnech je nutné používat pouze takové palivo, které určil výrobce zdroje (kotle, kamen, krbu) a se kterým byl zdroj testován při uvádění na trh. Mezi nejčastější chyby ve výběru paliva patří spalování hnědého uhlí v litinových kotlích, které byly konstruovány pro černé uhlí nebo jen koks, případně nedodržení předepsaného maximálního obsahu vody v palivovém dřevě, nebo použití uhlí jiné zrnitosti nebo dokonce uhelných sort, jejichž spalování je zákonem zakázáno (hnědé energetické uhlí, lignit, proplástky a uhelné kaly).
2. Zdroj: Základním parametrem zdroje je jeho výkon, který musí odpovídat tepelné potřebě vytápěného domu, pokud došlo například k zateplení či k výměně oken díky čemuž se potřeba tepla snížila, je zdroj naddimenzován a bude velkou část roku provozován při příliš nízkém výkonu a s vyššími emisemi. Tento problém lze řešit instalací akumulační nádoby.
3. Obsluha: Zvláště u moderních zdrojů začněte podrobným přečtením návodu, a předepsané postupy dodržujte, ty se mohou od starších kotlů velmi lišit. Zásadní je u kotlů s ručním přikládáním zátop a přikládání, kdy vzniká největší množství emisí a i zdánlivě drobné odchýlení od předepsaného postupu může tyto emise významně zvýšit.
4. Údržba a nastavení: V souladu s návodem dodržujte předepsanou údržbu! Každý kotel, a to i ten nejmodernější, vyžaduje pravidelné čištění teplosměnných ploch - výměníku, čímž se zvýší jeho účinnost a tedy míra využití energie paliva. Nejméně v termínech daných vyhláškou provádějte čištění a každoroční kontrolu spalinových cest (komína a kouřovodů).

Zákaz Starých Kotlů

Dle § 17 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně ovzduší, byla stanovena povinnost provozovat spalovací stacionární zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, které slouží jako zdroje tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a které nejsou navrženy rovněž pro přímé vytápění místa instalace, v souladu s minimálními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k zákonu.

Požadavky přílohy č. 11 neplní staré kotle na pevná paliva, které jsou zařazeny do nižší než 3. třídy (dle ČSN EN 303-5). Třídu kotle je možné zjistit ze štítku kotle nebo návodu k použití, případně ji sdělí pracovník, který provádí pravidelnou kontrolu technického stavu a provozu kotle.

Novelou zákona o ochraně ovzduší (142/2022 Sb.) došlo k úpravě a posunu termínu zákazu provozu nevyhovujících kotlů. Pokud je spalovací stacionární zdroj, kterého se zákaz týkal (tedy kotel na pevná paliva) provozován v rodinném domě, bytovém domě nebo stavbě pro rodinnou rekreaci, byl provozovatel povinen jej provozovat v souladu s požadavky uvedenými v § 17 odst. 1 písm. g) nejpozději 31. srpna 2024.

Pokud kotel nesplňuje alespoň třetí třídu dle výše uvedené normy, není možné jej již provozovat. V současnosti je možné čerpat na výměnu nevyhovujících kotlů dotační podporu z programů Nová zelená úsporám a Nová zelená úsporám Light.

Jak Postupovat Při Výměně Starého Kotle

Pokud jste dosud výměnu starého kotle neprovedli a plánujete ji, doporučujeme postupovat následujícím způsobem:

1. Začít opatřeními na snížení tepelné potřeby domu, koupě zdroje tepla s nižším výkonem bude první úsporou, následně ušetříte každý rok za palivo nebo energie.
2. Nechat si zpracovat výpočet tepelné potřeby domu a návrh požadovaného výkonu nového zdroje.
3. Zvážit dobře veškerá možná omezení, úskalí a výhody jednotlivých typů vytápění.
4. Při vlastním výběru zdroje volit osvědčené, kvalitní značky.
5. Preferovat obnovitelné zdroje energie nebo nositele energie, kde lze přechod k obnovitelným zdrojům očekávat (elektřinu).

Dotace na Výměnu Nevyhovujících Zdrojů Tepla

Dotační podporu na výměnu stávajících nevyhovujících kotlů na pevná paliva za nové, ekologičtější způsoby vytápění, je možné čerpat z těchto programů:

• Nová zelená úsporám - program je určen všem domácnostem
• Nová zelená úsporám Light - program je určen pouze pro domácnosti s nižšími příjmy.

S dotační podporou je možné si pořídit kotel na biomasu nebo tepelné čerpadlo. Žadatel o dotaci musí být vlastníkem nebo spoluvlastníkem nemovitosti -rodinného domu, bytového domu nebo bytové jednotky.

Legislativa v Oblasti Měření Emisí

Práva a povinnosti v oblasti čištění, kontroly a revizí spalinových cest jsou nově od 1.1.2016 uvedeny v zákoně o požární ochraně č.133/1985 Sb. a novém prováděcím předpisu - vyhlášce č.34/2016 Sb.

Základní legislativní předpisy

• Zákon 183/2006 Sb. (stavební zákon)
• Zákon 133/1985 Sb. (zákon o požární ochraně)
• Vyhláška 268/2009 Sb. (o technických požadavcích na stavby)
• Nařízení vlády 91/2010 Sb. (o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv)
• Vyhláška č. 415/2012 Sb. o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování

Nový zákon o ochraně ovzduší je platný od 1. září 2012 Sb. Týká se provozovatelů zdrojů znečišťování ovzduší, které jsou základním pojmem v oblasti ochrany této složky životního prostředí.

Poplatníkem poplatku za znečišťování je provozovatel tzv. vyjmenovaného stacionárního zdroje uvedeného v příloze č.

Novela zákona počítá se zachováním poplatků za provozování zdrojů znečišťování ovzduší, ale nově jejich úhradu ukládá pouze velkým podnikům, které do ovzduší vypouštějí velké množství emisí.

tags: #měření #emisí #malé #provozy #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelnost a kovy
• ČKA a ekologie
• Synonyma a Významy Lidského Odpadu
• Vzor protokolu o emisích ČR
• Článek o rámu v přírodě Zlínského kraje