Měření Emisí Tuhých Znečišťujících Látek ve Středočeském Kraji: Normy a Vyhlášky

Znečištění ovzduší představuje závažný globální problém, který má prokazatelně negativní dopad na lidské zdraví. Kvalita ovzduší je zásadním faktorem, který ovlivňuje životní prostředí. Čistota vzduchu navazuje na dva pilíře udržitelného rozvoje (sociální - sledování zdravotního stavu populace, a ekonomický - zdravotní stav populace má vliv na ekonomickou výkonnost pracovníků a celé ekonomiky kraje).

V této tematické oblasti se zaměříme na znečišťování ovzduší přímo ze zdrojů znečišťování (emise), ale i na úroveň koncentrace znečišťujících látek v ovzduší - imise. Emise představují znečištění měřené přímo ze zdrojů znečištění na daném území. Zdroje znečištění jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).

Zdroje Znečištění Ovzduší

Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární (stacionární zařízení ke spalování paliv, REZZO 1-3) a mobilní (zdroje se spalovacími nebo jinými motory, REZZO 4). Velké stacionární zdroje (REZZO 1-2) jsou sledovány jako jednotlivé bodové zdroje. Zdroje stacionární malé (REZZO 3) jsou sledovány hromadně jako plošné zdroje na úrovni obcí: v roce 2001 byla provedena aktualizace na základě dat ze Sčítání lidu, domů a bytů 2001, údaje za REZZO 3 byly přepočítány od roku 2000 podle nové metodiky, která změnila způsob výpočtu tepla pro vytápění bytů. Mobilní zdroje (REZZO 4) jsou sledovány liniově a plošně.

Stacionární zdroje emisí se podle druhu a výkonů člení na:

• REZZO 1 (velké zdroje znečišťování) - zahrnují stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu 5 MW a vyšším a zařízení zvlášť závažných technologických procesů
• REZZO 2 (střední zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu od 0,2 do 5 MW a zařízení závažných technologických procesů, jakož i uhelné lomy a obdobné plochy s možností hoření, zapaření nebo úletu znečišťujících látek
• REZZO 3 (malé zdroje znečišťování) - zahrnují technologické objekty obsahující stacionární zařízení ke spalování paliv o tepelném výkonu nižším než 0,2 MW, zařízení technologických procesů nespadajících do kategorie velkých a středních zdrojů znečišťování, plochy, na kterých jsou prováděny práce, které mohou způsobovat znečišťování ovzduší, skládky paliv, surovin, produktů a odpadů a zachycených exhalátů a jiné stavby, zařízení a činnosti výrazně znečišťující ovzduší
• REZZO 4 (mobilní zdroje znečišťování) - zahrnují mobilní zařízení se spalovacími nebo jinými motory, která znečišťují ovzduší, zejména silniční a motorová vozidla, železniční kolejová vozidla, plavidla a letadla.

Regionální Ukazatele Znečištění Ovzduší

Pro popsání situace v oblasti znečištění ovzduší byly pro všechny kraje vybrány dva indikátory. Prvním indikátorem jsou emise NOx (REZZO 1-4), mezi které patří široká škála znečišťujících látek: oxid dusnatý NO, oxid dusičitý (NO2) - ty se vyskytují nejčastěji, dále pak oxid dusitý N2O3, tetraoxid dusíku (N2O4) a oxid dusičitý N2O5. Praha je na tom z hlediska emisí oxidů dusíku ze všech zdrojů znečištění výrazně nejhůře ze všech krajů. Celorepublikovou hodnotu převyšuje 5,8 krát (hodnota 20,78 t/km2 v Praze) a druhou nejvyšší hodnotu Ústeckého kraje převyšuje 1,6 krát. Koncentrace automobilové dopravy na území Prahy je hlavní příčinou vysokých emisí tohoto druhu.

Čtěte také: Emise CO2 v energetice

I když má Praha emise NOx nejvyšší ze všech krajů, zároveň zde došlo v posledních letech k jejich nejvýraznějšímu poklesu. Naopak v Ústeckém kraji, kde měly tyto emise trvale druhou nejvyšší hodnotu o poklesu nelze mluvit, zde tyto emise stagnují a mezi roky 2005 a 2006 byl zaznamenán meziroční nárůst. Hodnoty emisí NOx se zvýšily ve 4 krajích (Vysočina, Karlovarský, Plzeňský a i v kraji Středočeském).

Druhým indikátorem jsou emise SO2 (REZZO 1-3), které jsou v případě tohoto indikátoru měřeny ze zdrojů stacionárních. Zdrojem těchto emisí jsou zejména výroba elektrické a tepelné energie, rafinerie ropy či zpracování kovů.

Co se týče hodnoty emisí SO2 ze stacionárních zdrojů, Praha zaujímá v roce 2005 čtvrté místo mezi nejhoršími kraji, a převyšuje republikový průměr (2,75 t/km2), stejně jako dalších 5 krajů. Vyšší emise oxidu siřičitého než v Praze jsou především v Ústeckém kraji, na jehož území jsou zdroje, které dlouhodobě produkují nejvíce těchto látek. Vysoké emise SO2 jsou i v kraji Moravskoslezském a Pardubickém kraji.

Pokud jde o vývoj výše těchto emisí ve sledovaných letech, je v Praze zřejmý zcela výrazný pokles. V Praze došlo k nejvyššímu snížení emisí SO2 ze všech regionů , z původní hodnoty 61,1 t/km2 poklesly téměř třináctkrát. Dopad emisí na kvalitu ovzduší v daném regionu, tedy čistota ovzduší (imise) se měří na stanicích automatizovaného imisního monitoringu ČHMÚ. Kromě nich jsou do informačního systému zahrnuty i výsledky měření na stanicích dalších organizací (např. SZÚ). Důležité je sledování imisí NO2 a PM10 na stanici hot-spot „1483 Pha2-Legerova“, která byla uvedena do provozu 9. 9. 2003. Hot-spot jsou stanice, které jsou umísťovány v dopravně zatížených lokalitách.

Pro sledování kvality ovzduší byl pro porovnání krajů vybrán ukazatel zachycující celkovou situaci a to Podíl oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší v %. Povinnost vymezovat oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vyplývá ze zákona č. 86/2002 Sb, od roku 2005 se vymezení provádí také podle zón a aglomerací. Tyto oblasti vymezuje odbor ochrany ovzduší MŽP.

Čtěte také: Emise REZZO 1 Most

Vzhledem k tomu, že při měření imisí jsou sledovány imisní limity celé řady znečišťujících látek je v případě Prahy velmi pravděpodobné, že na většině stanic naměřené hodnoty alespoň u jedné z látek tento limit překročí. Je pouze zřejmé, že v hl. m. Praze je nejdůležitějším prostředkem k zlepšení imisní situace trvalé omezování automobilové dopravy zejména v rozšířeném centru města.

Ukazatele pro hl. m. Prahu

V rozdělení podle druhu emisí jsou pro situaci v Praze zejména významné emise tuhých látek. Oxidy dusíku jsou stále i zde jednou z hlavních znečišťujících látek, jejich podíl na tvorbě kyselých dešťů a zvláště přízemního ozónu působí v Praze velké znečištění ovzduší. Poměrně značně nepříznivý je vývoj emisí oxidu uhelnatého. V rozdělení emisí podle zdrojů jsou pro situaci v Praze jsou nejpodstatnější emise z mobilních zdrojů. Jde o emise vznikající při provozu automobilů.

Měrné emise jsou emise znečišťujících látek za určité časové období připadající na 1 km2. Ve srovnání s ostatními regiony ČR v produkci emisí ze stacionárních zdrojů Praha patří k oblastem s nadprůměrnými emisemi, v roce 2006 v přepočtu na 1 km2 u všech uvedených druhů emisí byl v Praze překročen celorepublikový průměr, ale kromě emisí tuhých látek jsou kraje, kde měrné emise měly vyšší hodnotu než v hlavním městě.

V porovnání s republikovými emisemi jsou pražské několikanásobně vyšší - v případě tuhých látek oxidů dusíku se jedná o více než trojnásobnou hodnotu, u ostatních byly emise více než 1,7 krát vyšší. Na začátku sledovaného období, však byly rozdíly mezi Prahou a ČR mnohem větší, u všech sledovaných znečišťujících látek byly pražské emise více než pětkrát vyšší než republiková hodnota.

U všech znečišťujících látek došlo ve srovnání s výchozím rokem 1994 ke značnému snížení hodnot emisí. K nejvýraznějšímu poklesu však došlo v devadesátých letech a po roce 2000 již meziroční poklesy nejsou pravidelné a můžeme spíše vývoj hodnotit jako stagnaci na dosažených hodnotách. Propojením teplárenské soustavy Mělník - Praha, byl odstaven z provozu značný počet výtopen a blokových kotelen.

Čtěte také: Třídění komunálního odpadu

Nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší na území Prahy je automobilová doprava. Hodnoty znečištění ovzduší z mobilních zdrojů ve všech ukazatelích několikanásobně přesahují údaje ze zdrojů stacionárních. Při srovnání měrných emisí z dopravy vychází Praha oproti celorepublikovému průměru jako podstatně více znečištěná.

V období 2001 až 2005 došlo u emisí REZZO 4 v hlavním městě ke značnému nárůstu, a to i v případě emisí CO, u kterých se na území celé republiky situace zlepšuje. Velký nárůst emisí tuhých látek z mobilních zdrojů je zaznamenán i v celé ČR, ovšem v Praze je nárůst větší.

Kvalitu ovzduší v hl. m. Praze i přes významné pozitivní změny zejména v devadesátých letech v řadě ukazatelů založených na měření emisí znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů můžeme hodnotit jako trvale nevyhovující. Pro hodnocení a zdraví lidí jsou rozhodující imise. Měření imisí, tedy množství znečišťujících příměsí ve vzduchu je v Praze prováděno na 23 pozemních měřících stanicích.

Pro situaci v hl. m. Praze jsme vybrali měření polétavého prachu a oxidů dusíku. Data o imisích jsou získány z ČHMÚ z Informačního systému kvality ovzduší. Od roku 2002 se používají nové limity, které plně reflektují požadavky Evropské unie V textu jsou imisní hodnoty porovnávány vůči limitům stanoveným v nařízení vlády č. 597/2006 Sb. po celé období z toho důvodu, aby bylo zajištěno srovnání imisí vůči stejné hladině a byly zmenšeny výkyvy plynoucí ze změn imisních limitů.

Podílu stanic, kde došlo k překročení určených limitů koncentrace těchto dvou vybraných znečišťujících látek v průběhu sledovaného období značně kolísá. Český limit je totiž 2,5 x vyšší než zmíněné doporučení WHO. To vytváří dojem, že znečištění prachem se týká hlavně severní Moravy a vybraných (například dopravně zatížených) míst.

Česko je jemným polétavým prachem zatíženo celoročně a téměř všude. Důvodem této úrovně znečištění je zejména spalování uhlí v domácích kotlích a kamnech, ale také doprava (zejména dieselová auta). Vlivem zvýšených koncentrací prachu roste celková nemocnost i úmrtnost, zejména na onemocnění srdce a cév, mrtvice, onemocnění dýchacího ústrojí, kojenecká úmrtnost a potíže astmatiků, chronická bronchitida.

Ultrajemné částice (velikost 0,001-0,1 mikrometru) mohou proniknout i do krevního oběhu, odkud se dále dostanou do všech orgánů. Prach na sebe navíc váže organické látky souhrnně označované jako benzo(a)pyren, který má prokázaně karcinogenní účinky.

Vývoj koncentrací NO2 byl ovlivněn v polovině 90. let změnou legislativy a zaváděním nových technologii. Graf vývoje průměrných ročních koncentrací ukazuje, že od poloviny 90. let byla situace poměrně stabilní a od roku 2011 opět dochází každoročně k poklesu měřených koncentrací.

V evropském kontextu je situace obdobná jako v České republice. Koncentrace O3 jsou po celou dobu měření na stabilní úrovni. Výsledky ročních průměrů ukazují, že hodnoty z naší stanice jsou výrazně vyšší, než je celorepublikový průměr. V porovnání hodnot V rámci Evropy koncentrace O3 (vzhledem k mechanismu jeho vzniku), narůstají od nízkých hodnot v severní Evropě až po nejvyšší koncentrace zejména ve státech kolem Středozemního moře.

Výrazný pokles koncentrací SO2 od poloviny 90. let odráží změnu legislativy a s tím spojené změny v průmyslu. Situace s koncentracemi SO2 v kontextu Evropy se od České republiky výrazně neliší a situace s vývojem koncentrací této látky se daří díky legislativě regulovat.

Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) dýchá 96 procent městského obyvatelstva vzduch, který Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje za nezdravý.

tags: #měření #emise #tuhých #znečišťujících #látek #ve

Oblíbené příspěvky:

• Dopady těžby lithia na životní prostředí
• Prevence ohrožení zplodinami hoření
• Odpadkové koše Bemeta: Recenze
• Rozvoj ekologického zemědělství
• Environmentální výchova