Umělé Ekosystémy: Charakteristika a Význam

Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty). Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy.

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Termín ekologie často bývá nesprávně používán pro ochranářské aktivity a tvorbu životního prostředí. Nejde o jedno a to samé.

Rozdělení Ekosystémů

Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero). Dále je můžeme dělit na přirozené a umělé.

Přirozené Ekosystémy

Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). K přirozeným ekosystémům patří deštné pralesy, tundra, tajga, korálové útesy, vysokohorské oblasti, jezera mokřady, rašeliniště apod.

Umělé Ekosystémy

Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky). Člověk vynakládá energii ve formě lidské práce, práce strojů a zvířat, používáním výrobků (hnojiva, postřiky, pohonné hmoty atd.), je to tzv. často mění; například pole, zahrada, město.

Čtěte také: Důležité informace o třídění odpadu

Charakteristika Ekosystémů

Ekosystémy jsou různě stabilní, neboli snášejí jen určitou míru narušení. Postupně se vyvíjejí, to se označuje jako sukcese (např. hromada zeminy postupně zaroste bylinami, keři, nastěhují se sem živočichové aj.). Pro ekosystémy je důležitá i přítomnost „mrtvé“ organické hmoty: např. Organismy jsou přizpůsobené na určité podmínky (adaptace) a snášejí jen jejich určité rozpětí (ekologická valence).

Rozdíl Mezi Přirozeným a Umělým Ekosystémem

Hlavní rozdíl mezi přirozenými a umělými ekosystémy spočívá v míře lidského zásahu. V některých případech zasahuje člověk téměř všude. Některé ekosystémy, které dnes vypadají jako přirozené, byly v minulosti přeměněny lidmi (především druhové složení).

Příklady Umělých Ekosystémů

• Pole: Vyžaduje orbu, setí, hnojení a ochranu proti škůdcům. Bez lidského zásahu by se pole postupně změnilo v přirozenější společenstvo, například louku nebo les.
• Zahrada: Podobně jako pole, i zahrada vyžaduje pravidelnou péči, jako je zalévání, hnojení, stříhání a odstraňování plevele.
• Město: Města jsou komplexní umělé ekosystémy, které vyžadují neustálé dodávání energie a zdrojů pro udržení fungování a životaschopnosti.
• Sladkovodní akvárium: je umělý ekosystém, jehož biocenóza byla uměle dodána a sestavena člověkem.

Vliv Umělých Ekosystémů na Krajinu

Podoba naší krajiny byla v posledních 70 letech dramaticky změněna. Naši předkové vtiskli české krajině svým hospodařením tradiční tvář definovanou pastvinami, úzkými pásy polí, alejemi, háji, rybníky a ovocnými sady. Tuto její podobu změnila komunistická kolektivizace. Pole byla přeměněna na nedozírné lány, většina nejmalebnějších říčních údolí přehrazena. Mnoho z těchto změn však není nevratných. Vzorem pestré krajiny mohou být Bílé Karpaty či České středohoří.

Kousek za Prahou se rozpíná divočina, která vděčí za svou pestrou přírodu člověku. Poté, co kvůli vojenskému újezdu zmizely z brdské krajiny vesnice, si ji příroda vzala zpět. Navíc se v nejvyšších polohách Brd rozkládají unikátní biotopy, které vděčí za svou existenci někdejšímu vojenskému cvičišti. Druhovou pestrost obohacují například i tůňky, jež vznikají v prohlubních po explozích munice. Nebýt těchto lidských aktivit, rostl by tu pouze les.

Hmyz v Umělých Ekosystémech

Umělé ekosystémy, jako jsou pole a zahrady, jsou domovem pro různé druhy hmyzu, které mohou být jak užitečné, tak škodlivé. Například:

Čtěte také: Aktivity sdružení pro přírodu

• Mandelinka bramborová: Je škůdce, který se živí lilkovitými rostlinami, jako jsou brambory a rajčata.
• Slunéčko sedmitečné: Je užitečný hmyz, který se živí mšicemi a dalšími škůdci.
• Lumčíci a kuklice: Parazitují na škůdcích, jako jsou housenky a mšice.
• Motýli: Některé druhy motýlů mohou být škodlivé, pokud se jejich housenky živí zemědělskými plodinami.
• Škvoři: Všežravci, kteří se živí larvami škůdců a mšicemi.

Současné Životní Prostředí Měst

Současné životní prostředí měst je stále méně příznivé pro růst rostlin. Půdní poměry, mezoklima i mikroklima měst nebo jeho částí výrazným způsobem negativně ovlivňuje dlouhodobý růst a vývoj rostlin. Města pokrývající asi pět procent povrchu Země jsou stavěna s primárním posláním umožnit přežívání lidí, nikoli stromů či jiné kategorie rostlin a vegetace. Pro pěstování užitkových rostlin nebo zachování cenné vegetace slouží v krajině pole, plantáže, lesy nebo vymezená chráněná přírodní území.

Potřeba pěstování rostlin v městském prostředí, značně odlišném od optimálních podmínek prostředí, ke kterým se dané druhy rostlin během vývoje přizpůsobily, je zdůvodňována estetickými účinky zeleně a plněním funkce mírnit zhoršení kvality složek prostředí způsobené velkoplošnou urbanizací krajiny. Je zřejmé, že pěstování a péče o dřeviny ve specifických podmínkách městských aglomerací, které jsou odlišné od ekologických podmínek okolní krajiny často až na okrajích intenzit ekologických faktorů daným druhem dřeviny tolerovaných (pesimum), bývá značně nákladné. Přesto vysázené stromy v městských ulicích obyčejně přežívají jen několik let až několik málo desetiletí.

V každé klimatické zóně nebo specifických stanovištních podmínkách Země vznikl půdotvornými procesy typický typ půdy osídlený určitým typem vegetace (klimax). Například ve volné krajině rostou javory a lípy, naše častěji používané alejové stromy, v přirozeném suťovém lese na trvale mírně vlhkém, kyprém, humózním substrátu s vysokým obsahem základních živin. Uliční „půdy“ jsou umělé substráty převážně tvořené pískem, stavební sutí a odpady s malým podílem humusu, obyčejně pod jedno procento. Nepotřebný materiál z předchozí zástavby byl často v ulicích navršen v mohutných tloušťkách.

Uliční povrch je zpevněn (dlažba, asfalt), takže zasakování dešťové vody do půdy nebo výpar vody z půdy jsou znemožněny. Časté usychání listů a větví uličních stromů vede k chybné domněnce, že stromy trpí nedostatkem půdní vody. Trvalé zpevnění půdního povrchu brání výparu vody z půdy a častý únik vody z vodovodního potrubí způsobuje trvalé zvýšení vlhkosti půdy pod zakrytým povrchem ulice (SUCHARA 1984). Ve větších vnitroměstských parcích však může půda značně vysychat. Kontakt půdy s atmosférou bývá zajištěn jen prostřednictvím malé plochy stromové mísy a pokud chybí ochranný rošt, povrch půdy je zhutněn sešlapem. Utužení půdy snižuje nekapilární pórovitost půdy a nedostatek vzduchu v půdě ca pod 12 procent objemu vyvolává poškozování a odumírání kořenů stromů.

Redukční podmínky v uličních půdách panují již zhruba od 20-30 cm pod povrchem půdy. Redukční prostředí se ještě více zesiluje v případě úniku zemního plynu (převážně metan) z potrubí. Metanotrofní bakterie sice metan rozkládají, ale na oxidaci metanu spotřebovávají poslední zbytky kyslíku z půdního vzduchu potřebného pro kořeny uličních stromů. V zimním období se k odstraňování sněhu v ulicích užívá chlorid sodný.

Čtěte také: Jak třídit odpad v Letohradě?

Sůl působí nepříznivě na uliční stromy přímým kontaktem (například popálení pupenů) a prostřednictvím půdy, kam zasakuje stékající nebo rozstřikovaná slaná voda. Působením soli dochází k vytěsnění půdních živin (draslík, vápník, hořčík a jiné), půdní agregáty se začnou rozpadat vlivem kladného povrchového náboje (Na+) a tím dojde ke ztrátě půdní struktury a ještě více se sníží objem půdního vzduchu. Sůl v půdním roztoku (zvýšení osmotického potenciálu či snížení vodního potenciálu) ztěžuje kořenům rostlin přijímat vodu, kterou musejí nasávat za vytvoření většího podtlaku.

Z uliční půdy chudé na základní živiny proniká do stromu kořeny především sodík a chlor, přičemž posledně jmenovaný je pro běžné rostliny značně toxický a vyvolává již začátkem léta okrajové listové nekrózy listů k soli citlivých druhů uličních stromů (SUCHARA 1982). Sodík adsorbovaný ze zimního solení, báze uvolňované ze stavební sutě jako půdního substrátu a vymývání vápníku z omítek domů způsobují alkalickou aktivní půdní reakci (pH = 7,5-8,2), což může ztěžovat příjem některých živin z půdy. Mnohým druhům stromů a půdních mikroorganismů zásaditá reakce půdy nevyhovuje, protože většina našich lesních půd má reakci mírně kyselou až kyselou.

Uliční půdy jsou znečištěny i toxickými kovy, ropnými deriváty a dalšími znečišťujícími látkami uvolňovanými z automobilové dopravy, korozí kovových materiálů staveb a z dalších emisních zdrojů. Na některých místech dochází k ovlivnění půd stromových mís účinky psích exkrementů. Kontaminace malého objemu půd amonným dusíkem může dále snižovat obsah kyslíku v půdě, zvyšovat alkalitu půdy a porušovat vyvážený příjem půdních živin.

Odlišné fyzikální a chemické vlastnosti uličních půd, zamezení koloběhu látek a zvýšené vstupy živočišných odpadů vedou v uličních půdách ke změnám ve složení půdních mikroorganismů. Například se zvyšují počty rozkladačů kerotinu, hemolytických bakterií, bakterií tetanu a podobně. Vlastnosti městských a uličních půd byly u nás zkoumány již v minulosti (například SUCHARA 1983, STRNAD A KOL.

Opatření k ochraně a zlepšení půdních podmínek pro uliční stromy jsou různě finančně náročná. Nejlevnější opatření spočívá ve zvýšení okraje stromové mísy zabraňující stoku slané vody z tajícího sněhu, kypření povrchu půdy a zakrytí mísy ochranným roštem. Náročnější řešení vyžaduje rekonstrukci uliční aleje zahrnující zvětšení velikosti stromových mís, výměnu uličního půdního substrátu za humózní úživnou zeminu, konstrukci systému umožňujícího aplikaci hnojivých zálivek, pasivní nebo tlakové provzdušnění, výběr vhodného druhu stromu, ochranu kmene před mechanickým poškozováním, zakrytí povrchu půdy a podobně (například MEYER 1978, BALDER A KOL.

tags: #město #umělý #ekosystém #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Kompostovací záchody
• Sběrné dvory Zliv
• Vyhynulý motýl: Xerces modrý
• Krásy a úskalí přírody
• Článek o ochraně přírody a horolezectví