Metodická pomůcka: Kompetence územních systémů ekologické stability a definice

Hlavním smyslem ÚSES je působit jako základní prvek ekologické sítě, posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb.

Základní pojmy ÚSES

Níže uvedené základní pojmy ÚSES jsou uváděny pro informaci a k využití dotčenými orgány s působností v ÚSES.

Skladebná část ÚSES

Skladebná část ÚSES je základní prostorově funkční jednotka ÚSES. Člení se na základě prostorově funkčních kritérií na biocentra, biokoridory a interakční prvky. Skladebná část ÚSES je segmentem krajiny, který je (nebo má být) tvořen relativně ekologicky stabilnějšími ekosystémy. Vyznačuje se (nebo se má vyznačovat) ekologickými podmínkami, umožňujícími trvalou existenci druhů přirozeného genofondu či alespoň jejich migraci.

Biocentrum

Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému (vyhláška č. 395/1992 Sb.).

Biocentrum reprezentativní je tvořeno přírodními, přirozenými či antropicky podmíněnými, ale přírodě blízkými ekosystémy, které reprezentují ekosystémy typické pro danou biogeografickou jednotku.

Čtěte také: Společenské vědy a odpad

Biocentrum unikátní je tvořeno přírodními, přirozenými, či antropicky podmíněnými, ale přírodě blízkými ekosystémy, které jsou v dané biogeografické jednotce zvláštní, výjimečné, a jejichž vznik a existence jsou podmíněny specifickými ekologickými podmínkami.

Biocentrum vložené je biocentrum nižší hierarchické úrovně ÚSES, které je součástí biokoridoru vyšší hierarchické úrovně ÚSES.

Kritérium nutné velikosti biocentra, aby bylo vůbec schopno trvalou existenci přírodě blízkého ekosystému zabezpečit, je dáno tzv.

Biokoridor

Biokoridor je skladebná část ÚSES, která propojuje mezi sebou sousední biocentra a stavem svých ekologických podmínek a velikostí umožňuje nebo podporuje migraci organismů, nemusí jim však umožňovat trvalou existenci. Charakter společenstva biokoridoru se jednoznačně odvíjí od charakteru společenstev biocenter, která biokoridor spojuje.

Biokoridor souvislý je po celé délce tvořen společenstvy s vysokým stupněm ekologické stability. Je nejbezpečnějším typem biokoridoru a je nutný pro migraci druhů společenstev vázaných na vyhraněný typ prostředí. Zejména některé druhy lesních a vodních společenstev nejsou schopny překonávat v biokoridoru úseky výrazně odlišných světelných a vlhkostních podmínek.

Čtěte také: Příručka pro práci s dětmi a mládeží

Biokoridor přerušovaný je rozdělený jednou nebo několika propustnými bariérami. Spojuje ty typy společenstev, jejichž rozhodující většina druhů je schopna překonávat i větší vzdálenosti v prostředích pro ně jinak nepříznivých.

Interakční prvek

Interakční prvek je krajinný segment, který na místní úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) do větší vzdálenosti pro okolní méně stabilní krajinu. Interakční prvky jsou hierarchicky na nejnižší úrovni a nemusí být propojeny s ostatními skladebnými částmi ÚSES. Interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.).

Ekologicky významný segment krajiny (EVSK)

Ekologicky významný segment krajiny - EVSK - je základní skladebnou částí kostry ekologické stability. Je územím, které je tvořeno relativně ekologicky stabilnějšími ekosystémy. Vyznačuje se ekologickými podmínkami, umožňujícími trvalou existenci druhů přirozeného genofondu. Vybrané EVSK tvoří nejvýznamnější součást skladebných částí ÚSES. Ekologicky významný segment krajiny není definován zákonem, neboť jde o účelový pojem metodologického charakteru.

Ekologicky významné segmenty krajiny je účelné typizovat zejména podle jejich tvaru a rozlohy, nikoliv podle funkcí.

Rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s min. plochou alespoň 1000 ha.

Čtěte také: Postup pro staré zátěže odpady

Ekologicky významné krajinné celky s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha.

Menší ekologicky významné krajinné celky do 5 - 10 ha.

Kostra ekologické stability krajiny je soubor existujících, ekologicky relativně stabilnějších částí krajiny (ekologicky významných segmentů krajiny), vymezený bez ohledu na jejich funkční vztahy, tvoří zdroj genofondu pro ÚSES. V současné krajině má zásadní ekostabilizující význam.

Rozmístění kostry ekologické stability je výsledkem lidské činnosti, která z hlediska naplňování potřeb člověka má logiku, z hlediska zákonitostí ekologických je však často nahodilá.

Ostatní pojmy

Biodiverzita (biologická diverzita) je variabilita (různorodost) všech žijících organismů (včetně mj. suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů) a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí.

Geobiocenóza je suchozemské společenstvo rostlin, živočichů a mikroorganismů ve vzájemných vztazích s neživými složkami prostředí. Jedná se o prostorově vymezený suchozemský ekosystém; ve vazbě na Zlatníkovo rozlišování geobiocenóz a geobiocenoidů se za geobiocenózy považují zúženě jen ekosystémy 4. a 5.

Skupina typů geobiocénů - STG - jsou sdružené typy geobiocénů s podobnými trvalými ekologickými podmínkami, zjišťovanými pomocí bioindikace rostlinnými společenstvy. Skupiny typů geobiocénů jsou označovány názvy hlavních dřevin původních lesních geobiocenóz. Nadstavbovými jednotkami geobiocenologické typizace jsou vegetační stupně a ekologické řady.

Biogeografické jednotky

Biogeografické jednotky jsou účelovou soustavou členění biosféry na základě její potenciální pestrosti. Nejnižší hierarchickou jednotkou tohoto členění jsou typologické jednotky - skupiny typů geobiocénů (STG). Vyšší jednotkou, rovněž typologickou, jsou biochory. Další, hierarchicky vyšší a již individuální jednotkou, je biogeografický region. Hierarchicky vyšší jsou potom biogeografické podprovincie a provincie, které jsou rovněž individuálními jednotkami a jsou odvozeny hlavně z makroklimatických podmínek a bariér šíření druhů. Jako zvláštní účelová biogeografická jednotka se v metodice používá i agregace příbuzných skupin typů geobiocénů.

Dobře zpracované biogeografické členění území na základě trvalých ekologických podmínek je nezbytnou podmínkou správně vymezených úrovní ÚSES i jeho jednotlivých částí. Jde v podstatě o postižení pestrosti přírodních podmínek v člověkem neovlivněné krajině, tedy rámců ekologických podmínek vzniku a vývoje přírodních, přirozených, ale i antropicky podmíněných, přírodě blízkých ekosystémů.

Biochora je vyšší jednotkou typologického členění v rámci biogeografické diferenciace krajiny. Typ biochory tvoří typická kombinace skupin typů geobiocénů v rámci určitého biogeografického regionu. Typy biochor se vyznačují svébytným zastoupením, uspořádáním, kontrastností a složitostí kombinace typů geobiocénů v rámci vegetačních stupňů a ekologických (trofických a hydrických) řad. Tyto strukturální znaky jsou natolik výrazné, že je možno vymezit typy biochor a územně je odlišit od typů biochor jiných vlastností.

Biogeografický region (bioregion) je individuální biogeografickou jednotkou na regionální úrovni. Společenstva biogeografického regionu jsou ovlivněna jeho polohou a mají charakteristické chorologické rysy (chorologie = nauka o areálech), které jsou výsledkem specifického postglaciálního vývoje. V rámci biogeografického regionu se většinou již nevyskytují jiné rozdíly v potenciální biotě než rozdíly způsobené odlišným ekotopem.

Biogeografický význam ÚSES určuje významnost daného systému v hierarchii požadavků obnovy a hájení. Podle významu jednotlivých částí ÚSES z hlediska reprezentativnosti rozlišujeme místní (lokální), regionální a nadregionální ÚSES.

Areály populací různých druhů organismů se od sebe liší trvalými ekologickými podmínkami na různých úrovních biogeografického členění. Pro mnohé je nejnižší jednotkou, postihující změnu jejich trvalých životních podmínek, biochora, pro jiné část bioregionu, podprovincie i provincie.

Od biogeografického významu se odvíjejí i prostorové, funkční a časové parametry biocenter a biokoridorů ÚSES. Tyto nároky obecně s nižšími úrovněmi ÚSES klesají, neboť obecně klesá i celková plocha jednotlivých jednotek.

Např.: i ve zcela přírodní krajině je celková plocha STG, jako základní jednotky místního ÚSES, často tak malá, že tvoří autonomní životní prostředí pouze pro málo pohyblivé nebo vůbec nepohyblivé druhy rostlin a zvířat. Pro ostatní tvoří i v přírodní krajině jen část jejich autekologické niky.

Naopak např. z hlediska velkých šelem je potřeba velmi rozsáhlé biocentrum (v řádově desetitisících ha), ale jejich životní nároky jsou obdobné v celé biogeografické podprovincii.

Z definice je zřejmé, že hierarchické úrovně ÚSES se jednoznačně odvíjejí od hierarchické úrovně biogeografického členění. Všechny ostatní, často proklamované znaky jednotlivých úrovní ÚSES jsou pouze odvozené a nemají pro stanovení biogeografického významu význam! Tato zásada je velmi významná pro eliminaci subjektivních a často velmi nepřesných faktorů hodnocení různými autory.

Legislativa a metodické pokyny

• Vyhláška 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č.
• Metodická pomůcka pro vyjasnění kompetencí v problematice územních systémů ekologické stability (Věstník MŽP č. Příloha č. 1).
• Metodika vymezování územního systému ekologické stability (MŽP, 2017).

Zákony

• Stavební zákon - zákon č.
• Zákon o ochraně přírody a krajiny - zákon č.
• Zákon o posuzování vlivů - zákon č.
• Zákon o ZPF - zákon č.
• Zákon o životním prostředí - zákon č.
• Zákon o autorizacích - zákon č.

Vyhlášky

• Vyhláška č. 395/1992 Sb. - vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č.
• Vyhláška č. 500/2006 Sb. - vyhláška č.

Metodické pokyny

• Metodický pokyn MŽP ČR k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního územního systému ekologické stability (č.j. 600/760/94-OOP/2490/94).
• Metodický pokyn Odboru obecné ochrany přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí, kterým se stanoví postup při poskytování podkladů a informací ke zpracování lesních hospodářských plánů (LHP) a lesních hospodářských osnov (LHO) a vypracování a vydávání závazného stanoviska orgánu ochrany přírody ke schválení LHP a protokolárnímu předání LHO.
• Metodické postupy projektování lokálního ÚSES, Petr Maděra, Eliška Zimová, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie MZLU v Brně, a Löw a spol., Brno, 2005.

Realizace a údržba ÚSES

Při realizacích a údržbě skladebných částí ÚSES lze využít dotačních programů MŽP, MZe a MMR.

Pozemkové úpravy a ÚSES

Vymezení skladebné části ÚSES je důvodem ke zvýšení odvodů za případné odnětí ze ZPF (např. pro stavební účely). Toto zvýšení se vztahuje na plochy vymezené pro biocentra a biokoridory ÚSES, v případě nadregionálních biokoridorů pak pouze pro jejich upřesněné vymezení v územních plánech nikoli dle vymezení ploch a koridorů nadmístního významu v zásadách územního rozvoje, které jsou většinou vydané v měřítku 1:100.000 (v odůvodněných případech v 1:50.000 nebo 1:200.000) a nelze podle nich určit, které pozemky jsou zahrnuty do ÚSES a které nikoli.

V případě, že neexistuje upřesněné vymezení z nadřazené dokumentace (plán ÚSES, závazná ÚPD, schválený plán společných zařízení KPÚ apod.), musí dojít k upřesnění vymezení ÚSES z nadřazené dokumentace v územním řízení. Teprve na základě pravomocného územního rozhodnutí, které závazně vymezí danou skladebnou část ÚSES na zájmových pozemcích v návaznostech na okolí, je možné spočítat správně odvody za odnětí ze ZPF např.

(4) Vlastníci a nájemci dotčených pozemků jsou povinni strpět provádění zásahů podle odstavce 3 a umožnit osobám, které je zajišťují, vstup na pozemky. Orgán ochrany přírody je povinen předem vyrozumět vlastníky či nájemce o rozsahu a době zásahu. Za případné škody vzniklé vlastníkům či nájemcům pozemků v souvislosti s těmito zásahy odpovídá orgán ochrany přírody, který zásahy nařídil. Umožňuje orgánu ochrany přírody dohodnout se s vlastníkem či nájemcem na zachování dochovaného přírodního a krajinného prostředí, případně jeho zlepšení buď jeho vlastní činností, nebo činností OOP, kterou je vlastník či nájemce povinen strpět.

(2) K provádění péče o pozemky z důvodů ochrany přírody mohou uzavírat orgány ochrany přírody či obce s vlastníky či nájemci pozemků písemné dohody.

Kompetence v oblasti ÚSES

• Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vymezují a hodnotí místní systém ekologické stability podle §4 odst.
• Krajské úřady vymezují a hodnotí regionální systém ekologické stability podle §4 odst.
• Správy vymezují a hodnotí místní a regionální systém ekologické stability (§4 odst.
• provádí vymezení a hodnocení nadregionálního systému ekologické stability podle §4 odst.

ÚSES v územním plánování

(1) Vymezení systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

(1) K zajištění podmínek pro vytváření systému ekologické stability se v dohodě s vlastníkem pozemku uskuteční opatření, projekty a plány podle §4 odst. (3) Na pozemky nezbytné k uskutečnění opatření, projektů a plánů tvorby systému ekologické stability podle §4 odst.

Poznámky

Pojem místní ÚSES je v praxi často nahrazován pojmem lokální ÚSES. Oba pojmy označují stejnou hierarchickou úroveň ÚSES (místní = lokální).

Limitující parametry ÚSES jsou dohodnuté mezní plošné či délkové hodnoty jednotlivých částí ÚSES, u kterých bylo zjištěno, že jsou-li ještě nevýhodnější, pak daný ekologicky významný segment krajiny již svou funkci rozhodně nemůže plnit.

Opatření pro vytváření systému ekologické stability jsou součástí nejčastěji místní hierarchické úrovně ÚSES a k jejich realizaci nebývá nezbytné vypořádání všech zájmů v daném území, jak by tomu mělo být v plánu či projektu ÚSES. Jsou realizována např.

Plochy a koridory nadmístního či republikového významu - svým významem, rozsahem nebo využitím ovlivní území více obcí nebo více městských částí na území hlavního města Prahy, popřípadě území více krajů, koridorem pak plocha vymezená pro umístění vedení dopravní a technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy (§2 odst. 1 písm.

Seznam zkratek

AOPK ČR ... ČBÚ ... ČKA ... DO ... DP ... CHKO ... CHLÚ ... KPÚ ... KÚ ... LHP ... LHO ... LBC ... LBK ... M ÚSES ... MO ... MPO ... MŽP ... NP ... NR ÚSES ... NRBC ... NRBK ... O ... OOP ... OPUOP ... OPUUP ... ORP ... PO ... R ÚSES ... RBC ... RBK ... RP ... ÚAP ... ÚP ... ÚPD ... ÚR ... ÚSES ... VPO ... ZCHÚ ... ZPF ... ZÚR ...

tags: #metodicka #pomucka #kompetenci #uzemnich #systemu #ekologicke

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace autovraků v Příbrami a okolí
• Ekologické zemědělství
• Udržitelné výrobky
• Efektivnější recyklace v Česku
• Tvář ve dvaceti