Produkce potravinových odpadů představuje významný environmentální, ekonomický a sociálně-etický problém naší společnosti. Na mezinárodní i tuzemské úrovni je této problematice věnována stále intenzivnější pozornost, neboť se dotýká jak efektivity využívání přírodních zdrojů, tak principů oběhového hospodářství a potravinové bezpečnosti. Jde jednak o odpady, jejichž vhodnou separací můžeme získat zajímavý surovinový zdroj např. pro kompostování či bioplynové zpracování (místo toho, aby skončily na skládkách), jednak o potraviny určené stále ještě ke konzumaci, které se z různých důvodů nevyužijí a končí jako odpad.
Potravinový odpad vzniká ve všech fázích komplexního potravinového řetězce. Počínaje prvovýrobou, kde dochází ke ztrátám v důsledku povětrnostních vlivů, napadení škůdci či nesplnění tržních standardů pro tvar a velikost, přes zpracovatelský průmysl, distribuci a maloobchod až po finální spotřebitele, mezi něž patří domácnosti, restaurace, školní jídelny či jiné veřejné stravovací provozy, kde bývá podíl produkce největší [1].
Právě domácnosti jsou v Evropské unii identifikovány jako největší producent tohoto druhu odpadu, kde podle odhadů vzniká více než 50 % celkového objemu potravinového odpadu [2] - a to především v důsledku špatného plánování nákupů, nesprávného skladování potravin, nepochopení označení „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do“, nevhodných porcí při vaření a dalších faktorů, jako je např. nechuť k využívání zbytků potravin. Další významná část potravinových odpadů vzniká ve veřejných gastroprovozech. Podstatná část těchto odpadů je přitom tvořena potravinami, jež by byly ještě konzumovatelné a využitelné.
Domácí potravinový odpad zatěžuje nejen ekonomiku domácností, ale i životní prostředí. Environmentální - zbytečně se spotřebovávají přírodní zdroje (voda, energie, půda a lidská práce). Odhaduje se, že globální uhlíková stopa potravinového odpadu činí přibližně 8-10 % celosvětových emisí skleníkových plynů [3]. Ekonomické - pro domácnosti představuje vyhozené jídlo přímou finanční ztrátu.
Pro trvale udržitelné a z pohledu principů cirkulární ekonomiky správné nakládání s již vzniklým potravinovým odpadem - stejně jako s reálným uplatněním opatření pro předcházení vzniku těchto odpadů - je zapotřebí vytvářet odbornou podporu pro municipality ČR. Na ně je totiž přenášeno stále více povinností z oblasti cirkulární ekonomiky a odpadového hospodářství a pro mnohé z nich se orientace v tomto prostředí stává složitou a dlouhodobě nezvladatelnou.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Legislativní rámec a cíle
Na mezinárodní úrovni je stěžejním dokumentem Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj OSN, konkrétně Cíl udržitelného rozvoje OSN č. 12.3, jenž má za úkol do roku 2030 snížit na polovinu globální objem potravinového odpadu na obyvatele. Na evropské úrovni se téma stalo prioritou v rámci Akčního plánu pro oběhové hospodářství. Zásadní legislativní rámec představuje revidovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 [5], kterou se mění rámcová směrnice o odpadech (2008/98/ES). Tato novela zavazuje členské státy k přijetí specifických programů prevence potravinových odpadů, ale také stanovuje cíl jeho snížení o 50 % do roku 2030, a to v souladu s cílem 12.3 Agendy OSN pro udržitelný rozvoj. Pro zajištění srovnatelných dat napříč EU bylo přijato prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/1597 [6], jež definuje jednotnou metodiku pro měření množství potravinového odpadu.
Vědecké poznání v oblasti potravinových odpadů je dále rozvíjeno projekty jako FUSIONS a REFRESH financovanými z programu Horizont 2020 [7, 8]. Oba projekty přinesly metodiky měření potravinových odpadů, scénáře prevence a návrhy politik. ČR implementovala evropské požadavky ohledně potravinových odpadů do své národní legislativy a strategických dokumentů. Klíčovým je Plán odpadového hospodářství ČR na období 2025-2035, který v kapitole 3.4 obsahuje Program předcházení vzniku potravinového odpadu [4].
Shrnuto, legislativní a strategický rámec na úrovni EU je dnes relativně robustní. ČR tyto požadavky transponuje do národní politiky a výzkumných aktivit, avšak dosud chybí komplexní a podrobnější strategie, která by efektivněji integrovala jednotlivé aktéry potravinového řetězce a poskytla municipalitám konkrétní, daty podložené nástroje pro naplnění stanovených cílů.
Výzkum a metodiky
V rámci činnosti Centra environmentálního výzkumu: Odpadové a oběhové hospodářství a environmentální bezpečnost (CEVOOH; TA ČR, č. SS02030008) je v sekci 1.C Biologicky rozložitelné odpady kolektivem VÚV TGM dlouhodobě řešena problematika potravinových odpadů. Cílem řešení v předchozích letech byla tvorba národní metodiky pro potřeby ohlašovacích povinností produkce potravinových odpadů v ČR na celostátní úrovni pro orgány Evropské unie [9]. Metodika zahrnuje všechny fáze potravinového řetězce (prvovýrobu, zpracování a výrobu, maloobchodní prodej a jiné způsoby distribuce potravin, restaurace a stravovací služby, domácnosti) a je založena na typu výpočtů, který vychází striktně z požadavků EU a katalogu odpadů.
Hlavním indikátorem pro oblast municipalit je produkce potravinových odpadů v domácnostech, stanovená na základě údajů z Informačního systému odpadového hospodářství (ISOH). Do výpočtu vstupují odpady z vybraných katalogových položek (20 01 08, 20 01 25, 20 02 01, 20 03 01) s kódy nakládání A00, AN60 a BN30. Výsledná hodnota představuje roční množství potravinových odpadů vzniklých v domácnostech zapojených do obecního systému. Cílem sledování indikátoru je vyhodnocovat, zda dochází ke snižování produkce potravinových odpadů. Doplňkový indikátor I.KO vyjadřuje množství vyhnutelných potravinových odpadů, tedy těch, které mohly být spotřebovány, ale byly vyhozeny. Využívá data z ISOH a přepočítávací koeficienty stanovené pro jednotlivé složky komunálních odpadů (SKO, BRO, odpady z tržišť).
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Pro detailní znalost množství a složení biologicky rozložitelné složky směsného komunálního odpadu a na to navazující tvorbu reálných návrhů opatření jsou zásadní poznatky z rozborů SKO. Tyto analýzy se uskutečnily v několika projektech, jednak v rámci výzkumného projektu „Odpady a předcházení jejich vzniku - praktické postupy a činnosti při realizaci závazků Krajského Plánu odpadového hospodářství hlavního města Prahy“ (program Pól růstu; CZ.07.1.02/0.0/0.0/16_040/0000379, obr. 2), jednak aktuálně řešeného projektu „Efektivní a udržitelné nakládání s potravinovými odpady v obcích“ (akronym NAPO, Program Prostředí pro život 2, TA ČR č. SS07010095, 2024-2026). Hlavním cílem druhého projektu je nastavení dosud nerealizovaného systematického přístupu a vývoje komplexního nástroje pro trvale udržitelné řešení otázky potravinových odpadů pro samosprávy obcí a jejich svazků v ČR.
Desítky provedených rozborů SKO se zvláštním zaměřením na potravinový odpad umožnily získat podrobné informace o skladbě těchto odpadů a identifikovat části s největším potenciálem pro prevenci vzniku odpadů. Stejně tak je důležitý vysoce aktivní přístup zástupců vybraných spolupracujících měst a obcí, s nimiž byly návrhy preventivních opatření ve vazbě na průběžné výsledky rozborů SKO a provozní zkušenosti zástupců pověřených řízením odpadového hospodářství konzultovány.
V rámci výzkumu a osvěty hraje významnou roli iniciativa Zachraň jídlo, která prostřednictvím kampaní a spolupráce s obchodníky, školami a výrobci zviditelňuje rozsah plýtvání a poskytuje konkrétní doporučení, jak mu předcházet [10]. V roce 2022 byl publikován rozsáhlý výzkum Potravinové banky Praha a Mendelovy univerzity v Brně, který kvantifikoval rozsah potravinových přebytků v maloobchodu a navrhl zlepšení systému darování potravin [11]. Ve spolupráci Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a Provozně ekonomické fakulty MENDELU vznikl projekt Chytře s jídlem, který je zaměřený na téma plýtvání potravinami, jeho cílem je zvyšovat povědomí a měnit chování dětí, škol i domácností [12]. Zkušenosti byly získány také prostřednictvím projektu a platformy Třídím gastro, která zajišťuje komplexní služby společnosti Energy financial group (EFG) zaměřené na separaci, svoz a energetické využití biologicky rozložitelného kuchyňského (gastro)odpadu [14, 15]. K dalším relevantním zdrojům, jež napomohly tvorbě návrhů preventivních opatření, patří odborné podklady Ministerstva životního prostředí ČR, statistiky ISOH, výstupy EKO-KOM (rozbory směsného komunálního odpadu) a zprávy obcí, které provedly vlastní analýzy SKO.
Systémová opatření a prevence
Systémová opatření na celostátní či municipální úrovni zaměřená na potravinový odpad musejí vést ke snížení produkce směsného komunálního odpadu důsledným a promyšleným předcházením vzniku potravinových odpadů (ale také odpadů, které při produkci potravinových odpadů někdy zákonitě vznikají - např. Návrhy opatření lze na území obce aplikovat samostatně. Nicméně je účinnější předkládaná řešení propojovat do smysluplného celku a využít možné synergie (např. osvěta spojená s technickými intervencemi, infrastruktura s motivačními nástroji). Z pohledu původce komunálního odpadu - tedy obce - je však prevence naprosto klíčová, protože zásadně snižuje náklady na odpadové hospodářství (jak na směsný, tak tříděný odpad).
Postupy předcházení vzniku odpadů ovšem není možné vynucovat, případně jen velmi omezeně - např. diferenciací poplatků za odpad, bonusy pro domácnosti s nízkou produkcí odpadu nebo spoluúčastí v osvětových programech. Na předcházení vzniku odpadů má tedy naprosto klíčový vliv dobrovolná motivace, kterou může zásadně ovlivnit správně cílená osvěta. Biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO), jehož podstatnou součástí jsou vyhozené potraviny, tvoří přibližně 40 % komunálních odpadů a zároveň je jediným druhem odpadu, který mohou občané dokonale a legálně využít v domácím prostředí, a to i ve velkém množství.
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
Využití biologicky rozložitelných odpadů
Postupů, jak zajistit využití biologicky rozložitelných odpadů, je více, ale do značné míry se liší efektivitou, finančními náklady a zátěží, kterou představují pro životní prostředí. S ohledem na složitost problematiky mají všechny své místo v odpadovém hospodářství, nicméně je vhodné, aby při jejich zavádění a podpoře byla aplikována podobná hierarchie jako u nakládání s odpady obecně. Podle zkušeností municipalit se osvědčila dotační podpora na pořízení zahradních kompostérů pro obyvatele se zahradou, uživatele vnitrobloků apod. Dotační podporu je možné zaměřit i na pořízení interiérových vermikompostérů určených k domácímu kompostování kuchyňského odpadu.
Do vermikompostéru je nutné umístit násadu žížal, nejlépe vyšlechtěného „žravého“ druhu kalifornských žížal (Eisenia andrei), jež preferují vyšší teploty, rychle se množí a velmi dobře zpracují kuchyňský odpad. Vyžadují ale péči jako specifické „domácí zvíře“, tedy zajištění dostatku potravy (bioodpadu), přiměřenou teplotu a vlhkost. Komunitním kompostováním je myšleno společné kompostování více domácností - zpravidla sousedů (obyvatel jednoho bytového domu nebo vchodu, uživatelů vhodných společných prostor). Kompostování může probíhat v uzavřených nebo otevřených kompostérech, případně na kompostovacích hromadách. Kompostér umístěný na veřejně přístupném místě musí být uzavřený a zamykatelný, přičemž klíče smějí vlastnit pouze uživatelé kompostéru.
Kompost by měl být umístěný tak, aby nikoho neobtěžoval případným zápachem nebo hmyzem a byl přijatelně dostupný pro všechny uživatele. Je nutné, aby ve skupině uživatelů byl minimálně jeden správce, jenž kontroluje čistotu a zajišťuje správnou péči o kompost a využití vytvořeného humusu (případně potřebné práce zadává dalším uživatelům). Každá skupina by měla mít vytvořená interní pravidla fungování (vymezení kompostovaného odpadu, povinnosti uživatelů, zodpovědnost za vybavení atd.).
Kompostování ve školách a institucích
Školy a další instituce mohou kompostovat bioodpad při dodržení několika pravidel. Mělo by se jednat o kompostování pouze rostlinných zbytků, nikoli zbytků jídel. Kompostováním nesmí docházet k ohrožení životního prostředí ani zdraví, kompostovací proces musí tedy probíhat správně a nesmí dojít k úniku případného výluhu do vodních toků apod. Aby bylo možné kvalitně kompostovat, je nutné důsledně třídit bioodpad tam, kde vzniká - tedy při přípravě pokrmů a ve třídách. Sběr by měl probíhat do speciálních odvětrávaných košů umístěných v každé třídě (případně na každém stanovišti sběru odpadů ve škole). Odvětrávané koše, do nichž se umisťují rozložitelné sáčky, zajistí, že odpad sesychá a nehnije. Koše musejí být uzavíratelné, aby se na bioodpadu nezdržovali škůdci (zejména octomilky).
Vynášení sáčků s bioodpadem by mělo probíhat min. 1-2x týdně, případně dle potřeby. Kompost je nutné nejméně 2x ročně překopat (provzdušnit), zajistit míchání zbytků s velkým obsahem dusíku (ovoce, zbytky z přípravy jídla) s uhlíkatými zbytky (tráva, dřevní štěpka). Výsledný stabilizovaný kompost (přibližně po jednom roce) je možné využít při údržbě školních pozemků. Do systému je vhodné zapojit i žáky a studenty (osvěta, přejímání zodpovědnosti), kteří mohou zajišťovat vynášení bioodpadu, kontrolu čistoty vytřídění i péči o kompost.
Veřejné prostory pro sdílení
Veřejné prostory, kde je možné zanechat nepotřebné, ale použitelné věci a také si zdarma tyto věci vyzvednout, mají dva pozitivní efekty. Usnadňují „nevyhazování věcí, pro které nemám využití,“ a jejich darování i mimo vlastní rodinu či přátele. Umožní rovněž darování věcí, jež lze jinak darovat (nebo přijmout) pouze omezeně, zejména z důvodů společenských zvyklostí nebo studu (nevhodné dárky, potraviny apod.). Zároveň nedojde ke znehodnocení věcí (faktickému ani „pocitovému“) např. odložením ke kontejnerům na odpad (s vírou, že si to třeba někdo vezme).
Zkušenosti z fungování podobných „bodů sdílení“ (veřejných ledniček, šatníků, knihoven) ukazují, že je využívají jak lidé ve skutečné nouzi (zejména šatstvo, potraviny), tak lidé motivovaní environmentálně (spotřeba „málem vyhozeného“ jídla) nebo zkrátka lidé ochotní zkusit něco jiného, a navíc dostatečně otevření, zejména studenti (např. Veřejná lednička vyžaduje trvalé připojení k elektřině, každodenní kontrolu (fungování ledničky, obsahu, vyloučení nevhodných nebo zkažených potravin) a umístění mimo povětrnostní vlivy a slunce. Z těchto důvodů se jejich údržby většinou ujímají např. provozovatelé kaváren či jiných zařízení, některé jsou v areálech VŠ kolejí, ale také na obecních úřadech.
tags: #odpad #pohledem #spolecenskych #ved #metodicka #prirucka
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]